Tak jsem na disku našel nějaký příklad:
#nexus [! Cavalli-Sforza and Edwards chord distance (1967) ] BEGIN TAXA; DIMENSIONS NTAX=489; TAXLABELS [1] Kr001 [2] Kr002 [3] Kr003 ... [487] Kl004 [488] Kl005 [489] Kl006 ; END; BEGIN DISTANCES; DIMENSIONS NTAX=489; FORMAT TRIANGLE=BOTH DIAGONAL LABELS=LEFT ; MATRIX Kr001 0.00000 0.23621 0.22879 ... Kr002 0.23621 0.00000 0.18748 ... Kr003 0.22879 0.18748 0.00000 ... ... Kl004 0.72767 0.67895 0.67895 ... Kl005 0.76898 0.81770 0.81770 ... Kl006 0.81028 0.81028 0.81028 ... END;
Tohle načítá třeba SplitsTree (v nejnovější verzi jsem to nepoužil, mezi 4 a 5 tam bylo dost změn), ale jinak jsou matice spíš vzacnější příklad užití NEXU, spíš se tam ukládají sekvence, fylogenetické stromy a další data. Ten TAXLABELS
blok by tam být nemusel. Smysl má, když má člověk dlouhá jména vzorků --- potom lze v datových blocích (sekvence, matice, znaky, ...) používat čísla vzorků místo jmen. Jinak je asi zřejmé, co je co. Existuje spousta SW, co s tím pracuje, něco by se jistě dalo vykuchat. :-) Výhodou je rozšiřitelnost --- řada programů do toho přidává vlastní bloky, což zase ale někdy přináší problémy při přenosu dat mezi programy... ;-)