Neházel bych flintu do žita. Že je spousta hardwaru a softwaru děravá, je sice pravda, ale dá se to postupně zlepšovat a hlavně je potřeba rozlišovat dvě věci: a) cílený útok na konkrétní osobu, b) plošné šmírování a vytěžování všech. Ubránit se cílenému útoku je poměrně těžké – ovšem to neznamená, že bychom měli rezignovat i na to b) tzn. plošné sledování.
A tam je dobré se dívat na to, jaký má která firma obchodní model. Pokud někdo poskytuje službu „zdarma“, tak to dost smrdí, protože zdarma ve skutečnosti není nic. V takovém případě bude silná snaha např. prodat data uživatelů nebo umožnit za úplatu jejich manipulaci (např. volební kampaně nebo obyčejná komerce). Nebo může být dlouho slušný a pak těsně před krachem tu firmu někomu prodá – a ten už tu uživatelskou bázi zneužije a vytěží. Naopak pokud někdo vydělává na prodeji hardwaru nebo třeba hostingu, výpočetního výkonu či pronájmu kapacit svých linek, tak ten nemá potřebu si „přivydělávat“ způsobem, který je pro uživatele škodlivý (zatímco v tom prvním případě je to víceméně nutnost). Selhat může i ten, komu zákazníci za služby platí, ale ten na tom nemá primární zájem, takže může pomoci s minimalizací škod a odhalením útočníka. A pak je důležité, aby tu fungovala konkurence, protože ta jednak tlačí jednotlivé poskytovatele k tomu, aby se snažili být (pro uživatele-zákazníky) lepší, a jednak proto, aby bylo kam přejít, když jeden poskytovatel selže.