1) Napíšu v České republice patch pro GPL projekt.
2) Pošlu patch distributorovi v Německu.
3) Ten patch umístí do Bugzilly v USA.
4) Z bugzilly jej vyzvedne vývojář v Mexiku a uloži jej do CVS v Norsku.
5) Správce projektu z Francie vyzvedne program z CVS, vydá verzi a tu nahraje na FTP server ve Velké Británii.
6) Automatickým zrcadlením se vydaná verze dostane na server v Austrálii.
7) Odtud si stáhne verzi programátor z Nového Zélandu a přidá ho do svého GPL projektu.
8) Vývojář z Ruska přidá nové vlastnosti a udělá větev projektu pod GPL.
9) Tu nahraje na server na Kokosových ostrovech.
10) Odtud tento projekt stáhne a vestaví do svého přístroje výrobce z Koreje.
Až potud je vše v intencích GPL.
11) Tento výrobek si koupím. Podle binárního otisku firmware poznám, že je tam použit můj kód a dle GPL požádám o zdrojové kódy.
12) Nedostanu je.
13) Zažaluji výrobce, že nedodržel podmínky použití mého kódu.
Podle zákonů které země se bude takový spor odehrávat?
Výrobce může namítat, že nevěděl, že příslušné řádky kódu pocházejí z ČR a že chce jednat podle právního řádu Kokosových ostrovů, protože odtud si můj kód stáhnul. Jenže právo Kokosových ostrovů možná autorské právo vůbec neobsahuje. Navíc najmout odborníka na Občanský zákon Kokosových ostrovů je pro mne nereálné.