Může to být sice zajímavé měřítko, ale v době, kdy většina počítačů, které se evidují dobrovolně ve Smoltu, má CPU s frekvencí >2048MHz a paměti zpravidla více než 1GB, to je celkem otrava, zvláště proto, že během většiny vývojového cyklu má Fedora zapnuty ladící prvky v jádře, což dnes již způsobuje na takovéto konfiguraci viditelné zpomalení. Zapnuté ladící informace jsou také často důvodem, proč testy Fedory do finální verze musí nutně vykazovat zkreslené výsledky.
Release slippage
Vydání Fedory 13 se nám již tradičně zpozdilo. Dělají si z toho legraci i sami vývojáři. Důvody jsou jednoduché – zpropadený instalátor. Ač se to nezdá, je to v podstatě jediná část systému, u které je nutné, aby v momentě vydání fungoval pokud možno bez chyb. Všechno ostatní se dá napravit aktualizacemi. Mně jako dlouholetému uživateli přijde tato součást systému skoro zbytečná. Přesto je to v podstatě nejdůležitější součást distribuce, protože tvoří vstupní bod pro kohokoli, kdo systém chce (poprvé) nainstalovat. A tady je ten kámen úrazu – kohokoli. Zatímco nainstalovaný systém lze různými způsoby upravovat a oživovat, jak nenastartuje instalátor, nebo spadne během instalace, jste Mrtvý muž (mimochodem skvělý film – doporučuji).
A jeden z největších průšvihů současnosti jsou… floppy mechaniky. Nechápete? Rád vysvětlím: Většina počítačů již dnes nemá floppy, přesto značná část počítačových čipsetů má jednak FDD řadič a pak především možnost nastavit v BIOSu, zda je floppy mechanika přítomna nebo není, a zda je povolen řadič. A to je právě ten problém – mnoho z nás, a vás taky, má v BIOSu zapnutý řadič a mechaniku floppy přesto, že na počítači mechanika není. (Schválně se podívejte do svého BIOSu). Linuxový kernel se ji snaží inicializovat a to tak poctivě, že mu to někdy trvá i desítky sekund, než vyprší všechny timeouty. Systém je v té době nepoužitelný a instalátor se tváří poněkud mrtvě. Než začnete dštít síru a popel na něčí neschopnost, uvědomte si, že v době floppy mechanik byl problém detekovat médium v mechanice, natož se zabývat detekcí existence nebo neexistence mechaniky připojené k řadiči. Problém tedy vůbec není tak jednoduchý, jak se zdá.
Instalátor ale samozřejmě měl a má i jiné problémy, broučky a mušky. Za jeden z těch ošklivějších bych považoval ten s preupgrade, se kterým jsem sám válčil již dříve, ale teď je to téměř tutovka. Preupgrade totiž potřebuje určité místo v adresáři /boot, který se ve Fedoře již dlouho vytváří jako samostatný oddíl fixní velikosti. Jenže. Jak to vypadá, prostě výchozí velikost použitá v předchozích vydáních prostě nestačí preupgradu pro provedení upgradu na F13. Návod, co s tím, najdete v popisu problému s nedostatkem volného místa v /boot. Novým instalacím byl zvětšen /boot na 500 MB, ale přijde mi to trochu jako známé konstatování „640kB musí stačit všem“.
Problémy má při svém vydání každý systém – Ubuntu, OpenSUSE i MS Windows. Fedora na jejich vyhánění má ale již prudce použitelný nástroj Abrt, který se stává jednou z nejvíce oceňovaných novot, a chybu s ním dokáže nahlásit každý, kdo si umí vytvořit účet v bugzille. Záznamy, které produkuje, obsahují kompletní backtrace, doplněný o informace z debuginfo balíčků i v celku srozumitelný popis problému. Uživatel má jedinou povinnost – zkontrolovat, že záznam odesílaný do bugzilly pokud možno neobsahuje citlivá data.
Více uživatelská
Fedora 13 se snaží jemně posunout do role uživatelsky přívětivé, ale stále svobodné distribuce. Prvním reprezentantem se stává obrázkový dokument One Page Release Notes ukazující happy people a cool features, nebo blbuvzdorná stránka stahování s pouze jedním tlačítkem „Stáhnout“.
K tomu se přidávají vlastnosti zjednodušující použití systému. Mezi ně patří automatická instalace ovladačů tiskáren a stále se zlepšující podpora pro webové kamerky, další nová instalační metoda nebo správa barev (ICC profilů), podpora vytáčených spojení přes bluetooth a nové aplikace jako je zálohovací Deja Dup nebo Shotwell pro organizaci fotografií i nový dialog správy údajů o uživateli (accountsdialog – základ pro doplnění chybějící funkcionality gdm, nahrazující about-me, system-config-users atd. – hurá). Změnami k lepšímu prošel i čtenářům známý palimpsest neboli nově „Diskový nástroj“, ze kterého se stává velmi pěkná aplikace i s možností měřit výkon zařízení.
Color Management
…je vlastností, po které, zvláště s příchodem (mizerných) LCD a levných sond, touží stále více uživatelů. Je to sice alibismus, protože se stačí podívat na naprosto zdeformované podání barev nastavené v mnoha domácnostech například na TV, ale existují odvětví, kde to skutečně je potřeba. V zásadě se jedná o novou vlastnost GNOME, nicméně ve Fedoře je v kombinaci s PackageKitem dotažena k naprosté jednoduchosti.
V menu Volby stačí vybrat Profily barev (pokud nemáte doinstalujete gnome-color-manager), vybrat monitor nebo zařízení jako skener nebo kameru a naimportovat buď dodávaný profil, nebo v případě monitorů, kde je nastavení závislé kus od kusu a je nutné kalibrovat sondou, stačí připojit sondu a kliknout na „Vytvořit profil pro zařízení“. PackageKit doinstaluje potřebné balíčky a vám stačí postupovat podle pokynů. Ve správci je již připraveno několik víceméně testovacích profilů. U profilů je možné se podívat na jejich grafickou reprezentaci.
Fedora boot
…je nová možnost instalace Fedory přímo ze sítě, která je do jisté míry poněkud zvláštní a vlastně nepřináší nic extrémně nového. Naopak je to metoda spíše pro pokročilejší, nicméně je prezentována jako metoda budoucnosti. O co jde? Z webu boot.fedoraproject.org stačí stáhnout minimalistický zaváděcí obraz buď CD/DVD, diskety nebo – což považuji za nejzajímavější – lkrn, jakýsi modul pro grub (ukážeme si později) a pomocí něj spustit instalaci, která v zásadě neudělá nic jiného, než že vše ostatní potřebné natáhne ze sítě prostřednictvím etherboot (gpxe). Což je také to, co tuto metodu omezuje – podpora pro síťová zařízení. Co je na tom zajímavé, je to, že se vám v podstatě vytvoří menu a podmenu, ve kterém si můžete vybrat ze spousty možností, co chcete instalovat. Tato instalační metoda je již nějakou dobu použitelná prostřednictvím boot.kernel.org. Nutnost externího instalačního média jde obejít použitím právě lkrn (258 kB) a to asi takto:
$ wget -O/boot/bfo.lkrn http://serverbeach1.fedoraproject.org/pub/alt/bfo/bfo.lkrn $ grubby --add-kernel=/boot/bfo.lkrn --title="Boot BFO" $ reboot
Pokud vám po restartu a zvolení „Boot BFO“ nenaběhne menu s instalací, není vaše síťová karta podporována v etherbootu.
nmcli
Network Manager commandline tools jsou příklad aplikace vzniknuvší téměř neunixovou cestou. Network Manager nejdříve existoval jako klikací GUI do panelu, dnes je k němu dodatečně přidáno rozhraní pro příkazový řádek. Ve své podstatě obě části aplikace využívají stejný mechanismus práce se systémem, kterým je DBus. Tím se zaceluje nedostatek v možnosti konfigurace síťových spojení na serverech a stanicích bez grafického prostředí a Network Manager se tak definitivně připravuje převzít vládu nad síťovými spojeními (více viz man nmcli).
NFSv4
Od F13 se výchozím protokolem pro připojování síťových disků stává NFSv4. Ten je s námi sice již také nějakou tu dobu, ale nebyl nastaven jako výchozí. Hlavními přednostmi nového NFS jsou šifrování přenosů, a to buď pouze na úrovni autentizace, verifikace validity dat, nebo úplného šifrování všeho přenosu, což má ale samozřejmě vliv na výkon. Změnu doznal i model souborů, který byl v dřívějších verzích hodně unix-centrický, v NFSv4 zavádí obecnější model, který umožňuje spolupráci i se souborovými systémy, které jsou založeny například na Windows-ACL. NFSv4 podporuje i cachování souborů a další zajímavé věci obecně zlepšující výkon NFS.
KejeMeStrofa
Jistě jste odhalili, že za tímto titulkem se skrývá KMS, neboli Kernel Mode Setting. Musím se přiznat, že při pohledu do bugzilly mne napadá jediná věc. Stálo tohle za to? Co nám KMS přineslo užitečného? Grafický boot, rychlejší a plynulé přepínání rozlišení. Je to opravdu užitečné? Kolikrát denně? Lupance CRT při přepínání rozlišení jsou dávno pryč s nástupem LCD, která mimochodem při změnách rozlišení mnohdy samy zatemňují obrazovky, takže stejně žádný přechod vidět není, a rychlost objevení nového obrazu určuje monitor. Zato celý grafický systém je vzhůru nohama a vypadá to spíš, jako kdyby se všechny ovladače psaly znovu a ne upravovaly ty současné. Vývojáři se sice snaží, abyste po použití parametru „nomodeset“ měli víceméně staré chování, ale čím déle se KMS implementuje, tím méně původní funguje a nové je stále často nepoužitelné.
Proto třeba vznikla i stránka Jak ladit problémy s Xorg. Například v radeon driverech řádí přímo šotek. Pokud máte KMS zapnuté, ovladač prakticky zcela ignoruje jakékoli snahy vnutit mu na monitoru bez EDID jiné rozlišení než to, které si vymyslel, naopak s nomodeset máte při hloubce 16bit barev celou grafiku jak v husté mlze (kromě kurzoru myši). Nejedná se o problém všech radeon karet, ale prostě člověk nestačí zírat. Nutno ovšem říci, že složitost problému a množství HW, se kterým se musí vývojáři potýkat, je taková, že je z hloubi duše obdivuji, a přeji si, aby nikdo z těch klíčových lidí, mimochodem většina jich je v Red Hatu, s tím nepraštil. Jinak budeme rádi aspoň za vesa driver.
Drobky
DisplayPort pro všechny
Obecně by DisplayPort měl být budoucím rozhraním pro monitory, neboť stávající se dostávají s rostoucími rozlišeními na hranice svých možností. Krom toho běží i na nižším napětí a má tedy menší spotřebu. Zatímco v F12 byla uvedena implementace rozhraní DisplayPort pro chipsety Intel, v F13 se rozšiřuje tato podpora i o Nvidia a ATI. Obojí pouze v otevřených ovladačích – tedy Nouveau a Radeon. Vše je zatím v plenkách.
RPM 4.8
V F13 dále pokračuje vývoj RPM. Z pohledu uživatele se ale v podstatě nic nemění. Připravuje se přechod na Python 3 a neutuchají pokusy o optimalizaci kódu RPM. Jak moc se daří rpm operace zrychlovat, si můžete prohlédnout na blogu autora.
Sipwitch
Technologie budoucnosti. Náhrada skype. Tak je označován projekt sipwitch. Nápad ušlechtilý, ale všichni víme, jak to je. Skype už existuje mnoho let a je rozlezlý všude. Jedná se tedy spíše o technologii pro zasvěcené a tomu odpovídá i současný stav, který bych v dotazníku označil za „Spíše nepoužitelný“. Každopádně nápad určitě zajímavý a třeba v příštích verzích Fedory bude i použitelný. Více na stránkách projektu gnutelephony.
Zarafa
Rád bych upozornil ještě na nově přidanou „komunikační platformu“ (hrozné označení) Zarafa Open Source Collaboration. Ve své podstatě se jedná o náhradu webového MS Exchange, včetně sdílení outlookovských údajů (Zarafa Outlook Sharing). Exchange jsem již dlouho neviděl a jeho webové rozhraní používal jen krátce, ale připadá mi, jako by mu Zarafa z oka vypadla. Nevím, zda to je dobře nebo ne, pro nucené správce MS Exchange to ale může být vítaná alternativa.
Pulseaudio? DONE. Kam teď?
Všem, kdo chtějí nahlédnout trochu pod pokličku toho, co nás v linuxovém světě čeká, doporučuji článek z blogu „Ano, rozbil jsem vám zvuk, síť a rozbiju start systému“ Lennarta Poetteringa o systemd. Pokud se chytáte za hlavu, děláte dobře, protože bude veselo. Upstart spadne do propadliště dějin a nahradí ho systemd. Když jsem doporučoval tento článek, myslel jsem to vážně. Pochopíte totiž, že tito lidé o Linuxu a jak v něm dělat věci jinak skutečně přemýšlí. Což doporučuji i vám, ať už používáte jakýkoli systém.
00:00:00
Celkově si ale Fedora zachovává svůj standard. F13 se snaží přidat něco málo z uživatelské přítulnosti, což ovšem většina lidí, kterým „nejde mp3, youtube a nainstalovat ovladač grafiky“ stejně moc neocení. Pro ty, kdož si cení principů „freedom, friends, features, first“ má co nabídnout. Včetně možnosti se realizovat.
ČLÁNKY DO MAILU