Cílem této recenze není ani tak zkoumat vnitřní principy GNOME, ale spíš si posvítit na to, co použití GNOME znamená z hlediska uživatele. GNOME samozřejmě není jeden program, ale soubor nejrůznějších prvků, které spolu tvoří jeden celek, nicméně na sebe nejsou bezprostředně vázané. Podívejme se na ně tedy nejdříve jednotlivě:
Panel
Panel je nejviditelnější součást GNOME. Respektive ani ne tak panel, jako spíš panely, protože jich můžete spustit několik, přičemž každý panel může být umístěn na jedné hraně nebo v jednom rohu obrazovky. Rohový panel je pouze tak dlouhý, kolik je potřeba prostoru pro všechny objekty na něm umístěné, narozdíl od hranového, který vždy zabírá celou hranu (vodorovnou nebo svislou) obrazovky. Tady mám hned první výhradu: dva navzájem kolmé hranové panely se bohužel v rohu překrývají, což může znamenat, že se na některé tlačítka nedostanete. Také se mi zdá, že je panel zbytečně vysoký. Pokud používáte jeden panel, celkem to nevadí, ale například při dvou rovnoběžných panelech se vám pracovní plocha už zmenší o docela velký kus. Ale to může být subjektivní pocit (mám totiž rád velký prostor).
I přes uvedené výhrady je panel a hlavně applety (programy, které běží „zaparkované“ přímo na panelu, ještě se k nim dostaneme dále) pro něj to nejlepší, co GNOME nabízí. Na každý panel totiž můžete umístit objekty několika různých typů:
- Menu – klasické menu, ať už uživatelské nebo hlavní
- Drawer – jde vlastně o vysunovací panel v panelu, který má všechny vlastnosti hlavního panelu včetně možnosti přidáváních dalších drawerů (viz. obrázek)
- Launcher – ikonka pro spuštění konkrétního programu
- Swallowed application – „zapuštěná“ aplikace, která běží přímo v panelu, pokud nevíte, co děláte, raději s tímto objektem nehrajte. Na zkoušku jsem zkusil spustit jako swallowed libovolnou aplikaci (třeba xterm). To způsobilo, že se panel neustále dokola restartoval a do funkčního stavu ho uvedl až ruční zásah do konfiguračních souborů
- Applet – applety jsou obdobou swallowed apps, až na to, že jsou psané nativně pro GNOME a speciálně některé z nich jsou to nejlepší z celého GNOME. Kromě poměrně obvyklých jako je například pager nebo CPU load monitor jsou tu i méně běžné, ale o to geniálnější jako například malá příkazová řádka s historií a kompletováním povelů, ikonky pro přimountování resp. odmountování zařízení nebo miniaturní CD přehrávač
- Logout button – název tohoto objektu je naprosto výmluvný. Slouží pouze k jedinému účelu a to ukončení práce s GNOME
Panelu bych ještě vytknul, že při přidávání ikonky programu chybí možnost vybrat spouštěný program přes souborový dialog. Naopak pěkně funguje přetahování ikonek mezi menu, panelem a pracovní plochou.
GMC
GMC je oficiální nástroj GNOME pro práci se soubory a jde vlastně o populární Midnight Commander v GTK hávu. GMC není podobný svému konzolovému bratříčkovi, ale spíše kfm z KDE nebo Exploreru z Win95/98/NT 4. Navíc je (zatím?) poněkud chudší než originál a hlavně: je dost nestabilní. Během relativně krátké doby jsem narazil na několik běžných akcí, které program spolehlivě shodí. Kromě toho se mi například nepodařilo vytvořit ikonku programu na ploše přetažením z okna GMC, což bych považoval za nejlogičtější postup atd.. Ačkoliv to říkám nerad, GMC je podle mého naprosto nejslabším prvkem celého GNOME.
Window Manager
Jak jsem psal již v první části recenze, GNOME nemá svůj nativní window manager. Můžete používat naprosto libovolný manager, ale myslím, že je lépe sáhnout po některém z těch GNOME-compliant (opět viz. minulý díl recenze). Od minula se moje zkušenosti rozšířily o použití WindowMakeru, který mě naprosto nadchnul. Nejenomže dobře vypadá a je slušně rychlý, ale snadno konfiguruje a navíc přesně vyhovuje mým požadavkům. Oproti tomu Enlightenment, který se poslední dobou objevoval přímo v distribučním adresáři GNOME na ftp, zatím ještě trpí některými dětskými nemocemi. Například při přepínání mezi aplikacemi pomocí klávesnice mi stále přepínal navzájem mezi dvěma ze tří aplikací a tu poslední s přehledem ignoroval. Přesto jde o velice slibný projekt a myslím, že má před sebou slušnou budoucnost. Ostatní window managery jsem nezkoušel.
Národní podpora
Tady se nevyhnu srovnání s KDE, které bylo již od verzí 0.9× slušně počeštěné a od stabilní verze 1.0 si podle mě lokalizace zaslouží jedničku s hvězdičkou. GNOME v tomto ohledu značně zaostává. Řekl bych, že je přeloženo tak maximálně z jedné poloviny. Příkladem budiž hlavní menu, kde mezi českými položkami jako třeba Aplikace nebo Hry najednou trůní položka Settings. S anglickými výrazy se setkáváte na každém kroku a skoro se spíš chce říct, že mezi anglickými slovy je sem tam nějaké české. Navíc bohužel některé aplikace ani neakceptují vstup českých znaků (například GXedit, ale za to může autor aplikace, ne GNOME jako takové). Náprava takového programu by sice měla být snadná, ale říkejte to obyčejnému uživateli…
Vím, že někteří lidé nemají pro srovnávání s KDE pochopení, ale nemohu si pomoci: v tomto směru je KDE daleko vpředu.
Moje pocity z GNOME jsou značně rozpačité. Je za ním vidět obrovský kus práce mnoha nadšenců a určitě přináší některé skvělé myšlenky, ale nemohu se zbavit dojmu určité nedozrálosti. Navíc mi připadá trošku nesourodé, jakoby schizofrení. Asi se to celé poněkud uspěchalo, nejspíš pod tlakem rychlého vývoje hlavního rivala KDE. Možná, že se pletu, ale podle mě by se měli vývojáři GNOME trochu zamyslet. Je to momentálně v jejich rukou a přílišný spěch by mohl pohřbít tento slibný projekt. A to by byla škoda…
ČLÁNKY DO MAILU