Názory k článku Grafický subsystém počítačů Amiga
-
patrol (neregistrovaný)
Zdravim,
jako davny Amigista jsem pri cteni clanku pocitil jemny checksum error ve jmene jednoho z cipu. Je to opravdu jen detail, ale v mych pametovych bankach se totiz stale uchovava jmeno Agnus namisto Agnes. To by vsak pak neznamenalo zenske jmeno, alebrz druhove jmeno zvireciho samce, totiz berana :-). Oni ti tvurci byli celkem dost vtipni, pamatuji se celkem jasne, ze „codename“ motherboardu A500 byl „Rock Lobster“, coz je jednak morsky konik, a dale pak take stejnojmenna pisen davne skupiny B52 (ktera je tusim na tom motherboardu take zminena :-) ). Tuto pisen mam a je celkem zvlastni – doporucuji poslechnout, chcete-li se dozvedet vice o psychice autoru Amigy :-) :-)
Pavel -
Pavel TišnovskýZlatý podporovateldiky za upozorneni, bude to opraveno. Ani nevim proc mam porad zafixovano Agnes, mozna me pred lety zmatli samotni amigisti, se kterymi jsme se trumfovali :-)
-
mpro (neregistrovaný)
> „Rock Lobster“, coz je jednak morsky konik, a dale pak take stejnojmenna pisen davne skupiny B52 (ktera je tusim na tom motherboardu take zminena :-)). Tuto pisen mam a je celkem zvlastni – doporucuji poslechnout, chcete-li se dozvedet vice o psychice autoru Amigy :-) :-)
http://www.youtube.com/watch?…
http://www.youtube.com/watch?… -
MichalBBronzový podporovatelŠkoda, že ve své době byla cena vyšších verzí Amigy brutálně přestřelená.
-
Pavel TišnovskýZlatý podporovatel
Zato A petistovka byla celkem za pusu, hodne lidi se napriklad rozhodovalo mezi 286 (20kKc) a prave petistovkou (tusim 10kKc). Podotykam ze to bylo v dobach kralovani MS-DOSu na PCckach, Windows 3.x na 286 sice trosku fungovaly ale bez moznosti pouziti virtualniho rezimu (to 286 neumela).
-
slik (neregistrovaný)
V této době už to měla Amiga spočítané, protože pro seriozní práci jsi potřeboval HDD a VGA monitor. Když to dáš cenově dohromady, tak už bylo pomalu lepší koupit 386tku i kdyz specialniho software pro garafiku a hudbu moc nebylo. V te dobe hry uz byly lepsi na PC (zoomovky v 256 barvach + soundblaster).Pomalejsi Amigy byly uz mimo. Nejlepší Amigy za nehorázný penize si držely místo jen ve videostudiích, to byly A4000. S použitím genlocku a skveleho programu SCALA se daly delat veci. Pouzivala je dlouho i Ceska televize. Mimochodem SCALA je dnes porad v oboru viz http://www.scala.com/ . Když jsem studoval SPSE v Pardubicich, tak jsem chodil ocumovat A4000 do tehdejšího videostudia ZUBR. Tam jsem nakonec propadl rychlosti M68040 a do svojí Amigy 1200 jsem si pak mnohem pozdeji poridil nehorazne drahou turbokartu s M68060. Jako Amigista jsem si dlouho nepripustil, ze je PC lepsi :) Pozdeji jsem teto investice litoval, protoze jsem si pak brzo poridil na praci PC (v te dobe uz Pentium). Od te doby jsem Amigu uz nezapnul, byl to pro me kus nostalgickyho zeleza, kterej usnul na vavrinech.
-
slik (neregistrovaný)
Bohužel jsem ji prodal. Ale prodat jako celek se mi ji nepodařilo, protože Amigisti chtěli jen tu turbokartu. Kdo Amigu neměl, vubec nevěděl, o co jde. Samotnou Amigu jsem pak po čase daroval příbuzným pro děti, na HDD byla spousta her. A jako děti tu Amigu pak taky poslaly na věčnost, už ani nevím, kde skončila. V dnešní době toho trochu lituju, protože jsem na Amize vyrůstal, ale bez toho, abych prodal turbokartu bych neměl na PC, protože jsem stále studoval. Jinak nostalgicky provozuji dodnes Amigu v emulátoru. Série AlienBred ve dvou lidech je skvělá odreagovačka dodnes :)
-
Jiří Svoboda (neregistrovaný)
Jak již padlo výše, čip se nejmenoval „Agnes“, ale „Agnus“.
Jako bývalý Amigista jsem se těšil na opravu více chyb, můj čas ale asi teprve přijde. :-)Hardware Amigy jsem znal dokonale. Koupil jsem si totiž disketu s „knihou“ „Amiga Hardware“, na které byla nějaká ochrana, aby šel text buď jen prohlížet na počítači a nebo přímo vytisknout. Tu disketu jsem cracknul, všechny texty převedl do T602 a posléze vytisknul (v práci bylo PC). Během úprav formátování jsem ji také celou přečetl, takže jsem o HW Amigy tehdy věděl všechno a leccos si pamatuji dodnes.
Například si pamatuji, jak jsem byl překvapen použitím hardwareového registru pro zápis dat na disketu. Muselo se do něj zapsat davkrát po sobě, aby zápis proběhl (zřejmě ochrana proti náhodnému přepisu splašeným procesem).
Pro doplnění, Amiga 500+ měla oproti „neplusové“ verzi RTC. U Amigy 1200 už zase nebyly a citelně mi chyběly.
Nevím, jestli tu někdy padlo a nebo padne něco podrobnějšího o typech paměti (Chip, Fast, Slow), tak tedy:
ChipRAM je oficiální název pro paměť, která je dostupná zákaznickým čipům, mají do ní přístup přes DMA. Nachází se na počátku RAM. Její maximální možná velikost je dána verzí čipsetu. O přístup do ní se dělí čipy/CPU podle zmíněného pravidla lichých/sudých cyklů.
FastRAM je oficiální název paměť, která je přístupná pouze procesoru, zato ji má dostupnou ve všech cyklech.
SlowRAM je neoficiální název pro paměť, která spojuje nevýhody předchozích. Může ji používat pouze CPU, ale pouze ve „svých“ cyklech. Takto se typicky chovalo spoustu rozšíření paměti.Těším se na další článek. :-)
BTW, měl jsem Amigu 500+ a stále mám Amigu 1200.
-
patrol (neregistrovaný)
Ano ano, kdyz uz se tu o tom pise, disketa na Amize byla cela tez velmi kuriozni – nepouzivala totiz bezny obvod radice (jako je WD2797 ci jeho ekvivalent od Intelu), ale slo jen o jednoduchy DMA obvod, ktery cetl data z pameti a primo bez upravy zapisoval pomoci posuvneho registru na disketu, a zase naopak, data z diskety cetl a pomoci posuvneho registru zapisoval do pameti. To ovsem znamena, ze kodovani dat na diskete bylo svereno plne do rezie software (trackdisk.device) a ten realizoval docela vtipnym algoritmem FM kodovani (tehdy na disketach bezne). Tvurci Amigy ovsem zvolili pomerne zvlastni format dat, takze nejen, ze byl odlisny filesystem, nez tehdy bezny MSDOS/FAT, ale dokonce i low-level sektory byly udelany jinak, coz zpusobilo, ze diskety zapsane Amigou byly na tehdejsich PC se standardnimi radici prakticky necitelne.
-
Pavel TišnovskýZlatý podporovatel
Pomoci nejakeho programku ale bylo mozne prenaset data z Amigy na PC a naopak. Muj spoluzak si u me na PC (286+jehličkovka+3 1/2 disketovka) tisknul protokoly, které napsal doma na Amize, doma jsem to bez problemu nacetl (MS-DOSacke FM) prevedl na Kameniky a vytiskl. Typicke bylo, ze se prizpusobila Amiga PCcku a ne naopak, tam by to asi ani neslo, protoze se disketovka neovladala na tak nizke urovni.
-
Jiří Svoboda (neregistrovaný)
Přenášet data na disketách šlo, ale pouze tak, že se na Amize pracovalo s 3.5" DD disketami naformátovanými „PCčkově“ na 720kB. Ze začátku se na to používaly specializované low-level programy, později se to dostalo do standardně dodávaného OS jako další „device“.
Amigovou disketu na PC přečíst nešlo.Jinak si taky pamatuji, jak jsem nějakou dobu používal na DD disketách formát, který ukládál tuším 980kB na disketu (standardně měla Amiga diskety formátované na 880kB).
Ta zmínka o Kamenících mne přivedla ještě na jinou věc. Ohledně kódování češtiny byl na Amize velký problém. Všechna tehdy běžně používaná kódování češtiny nějak kolidovala s řídícími znaky a jediné kódování, které se dalo použít, bylo dnes již skoro neznámé KOI8CS (to K mate, ale s Kameníky to nemá nic společného).
-
Pavel TišnovskýZlatý podporovatel
jj, KOI8CS znam, z toho jsem to prave prevadel. Umela ho napriklad T602 nebo i pre602 (jednoduchy konvertor). Ona to vlastne byla norma pro cestinu, hlavne na minipocitacich atd. Jestli se dobre pamatuju, tak prevod na cestinu bez akcentu (pripad nouze, kdy nebyl k dispozici konvertor) byl vetsinou jednoduchy – odseknul se horni (osmy) bit, protoze na PCckach bez ceskych znaku nebylo KOI8CS skoro vubec citelne, narozdil od Kameniku.
-
patrol (neregistrovaný)
Zajimave je, ze tu nikdo nezminuje kodovani E2, ktere bylo vyvinuto specialne a jen pro Amigu a na jine pocitace se samozrejme nedoneslo. Znal jsem jeho autora, ale necht mi nyni promine, na jeho jmeno si nyni nemohu vzpomenout ani za nic, tak ho zde nemohu vyvesit na nastenku cti :-). To kodovani bylo velice dobre navrzene, myslim, ze by mu to sluselo i na dalsich platformach. Bohuzel, zaniklo spolu s Amigami. Pokud jsi tu, tvurce E2, ozvi se :-)!
Zdravi Pavel -
E2 byla z nouze ctnost.
U Amigy se podpora lokalizace objevila poměrně pozdě, a tak starší software měl natvrdo zadrátované algoritmy, jak poznat malá písmena a velká písmena od ostatních znaků.
Když jsem se pokusil udělat lokalizaci nad ISO-8859–2 (které bylo už tehdy normou), zjistil jsem, že se s tím některé programy nevyrovnají. Tak jsem vzal ISO-8859–2 a na vhodná místa jsem umístil potřebné znaky shodného typu (znak/malé písmeno/velké písmeno) se shodnou velikostí.
Zároveň se tím vyřešil problém s uvozovkami a podobnými znaky, na které ISO-8859–2 poněkud zapomněl.
Dnes všechny tyto problémy vyřešil UTF-8. Kdysi jsem se pokusil napsat podporu E2 pro glibc. Pokud má někdo zájem, možná mám někde nedokončenou funkční ale padavou verzi.
-
Karel (neregistrovaný)
Problém s disketami Amigy na PC nebyl ani tak o formátování, jako o tom, že mechanika Amigy zapisovala více stop, než běžné mechaniky pro PC. Data tudíž byla zapsána i v oblasti, kam standardní disketová mechanika pro PC neuměla posunout hlavičku.
Takže jak psal kolega – na Amize exitovala řada ovladačů, s jejichž pomocí dokázala Amiga zpracovat MS-DOS diskety. Ale PC obecně nikdy neumělo přečíst standardní diskety z Amigy.
-
Jiří Svoboda (neregistrovaný)
Nene, disketa u Amigy používala standardních 80 stop.
Leč ano, dalo se dosáhnout asi o dvě nebo tři stopy dál a občas se to i používalo (např. pro ochranu proti kopírování nebo mnou výše uvedeným „ovladačem“ pro zvýšení kapacity diskety (ted si nemůžu vzpomenout, jak se jmenoval, DDS?).Rozdíl byl v počtu sektorů na stopu a v použité modulaci.
PC 720kB: /80 stop /2 strany /512bytes na sektor = 9 sektorů na stopu
Amiga 880kB: /80 stop /2 strany /512bytes na sektor = 11 sektorů na stopuU toho speciálního „ovladače“ se pak zvedal počet sektorů na stopu a bylo možné zvýšit i počet stop, strop si ale už nepamatuji.
-
patrol (neregistrovaný)
Jeden ze specialnich ovladacu floppy se jmenoval hackdisk.device (namisto standardniho trackdisk.device) a ja jej mel zabudovany ve svem custom kern^H^H^Hickstartu. Krome vyssi rychlosti a moznosti pristupu az na 83. stopu take eliminoval neprijemne klapani disketovych mechanik, v nichz nebyly diskety, ktere jinak Amigy vyluzovaly – neustalym krokovanim mezi stopami 0 a 1 a zpet v cca dvousekundovem rytmu si driver overoval, zda nekdo nevlozil disketu. Hackdisk take krokoval, ale mezi stopami 0 a –1, coz u vetsiny mechanik nevedlo k fyzicke aktivite a tedy byly zticha, ovsem u nekterych se dokonce zasekl vystavovaci mechanismus a pak se musela mechanika rozebrat a rucne zase zprovoznit :-).
-
Jiří Svoboda (neregistrovaný)
A já už si vzpomněl/dogoogloval, jak se jmenovalo to, co jsem používal já…
Běžné Amiga mechaniky byly označovány „DFn:“ (tedy „DF0:“ pro první).
Pro přístup na „PC diskety“ se používalo zařízení „PC0:“.
Ten speciální driver používal „diskspare.device“ a na disketu se přistupovalo přes zařízení „DS0:“. -
drk22 (neregistrovaný)
No docela dobre si pamatuji jak jsem koupil PC mechaniku a prebaslil si do sve A2000 druhou mechaniku (resp treti, jeste jsem mel jednu externi) Neklapala protoze signal na vlozenou mechaniku jsem bral z predniho tlacitka (coz zabralo xvili laborovani). Co si matne vzpominam, bylo treba jen jinak propojit vodice + tam byl snad jeden logicky obvod. Pozdeji jsem to same pomahal bastlit kamaradovi. Cili PC mechanika rozhodne nemala problem zapisovat vsechny stopy na Amiga diskety (a prisla nekolikanasobne levneji) :0)
Taky jsem si vyrobil turbo (mezikus mezi soket a procesor, ktery zvysoval na dvojnasobek jeho frequenci (fungovalo to ale nepouzival jsem to, nemelo to zadny valny prinos).
Amiga bohuzel doslouzila s prichodem 486, jeji vga + soudblaster zvladali praci i nektere hry lepe :0( posledni na co jsem ji pouzival pred prodejem byl nejaky textovy procesor v kombinaci se slovnikem a prehravanim .mod souboru.
Koupil ji ode me najaky nadsenec, ktery na ni editoval hudbu a pozdeji mu ji „odrovnaly“ deti jeho sourozencu. -
Mican (neregistrovaný)
Flopiny z PC v Amize fungovaly, ale jenom s DD disketami. Protože Amiga neměla normální disketový řadič a data z ní četla a zapisovala s pevně daným časováním nastaveným pro těch 11 sektorů na stopu, způsob zápisu 22 sektorů/stopu u HD disket byl opravdu ďábelský – disketa se v mechanice točila poloviční rychlostí a všechno tak hezky vyšlo. Tenhle „half-speed“ ale umělo jenom pár mechanik (originální v A4000 byl nějaký „Chinon“) a v té době běžné PC mechaniky (Alps nebo Mitsumi) už v téhle rychlosti nedokázaly s disketou točit rovnoměrně, jejich „brushless“ motůrek měl málo vinutí a příliš lehký setrvačník. Přiznejme si ale že to ani s originální mechanikou moc spolehlivé nebylo a kdo chtěl mít jistotu že to ještě někdy přečte, HD diskety stejně nepoužíval.
To pravidelné cvakání mě ale taky štvalo a přitom tam bylo vlastně úplně zbytečně. Všechny 3.5" mechaniky v Amize by už uměly signalizovat vložení nebo vysunutí diskety (5.25" připojitelné k Amize ne, pro ty byl ale příkaz „Diskchange DFx:“) a klidně si ho použít mohli, místo toho ale byl použitý pro nějakou úplnou blbost (mám dojem že právě pro detekci DD/HD režimu otáček) a přítomnost diskety se zjišťovala tím neustálým seekováním. Hrůza.
-
Al (neregistrovaný)
No, já mám pocit, že problém byl v samotné mechanice. Ona sice signál DiskChange poskytuje, ale aktualizuje ho až po posunu hlavy, nestačí jen vložení diskety. Myslím, že Amiga ho normálně využívala, ale bylo nutné právě to viklání s hlavou. Ostatně signál DiskChange používá i PC, aby vědělo, jestli při opakovaném dir musí číst FAT znova z diskety, nebo sáhnout do cache.
Další harakiri bylo, že PC mechaniky měly DiskChange na jiném pinu než Amigácké (tuším piny 2 a 34), a neměly signál Ready, který některé hry vyžadovaly a bez něj nejely (to byl problém i originál Amig od Escomu). Ready se musel buď nějakým obvodem simulovat a nebo najít na tišťáku mechaniky (pár externích mechanik jsem kamarádům dělal a většinou tam Ready někde byl). -
krupkaj (neregistrovaný)
No Jack v tom sice mel obchodni prsty, nicmene ten spolecny autor, ktery se krome Amigy a Atari 800 podepsal i na Atari 2600 (pracoval na cipu TIA), se jmenuje Jay Miner.
BTW docela me prekvapily podpisy, ktere jsou otisknuty na vnitrni casti plastove bedny Amigy 1000. A nejhezci je tlapka psa, ktery patril prave J. Minerovi :)
-
an. (neregistrovaný)
Díky za opravu, samozřejme jsem myslel J.M.
Ale těch průniků bylo více:
http://www.amigaportal.cz/index.php?… -
Pavel TišnovskýZlatý podporovatel
nevim, Jack Tramiel je spis obchodnik nez HW guru. Ona je ta historie okolo Atari ST a Amig celkem zajimava, protoze STcka navrhl tym, ktery predtim pracoval v Commodore (CBM) a naopak Amigy ex-ataracky tym (zjednodusene receno). Je zajimave, ze prave kvuli JT prave tyto dve firmy spolu souperili a nechali PCcko postupne ovladnout cely trh :-(
-
. (neregistrovaný)
přičemž první dva kanály jsou přiváděny do levého reproduktoru a další dva kanály do reproduktoru pravého
Nebylo to náhodou tak, že do levého repro šel 1. a 4. kanál, zatímco 2. a 3. šel do pravého?
Jinak co se týče čtení amigáckých disket v PC mechanikách, tak to ŠLO. A dokonce bez drahého řadiče Catweasel http://en.wikipedia.org/…rs_Catweasel
Podmínka byla mít na jednom PC fyzicky připojené dvě floppiny a potom v té jedné šlo opravdu amigácké diskety číst. Ještě asi před třemi roky jsem si tak třídil diskety, co mi po Amize zbyly. Více info na http://eab.abime.net/showthread.php?… a možná by to nebyl špatný námět na článek, protože z technického hlediska jde určitě o zajímavou záležitost.
-
. (neregistrovaný)
Konfigurace bitových rovin mohla být následující (podrobnosti si uvedeme příště)
Tato sekce se týká výhradně šestibitplanových grafických módů, které se v reálu až tak nepoužívaly. U standardních grafických módů s 2–32 barvami (1–5 bitplany) žádná speciální konfigurace nebyla.
Co se týče grafického módu HAM, tak kromě toho, že byl opravdu dost pomalý (čili vhodný pouze na statické obrázky), z principu, jak byl vytvářen, trpěl degeneracemi sousedních pixelů. Jelikož byla barva specifikována tak, že se vzaly dvě složky sousedního pixelu a změnila se třetí složka, je jasné, že v určitých případech byla výsledná barva více či méně zmršená. Krásně je to vidět na ukázkovém následujícím obrázku. To, co vypadá jako scan z notně ojeté VHS pásky, jsou ty chyby HAMu:
http://upload.wikimedia.org/…6example.pngNa druhou stranu při vhodně zvolených barvách to poznat skoro nebylo:
http://www.pouet.net/…ots/7127.jpg -
. (neregistrovaný)
Amiga Hardware Reference Manual:
If the display contains four or fewer low-resolution bit-planes, the
68000 can be granted altemate memory cycles (if it is ready to ask for
the cycle and is the highest priority item at the time).
However, if there are more than four bit-planes, bit-plane DMA will begin
to steal cycles from the 68000 during the display.During the display time for a six-bit-plane display (low resolution, 320
pixels wide), 160 time slots will be taken by bit-plane DMA for each
horizontal line. As you can see from Figure 6–11, bit-plane DMA steals 50
percent of the open slots that the processor might have used if there
were only four bit-planes displayed.Mám to přeložit nebo to takhle stačí?
-
. (neregistrovaný)
Já jsem taky nepsal, že se pomalost týkala JEN HAMu. Ale že kromě té pomalosti měl HAM ještě zásadní nevýhodu – degeneraci obrazu (což v článku vůbec nebylo zmíněno a přitom je to myslím v rámci tématu dost důležité). Takže se HAM prakticky používal pouze pro zobrazování digitalizovaných či renderovaných statických obrázků. Například hry nenáročné na systémové prostředky – textovky, karetní (známý Hollywood Strip Poker). Nicméně díky aspoň za to – v době PC s EGA nebo Atari ST s 16 barvami.
Ostatně Black Crypt byla také hra celkem dost nenáročná na systémové prostředky. Žádné rozsáhlé grafické operace, žádné extrémní výpočty. Tam si mohli dovolit šesti bitplanový mód použít.
ČLÁNKY DO MAILU
