Vlákno názorů k článku General MIDI a formát souborů SMF od Biktop - Termínem "temperovaná stupnice" (přesněji temperované ladění) se označuje...

Termínem "temperovaná stupnice" (přesněji temperované ladění) se označuje stupnice, která je mírně rozladěná oproti stupnici přirozené, v níž jsou frekvenční poměry založeny na poměrech v harmonické řadě a jsou tedy racionální. Toto temperování je možné provést nekonečně mnoha způsoby. Tabulka uvádí jeden z nich, a to konkrétně "_rovnoměrně_ temperované ladění" (kdy poměr mezi frekvencemi libovolných dvou sousedních půltónů je 12. odmocnina ze 2).

Souhlas, ale nejmenuje se to "temperované ladění", nýbrž "rovnoměrně temperované ladění", případně "rovnoměrné ladění". Pojem "temperované ladění" ve smyslu "rovnoměrné ladění" se u nás rozšířil kvůli jakési pradávné chybě v jakési encyklopedii, i když je v daném kontextu nesmyslný (podobně, jako by někdo rozlišoval mezi "stejnosměrným proudem" a "elektrickým proudem" a pod pojmem "elektrický proud" si představoval "střídavý elektrický proud").

Nesouvisí s rovnoměrným temperovaným laděním i to, že například nota C# je totéž co Db a E#=F. Mě nikdy rozdíl mezi "křížkem" a "béčkem" u vyšší noty nebyl moc jasný, chápal jsem to tak, že při harmonickém či nerovnoměrném ladění se jedná o jiné tóny, které se však v rovnoměrném temperovaném ladění shodují (a potom je ve skladbách celkem jedno, co se vlastně uvede). Je to skutečně tak?

Ano, je to tak. U nerovnoměrných temperatur a u přirozených ladění nefungují enharmonické záměny a cis není totéž, co des a podobně. Některé staré klávesové nástroje z tohoto důvodu měly některé (nebo všechny - http://flickr.com/photos/ana_sudani/396791619/in/pool-bestofruins) půltónové klávesy rozpůleny na křížek a béčko (případně i alterované diatonické půltóny (eis, his)). Většinou se to ale nedělalo a na některých klávesách se prostě naladil křížkovaný tón a na jiných béčkovaný, podle toho, jak se vyskytovaly v předznamenání tónin (fis, cis, gis, dis - bé, es, as, des => půltónové klávesy se naladily na cis, es, fis, gis/as, bé s tím, že pokud se chtělo hrát spíš v béčkovaných, naladilo se as, pokud spíše v křížkovaných, tak gis, nebo se tato klávesa rozpůlila na gis/as, pokud se nepůlily všechny; tóniny s více jak 4 předznamenáními se z těchto důvodů nepoužívaly). Výhoda je, že souzvuky s tóny, které jsou naladěny tak, že to odpovídá notám, znějí velice čistě, zatímco ty, které neodpovídají (v notách je des, ale naladěné je cis), znějí... no... nechci říct přímo rozladěně, ale prostě zvláštně :-) Výhoda je, že narozdíl od rovnoměrné temperatury zní u té nerovnoměrné každá tónina trochu jinak a poznat se to dá zřetelně i bez absolutního sluchu, takže skladatel se fakt musel zamyslet, do jaké tóniny to posadí, protože kdyby to posadil do jiné, vyznělo by to jinak.