Jsou hloupí. Ještě moje babička (předválečná generace) považovala za ostudu žít na dluh, půjčovat si na spotřebu. Dnes chtějí mít všichni všechno hned. Proto tu máme miliony! exekucí. Souvisí to úzce s morálkou a ta zase s pirátstvím, jsou to různé projevy téhož.
Bohužel, dnes už si připadá hloupý ten, kdo to nedělá. Vidí, že lehkoživky stát nejen nenechá padnout na dno, ale ještě se licituje o tom, jakou míru důstojnosti (rozuměj: peněz) si potřebuje bankrotář zachovat. Já třeba plně souhlasím s tím, že i zbankrotovaná osoba má mít možnost znovu začít pracovat a tvořit jmění - ale jaksi se vytratilo to hlavní: děláme to pro sebe, protože žebráci, zloději, prostitutky nás stojí víc. Taky zcela chybí trestnost pro ty, kteří institut osobního bankrotu zneužijí, nebo do něj spadnou vícekrát.
Chápu, že hodnoty se vyvíjejí, mění. Společnost nemůže ustrnout v době před sto lety. Jen mi přijde, že jsme se rozjeli nějak moc a opouštíme základní (přirozené) hodnoty. Tím myslím přirozenou svobodu společně s individuální odpovědností. Ochranu majetku společně s povinností o něj pečovat tak, aby nebyl přítěží pro druhé. Místo jednoduchých pravidel (můžeš cokoliv, co druhého neomezuje, nekrade se a nikdo ti nesmí ukrást, ...) diskutujeme o právních konstruktech a tím je od jejich základů odtrháváme.
Zdejší diskuse je toho příkladem. Teze "oni mají nahrabáno dost" či "kdyby to nabídli levněji, tak by se nepirátilo" ukazují na selhání výchovy. Nechť si jednotlivec film stáhne, ale měl by potichu doufat, že se ta ostuda neprovalí. Zdůvodňující kecy o tom, že "každá mince má dvě strany" jsou opravdu na zblití.
Doufám, že tyto produkty čtyřicetiletého bolševického prznění morálky společnosti a třicetiletého žití jak utržení z řetězu, se jednou vytratí.