Názor k článku Hadopi po 11 letech aneb Francie ukazuje, že hon na filmové piráty nemá smysl od Miroslav Šilhavý - Ta ista vec moze napadnut v ten isty...

Ta ista vec moze napadnut v ten isty cas aj 100-1000 ludi po celej planete. Ale zasluhy za objav ma iba ten, kto si to akoze prvy patentuje alebo prezentuje ako svoje dielo??!!?!?

Reálně se to nestává, jednotlivé případy se tu a tam najdou. Patentové řízení ověřuje původnost nápadu, i to, jestli není příliš obecný (nelze si patentovat "kolo"). Pokud tyto postupy přecijen selžou, pak se lze obrátit na soud, stejně jako když někdo cizí myšlenku využije bez zaplacení licence. Na tom není nic zvláštního: stanovena pravidla, stanoveny nástroje na obranu, stanoveny opravné prostředky.

Vid herny priemysel. A ked to chces reklamovat, tak nemas ani ako, kedze sa to neda.

V první řadě je potřeba kupovat jasně popsanou věc. Pokud koupím něco bez popisu, pak opravdu není o co opřít reklamaci (pokud nejde o zjevnou a obecně se projevující závadu). Zde je nutné, aby i spotřebitel přijímal svůj díl odpovědnosti a případně hru nekoupil.

Ja osobne by som, autorom uznal platbu za dielo max 5-10 rokov a za patent max 15-25 rokov. Potom by boli diela bez naroku na poplatok. A nie ze si tu stoho niekto robi dozivotny ci viac generacny biznis a bere peniaze za nic.

Například léčiva mají ochrannou dobu velmi krátkou, právě proto, aby se stimuloval vývoj vpřed. Stinnou stránkou takového řešení je přirozené zvýšení ceny. Je nutné náklady a zisk realizovat rychle.

U uměleckých děl je to ještě diskutabilnější. Spousta děl dosáhne věhlasu až dlouhé roky po vydání - např. až se autor stane uznávaným. Celý život na sobě pracuje, aby najednou zjistil, že prodejem jeho díla se živí jiní? To je dost plochá představa spravedlnosti.

Pak také zapomínáte na to, že spousta lidí se opravdu dře, ale jen jednomu z tisíců se podaří tzv. "udělat ránu". Právě ta vidina výdělku (i toho celoživotního) je stimuluje k tomu, aby dělali.

Za socialismu se taky razily teze o nespravedlivých výdělcích, uplatňovalo se víceméně rovnostářství. Špičkový vědec si vydělal je o něco víc, než hlídač sadu (v osmdesátých letech, kdy docházely devizy, se už vědci exportovali, ti si pak přišli na slušné peníze - ale to byla z nouze ctnost režimu). Výsledek? Mozky přestaly pracovat, vývoj stagnoval, ekonomika upadala. Přijde Vám to jako dobrý výsledek za ukojení Vaší závisti nad úspěchem (a štěstím) druhých?