Pro účely tohoto článku vycházím z Fedora Core. Stačí projít následující kvíz a u každé otázky si přičíst příslušný počet bodů, pokud jste věděli správnou odpověď.
Init
Znalosti potřebné k ovládnutí Linuxového desktopu se začínají diametrálně lišit od znalostí souvisejících s principy OS. Jako obvykle se ukazuje, že s každou další vrstvou komfortu se objeví sorta uživatelů, která „tomu“ rozumí buď ještě méně, nebo se pohybuje na hladině ovládání, která už je zcela jinde než u textových souborů. A tak guru, který ví, kam sáhnout v adresáři /etc, je zcela mimo, když takto radí např. uživateli snažícímu se přidat některé systémové služby.
Jak se nastavují služby spouštěné při startu? 1 bod
chkconfig jmeno_sluzby on nebo prostě v /etc/rc.d
Správně desktopově se to ale dělá v Prostředí-Správa-Služby. Už jen to, že to samé je pustit system-config-services (a nebo obdobná udělátka jinde), je některou skupinou uživatelů nepochopitelné.
Mount, fstab – kam se to ztrácí
Desktopové vymoženosti hází klacky pod nohy zkušeným uživatelům i v jiných směrech, a to tím, že boří i dlouho fungující principy, které musí ustoupit jiné logice ovládání. Příkladem budiž to, že správa všech výměnných médií nyní přešla pod hotplug-udev-hal. A tak si běžně už CD nepřipojíte
mount /mnt/cdrom ani /media/cdrom ani /cdrom
Jak se „desktopově“ správně připojí cdrom? 2 body
Nic jako /mnt/cdrom není. Jakožto vyměnitelné médium se přípojný bod objeví až po vložení média do mechaniky a počkání až se auto-připojí, navíc pod jménem média. Horší to je ovšem u floppy. Ta totiž standardně neumí detekovat ani přítomnost média v mechanice, a tak jediný způsob, jak ji připojit, je kliknout na desktopu na ikonu.
Samozřejmě jediný způsob to není. Kdo se vyzná, ví, že musí místo klasického mount použít
gnome-mount -d /dev/fd0
a pro odpojení
gnome-mount -u -d /dev/fd0
To bude proti srsti všem uživatelům non-GNOME WM. Jiná možnost je si postaru vylepšit /etc/fstab a přidat si přípojný bod sám. „gnome-mount“ navíc bohužel nepatří ani mezi dobře zdokumentované programy, ani mezi příliš sdílné programy. Při jakékoli operaci, ať je úspěšná nebo ne, vypíše pouze „gnome-mount 0.4“. Autoři ho zřejmě vůbec nezamýšleli pro použití z příkazové řádky.
Dřívější standardy jako fstab se tak stávají dinosaury a jejich principy jsou nahrazovány čím dál složitějšími konstrukcemi, při jejichž ovládání se vytrácí dříve neotřesitelný princip, že vše musí jít z příkazové řádky a pokud možno srozumitelně. Samovolné připojení média je sice jednoduchost sama, nemálo uživatelů pak ale pláče, že dali CDRW do mechaniky, chtěli ho smazat a ono to nejde. Proč asi? Protože médium je připojené… (to je bez bodu).
Dev nedev udev
Podobným příkladem je i úmrtí statických dev zařízení. /dev sice zabíral řekněme dost místa, obávám se ale, že udev svou menší nenažraností prostorovou příliš nevyniká a o náročnosti výkonové raději pomlčíme. Že je udev výborná věc pro připojování foťáků, flash disků a jiných USB „serepetiček”, je bez diskuse. Nejeden z nás však tuto vymoženost proklel v momentě, kdy se se systémem musí cokoli dělat na velmi nízké úrovni (nejčastěji proto, že je systém nějak nakopnut). Pak totiž velmi rychle dojdete do stavu, kdy nemůžete připojit ani hda1, protože prostě neexistuje /dev/hda1. Nezbývá než oprášit znalosti příkazu mknod.
Jak vytvořit přípojný bod /dev/hda1? 2 body
mknod b 3 1 /dev/hda1
Podobným nešvarem je i používání LVM – Logical Volume Management. Vlastnost jistě zajímavá, mám ovšem své pochybnosti o její užitečnosti na běžném desktopu. V případě problémů pak schovává tato vymoženost souborový systém pod další vrstvu. Udělat tak fsck bez utilit LVM je neřešitelné (ne, v tomsrtbt je nenajdete).
lvm vgscan lvm vgchange -a y
K vymoženosti jménem LVM dokonce není ani žádné pohodlné grafické udělátko, přesto, že je dobře možné, že by nejeden uživatel ocenil, kdyby si mohl svůj home zvětšit jen přidáním nového disku a jeho vložením do svazku LVM – když už se „to“ na něj defaultně instaluje.
TXTtoTRASHtoBIN
Nepříjemností další je to, že nás opouští textové konfigurační soubory, na které jsme byli tak pyšní.
Do čeho se zakuklila konfigurace fontů? 1 bod
Část „konfiguráků“ (jako např. konfigurace fontů fonts.conf) se zakuklila do XML. Tento formát je však vhodný spíše pro stroje, nikoli pro člověka. Sémantických editorů, ve kterých by mělo smysl takové soubory editovat, je ovšem jako šafránu, lépe řečeno před časem jsem nenašel žádný v linuxu použitelný. Druhá část je ještě horší sorta, a to sice zakuklenci binární. Příkladem je konfigurace gnome tzv. gconf. Brzo nás opustí i textové konfigurační soubory téměř všudypřítomného webového prohlížeče Firefox a všechny jeho údaje se přesunou do sqlite databáze. Kdo a jak pak bude moci opravit chyby v takovém formátu je lepší nedomýšlet.
LInux GRand Unified Boot LOader
LILO nebylo/není žádný skvělý boot loader, ale dělalo přesně to, co mělo. Za jeho jedinou nevýhodu lze označit nutnost spouštět ho vždy znovu po instalaci nového kernelu. Přesto přišel čas, kdy do světa Linuxových zavaděčů vnesl trochu chaosu GRUB. Grandiózní boot loader oplývající mnoha skvělými funkcemi. Pro nejednoho ale jen další shell s nepochopitelnými příkazy. Boot Loader, který se nesnadno instaluje a používá vlastní mapování zařízení ([/dev/hda1|/dev/sda1|…] = (hd0,0) atd.). Kdo byl nucen GRUB někdy používat, jistě si jeho přednosti dobře nastudoval a dnes na něj již třeba nedá dopustit, mnozí znalí však raději zůstávají u LILO.
Trable s GRUBem totiž nastávají např. v okamžiku, kdy nějaký nešťastník smaže partition, na které je stage2 a grub.conf. I kdyby měl 10 dalších OS, do kterých chce startovat, má smůlu. Skončí s grub>. Začátečník jásá, jak to ten Linux rychle startuje, z příkazového řádku je však trochu zděšen. A to ještě netuší, že to Linuxová konzole vůbec není a k tomu, aby ho zachránily aspoň Windows, se bude muset naučit několik kouzelných slov a pochopit mapování disků GRUBu.
Jak přibližně nabootujete Windows z GRUB shellu? 1 bod
grub>rootnoverify (hd0,0) grub>chainloader +1
ext2/3/4
Kdo si neužil konverze ext2 ↔ ext3 není ani pracovník poučený, natož znalý.
Jakého ducha je potřeba vyvolat ke konverzi ext2 na ext3? 1 bod
tune2fs -j /dev/hda0
a samozřejmě není doporučeno to dělat na připojeném root svazku. BTW: už víte jak se bude dělat konverze na ext4?
Notepad vs. zbytek světa
Radit někomu, kdo se shání po editoru html, aby použil vim, se vám nemusí vyplatit. Hrozí vám totiž zařazení do kategoie masochistů. Každý správný uživatel už totiž ví, že na editování textů je potřeba minimálně OpenOffice, pro některé specifické úkoly jako je programování nebo zmíněné html jsou ochotni akceptovat gedit, kate, screem, quantu, eclipse. Ale bez intelli-sense to je v podstatě nepoužitelné. Pokud tedy programujete ve vimu, budete brzo patřit do muzea a rozhodně tomu nerozumíte.
Umíte vyskočit z editoru vim bez restartu počítače? 2 body
:q!
[AI|X]GLX
Nikdy jste neinstalovali ovladače pro 3d akceleraci grafických karet? A k čemu ten počítač vlastně máte? Pokud patříte do této skupiny, pak jste na nejlepší cestě být Odsunut Uplně Tam… Desktopy dnes směřují k vlnícím se mplayerům a prostorovým desktopům. Těmto vymoženostem nelze upřít jistou dávku atraktivnosti, pokud o ně ale nemáte zájem, může se vám rychle stát, že budete pracně hledat, kde a jak tento bug vypnout.
Jak se instaluje driver nAti? 1 bod
Správná odpověď je: nijak. Žádný takový není.
Mozilla
A: „Mozilla, mozilla – co to má být? Aaáá … vy myslíte Firefox!“
B: „Né, já myslím Mozilla Application Suite, teď Seamonkey.“
Pokud patříte do kategorie B, můžete si směle gratulovat. Jste menšina, která si nejspíš sama umí nainstalovat software, který stačí rozbalit z tar.gz do libovolného adresáře a spustit. Ostatní mají problém nalézt RPM s nejnovějším updatem. A právě proto, že nepoužíváte nejnovější rozšíření MouseMadFox 1.68, jste úplně mimo a měli byste si rozšířit aspoň obzory.
Instaluji SeaMonkey z tar.gz příkazem tar. Jak? 1 bod
Třeba
tar xfz seamonkey.tar.gz -C /opt/seamonkey
Poweroff
A je tu závěr. Doufám, že jste si poctivě počítali body, pokud jste znali správnou odpověď. Bylo to totiž úplně k ničemu. Žádné vyhodnocení nebude. K čemu taky. Kdo ví, ten ví. Kdo neví, tak se snad něco dozvěděl. Faktem ale je, že čím víc máte bodů, tím větší jste vykopávka a víc tomu nerozumíte. Takže si konečně pusťte Firefox. Pokrok nezastavíte.
ČLÁNKY DO MAILU