Názory k článku Hadopi po 11 letech aneb Francie ukazuje, že hon na filmové piráty nemá smysl

@87vdf4vg82 Ja to napsal sice hodne odosobnene, ale citim to podobne jako Vy. Nechci SW pronajimat, ale mit licenci, aby mi fungoval kde a kdy potrebuju ja. Nechci mit data v cloudu, chci je u sebe, mit nad nimi kontrolu. Atd. V podstate se s Vami shodnu, az na posledni odstavec. Zmenu neprinesou represe, ale prave to, ze ochrana IP neni dostatecna.

Ja to vidim z obou stran. Delame SW, ktery funguje zcela offline (licencni model), a bohuzel diky zvyklostem trhu bez moznosti si nechat zaplatit za aktualizace. To je neudrzitelny stav, navic mira piratstvi je obrovska. Jak vidite, jsem business modelem na presne opacnem polu nez je SaaS (SW as a service). Rad bych nasel jine reseni, nez si "vynutit" ten SaaS model, intuitivne ale tusim, ze jinak to nejspis nepujde.

Akoze napriklad Netflix 6E mesacne alebo HBO GO myslim 11. Zdrazuju filmy? Kde?

Ja se SaaS modelem docela problem mam, stejne tak s cloudem apod. Nevim jestli to je nejaka patologie me osobnosti, ale dulezite veci chci mit "pod kontrolou", tedy mit napr. moznost za 10 let otevrit nejaky vykres/dokumen­t/cokoliv bez toho abych musel doufat, ze jeste bude existovat nejaka sluzba ktera mi to udela.

Moc casto to nepotrebuju, nicmene uz jsem sahal do temer 20 let starych dat (rok 2000 apod). Bohuzel treba mam sifrovany image disku, ktery uz nemam jak otevrit, resp. vetsinu dat jsem posbiral jinde, takze mne to az tak netrapi.

Co se týče filmů, mohli bychom se taky začít bavit o kupování zajíce v pytli, co se týče pronajímání služeb, mohli bychom se bavit o ceně, monopoulech a cpaní zákazníkovi věcí, které nepotřebuje, ale platit je musí - ano musí. Je to jako s mobilem. Mít ho nemusíte, ale pak Vás málokdo zaměstná.

Toto srovnání neplatí. Mobil můžete koupit za cenu tří obědů. Bez filmů se obejdete úplně; kulturní základ (který je pro společnost nezbytný) plní veřejnoprávní služba ČT a ČRo.

A bylo by taky slušné si říct, že tato debata není jenom o okrádání chudáků, kteří nemají na chleba, ale o trvdé maximalizaci zisků pomocí tvrdých represivních zákonů.

Ne, ty zákony nejsou represivní. Zákony chrání vlastníka čehokoliv, aby o svém vlastnictví směl co nejvíc rozhodovat a nebylo mu do jeho práv zasahováno. Natočte si vlastní film a dejte ho třeba zadarmo všem - ale nestrkejte nos do toho, co vyrobil jiný. Jestli na tom vydělává hodně, nebo málo, je naprosto zcestná úvaha. Pak byste musel být ochotný platit víc za film, který vyprodukovala firma, která je ve ztrátě (a takových případů není málo). Vaše úvaha se pohybuje v mezích: jsem to ochotný za film dát - nejsem ochotný to za film dát.

Podobnými skopovými úvahami byste brzy došel k tomu, že v krámě můžete ukrást čokoládu, protože výrobce vydělává i tak dost.

A tady je určitý rozpor, zákony kolem IP ani zdaleka neodpovídají nějakému konsensu, ale jsou draze vylobované jednou zájmovou skupinou na úkor všech ostatních (dokonce včetně autorů), na jedné straně (na náklady všech) tvrdě chrání zisky distribuce, na stranu druhou konzumentům ubírají i ty základní práva.

Konsensu odpovídá striktní ochrana majetkových práv. Nelze říct, že Váš dům, auto jsou chráněné, ale třeba zahrada už ne. Nevím, jestli byste nesl dobře, kdyby společenský konsensus pravil, že by bylo "dobré", abyste strhl plot, protože i o statní chtějí na Váš trávník. Duševní vlastnictví je jak ten trávník, musel jste hodně udělat pro to, abyste ho měl.

Dusevni vlastnicvi neni specialni pripad vlastnictvi.

(Ne ze by si nejakou formu ochrany nezaslouzilo, ale rozhodne to neni to same, jako vlastnit lahev whisky nebo barak.)

Ne ze by si nejakou formu ochrany nezaslouzilo, ale rozhodne to neni to same, jako vlastnit lahev whisky nebo barak.

Souhlas, velmi dlouze se dá mluvit o patentech, výsledcích výzkumu ve vědě atd. Tam určitě musí platit jiná pravidla. U umění (zábavy) žádná speciální pravidla nejsou potřeba. Mám => rozhoduji. Nemám zaplaceno => páchám přečin. Páchám přečin => zásah zákona.

Ale, je duševní vlastnictví je speciální v tom, že ip se dá snadno kopírovat.

Ja bych filmovy prumysl mozna prirovnal k tomu mit kukuricne pole a proste tolerovat to, ze mi nekdo nejakou kukurici sebere zadarmo (odcizi), protoze se nevyplati to hlidat, resp. vyplati se to jen pred dalsimi zemedelci aby tam neprijeli s technikou a nesklidili mu ho cele.

Problem je v tom, ze kdyby zemedelec fungoval jako filmovy prumysl, tak na poli ma treba 50 000 kukuric. Z toho mu 49 000 rozkradou lidi, a tech zbylych 1 000 on proda za 300 Kc/ks tem, kdo si neumi/nechteji nakrast kukurice.

U kukuric jsme se uz naucili srovnat trh, u toho nehmotneho to bude chtit asi nejakou dobu, nez se zmeni mindset lidi a treba Windows budou mit vsichni legalne a budou tak moci stat 100 Kc.

PS: Cisla si cucam z prstu

@mhi

Joo, je to přesné s tím kukuřičným polem. I u něj však můžete na zloděje zavolat Policii a musí Vám poskytnou pomoc a můžete se dovolávat ochrany zákona - třeba i chtít po "pachateli" nahradit škodu. Je to jen na rozhodnutí vlastníka pole, jestli tu ochranu zákona chce využít, který postup se mu vyplatí. (V praxi obětuje pár klasů jednotlivcům, ale zakročí proti velkým nájezdům na úrodu)

Fajn, utrhnu si klas (kdo to kdy neudělal?). Počítám i s tím, že majitel mě může sprdnout, případně že mu dám i nějaké drobné, abych si ho udobřil. Rozhodně mu ale nebudu vysvětlovat, že mu neubude, nebo že mám právo si utrhnout.

Jenže ekvivalent s polem odpovídá tomu, že byste chtěl, aby policie kolem toho pole udělala rojnici a kempovala tam celé léto, a policie tam opravdu ve velkém kempovala.

Ne, to bych opravdu nechtěl, nevím z čeho jste takový dojem nabyl. Myslím si, že práva si má hlídat vlastník a stát musí v konkrétních případech zasahovat. U toho pole taky nemůžete ztotožnit pachatele (pokud to neudělá dobrovolně), musíte zavolat Policii a ta musí přijet. Obdoba bohatě stačí u autorských práv. Jen to obvykle nedělá Policie, která k tomu nemá specializaci, ale jiný pověřený úřad.

Dojem jsem nabyl třeba z obsahu článku, pod kterým diskutujeme (který je o tom, jak stát cpe do úřadu desítky megaeuro kvůli buzeraci lidí v minimálně o tři řády nižším rozsahu).

Kdyby dával pokuty, budeme zase diskutovat, že je na lidi příliš drsný.

Mindset si srovnejte vy - kdo má dnes pirátská Windows? Ne, že by to neexistovalo, ale jak dřív měli lidi doma dost běžně XP s nějaký VLK neznámého původu, tak dnes takové věci potkávám vzácně. Ostatně, repasovaný notebook nebo PC za pár tisíc má v ceně legální licenci Windows (ta je pro repasující firmy velmi levná).

@87vdf4vg82

Ale je to přesně tak, jak říkáte. Kukuřici si může každý prodávat i s paušálem, nebo i spálit ve spalovnách, jak se mu zlíbí.

Máte právo si vypěstovat vlastní kukuřici a dělat to jinak.

Pokud si lidé odůvodní zlodějnu tím, že se jim nelíbí, co dělá vlastník, pak je na místě, aby úřady zasahovaly. Obdobně např. i u squatterů, kteří si dělají nárok na užívání majetku jen protože oni mají pocit, že je v něm nevyužitý potenciál.

Náhradní plnění by se mělo zrušit, s tím souhlasím, to jde naprosto proti logice trhu.

To ale není pravda. Nemůže si každý vyrábět vsechno, co se rohodne nekdo jiný zprznit a dávno zabral trh. Ostatně, u Apple Store a nebo těch pojistek argumentujete opačně.

Ne, neargumentuju. Je to jejich právo - já to vidím, a reaguji na své straně. Některé pojistky jsem neobnovil, u jiných jsem přešel k jiné pojišťovně. Nestěžuji si na to, jen kroutím hlavou, protože si myslím, že pojišťovnictví, pokud bude pokračovat stejně, skončí. Až to nastane, nebudu nadávat, že tu nejsou pojišťovny, budu žít bez nich.

Já neargumentuju pro regulaci nebo zabrání jejich studia, jenom ríkam, že problém vznika jinde než že chudák obchodnik uz neví coby a ti zli zli zli divaci mu vsechno kradou. Do takové absurdni roviny to pořád stavíte.

Ne, nestavím, myslím to úplně přesně stejně, jako Vy.
Reagoval jsem zprvu na komentáře, které byly laděné tím směrem, že by je snad právo diváků si filmy upirátit, když nejsou k dispozici jinak.

Ten příměr s kukuřičným polem je z podstatné části mimo realitu. Musel byste tam totiž doplnit ještě pár zásadních "detailů":

Kukuřičné pole jednou oseju a víceméně bez dalších zásadních nákladů, myšleno např. na další osetí, odplevelení, apod., pak až do své smrti rozprodávám nekonečně velkou úrodu. Prodeje jsou omezené pouze zájmem kupujích a nikoliv mými prostředky k produkci kukuřice.

Po mé smrti ještě několik desítek let z toho samého pole tu samou množstvím neomezenou kukuřici rozprodávají moji potomci, případně ji za ně rozprodává někdo jiný, za což si nechává větší či menší podíl na zisku. Daná kukuřice je víceméně unikátní a nikdo jiný bez mého povolení takovou kukuřici nemůže pěstovat a prodávat. Pokud by se někomu náhodou podařilo z části stejnou kukuřici vypěstovat, zažaluji ho za porušení autorských práv, protože každý z jeho klasů má aspoň několik zrn stejných jako moje kukuřice.

Občas se mi někdo přikrade na pole a nějakou kukuřici si odnese - když si ho nevšimnu, nemám jak zjistit, vzhledem k její množstvím neomezené povaze, že si nějakou odnesl. Pokud si toho všimnu, chci, aby dostal pokutu a kukuřici uhradil, protože ji z pole odnesl bez mého souhlasu a mně z mého pohledu chybí (přestože jí mám pořád stejně, tedy neomezeně). Když se mi podaří někoho usvědčit z toho, že si z mého pole odnesl větší množství kukuřice, kterou pak dál (opět s prakticky nulovými náklady a úsilím) množil a dodával (i zadarmo) dalším lidem, budu po něm žádat úhradu za všechny takto vzniklé nové kukuřice v mnou stanovené vyši, argumentuje tím, že by všichni dotyční místo rozmnožené kukuřice zadarmo jinak koupili a snědli stejné množství kukuřice ode mě a za mnou stanovené ceny.

Takže asi tak nějak.

Pratele, moje snaha byla popsat situaci s vymahanim prav, ne aktualni business model. Na Netflixy a teoreticky nekonecne mnozstvi rozmnozenin autorskeho dila se samozrejme pole prilis nehodi.

[irony]Muzete to ale vzit i tak, ze mam pole opravdu hodne velke a bez vetsi udrzby se mi tam ta kukurice mnozi (nejaky monokulturni "isoland"). A Netflix? No to muze byt treba takovy ten model prijedte, co natrhate a snite u nas mate za pausal. :-). [/irony]

A proc by proboha mel byt nesmysl jezdit bez havarijniho pojisteni?

Ja za desitky let denniho jezdeni mel jednu vaznejsi nehodu, kde doslo k opravdovemu poskozeni auta a jeste jsem k tomu prisel jak slepy k houslim.

Vubec netusim, proc bych mel havarijne pojistovat svoje8 let stare druhe auto, v soucasne cene cca 50000 Kc, co pouzivam k dojizdeni do prace.

A proc by proboha mel byt nesmysl jezdit bez havarijniho pojisteni?

To bylo myšleno z pohledu pojišťovny. Měla by chtít umět zaujmout široké spektrum zákazníků, protože pak funguje pojistná matematika. Pokud si auta pojistí jen ti s drahými novými auty, tak zaplatí na pojistce víc, než kolik jsou rizika. Dnes už se pojištění spíš podobá spoření na nehodu.

Jestli budou pojišťovny pokračovat tímto tempem a nenabídnou nic pořádného, tak celý obor zanikne.

@87vdf4vg82

Však mě to nezajímá. Některá auta pojištěná mám, některá ne. Všímám si trendu a počítám, že čím dál méně aut se mi vyplatí pojišťovat.

Hlavni duvod je, ze oprava na pojistovnu je setsakra drazsi zalezitost, nez bezne.

Kdyz manzelka nakrapla roh sveho Kodiaqa, oprava stala 78000, pricemz se vucemene zbytecne menilo svetlo (tomu nic nebylo), kolo i s pnemumatikou (na kterem byl 1cm skrabanec vznikly davno predtim).
V realu stacilo vymenit blatnik a jakesi plastove listy a nalakovat.

A to je jenom Skodka. Kamos u BMW mel obdobny karambol za 120.

Nikdo jsme to neresili, nase penize to nejsou. A ani se to nijak vyrazne neprojevilo na pojistce, zdrazila mezirocne o asi o litr.

To uz si musi poresit pojistovny u svych smluvnich servisu.

Hele a zvladnul bys jmenovat jedinou spolecnost, kde remcalove nemohli rict, ze je prolezla ztratou mravnim rozkladem spolecnosti, ztratou idealu, chamtivosti, sobectvim a korupci... a clovek by tam chtel rict?

s/rict\./zit./

Jo, dnes třeba švýcarsko.

Nelži. Tvé tvrzení se zcela míjí s mým, nemůže ho vyvrátit sni potvrdit. Mé tvrzení bylo o tom, že pirátství je závažné, protože korumpuje morálku celé společnosti. Tvoje víc, míň na tomto faktu nic nemění.

Zase lžeš. Nepsal jsem, že mě nezajímají, ale že se zcela míjí s mým tvrzením. Mimo téma tu trolýješ sám. Nejsi schopen věcně čelit faktům a argumentům, tak jsi veškeré úsilí vložil do mého napadání.

Morální problém spatřuji v tom, že tyto služby lidé používají z donucení k "pohodlí" a ne kvůli tomu, že by uznávali duševní vlastnictví či autorská práva. Kdyby existovala pohodlná cesta k nelegálním obsahu, asi by to vypadalo jinak.
Nebo právě naopak - konečně nemusíte pirátit, když si to můžete za rozumné peníze koupit.
Proč bych třeba pirátil hudbu, když si ji můžu koupit on-line, třeba suprahononline.cz je dobrý příklad. No a pak třeba vyjde Leonard Cohen: You Want It Darker a zkuste to koupit: jen v Německu, volba fyzický nosič (nechci, nepotřebuju) a mp3 - ovšem jen pro AT, DE, CH. Takže ne, nechtějí mých 10€ - tak jsem to upirátil, i když jsem nechtěl a věnoval jsem tomu neupirátění poměrně značné úsilí.

Nebo třeba Anime.
1, This Content is Unavailable in Your Country -nejčastěji
2 , Obsah je cenzurován aby vyhověl změkčilému západu.
3, Pouze divný anglický dabing , který 90% lidí nechce.
4, Obsah je k dispozici , dokonce necenzurovaný a s původním dabingem, ale jen první série, kde je zbytek nevíme. ( Je na jiné streamovací službě z nějakého důvodu. Tj. zaplať i tam)
5, Obsah je k dispozici , dokonce necenzurovaný a s původním dabingem, dokonce kompletní, ale po měsíci jsme ho vyřadili z nabídky i když jste to nedokoukali.
6, A moje oblíbené , koupili jsme obsah akorát je nevhodný (podle našeho zvráceného úsudku) tak ho nepustíme a ani nikomu nedáme práva, aby ho nikdo neviděl.

Argument, když nechtějí moje peníze, tak jim to můžu ukrást, je nemravný.

U hmotného zboží by byl.

U hmotného zboží by byl.

U nehmotného taky. Distribuce mnohdy plánuje uvedení v jiné datum - např. aby se to netlouklo s vydáním lokálního díla, nebo jiným místním specifikem (např. státní svátky). Každým upirátěním se snižuje potenciál zisku prodejem (i když samozřejmě ne 1:1). Jednoznačně tak vzniká škoda na straně oprávněného. Proto to splňuje znaky nemorálního chování.

Přímá škoda samotného jednoho upirátění je zanedbatelně malá. Shlédnutí filmu, poslech hudby se nedá vyčíslit výš než na desetikoruny. Závažná však je nepřímá škoda: pirátství se na sebe nabaluje, je zesílené sdílením. Vniveč pak přicházejí obchodní/marke­tingové aktivity oprávněného - a ty už stojí miliony.

Pravděpodobně se zaměřujete jen na zanedbatelnost jednotlivého porušení.

Platí to pro každou práci a autorské dílo.

Proč bych třeba pirátil hudbu, když si ji můžu koupit on-line, třeba suprahononline.cz je dobrý příklad. No a pak třeba vyjde Leonard Cohen: You Want It Darker a zkuste to koupit: jen v Německu, volba fyzický nosič (nechci, nepotřebuju) a mp3 - ovšem jen pro AT, DE, CH. Takže ne, nechtějí mých 10€ - tak jsem to upirátil, i když jsem nechtěl a věnoval jsem tomu neupirátění poměrně značné úsilí.

Nemůžete koupit, co Vám nikdo nenabízí ke koupi. Ukrást to ale nesmíte. Nejen u AV děl, ale ve veškerém v prodeji, si distribuce určuje, jaká "balení" jakého výrobku na který trh uvedou a kdy. Je zbytečné ztrácet čas diskusí o tom, co si Vy myslíte, že by měl udělat prodejce.

> Je zbytečné ztrácet čas diskusí o tom, co si Vy myslíte, že by měl udělat prodejce.

Jenže ta diskuze není o tom, co by výrobce měl udělat, ale o tom co se stane, když něco udělá.Jeden "problém" je ten, že pirátství je fundamentálně odlišné od krádeží fyzických věcí.

Z piráta má výrobce stejný zisk/škodu jako z někoho kdo se místo hudby jde projít do lesa. Nic nevydělá, ale ani se mu žádný výrobek neztratí. A pokud něco ani nenabídne k prodeji, pak padá i další argument. Že by si to aspoň někteří piráti koupili, kdyby to upirátit nešlo.

Vždycky, když něco nejde zařídit legálně, nebo jsou s tím trable, tak nastupuje šedý a černý trh. Tohle není unikátní pro AV díla.Tady se jen místo samohonky pálí CDčka.

Z piráta má výrobce stejný zisk/škodu jako z někoho kdo se místo hudby jde projít do lesa. Nic nevydělá, ale ani se mu žádný výrobek neztratí.

Ne, toto absolutně neplatí. Redukujte ad absurdum: kdyby výrobce prodal jen první kopii a dál by se šířila pirátsky: bylo by to stále jako procházka lesem?

A pokud něco ani nenabídne k prodeji, pak padá i další argument. Že by si to aspoň někteří piráti koupili, kdyby to upirátit nešlo.

Nepadá. Nevíte, jestli výrobce nechce distribuci spustit o něco později, nebo jestli stejnou skladbu neprodává na jiném albu (které chce podpořit v prodeju).

Vždycky, když něco nejde zařídit legálně, nebo jsou s tím trable, tak nastupuje šedý a černý trh. Tohle není unikátní pro AV díla.Tady se jen místo samohonky pálí CDčka.

To je pravda. Neděsí mě ani tak ten "pirát", ale spíš to, že je společnost "zamořená" vnímáním, že se vlastně nejedná o žádnou škodu a že na vině je distributor. To je hodnotový marasmus.

> Redukujte ad absurdum

Když to děláte v další větě sám, tak je to dobře, ne? ;)

> bylo by to stále jako procházka lesem?

Nebylo. Ale tohle se v realitě neděje, takže se tím nemá cenu dál zabývat.

> Nevíte, jestli výrobce nechce distribuci spustit o něco později, nebo jestli stejnou skladbu neprodává na jiném albu (které chce podpořit v prodeju).

A pokud to zákazníkovi jasně neřekne, pak si to jako každé špatné marketingové rozhodnutí oprávněně odskáče.

> To je hodnotový marasmus.

Po celou lidskou historii byly některé zločiny nemorální a některé až tolik ne. Jean Valjean, Jánošík, ... kdo ví jak se v budoucnu bude líčít Kim Dotcom. Já bych si tím hodnotovým marasmem úplně jistý nebyl. Ti distributoři taky nejsou zrovna morálně na výši.

Nebylo. Ale tohle se v realitě neděje, takže se tím nemá cenu dál zabývat.

Má. Ukazuje to, že celý konstrukt je chybný.

A pokud to zákazníkovi jasně neřekne, pak si to jako každé špatné marketingové rozhodnutí oprávněně odskáče.

Oprávněně? Takže když prodejce stáhne z trhu nějaký výrobek, tak mu půjdu "oprávněně" vyrabovat sklad?

Po celou lidskou historii byly některé zločiny nemorální a některé až tolik ne. Jean Valjean, Jánošík, ... kdo ví jak se v budoucnu bude líčít Kim Dotcom. Já bych si tím hodnotovým marasmem úplně jistý nebyl. Ti distributoři taky nejsou zrovna morálně na výši.

Brát plody cizí práce je nemorální. Románový Jean Valjean kradl chleba pro holé přežití. Srovnávat to s kradením zábavy je netrefné. Jánošík byl čistý zločinec (jehož činy byly zromantizovány), který nerozdával chudým, ale uplácel místní samosprávu aby ho kryla.

17. 8. 2020, 14:59 editováno autorem komentáře

> Ukazuje to, že celý konstrukt je chybný.

Neukazuje, protože ta vaše redukce ad absurdum je úplně mimo. Sorry, ale takhle absurdní odtržení od reality nepřežije nic.

Neukazuje, protože ta vaše redukce ad absurdum je úplně mimo. Sorry, ale takhle absurdní odtržení od reality nepřežije nic.

Pokud tu "realitu" opřete o neplatný argument, není ani závěr správný. Bylo by tedy spíš na místě říct: "poškozuje to distributory, ale to nás nezajímá, protože ...".

Tvrdit, že to nikoho nepoškozuje, je sebeklam.

Spoléhat na to, že distributory uživí ti poctiví (nebo bohatší Západ) je vyčůrané, s morálkou to nemá nic společného. Ti, co za obsah platí, se mohou oprávněně zamýšlet nad tím, jestli by nemohl být zas o něco levnější, kdyby nebylo tolik pirátství.

Souhlasím s Vámi jedině v tom, že určité tlaky musejí existovat - jinak by se trh nehnul. Nesouhlasím s tím nalhávat si, že je pirátství je něco morálního a promítat si takové činy skrz Valjeana a Jánošíka.

Jedním z měřítek správnosti jednání je, jak by to vypadalo, kdyby to dělali všichni. To ukazuje, zda je to udržitelný koncept, nebo jen koncept pro vyvolené, na který ostatní doplácí.

> Jeden "problém" je ten, že pirátství je fundamentálně odlišné od krádeží fyzických věcí.

V morální rovině se to nijak neliší. Je to zcela stejně nemravné.

O zkažencích jsem nic nepsal a poukázat na nemorální volbu jako důsledek nemorálnosti bolševické generace není nemravné.

Nelži, o zkažencích jsem nepsal ani slovo, nedokážeš dát na takový příspěvek odkaz. Píšu o morálce pod článkem na téma, které s morálkou hluboce souvisí. Bolševická generace je mimořádhě nemorální a projevuje se to ukázkově tím, jaké nemorální persony volí.

> Z piráta má výrobce stejný zisk/škodu jako z někoho kdo se místo hudby jde projít do lesa.

Nepravda. Z piráta má výrobce větší škodu, než z někoho, kdo se šel projít do lesa.

"Takže ne, nechtějí mých 10€ - tak jsem to upirátil,"

To je falesne dilema. Mel jste jeste moznost to ignorovat, proc jste ji nevyuzil?

"Takže ne, nechtějí mých 10€ - tak jsem to upirátil,"
To je falesne dilema. Mel jste jeste moznost to ignorovat, proc jste ji nevyuzil?
Kterej z těch N>3 "bez přezdívky" jste? Ale to je jedno.
Já jsem chtěl win-win řešení. Oni, místo zaplacení 10€ a download nabízeli 15€ za fyzický nosič a k tomu 7€ poštovné (a ještě čekat cca 14 dní). To je win-loose řešení - protože pak bych musel ještě vylovit externí DVD mechaniku, udělat rip a teprve potom to mít na NASu. Já jsem zvolil legální download pravděpodobně nelegálního obsahu, to je zase loose-win řešení (nutno dodat, že to bylo snazší, než koupit ty mp3, kdyby náhodou tam neměli to geografické omezení). No a vy nabízíte loose-loose - ano, tak to většinou končí, v uvedeném případě ovšem ne.

Já jsem chtěl win-win řešení. Oni, místo zaplacení 10€ a download nabízeli 15€ za fyzický nosič a k tomu 7€ poštovné (a ještě čekat cca 14 dní). To je win-loose řešení - protože pak bych musel ještě vylovit externí DVD mechaniku, udělat rip a teprve potom to mít na NASu.

Tohle je lose-lose řešení. Oni poškozeni a Vy přestupce zákona.

No a vy nabízíte loose-loose - ano, tak to většinou končí, v uvedeném případě ovšem ne.

Neukrást a neobjednat není lose-lose. Pro ně je to win, protože je to přesně tak, jak si přejí (důvody mohou mít různé).

> Nebo právě naopak - konečně nemusíte pirátit, když si to můžete za rozumné peníze koupit.

Demagogie. Nikdy jste nemusel pirátit. A o tom to přesně je, o tom falešném pocitu práva, že na to máte nárok, že to musíte mít a to i za cenu nemorálního jednání.

nýbrž že to v žádném případě není příčina úpadku společnosti a už vůbec ne narůstající. Byť třeba kvůli pohodlnosti ... všechno má nějaké rácio ...

Ne, nemá. Moderní marketing (i ten politický) míří přímo na pudy. Lehké řešení (čehokoliv) a decentní zamlčení všech vedlejších cen, které jednotlivec i celá společnost zaplatí. Cílem je ratio z rozhodování o nákupu vymýtit.

Vyřazování vzdělání a myšlení lidí ze života považuji za úpadek.

Ano, třeba o morálce dříve lidé přemýšleli podstatně více než dnes. A co se týče zkaženosti a pudovosti, včetně reklamy, klesli jsme mnohem níž než oni. To nám ukazuje vývoj kultury oblékání, sexu, porna, filmu obecně a další. Naše doba rozuodně není stejná jako tehdy a to ani v myšlení. Naše myšlení se vyrazně posunulo. V některých oblastech pozitivně v některých negativně. Dříve lidem kázali kněží, dnes jim káže marketing. Dříve se třeba lidem kázala skromnost a odpovědnost. Dnes se tlačí na chamtivost a nezodpovědnost, pujč si, nevaž se, odvaž se, nemysli a kupuj, tohle musíš mít, jinak jsi nula.

Moje představy nejsou románové. Moderní psychologicky propracovaný marketing, který lidi svádí a postupně likviduje jejich morálku nemá nic společného s chlubením se, natož lidovými kroji. Počet lidí, které ovlivňuje marketing nepřeceňuji, ovlivňuje prakticky všechny lidi, zejména ty, co si myslí, že je nikoliv, a nevidí a popírají jeho škodlivý vliv na morálku a jednání lidí.

Nechcete mi snad tvrdit, že v dobách dřívějšich přemýšleli lidé víc a dnes méňe ;-) To, že reklamy a kampaně, což jsou taky nakonec jenom reklamy, míři na pudy je úplně normálni. Děláte, jako by snad před sto lety byly hesla, reklamy a kampaně založené na logice a pak se to nějak zvrtlo ...

Tak to jednoznačně tvrdit chci. Celé armády marketérů vymýšlejí mix reklam a PR, pracuje se s nadlinkovými i podlinkovými sděleními. Je důsledně prozkoumané, jak namíchat vjemy, aby je příjemce "pobral". Umí se pracovat s budováním značky i s akcentováním témat. Rychlost sdělování informací je mnohonásobná a kanálů je taky násobně víc.

V důsledku to znamená právě to, že je hodně pracováno s tím, aby zákazník přemýšlet vůbec nemusel. Aby se v jednom momentu přiklonil k výrobku/službě/znač­ce a už nepotřeboval znovu svůj výběr přehodnocovat.

Neříkám, že se to "zvrtlo". Když přemýšlíte o člověku v době před padesáti, sto lety a dnes, musíte uvážit i tento vývoj.

Mluvíme přece o přemýšlení lidí a o vlivu na ně, ne o tom, jestli máme sofistikovanější reklamní žraloky. Máme, ale taky jsou lidi více zvyklí.

To si nemyslím. O pár postů výše jste se zamýšlel nad kroji, a že dříve to byl atribut výjimečnosti (cituji: "tehdy na to chudina neměla, dnes má"). To vedlo ke zploštění hodnot.

Problém spíš je, že věci už jsou dnes příliš složité a rychlé.

Možná jen jinými slovy říkáte totéž, co já.

Spousta lidí si prostě jenom neumí počkat na více informací, nebo se držet metodiky. Jsou pak hloupí? Možná, ale s lepšími marketingovými odděleními nebo pirátěním to nemá co dělat.

Ne, lidé jsou nadaní stále stejně. Pud však velí hledat jednodušší cesty. Marketing dělá věci složité, aby zákazník hledal úlevu ve zkratkovitém myšlení. To se přenáší do celé společnosti. Nekritizuji to, jen to konstatuji jako fakt.

Důsledkem je, že 90 % lidských činností je dnes extrémně jednoduchých. Proti tomu, zbylých 10 % je extrémně složitých. Životní hodnoty jsou zploštěné, ale složitost libovolného problému narůstá násobně.

V tomto konkrétním případě, o kterém hovoříme, vidím to, že by si lidé přáli mít i AV obsah dostupný jednoduše (zploštění). Na druhé straně jsme se ale dostali do bodu, kdy už se extrémně složitě hledá způsob, jak toho docílit (násobná náročnost). V jednu chvíli narazí kosa na kámen a není kam už jít dál (aspoň ne v tu danou dobu). Přemýšlet o tom, že ukrátíme na právech autora/distributora je už zcestná myšlenka. Jistě, můžeme to nařídit, vynutit. Důsledkem ale bude to, že obsah přestane vznikat, začne mizet apetit tvůrců k podnikatelskému riziku. To mi přijde zcela nepřiměřené na to, že mluvíme o zábavním průmyslu. Toto můžeme zvažovat u oborů, kde hledáme opravdový posun pro lidstvo - např. dříve zmíněná léčiva.

To, že máme sofistikovanější mágy, kouzelníky a různé mistifikátory přece taky neznamená, že lidé víc věří na kouzla, přestože jsou pokaždé "okouzleni"

Ne. My jsme magii povýšili na standard. Tam, kde není, cítíme se najednou ošizeni.

existují další stovky a tisíce jak příčin, tak důsledků. Ne, najít pouze jeden případ, který nějakým způsobem zapadá do trendu, který chcete vidět, to nestačí - musíte vyšetřit celý systém.

Absolutní souhlas. Jak jsem psal, zde ale hovoříme o zábavním průmyslu, ve kterém si spotřebitel žádné ochrany nezasluhuje. Klidně ať neposlouchá hudbu, ale pokud krade, nechť to pojmenováváme správným jménem.

Ale vraťme se zpět k autorským právům. Vrátím se k otázce, kterou jsem položil už nedávno. Jaký má smysl pořád mít produkt, který vydělává shlédnutím či poslechem, dělat na něj reklamy a pak lidem omezit možnost jej shlédnout? Nikdo přece ... nebo nikdo ... já přece neříkám, že se má někomu krátit práva.

Důvodů může být více. Např. licence, kterou má distributor, je omezena územím. Důvody proč mohou být libovolné - např. i nechuť autora být poslouchán v neoblíbené zemi. U každého díla a pro každou formu distribuce a v každé zemi musíte neustále provádět compliance. Některé náklady jsou fixní, ale některé variabilní. Potenciál zisku musí převyšovat projektované náklady.

Všechny tyto postoje, tato posouzení, náleží držiteli práva. Za jeho rozhodnutí může být jasné ratio, nemusí to být zas až tak nelogické, jak se Vám zdá.

Je to v podstatě jako s prohibicí. Věřím, že ten princip chápete. Já nenom říkám: Tak ať se pak nediví.

Myslím, že se ve skutečnosti nediví.

Co se mi ale opravdu nelíbí, že si dělají z úřadů a zákona vlastní vymáhací agenturu na svá vlastní pravidla.

Tady je tenká hranice. Stát musí zajistit vymahatelnost práva a některé skutky nelze rozklíčovat jinak, než za pomoci státní moci. Vy, jakožto poškozený (kterému třeba ukradli bicykl), nemáte právo vynutit si ztotožnění podezřelého, nemůžete vstoupit do bytu, nemůžete ani požadovat vysvětlení. To opravdu nejde řešit jinak, než prostřednictvím Policie a soudů. V případě autorských práv může dávat smysl provozovat specializovaný úřad, než ubírat energii Policii. Není potřeba plýtvat penězi na výcvik policisty, aby nakonec jen seděl v kanceláři.

Nicméně souhlasím, že je nutné vyžadovat aktivitu i od držitelů práv. Tedy, aby prováděli svá vlastní šetření a stát zatěžovali až v momentě, kdy už nemohou činit další kroky. Nevím jak ve Francii, ale u nás stát žádnou vymáhací agenturu nedělá, pouze plní svou povinnost.

Můžeme se zamýšlet nad tím, že stát může nařídit, aby každý vynakládal přiměřené úsilí na předcházení vzniku kriminality. Automobil také musíte zabezpečit před neoprávněným užitím. Jenže to má své hranice. Stát může požadovat, abyste automobil či zbraň zabezpečili před neoprávněným užitím. Nemůže Vám ale nařídit, abyste si auto či zbraň nekupoval, nebo parkoval někde jinde. Policie musí vykradená auta řešit i v oblastech, kde vědí, že je kriminalita zvýšená. Když se podívám na AV díla, tak jsou chráněna tak, jak dnešní doba umožňuje. DRM naplňuje zrovna takové parametry, aby předcházelo pirátství - a taky je předmětem kritiky.

Mně rozčiluje to, že kritici by nejradši chtěli díla bez DRM, zároveň deklarují, že "za rozumné peníze" by si je koupili, a nechtějí si připustit, že pirátství reálně cenu zvyšuje. Jediné, co pak z těchto kritik vychází je, že by držitelé práv museli dát dílo za halíře (čímž by odpadla potřeba kopírování), ale zároveň stejně by DRM používat neměli. Z toho celého se jaksi vytrácí ochrana práv té druhé strany - jako kdyby neměla nárok rozhodovat si o svém majetku.

O tom, že se platí různé poplatky by default a ještě tohle divadlo, o tom se ani nebavím.

Poplatky jsou podle mě špatná a komplikující deformace tržního prostředí. Ochrana práv ze strany státu je naopak nutná - bez toho by to nebyl právní stát. Zítra bychom mohli říct, že Policie nebude vyšetřovat kapesní krádeže - protože to stojí moc peněz a každý si může svoje kapsy chránit sám, třeba i tím, že v nich nic nebude nosit.

Když to někdo zkopíruje, není to krádež, je to kopie, majitel může svou užívat dál a i když to nabídne zkopírovatel ke shlédnutí, technicky nevznikla škoda - dílo nebylo poškozeno a není jak prokázat, že každý kdo se na to podíval, by se na to podíval i za peníze, kdyby to jinak nešlo.

Tak předně, škoda nevzniká jen poškozením. Ostatně, nový OZ užívá přesnější pojem "újma". Když Vám nasadím na auto botičku, zabráním Vám odjet na chatu. Nic nepoškodím, újmu Vám způsobím.

Důkaz "o shlédnutí" je jednoduchý. Když se na to dívám, tak to vidět chci; mohu to vidět pouze za určité peníze. Ty peníze jsou právě ta újma.

Takže technicky vlastně ani nelze vyčíslit škodu. Ale ona vyčíslována je. A drsně.

Naopak. Bububu se samozřejmě dělá, ale soudy drsně vyžadují, aby výše škody byla prokázána přesně a v každém konkrétním případě. To bububu je nepodstatné, právo se nalézá před soudem. Ve výsledku, za samotné shlédnutí (jednotlivcem) je škoda bagatelní.

Z tohoto pohledu jako odstrašující případ a to je nepřípustné.

To možná platí v trestním řízení, ne v občanskoprávním. Obecně se vychází z toho, že jakákoliv trestná činnost, která se lehce páchá a špatně odhaluje, bývá trestána vyššími sazbami. Za pojistný podvod dostanete taky mnohem vyšší trest než za podvod "obyčejný".

"v dnešní době, můžete relativně jednodušše distribuovat content"

V dnesni dobe, kdy muzete tak snadno prcat rajcovni baby, tak potrebujete jejich souhlas. To nasere, ne?

> No jo, ale to, že máme stále "zákeřnější" marketingová oddělení neznamená, že to lidi baští.

Ale znamená, protože to funguje a proto se do toho investuje. Dnes se běžně do marketingu investují stejné i větší částky než do vývoje, a je to ekonomicky úspěšnější.

> Máme, ale taky jsou lidi více zvyklí.

Haha, a proto se sami sebe prodávají a stávají se sami zbožím, třeba na facebooku.

> Spousta lidí si prostě jenom neumí počkat na více informací, nebo se držet metodiky. Jsou pak hloupí? Možná, ale s lepšími marketingovými odděleními nebo pirátěním to nemá co dělat.

Jsou hloupí. Ještě moje babička (předválečná generace) považovala za ostudu žít na dluh, půjčovat si na spotřebu. Dnes chtějí mít všichni všechno hned. Proto tu máme miliony! exekucí. Souvisí to úzce s morálkou a ta zase s pirátstvím, jsou to různé projevy téhož.

Jsou hloupí. Ještě moje babička (předválečná generace) považovala za ostudu žít na dluh, půjčovat si na spotřebu. Dnes chtějí mít všichni všechno hned. Proto tu máme miliony! exekucí. Souvisí to úzce s morálkou a ta zase s pirátstvím, jsou to různé projevy téhož.

Bohužel, dnes už si připadá hloupý ten, kdo to nedělá. Vidí, že lehkoživky stát nejen nenechá padnout na dno, ale ještě se licituje o tom, jakou míru důstojnosti (rozuměj: peněz) si potřebuje bankrotář zachovat. Já třeba plně souhlasím s tím, že i zbankrotovaná osoba má mít možnost znovu začít pracovat a tvořit jmění - ale jaksi se vytratilo to hlavní: děláme to pro sebe, protože žebráci, zloději, prostitutky nás stojí víc. Taky zcela chybí trestnost pro ty, kteří institut osobního bankrotu zneužijí, nebo do něj spadnou vícekrát.

Chápu, že hodnoty se vyvíjejí, mění. Společnost nemůže ustrnout v době před sto lety. Jen mi přijde, že jsme se rozjeli nějak moc a opouštíme základní (přirozené) hodnoty. Tím myslím přirozenou svobodu společně s individuální odpovědností. Ochranu majetku společně s povinností o něj pečovat tak, aby nebyl přítěží pro druhé. Místo jednoduchých pravidel (můžeš cokoliv, co druhého neomezuje, nekrade se a nikdo ti nesmí ukrást, ...) diskutujeme o právních konstruktech a tím je od jejich základů odtrháváme.

Zdejší diskuse je toho příkladem. Teze "oni mají nahrabáno dost" či "kdyby to nabídli levněji, tak by se nepirátilo" ukazují na selhání výchovy. Nechť si jednotlivec film stáhne, ale měl by potichu doufat, že se ta ostuda neprovalí. Zdůvodňující kecy o tom, že "každá mince má dvě strany" jsou opravdu na zblití.

Doufám, že tyto produkty čtyřicetiletého bolševického prznění morálky společnosti a třicetiletého žití jak utržení z řetězu, se jednou vytratí.

odpovídáte, že mám pomatenou představu o svobodě a o tom samém pak na dalším řádku píšete, že je to jednání v dobré víře - což je svoboda (protože jinak byste nemohl)

To je právě to, co považuji za pomatené. Dobrá víra není svoboda. Dobrá víra je právní řešení situace, kdy jeden zasáhne do svobod druhého, ale úplná náprava stavu (což je přirozené řešení) by způsobilo neúměrnou zátěž ve společnosti.

plynule opomínáte skutečnost, že skutečné ověření ani není v občanově síle

Není? Diskutujeme zde mimo jiné o tezích "nedali to k dispozici, tak jsem byl nucen opatřit si to jinak" a "můžou si za to sami". V tom nevidím ani dobrou víru, dokonce náznak nemožnosti/nes­chopnosti rozpoznat protiprávnost jednání.

Výpočty totálně vykonstruovaných částech a nucení lidí automaticky předpokládat že páchají zločin (předsudečný strach) je zastrašování.

To je přeci přirozené. Když jdu po ulici, tak o zeď opřené kolo může někomu patřit a stejně tak může být opuštěné. I v tomto případě jsme vychováni k tomu, že předpokládáme, že někomu patří. Selhání výchovy je v tom, že si lidé neuvědomují, že i AV dílo někomu patří. Pokud se oprávněný věnuje tomu, čemu říkáte "zastrašování", tak já v tom vidím pouze doplnění výchovy.

Tak právní stát fungovat nemá - právo má být předvídatelné pro všechny.

Co je nepředvidatelného na tom vědět, že každé AV dílo někomu patří a nemám právo s ním nakládat bez uděleného souhlasu? Souhlas může být buďto přímý, nebo konkludentní (vyvodím ho na svoji odpovědnost ze situace - např. když se dívám na televizi, nebo koupím lístek do kina - tam už reálně nemohu ověřovat, jestli televize nebo kino má práva zakoupena).

to se chováte jako Bureš s těmi kontrolními hlášeními a DPH, kdy nějakou firmu zničí, protože někdo v 15 koleně něco někde nezaplatil

Ne. Nerozlišujete osvětu (podle Vás zastrašování) od represí a od preventivních represí. První míří k tomu vybudovat právní povědomí. Druhé je nástroj, kdy ukazujete, že právo platí a je vymáháno (podobně, jako měření rychlosti na silnicích). Třetí je svinstvo, kdy předpokládáte, že každý krade a zavádíte nástroje, aby byl de facto nucen prokazovat opak. Kontrolnímu hlášení se nevyhnete, AV dílo užívat nemusíte.

Máte nějaký ucelený názor, nebo umíte jenom hodnotit vytržené vety?

Pořád stejný. Cizího AV díla se nedotýkám. Rozlišuji zahrnutý obsah (který na na své stránce zahrnul někdo druhý, který vysílá TV stanice, ...) a obsah, který získávám do své dispozice (stahuji). Pokud získávám do dispozice, pak vím, že musím učinit aspoň základní činnosti k ověření právnosti svého postupu (např. tím, že věnuji úvahu tomu, kdo mi stažení nabízí, přihlížím i o tom, jestli je pravděpodobné, že žhavá novinka právě prodávaná na singlech může být k dispozici zdarma). Podle toho můžu nabýt přesvědčení, že je vše v pořádku (a jsem v dobré víře), nebo zůstat v nejistotě (a pak se musím dalšího konání zdržet).

Problém, který globálně vidím je to, že ve velké části případů moc dobře vědí, že konají něco nesprávného (některý z uvedených příkladových "testů" neprojde), případně nebyli vůbec naučeni se takovými úvahami zabývat. Pokud se takový globální jev ve společnosti objeví, je na místě reagovat nástroji práva - podobně, jako se o Velikonocích víc kontroluje alkohol za volantem.

Díky tomu, že jsem přesvědčený o tom, že v obrovské části případů lidé nekonají v dobré víře, jsem proti tomu povýšit tuto situaci na standard a mluvit o tom, že si za to mohou držitelé práv sami. Na minoritní případy, kde hrozí postih a zároveň osoba jednala v dobré víře, stačí existující principy práva - tedy institut dobré víry, zásada subsidiarity trestní represe a zásada in dubio mitius. Takové případy už proběhly a soudy se přiklonily na stranu podezřelého (žalovaného, obžalovaného apod.).

Pokud se situace změní, a naopak začnou převažovat represe vůči lidem, kteří skutečně nemohou rozeznat protiprávnost svého jednání, pak bude na místě přehodnotit i tento postoj. Rád to udělám.

A to jak vůbec nevíte co říkáte ilustruje i ten případ s kolem. Kolo opřené u zdi přece není na prodej nebo na odnos a nikdy žádné nebylo, takže to je jasná krádež.

Opuštění věci taky existuje. Jak rozlišíte na ulici opuštěné kolo. Zjevně to nějak jít musí, když si opuštěnou věc můžete přivlastnit. Na to, abyste určil, jestli je věc opuštěná, musíte také vést vlastní úvahu. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#cast3-hlava2-dil3-oddil2-pododdil1

Ovšem když jdu kolem a podívám se na něj tak, jak ho tam někdo vystavil (shlédnutí filmu na internetu), přece není má povinnost kontrolovat, jestli se na něj mohu podívat, protože ten kdo ho tam dal ho mohl ukrást a tím způsobit majiteli škodu - protože bych si ho i to na dívání musel koupit - a pak vystaviteli stanovit škodu: prošlo kolem tisíc lidí, na kolo se podívali, jinak by si ho museli koupit, takže prodejci kol vznikla škoda 1000 x cena kola, kterou je vystavitel povinen nahradit

Pletete si přivlastnění věci a užitek z ní. Nesmíte si přivlastnit ani cizí věc, ale ani plody a užitky. Kolo je majetek, jízda na kole je plod či užitek. Nesmíte si kolo přivlastnit, ale ani se na něm projíždět, když nemáte svolení. U AV díla je to stejné. Nekradete dílo (jeho práva patří dál tomu, kdo je má), ale užíváte plody. (U kola není užitkem to, že se na něj díváte)

Podle mě se se snažíte vnutit právě to rovnítko mezí "dívám se na kolo" a "dívám se na AV dílo". Ano, slovo "dívám se" je opravdu společné v obou případech - ale není podstatné. Podstatné je to rozlišení, jestli jde o zamýšlený užitek z věci, či ne.

Pokud je někdo vystavuje nelegálně je to protiprávní, ale pořád ještě nejde mechanicky takto násobit škodu - naprosto ser* na to, že se normální sazba na krádež zdá nějakým funkcioířům z autorskoprávní mafie málo.

V praxi se to pohybuje od ceny, která se určí znalecky až do koncové ceny. Nelze akceptovat argument, že "kdyby to nebylo zadarmo, tak bych si to nekoupil". Cenu určuje prodávající, spotřebitel jen ofertu akceptuje.

normální sazba na krádež zdá nějakým funkcioířům z autorskoprávní mafie málo

Jako příklad jsem uváděl pojistné podvody, které se trestají vyšší sazbou, než prosté podvody. Represe není úměrná jen způsobené škodě, ale i společenské škodlivosti. Jedním z faktorů určujícím společenskou škodlivost je i to, že některé činy se snadno páchají a zakrývají a složitě odhalují. V takových případech jsou - zcela přirozeně - sazby vyšší.

Když se zamyslíte, bylo by spravedlivé akceptovat stav, že když se na to nepřijde, tak vydělám. Když se na to přijde, tak zaplatím dokonce méně, než kdybych to koupit...? To by se každému opravdu vyplatilo, pokud umí násobit na kalkulačce, jen práva porušovat. Nic by neriskoval.

Ono to samozřejmě akceptovat lze, protože cena je nakonec velmi podstatný atribut každé koupě.

Bavíme se o přestupci, pro kterého to zjevně hodnotu mělo (když to užíval), ale nulovou hodnotou pouze argumentuje. Možná máte na mysli ten případ dobré víry - tedy nevěděl a nemohl vědět, že něco dělá špatně. V takovém případě se ale soudy ani nekonají - nebo snad víte o takovém případu?

Podle mě jste nepochopil, že v příkladu jde o to, jak je mechanicky vypočítána ztráta. Zbytek už je jenom hromada blábolů ...

Ale tak to v právu chodí!, nejen u AV děl. Důvody jsem psal v té zbylé hromadě blábolů.

Držíte se umíněně premisy, že člověk nemá nést za nic odpovědnost. Přijde mi dosti nepochopitelné, (a to už se opakuju, opakuju, opakuju), proč se domníváte, že na poli zábavy by měla existovat taková ochrana. Ochranu lidé potřebují u životních potřeb.

člověk by měl nést odpovědnost za to co způsobí, ne za to, co se mu jedna autorskoprávní lobby rozhodne naházet na hlavu skrze soud a zákony, na jejihž tvorbu má vliv

Na tvorbu zákonů má vliv každý. Každý může kontaktovat poslance. Rozdíl je samozřejmě v tom, že ne každý na to má čas.

Škodu způsobil. Vzal si něco, co má svoji cenovku a staví obhajobu na tom, že si myslí, že to má stát méně. Výrobní náklady Ferrari jsou taky zlomkové, ale když ho ukradnete, platíte částku, za kterou se prodává.

Jak jsem napsal, takový vystavitel filmů by měl být souzen se sazbou za krádež, jako každý jiný.

Jenže ony jsou to spojité nádoby. Svým dětem např. velmi těžko vysvětluji, co je špatného na tom sdílet filmy, když vidí, že se dají všude stáhnout.

Ale nevím, jestli si uvědomujete, že se bavíme o tom, jak by to mělo být

Jistě, bavím se pořád o tom, jak by to mělo být. Tj. že každý jedinec, ať už sdílí dál, nebo jen stahuje, měl by vědět, že to není v pořádku. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout jsou i postihy. Od civilní dohody, přes civilní soud, přes přestupkové řízení až k trestnímu řízení.

Je nutné mít respekt k druhému - třeba i k tomu vydavateli. Je jeho svaté právo film zamknout třeba i na sto let do trezoru a za shlédnutí požadovat i milion. Moje svaté právo je natočit si svůj vlastní film a udělat třeba totéž.

Nelibí se mi však argumenty o tom, že si za to může vydavatel sám. To jsou kydy. Nelíbí se mi z principu - každý by se měl především starat o sebe. Hodnotit z gauče, ze kterého sleduji film, to, jak by to měli dělat tvůrci, kteří jsou úspěšní, je prostě nemístné. Ještě nemístnější je hodnotit to podle jejich zisků. To není ani socialistický způsob (socialismus se zabývá potřebami lidí - a AV díla do potřeb nepočítám), to je přímo komunistický pohled na věc (z principu nepřipustit "nezasloužený" úspěch druhého).

Tvrzení bylo, že je to lepší způsob a navazuje na premisu, že by to stálo méně a tudíž by to bylo účelnější.

Z Vašeho pohledu ano. Ale o účelnosti rozhoduje a má rozhodovat ten, kdo něco vlastní, nabízí, prodává. Uvažovat o tom, že Vy si myslíte, že pro druhého by bylo něco lepší, to mi připomíná diktaturu proletariátu. Tedy, že masy neschopných rozhodují o minoritě schopných.

Dělá to, že si z pozice přístupu k zákonodárcům vylobbovala přísné až represivní tresty za činy proti autorským právům, které nejen že nejsou v souladu s obdobnými činny, ale ještě umožňují pochybnými výpočty udělovat absurdní pokuty, které mají jenom opět ukájet jejich potřebu po exemplárních trestech.

Dejte k tomu prosím nějaký příklad. Ono se totiž nic takového reálně neděje.

To, že někdo zkroutí argumentační systém z něj nedělá diktátora. (...) Slovo diktatura není odvozenina od vlastní argumentační systém, ale od slova diktovat.

Zapomínáte, že diktatura musí mít nástroje, jak ovládat společnost. Diktatura je název pro důsledky uplatňování takových nástrojů.

Ostatně i to autorskoprávní zvěrstvo, které pořád obhajujete, je rozhodování někoho o někom jiném.

Ne. není. Zcela lehce zde můžete žít, aniž by se Vás důsledky autorského práva dotkly. Nepůjdete do kina, nestáhnete hudbu - a nezaplatíte ani floka. Nikdo o Vás v tomto ohledu nerozhoduje.