Co se týče filmů, mohli bychom se taky začít bavit o kupování zajíce v pytli, co se týče pronajímání služeb, mohli bychom se bavit o ceně, monopoulech a cpaní zákazníkovi věcí, které nepotřebuje, ale platit je musí - ano musí. Je to jako s mobilem. Mít ho nemusíte, ale pak Vás málokdo zaměstná.
Toto srovnání neplatí. Mobil můžete koupit za cenu tří obědů. Bez filmů se obejdete úplně; kulturní základ (který je pro společnost nezbytný) plní veřejnoprávní služba ČT a ČRo.
A bylo by taky slušné si říct, že tato debata není jenom o okrádání chudáků, kteří nemají na chleba, ale o trvdé maximalizaci zisků pomocí tvrdých represivních zákonů.
Ne, ty zákony nejsou represivní. Zákony chrání vlastníka čehokoliv, aby o svém vlastnictví směl co nejvíc rozhodovat a nebylo mu do jeho práv zasahováno. Natočte si vlastní film a dejte ho třeba zadarmo všem - ale nestrkejte nos do toho, co vyrobil jiný. Jestli na tom vydělává hodně, nebo málo, je naprosto zcestná úvaha. Pak byste musel být ochotný platit víc za film, který vyprodukovala firma, která je ve ztrátě (a takových případů není málo). Vaše úvaha se pohybuje v mezích: jsem to ochotný za film dát - nejsem ochotný to za film dát.
Podobnými skopovými úvahami byste brzy došel k tomu, že v krámě můžete ukrást čokoládu, protože výrobce vydělává i tak dost.