Jedinečná služba
YouTube je bezesporu jedním z pilířů internetu. Jde o první velkou službu hostující uživatelská videa, která opravdu ve velkém prorazila. Ale to, že je na YouTube celý svět se svým unikátním a často velmi zajímavým obsahem, není zásluha jen a pouze Googlu, stejně jako není zásluha pronajímatele budovy, že v restauraci zde provozované někdo jiný vaří opravdu skvělá jídla. Unikátnost obsahu tvoří milióny uživatelů, kteří z nemalé části z této činnosti žijí.
Na druhou stranu bez Googlu by zde nebyla takto obří celosvětově dostupná platforma pro online videa, která je zdarma k dispozici komukoli, byť za podmínek, které si určuje Google.
Což nás na chviličku odvádí k letité otázce: je YouTube platforma, nebo vydavatel? Nechme to dnes raději bez odpovědi.
Google má nepochybně nemalé náklady s provozem YouTube, které spíše rostou. Začínalo se na 240p či 360p videích, postupně jsme se přes HD a FullHD propracovali až k současné 4k, 8k a 360°/VR éře. Videa často po nějaké době procházejí re-encodingem do vyšší kvality a nového formátu, nebo naopak do nižší kvality, aby se ukázaly výhody 1080p Premium – ale i o tom za chvíli. Vzpomeňme třeba příchod VP9 a AV1.
Přitom to vše z principu žilo jen z reklam, a to nejen provoz systému, ale logicky i odměny autorům. Tedy alespoň těm, kteří se do systému odměn dokázali propracovat. Nicméně platící zákazník je takový holub v hrsti, nikoli vrabec na střeše typu příjmů z reklam, kde významná část světa reklamy blokuje.
Nejen Louis Rossmann na svém kanálu poukazuje na to, že YouTube klesají zisky. Trend zatím není nijak radikální, ale z platformy rostoucí se, zdá se, stává platforma klesající. Platí to zčásti i pro celý Google, kterému v posledních letech rostou mnozí velcí konkurenti, ať už Microsoft (nejen) v cloudových službách, nebo ChatGPT a podobné služby. Když lehce odbočím, tak dle mého soudu je Google reálně ohrožen tím, že vedle něj vyrostou služby nového typu a lídrem trhu, na který se přesunou všichni uživatelé, prostě bude někdo jiný. Třeba právě OpenAI.
Logicky tak Sundar Pichai má těžší život, a do toho na YouTube existuje to specifikum, že služba musí hlídat korektnost obsahu (vydavatelství × platforma?), ať již například z hlediska závadnosti obsahu pro děti, nebo z hlediska extremismu, fake news apod. Jakkoli tyto úlohy často YouTube neplní dobře, nezřídka slýcháme ve videích youtuberů, aby si uživatelé zkontrolovali, zdali mají své nastavení odběru novinek v pořádku, neb ze statistik to danému youtuberovi ukazuje na shadowban. YouTube nějak tyto své moderační činnosti plní a i toto stojí určité provozní náklady.
Platící zákazník jako holub v hrsti
Nebudeme si nalhávat, že i zde pro nás na Rootu by bylo daleko příjemnější, efektivnější a výhodnější od každého jednotlivého čtenáře pobírat měsíční předplatné. Odpadly by starosti s reklamou a přemýšlením, jaká je to vlastně obživa, mohu-li to takto hloupě pojmenovat. Totéž vynásobeno miliardou platí pro YouTube.
I já jsem byl dostižen frontálním útokem YouTube proti adblockerům. Nejprve se objevovalo varování, které bylo možné zavřít křížkem. Pak se objevilo varování, že si mohu pustit jen tři videa a pak už následovalo jen upozornění, že dokud budu blokovat, nebo si nezačnu platit YT Premium, mám smůlu.
U mě toto vše podepřeno tou pikantností, že i když blokátor reklam vypnu, či zcela odstraním z prohlížeče, vymažu YT cookies, stejně to na mě křičí, že ho mám vypnout. Nevím, jestli je to chyba Mageiy, ale i toto by měl mít Google nějak ošetřené. Je trochu trapné, když na stránce s videem mám rozeseté reklamy, jen to okénko s videem řve, že reklamy blokuji. Ale jak říkám, třeba je to chyba Mageiy a flatpakového Firefoxu, pojďme dál.
Nevím jak vy, ale já často na Youtube pustím video, během sekundy-dvou zjistím, že ten člověk se v nějakém úvodu jen vykecává a než přejde k podstatě věci, tak uběhne minuta. Takže klávesami 1 – 2 – 3 – … – 9 zjišťuji, kde je ten pro mě zajímavý obsah. Tohle je právě ono úskalí.
Reklamy napevno, bez ohledu na posuv
Modelový scénář posledních dní, jak jsem si jej vypozoroval, vypadá tedy takto: pustím video. Začíná první absolutně irelevantní a nepřeskočitelná reklama na nějakou rtěnku trvající 12 sekund. Po ní druhá reklama na jakési slevy kdesi, kde jsem nikdy nic nekoupil a nikdy nic nekoupím. Třicet sekund, možno přeskočit po pár sekundách. Začne video. Zjišťuji, že to nevypadá na obsah, který jsem od toho očekával, tak posunu někam k prostředku.
Místo pokračování videa začíná nový blok reklam. Dvou stejných reklam jako před třemi sekundami. Po 17 sekundách opět mohu sledovat video. O méně než minutu později mě čeká další blok reklam, tentokrát včetně jedné skoro půlminutové a nepřeskočitelné. Vypínám video a kontroluji, jestli mám zaktualizovaný nástroj yt-dlp.
Toto vše je ukázka buď toho, že vývojáři Google jsou diletanti, kteří neví, jak tu věc pořádně naprogramovat, nebo jde o záměr, jak co nejvíce naštvat uživatele. Mě tedy spolehlivě „naštve“, když z 90 sekund, které danému videu věnuji, než to vztekle vypnu, strávím 75 sekund koukáním na naprosto irelevantní reklamy.
Nejsem „naštvaný“ proto, že Google chce peníze. Budiž, je to služba, kterou využívám tak moc a tak dlouho, že nějaké malé peníze měsíčně by si klidně zasloužila. Jsem ale „naštvaný“ proto, že si příliš agresivně vynucuje můj přechod na placenou verzi. Tak agresivně, že je to za hranou rozumného.
Když z času stráveného na platformě dobrých 70 % času jen koukáte na reklamy, tak je něco špatně. Vypovídá to o tom, jak významný jste uživatel pro provozovatele této služby. Tak či onak mě YouTube okrádá o jedinou cennou komoditu, a to je můj čas a moje kognitivní kapacita. Takto fakt ne.
Zvykání si na povinné platby za obsah na internetu
Slýchám občas názory, že schovávání zbytků článků za paywall se rozlézá internetem jako odporný mor. Inu, ona je to vlastně pravda, dnes už takřka nelze jít na libovolný zpravodajský web, aby neobsahoval články, které si nepřečtete celé, dokud neplatíte nebo nezaplatíte. Ale s tím já osobně nemám problém.
Pokud jde o to zaplatit si jednorázově za text, který mě zaujal, nebo si platit pravidelně, protože daný web mám v oblibě a čtu pravidelně, pak je vše jen otázka toho, jakou měsíční částku vydavatel stanoví. Takové řešení mě rozhodně neokrádá o můj čas, který je omezený a s každou sekundou ho ubývá.
Stejně tak mi nevadí reklamní bannery, i kdyby nakrásně s irelevantním obsahem, pokud mě neomezují od čtení obsahu. Nezlobte se na mě, ale pokud by i zde a Rootu na mě vybíhala pravidelně reklama na rtěnky, tak na ni prostě nekliknu a systém se podle toho nejspíš zařídí a zkusí mi servírovat něco jiného. To Google nedělá, protože co si z občasného vypnutí blokace, které jsem tu a tam na YouTube zkoušel pamatuji, tak jsem ani s přihlášeným účtem nějaké relevantní reklamy neviděl. Natož nyní v anonymním okně.
Jaký smysl má servírovat video reklamu, která neplní žádný účel? Nevím. Soudě dle Googlu a YouTube to zjevně nějaký kladný ekonomický smysl má, tedy pro Google. Protože pokud ne, pokud z prostého násilného přehrání reklamy na mém počítači absolutně bez šance na proklik nic nemá, tak jsou to jen vyplýtvané Wh na servírování irelevantních reklam s tudíž pro Google jen zvýšené náklady.
Jaká je rozumná cena předplatného
Předplatné za internetové stránky je tu s námi už několik let. I zde na Rootu ho máme, na dobrovolné bázi a s benefity oproti bezplatnému užívání. Obecně proti principu placení za internetový obsah nic nemám, řekněme si na rovinu, že argument „platím si internetové připojení, tak co po mě chcete“ je hloupý a byl hloupý už před 15 až 20 lety – když jsme měli systém dobrovolného předplatného na starém CDR.cz.
Kolik je ale rozumná cena? Nezávisle na tom, kolik to předplatné bude stát, i kdyby jen – plácnu od boku – 19 Kč měsíčně, nelze očekávat, že si takhle budou lidé předplácet 20 až 30 služeb. To je vzhledem ke kvalitě či množství obsahu neúnosné.
Uvedu příklad: já osobně nechci platit pravidelné předplatné třeba iDnesu, když tam čtu texty víceméně náhodně. Někdy jeden článek za hodně dlouhou dobu, jindy mě zaujmou čtyři ve stejný den.
Nemám problém s placením za jednotlivé články. Ale částka musí být hodně malá, protože takových placených přístupů, kdyby tento model začali používat všichni, bych měl desítky až stovky měsíčně a v součtu by šlo o částku, která je pro mě nepřijatelná a raději danou věc vyřadím ze svého života. Čili v tomto modelovém scénáři ze mě iDnes nikdy nebude mít ani korunu.
Zčásti za to může i skutečnost, že jsem starého ražení a nejsem v principu ochoten platit za nehmotné produkty. Tištěný časopis si koupím, ale stejnou cenu za stejný časopis v DRM chráněném PDF prostě nikdy nezaplatím.
Jistota plateb, nejistota dostupnosti obsahu
Problém YouTube má ještě další úroveň. U této platformy, kde obsah může jednoho dne zmizet zásahem cenzora i zásahem autora videa či zásahem někoho, kdo o sobě tvrdí, že k tomu vlastní licenční práva, proste nemám žádnou jistotu, co za své předplatné dostanu. Je úplně jedno, pokud drtivá většina obsahu na YouTube bude neustále dostupná, pokud v onom zbytku bude většina toho, co mě zajímá, co čas od času zmizí a už se nevrátí. Mám mezi oblíbenými videi na YouTube tisíce položek a mezi nimi desítky a desítky videí, která uživatel odstranil, někdo si nárokoval práva, či video (nově) nelze v mojí lokalitě přehrát. Za tohle bych měl platit?
Zlobte se na mě, nebo ne, ale nehodlám za takto nejistou kvalitu služby platit ani penězi, ani svým časem či kognitivní kapacitou. Já za své peníze očekávám ne pouze neobstrukční přístup k platformě, ale přístup k obsahu bez rizika, že bude smazán, že bude cenzurován, že se autor neocitne v nelibosti nějakého interního týmu a tak dál. To mi Google není u YouTube schopen zaručit. Pokud mě nehodlá pustit na platformu jinak než buď za peníze, nebo s hromadou naprosto irelevantních reklam, pak učinil první a poslední krok, abych jeho platformu pomalu, ale jistě opustil.
Slovem „opustil“ nemyslím dramatický rozvod, ale ukončení aktivního používání. Ono když všichni na světě YouTube používají, je těžké se mu vyhnout. Ale lze omezit takové to lelkování po doporučených videích či jiné činnosti, ke kterým slouží mechanismy mající za cíl udržet uživatele na platformě.
Boj s větrnými mlýny
Dle mého názoru vede Google boj s větrnými mlýny. Vede válku, kterou nemůže vyhrát, protože takto jedině naštve velké množství lidí. Kdyby polovina uživatelů YouTube přešla na jinou platformu (neočekávám, že se něco takového stane), tak je jedno, že na zbytku vydělá dvakrát tolik „za kus“. Že lidé umějí hlasovat nohama jsme se ale přesvědčili při mnoha příležitostech ve světě i u nás v české kotlině.
Prozatím se kloním k názoru, že Google z nastaveného drakonického vymáhání sledování reklam uživatelem nakonec nějak sleví. Nemyslím si totiž, že bude schopen technicky stoprocentně zamezit přístupu uživatel k videím bez sledování reklam. Nakonec si jen přivodí spiknutí všech spravedlivě naštvaných uživatelů-vývojářů, kteří povedou svou globální ofenzívu a proti takové síle ani Google nemá šanci.
Nebo se pletu, Google jako první prorazí a svět se bude dělit na svět před koncem blokátorů reklam a po něm.
Ostatně, co myslíte – není tohle třeba příležitost pro nějakou jinou velkou korporaci, aby Googlu prostě přetáhla uživatele tím, že nabídne funkčně podobnou, avšak ne tak obstrukční platformu?
Já za sebe po těch necelých dvou týdnech pozoruji, že jsem na YouTube nestrávil tolik času sledováním blbostí, resp. videí, u kterých jsem až po několika desítkách sekund dospěl k závěru, že to video nechci shlédnout celé. Ono to vlastně může být ku prospěchu, ale jedním jsem si jist už nyní: Tohle bude ještě hodně zajímavá telenovela.
ČLÁNKY DO MAILU