Kdo dostal nápad pojmenovat Fedoru 9 podle šestnáctého prvku Mendělejevovy periodické tabulky prvků, už nikdo nezjistí, jisté je, že výběr jmen je oříškem nejedné distribuce. Ubuntu si nadrobilo písmeny abecedy a tak už v roce 2017 budou muset po Zubatém Zubrovi vymyslet něco ještě zubatějšího. O jménu pro Fedoru 9 se vedly dlouhé diskuse. Výběr byl z asi šesti kandidátů a světe div se, ke každému se ozval někdo z nějakého koutu světa, že to slovo znamená něco hrozně sprostého. Nakonec si ve Fedoře 9 nadrobili sírou. Zvláště pak, co se vzhledu týče. Laťka nastavená ve Fedoře 8 se těžko překonává, zvlášť něčím takovým, jako je naprosto nanicovatý nerost nevábné barvy. Musí se tedy nechat, že se s tím nakonec tým výtvarníků vypořádal celkem radikálně. Původní kombinace černého vlnitého podkladu a žlutých krystalů síry, která se objevila v alfa verzi, vypadala podle mě dobře, v betě se obarvila do kmenové fedoří modři, ale pořád se objevovali síropichové, až nakonec z původní myšlenky „sulphuric waves“ zůstaly v preview jen „waves“. Tapeta sice připomíná spíš „hlas shůry“, než waves, nicméně esteticky je celkem povedená a stále si zachovává plynulou změnu barev pozadí podle denní doby, která se objevila v F8.
Co nového a co starého
Před započetím vývoje každé Fedory se vždy sepisuje jakýsi wishlist/featurelist (ne, buglist tam není) – seznam změn, vylepšení a nových nápadů, které by se měly objevit v příští verzi. Na seznamu schválených prvků se objevilo úctyhodných 33 projektů. Ve většině se nejednalo o žádné maličkosti a řada z nich opět postaví Fedoru na pranýř. Zde myslím především zařazení ext4, přestože pro instalaci není nakonec jako výchozí (musí se na příkazovou řádku instalátoru přidat parametr ext4 – samotný FS je OK, ale bohužel chybí e2fsprogs s podporou ext4), mnohonásobné zrychlení startu GUI zásahy do kódu Xserveru, nebo zařazení KDE 4.0.x bez možnosti zůstat u staršího KDE 3.5.x. Starého tak ve Fedoře nezůstalo téměř nic.
Co nás kromě těchto pohrom tedy v F9 čeká?
Modrý zube, ozvi se? Volá GVFS.
Vylepšená podpora bluetooth – ať už jste si na modrém zubu vylámali zuby nebo ne, je to prostě populární rozhraní pro nejrůznější srandičky za ucho apod., a když to nefunguje napoprvé, je něco špatně, protože v Ericssonu to přece vymysleli tak dobře. Ve Fedoře si pod dobře fungujícím bluetooth představují, že by mělo bez problémů fungovat posílání souborů z a na mobilní zařízení, synchronizace kontaktů s Palmy, nebo by mělo jít ovládat Fedoru na PS3 dálkovým ovladačem. No neberte to. Pak tu máme zásadní novinku, kterou mají v propagačních obrázcích snad všechny distra – Clock applet, který David Zeuth napsal v oddechovém čase mezi upravováním HALu a PolicyKitu. PolicyKit, kterýžto je mnohem zajímavější počin, se ovšem těžko tak pěkně grabne do screenshotu, takže holt má hoch smůlu a medaili dostane jen za hodiny. Tento čupr hodinový applet přišel do Fedory s Gnome 2.22. a s ním samozřejmě i další novoty jako GVFS, nahrazující GNOME VFS. Kdybyste náhodou nevěděli, k čemu všechny ty VFS jsou, tak jednoduše řečeno je to virtuální souborový systém, který vám pěkně servíruje všechny druhy přístupů k datům jako ikony na ploše apod. Je to tedy věc veskrze užitečná, ale taky pěkně složitá. Za extra zmínku stojí tato vlastnost už proto, že byla z velké části napsána lidmi od Fedory. Až objevíte ve svém domovském adresáři záhadný soubor nesoubor .gvfs, o kterém rootovi řekne ls jen „Permission denied“, tak se nelekejte. Trochu lepší to bude, když se na soubor podívate jako jeho vlastník, a vůbec nejvíc se dozvíte příkazem mount. Neptejte se mne, proč. Prostě to ve FUSE tak funguje.
GDM a ti druzí
K tomu nám nové Gnome přineslo i nový GDM. Že nevíte, co to je, a už se vám všechny ty GDM a GTK pletou? Nedivím se vám. Je to správce přihlášení – Gnome Display Manager. Tedy aplikace, která se stará o pěknou a přívětivou přihlašovací obrazovku. A protože na prvním dojmu hodně záleží, je pořád potřeba na něm pracovat. Bohužel se při těchto zkrášlovacích tanečcích zase vývojářům něco ztratilo, např. gdmsetup a tak se musí gdm nastavovat přes .conf (live.gnome.org/GDM/2.22/Configuration) a těsně před vydáním F9 se kvůli tomu málem strhla bitka, protože ještě leccos nejde nastavit vůbec, což je trapas… Člověk na to holt musí koukat z té lepší stránky. GDM se naučil spoustu věcí – měl by bez problémů umožňovat přepínání uživatelů, podporovat PolicyKit a ConsoleKit, umožňuje běh nejrůznějších gnome-*-managerů, nebo na něj lze aplikovat 3D efekty. Jeho vzhled a konfigurace je ale zatím trochu neohrabaná. Zbytek nádher GNOME si přečtěte na library.gnome.org.
Kde jsou ty časy KDE3
My se teď budeme věnovat další novince, a tou je KDE4. Dlouho očekávané a teď mnohdy proklínané. Platforma se spoustou nových vlastností, vydaná jako stabilní ve stavu, kdy je příliš nestabilní, aby se dala denně používat. Či snad lépe řečeno vydaná v době, kdy ještě neumí všechno to, co její předchůdce. A proto je potřeba opět někoho, kdo přestane utíkat při prvním pádu ke starému KDE3.5, ale bude pracovat na tom novém. A budete to vy, milí uživatelé Fedory 9, protože kdo jiný by to byl. Jako už mnohokrát. Vývojáři Fedory se ale hodně zasnažili, a tak se KDE4 dá bez problémů používat, jen si prostě budete muset zvyknout na některé novoty a na to, že ještě ne všechny vlastnosti jsou komplet. Pokud ale nebudete na to, co zrovna vám chybí, tlačit a upozorňovat, můžete pak spílat jen sami sobě.
Blesková ohnivá liška
Z dalších uživatelských zajímavostí vybírám ještě konsolidaci slovníků, kterážto je jistě záslužný počin, obligátní Firefox 3 (snad každý už ví, že FF se nyní dokáže vzhledově přizpůsobit prostředí, ve kterém běží) a využití xulrunneru všude, kde je to jen možné, flash plugin ve výchozí instalaci – ne, nejásejte, není to ten od adobe, je to ten z swfdec. Na open source bez patentovaných technologií ale dává celkem obstojné výsledky. Jdou v něm 3 flashové hry a 2/3 každého videa z youtube bez zvuku. Nechtěl jsem, aby to znělo jedovatě, je to samozřejmě i tak velký úspěch při vytváření svobodného flash přehrávače, ale k tomu, aby se dal denně používat, je potřeba trochu víc. (Adobe prý uvolňuje specifikace či co. To je sice hezké, když už je všichni znají, ale patentované kodeky použité v něm to stejně neobměkčí.) Tento stav byl v F9beta, do finále se přece jen něco vylepšilo, ale nečekejte od něj příliš. (Např. reklamy většinou fungují.) Výhoda je, že tento flash plugin animaci hned nespustí, musíte na obrázek kliknout. Ono není divu, občas s sebou vezme pak i celý prohlížeč.
Firefox 3 a swfdec v akci – uprostřed spuštěná flash reklama, okolo neaktivované bannery.
Libo šálek horké kávy nebo ledového čaje?
A pak samozřejmě nová Java, tentokrát ta založená na společném úsilí IcedTea a OpenJDK. Tedy jestli to dobře chápu, původně Sun vydal jako stabilní OpenJDK 1.6 s nějakými těmi binárními kousky a pod ní dostatečně svobodnou licencí. Po tom, co v IcedTea značnou část těchto problematických pasáží přepsali ve vývojové verzi 7, se backportovali do JDK 6 a tak už se tomu teď může říkat OpenJDK, protože je to založené na JDK 6. Ve Fedoře 8 bylo IcedTea, protože to bylo založeno na OpenJDK 1.7. No prostě je v tom binec. Už jen to číslování, že. Sun si na to vždy potrpěl a SunOS 5.8 byl jinak Solaris 8… pamětníci mě jistě opraví, pokud se mýlím.
Chřestýš… totiž anaconda
Nezanedbatelnými vylepšeními prochází vždy i instalátor anaconda. Těmi nejhlasitějšími jsou nyní možnost změn velikosti oddílů typu ext2, ext3 a NTFS při instalaci a možnost instalace na šifrovaný souborový systém. Někoho by pak snad ještě mohlo zajímat, že anaconda konečně přestala používat kudzu a používá stejný systém detekce jako normální systém – přes udev a HAL, takže snad odpadnou problémy typu instalace šla, ale počítač pak nenaběhne – slyším vaši poznámku: „Teď už nenaběhne ani instalace.“ Pravdou je, že kudzu už svou roli splnil a jistě bude mít pěkný náhrobek, teď však přicházejí bojovníci těžšího kalibru. Přidána byla i možnost nativní instalace na strojích, které využívají EFI (náhrada BIOSu).
Vzhůru do startu
Fedora je také další distribucí, která skočila do rozbouřených vod upstartu, kde, nutno přiznat mu kredit, první plavalo Ubuntu. Tedy samotný upstart je již celkem ustálený, jeho naroubování na stávající init už tolik ne a tak kolem nutnosti nahrazení SysV init ve Fedoře vznikly vášnivé debaty. Zdá se, že pro F9 se nakonec našel někdo (Casey Dahlin), kdo místo dlouhých debat prostě upstart do Fedory udělal. Takže je tu upstart a s ním nová kategorie problémů. Kdo četl můj předchozí článek „Jak události mění Linux“, má náskok. I on se ale bude muset naučit ovládat upstart místo initu. Takže např. takový inittab – neotřesitelný základní kámen systému – už v podstatě není. Tedy on ještě je, používá se z něj jedno číslo – runlevel. Místo inittab je nyní celý adresář /etc/event.d/.
UnoSekundoX
Množství pozornosti si vysloužil též feature zvaný One second X. Jde o start X serveru (nikoli systému) pod jednu sekundu, stejně tak jeho vypnutí, či přepnutí při přepínání uživatelů. Analýzou startu X serveru se totiž zjistilo, že je tam spousta záhadných waitů a sleepů, mnohdy kvůli obskurním zařízením, špatně napsaným ovladačům, nebo jen tak pro radost z čekání. Adam Jackson, jeden z hlavních vývojářů X serveru, jakožto zaměstnanec Red Hatu Fedoře zajistil trochu té protekce, když vyhlásil, že vzhledem k tomu, že všechny předešlé termíny na vydání nového X serveru se nedodržely, tak tento dodržet hodlá a vydá nový X server. Jak to dopadlo, posuďte sami. Start se skutečně X zrychlil, zbývá ale spousta dalších věcí, které náběh grafického prostředí zpomalují. Jedním z nich je přepínání video módů. Pro grafické karty intel již existuje upravený ovladač, který dokáže plynule přecházet z jednoho módu do druhého, ale byl ještě příliš nestabilní pro uvedení přímo do F9. Autor jej slibuje jako aktualizaci. Nový X server s sebou nese samozřejmě i nějakou tu nepříjemnost – např. dlouho se vlekly problémy s detekcí klávesnice. Faktem je, že žádný závažný generální problém momentálně není znám (kromě toho, že výrobci proprietárních ovladačů ještě nepřipravili verze kompatibilní s novými X), a tak pokud na něco neobvyklého narazíte, vyhráli jste Černého Petra.
Kit na balíky
A pak tu máme PackageKit. I o něm jsem psal v předchozím článku Jak události mění Linux. Nebudu se o jeho principech tedy příliš rozepisovat. Za zmínku stojí snad jen to, že tento projekt zažil během vývojových verzí Fedory horké chvilky, protože zatímco backend byl celkem OK, frontend trpěl značnými uživatelskými neduhy a nedodělky, díky nimž ho nejeden tester vyhodnotil jako nejhorší novou vlastnost. Zde je vidět, jak je důležitý vizuální kabát. Mezi některými uživateli (zvláště pak debianu) došlo k nepochopení toho, k čemu packagekit je, a proč se zase vyvíjí další frontend k balíčkovacímu systému dpkg, když existuje dokonalý synaptic. Kdo by i teď neměl úplně jasno, nechť prostuduje stránky PackageKitu. PackageKit prostě není aplikace, ze které by se dal jednoduše udělat screenshot, protože je to soubor akcí a jejich grafikých reprezentací, které zjednodušují práci s aktualizacemi a instalacemi aplikací. Jako se z něj těžko dělá screenshot, těžko se i popisuje. Prostě ho budete muset vyzkoušet, abyste pochopili, o co jde.
Network Manager
Za evergreen bych považoval Network Manager. Když tak sleduji jeho vývoj, jen čekám, kdy přijde někdo s nápadem ho od základu přepsat úplně jinak. Nevím sice jak, ale zatím to vypadá, že se na problém, který má NM řešit, šlo nějak moc od lesa a stále se nikam nedošlo. Neustále se opakují problémy s kombinací drátového a bezdrátového připojení, s pevnými a dynamickými adresami, kolize služby „network“ a NM apod. Vyústilo to až v takové zajímavé problémy, jako že síť fungovala až po přihlášení uživatele (kdy se nastartoval NM applet, a NM tak měl práva pro obsluhu aktivní session). Zda vám to bude korektně fungovat v F9, vám neslíbím. Pokud máte domácí pracovní stanici nebo server s Fedorou, pak NM vypněte, a nastavte síť staticky. NM je dobrý na mobilní zařízení s bezdrátovým připojením (GSM, CDMA), ale na serveru bych ho neživil. Určitě nezkoušejte pustit obojí najednou. Zaručeně to nebude dělat, co jste chtěli.
PreUpgrade
Zajímavá nová vlastnost je preupgrade, kterýmžto získala Fedora asi největší spektrum instalačních metod (kickstart, anaconda, yum, preupgrade). Idea je celkem zřejmá. Provádění přeskoku z verze na verzi pomocí balíčkovacího manageru má svá úskalí. První je, že pro optimální upgrade potřebujete novější verzi samotného manageru. To se dá ošéfovat jeho aktualizací do stávající instalace (pokud není výrazně závislý na dalších knihovnách nové verze). Dalším úskalím jsou nové vlastnosti systému. Pokud byste chtěli např. využít nového ext4, těžko můžete jeho konverzi provést na připojeném kořenovém svazku, stejně tak např. změna rozvržení disku (zvláště, když si až při upgrade Fedory uvědomíte, že vám stále druhou půlku disku zabírá zbytečně OS, který už dávno nepotřebujete). Ve Fedoře tedy realizovali poměrně elegantní způsob. Ještě za běhu staré instalace vám správce balíčků stáhne do speciálního adresáře všechna potřebná rpm a instalační „stage“ a poté vám nabídne restart systému. Ve startovací nabídce přibude položka „Upgrade to <zvolený systém>“. Tato spustí instalátor anaconda, který již dokáže obstarat všechny záludnosti nové instalace, ale balíčky bere přímo z disku. Pokud anaconda dojde k názoru, že nějaký balíček přesto chybí, požádá vás o nastavení sítě a prostě jej stáhne. Výhody: nemusíte stahovat celé ISO soubory a pálit je na DVD/CD, v porovnání se síťovou aktualizací ušetříte čas stahování rpm a můžete klidně pracovat. Bohužel se zatím při preupgrade nestahují rpm z repozitářů třetích stran ani rpm z aktualizací – nejde tedy takto upgradovat kdykoli na novější verzi systému se všemi aktualizacemi (bez nutnosti po instalaci stahovat další stovky MB aktualizací). Autoři to ale plánují do dalších verzí. I tak doporučuji tuto metodu vyzkoušet. Stačí jako root:
yum install preupgrade /usr/sbin/preupgrade
Jigdo
Co se stahování instalačních souborů týče, je tu ještě jedna novinka, a tou je možnost použití jigdo, které už dlouho využívá Debian. Pro Fedoru se ho vývojáři pokusili obohatit o podporu Mirror Manageru. Zahrnutí tohoto patche v zásadě nic nebrání a tak třeba i Debian začne Mirror Manager využívat (MM servíruje geograficky nejbližší mirrory řazené třeba podle propustnosti). Pokud byste chtěli jigdo ke stažení Fedory využít, stačí pustit (pro i386 DVD)
yum install jigdo jigdo-lite http:///download.fedoraproject.org/pub/fedora/linux/releases/9/Fedora/i386/jigdo/Fedora-9-i386-DVD.jigdo
Odborníci si ještě mohou přidat do konfigurace jigda již stažené .iso třeba prereleasu a tím jim toho ke stažení moc nového nezbude. Jigdo lze používat pouze na Linuxu, klient pro jiné OS zatím není, což je asi největší slabina.
Transifex a zatracené lži
Během vývoje F9 se usilovně pracovalo na nástroji zvaném Transifex. Transifex je v podstatě prostředí značně zjednodušující přístup k lokalizačním .po souborům v různých projektech, zatím převážně hostovaných pod Fedorou. Kromě toho, že přes něj můžete .po soubory stahovat, vytváří i statistiky a umožňuje samozřejmě jednoduše přeložené soubory vkládat. Překládat je ovšem musíte na lokálním PC, např. v kbabelu. Výhoda Transifexu je jeho univerzálnost a otevřenost pro další projekty. Je ovšem celkem těžké udržet ho pro všechny projekty ve funkčním stavu, takže až čas ukáže, nakolik je použitelný bez neustálého dohledu statného ošetřovatele (Dimitris Glezos).
Live per… co?
Live persistence je nová vlastnost Fedory pro Live USB. Fušuje trochu do řemesla Slaxu, ale jiným způsobem. Při instalaci Live obrazu Fedory na USB klíčenku můžete vytvořit i oddíl, na kterém se budou ukládat všechny změny, a live tedy bude ještě víc live. Vytvořit takovýto live systém můžete příkazem
live-iso-to-disk.sh --overlay-size-mb=512 Fedora-9-Live-i686.iso /dev/sdb1
Připomínám, že instalovat lze i na existující vfat souborový systém na USB disku, jen je potřeba splnit několik podmínek jako dostatek místa, existence MBR, označení oddílu jako bootovatelného, nebo to, že oddíl musí mít jméno. Na všechny tyto problémy vás případně skript upozorní i s návodem, jak problém odstranit.
K12 a FreeIPA
Ne, Fedora neobsahuje dvanáctou nejvyšší horu světa, ale pokusila se integrovat K12LTSP – Linux Terminal System Project založený na LTSP5. Projekt K12LTSP byl původně založen na LTSP4 a Fedoře a byl využíván mnoha školami. Vzhledem k jeho povaze ho však nebylo možné zařadit do Fedory. Iniciativu v LTSP později převzal Canonical (lepe řečeno jí placený zaměstnanec) a vzniklo Edubuntu. K12 tak pomalu, ale jistě, začalo zanikat. Fedora se teď snaží dohnat vlak, který jí ujel, a zařazuje K12LTSP do svého portfolia, což znamenalo krom jiného vyšlápnout si v LTSP na místa, která byla příliš spjata s jednou konkrétní nejmenovanou distribucí. Vypadá to, že se povedlo, a tak je opět možné provozovat bezdiskové klienty + terminal server – obojí založeno na Fedoře.
Do Fedory byl integrován i FreeIPA. Jedná se o nástroj, či spíše skupinu nástrojů pro správu identit a uživatelů především v síťovém prostředí. V podstatě se jedná o integraci Fedora Directory Serveru, MIT Kerberosu apod. To, co FreeIPA dělá, jistě každý zručnější správce systému zvládl už dřív, jen to byla úloha přece jen hodná zkušenějších uživatelů. Protože však čím dál více lidí začíná provozovat malé domácí sítě, je na čase tuto úlohu zjednodušit nakolik, aby ji zvládl i uživatel. A to je to, o co se FreeIPA snaží.
A zpět domů
Co se mění v českých luzích a hájích, je způsob vytváření populární české příručky, která se dožívá již 6. verze Fedory. Její obsah je v současnosti již tak rozsáhlý, že není v silách naší jednotky příručního nasazení obsah aktualizovat před každou novou verzí Fedory. Proto jsme wiki stránky s příručkou otevřeli, a každý registrovaný uživatel je může aktualizovat a příručku rozšiřovat. A měl by, protože změn v F9, jak je vidět i z tohoto článku, je dost, a některé bude potřeba hodně dobře vysvětlit.
Pro zájemce o další čtení o tom, proč a jaká je Fedora, doporučuji shrnutí, které vydal současný vedoucí Fedora projektu Paul W. Frields – Fedora 9.
ČLÁNKY DO MAILU