Vlákno názorů k článku Hadopi po 11 letech aneb Francie ukazuje, že hon na filmové piráty nemá smysl od jaromrax - Clanek je vyborny na rozproudeni diskuze (93 nazoru...

odpovídáte, že mám pomatenou představu o svobodě a o tom samém pak na dalším řádku píšete, že je to jednání v dobré víře - což je svoboda (protože jinak byste nemohl)

To je právě to, co považuji za pomatené. Dobrá víra není svoboda. Dobrá víra je právní řešení situace, kdy jeden zasáhne do svobod druhého, ale úplná náprava stavu (což je přirozené řešení) by způsobilo neúměrnou zátěž ve společnosti.

plynule opomínáte skutečnost, že skutečné ověření ani není v občanově síle

Není? Diskutujeme zde mimo jiné o tezích "nedali to k dispozici, tak jsem byl nucen opatřit si to jinak" a "můžou si za to sami". V tom nevidím ani dobrou víru, dokonce náznak nemožnosti/nes­chopnosti rozpoznat protiprávnost jednání.

Výpočty totálně vykonstruovaných částech a nucení lidí automaticky předpokládat že páchají zločin (předsudečný strach) je zastrašování.

To je přeci přirozené. Když jdu po ulici, tak o zeď opřené kolo může někomu patřit a stejně tak může být opuštěné. I v tomto případě jsme vychováni k tomu, že předpokládáme, že někomu patří. Selhání výchovy je v tom, že si lidé neuvědomují, že i AV dílo někomu patří. Pokud se oprávněný věnuje tomu, čemu říkáte "zastrašování", tak já v tom vidím pouze doplnění výchovy.

Tak právní stát fungovat nemá - právo má být předvídatelné pro všechny.

Co je nepředvidatelného na tom vědět, že každé AV dílo někomu patří a nemám právo s ním nakládat bez uděleného souhlasu? Souhlas může být buďto přímý, nebo konkludentní (vyvodím ho na svoji odpovědnost ze situace - např. když se dívám na televizi, nebo koupím lístek do kina - tam už reálně nemohu ověřovat, jestli televize nebo kino má práva zakoupena).

to se chováte jako Bureš s těmi kontrolními hlášeními a DPH, kdy nějakou firmu zničí, protože někdo v 15 koleně něco někde nezaplatil

Ne. Nerozlišujete osvětu (podle Vás zastrašování) od represí a od preventivních represí. První míří k tomu vybudovat právní povědomí. Druhé je nástroj, kdy ukazujete, že právo platí a je vymáháno (podobně, jako měření rychlosti na silnicích). Třetí je svinstvo, kdy předpokládáte, že každý krade a zavádíte nástroje, aby byl de facto nucen prokazovat opak. Kontrolnímu hlášení se nevyhnete, AV dílo užívat nemusíte.

Máte nějaký ucelený názor, nebo umíte jenom hodnotit vytržené vety?

Pořád stejný. Cizího AV díla se nedotýkám. Rozlišuji zahrnutý obsah (který na na své stránce zahrnul někdo druhý, který vysílá TV stanice, ...) a obsah, který získávám do své dispozice (stahuji). Pokud získávám do dispozice, pak vím, že musím učinit aspoň základní činnosti k ověření právnosti svého postupu (např. tím, že věnuji úvahu tomu, kdo mi stažení nabízí, přihlížím i o tom, jestli je pravděpodobné, že žhavá novinka právě prodávaná na singlech může být k dispozici zdarma). Podle toho můžu nabýt přesvědčení, že je vše v pořádku (a jsem v dobré víře), nebo zůstat v nejistotě (a pak se musím dalšího konání zdržet).

Problém, který globálně vidím je to, že ve velké části případů moc dobře vědí, že konají něco nesprávného (některý z uvedených příkladových "testů" neprojde), případně nebyli vůbec naučeni se takovými úvahami zabývat. Pokud se takový globální jev ve společnosti objeví, je na místě reagovat nástroji práva - podobně, jako se o Velikonocích víc kontroluje alkohol za volantem.

Díky tomu, že jsem přesvědčený o tom, že v obrovské části případů lidé nekonají v dobré víře, jsem proti tomu povýšit tuto situaci na standard a mluvit o tom, že si za to mohou držitelé práv sami. Na minoritní případy, kde hrozí postih a zároveň osoba jednala v dobré víře, stačí existující principy práva - tedy institut dobré víry, zásada subsidiarity trestní represe a zásada in dubio mitius. Takové případy už proběhly a soudy se přiklonily na stranu podezřelého (žalovaného, obžalovaného apod.).

Pokud se situace změní, a naopak začnou převažovat represe vůči lidem, kteří skutečně nemohou rozeznat protiprávnost svého jednání, pak bude na místě přehodnotit i tento postoj. Rád to udělám.

A to jak vůbec nevíte co říkáte ilustruje i ten případ s kolem. Kolo opřené u zdi přece není na prodej nebo na odnos a nikdy žádné nebylo, takže to je jasná krádež.

Opuštění věci taky existuje. Jak rozlišíte na ulici opuštěné kolo. Zjevně to nějak jít musí, když si opuštěnou věc můžete přivlastnit. Na to, abyste určil, jestli je věc opuštěná, musíte také vést vlastní úvahu. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89#cast3-hlava2-dil3-oddil2-pododdil1

Ovšem když jdu kolem a podívám se na něj tak, jak ho tam někdo vystavil (shlédnutí filmu na internetu), přece není má povinnost kontrolovat, jestli se na něj mohu podívat, protože ten kdo ho tam dal ho mohl ukrást a tím způsobit majiteli škodu - protože bych si ho i to na dívání musel koupit - a pak vystaviteli stanovit škodu: prošlo kolem tisíc lidí, na kolo se podívali, jinak by si ho museli koupit, takže prodejci kol vznikla škoda 1000 x cena kola, kterou je vystavitel povinen nahradit

Pletete si přivlastnění věci a užitek z ní. Nesmíte si přivlastnit ani cizí věc, ale ani plody a užitky. Kolo je majetek, jízda na kole je plod či užitek. Nesmíte si kolo přivlastnit, ale ani se na něm projíždět, když nemáte svolení. U AV díla je to stejné. Nekradete dílo (jeho práva patří dál tomu, kdo je má), ale užíváte plody. (U kola není užitkem to, že se na něj díváte)

Podle mě se se snažíte vnutit právě to rovnítko mezí "dívám se na kolo" a "dívám se na AV dílo". Ano, slovo "dívám se" je opravdu společné v obou případech - ale není podstatné. Podstatné je to rozlišení, jestli jde o zamýšlený užitek z věci, či ne.

Pokud je někdo vystavuje nelegálně je to protiprávní, ale pořád ještě nejde mechanicky takto násobit škodu - naprosto ser* na to, že se normální sazba na krádež zdá nějakým funkcioířům z autorskoprávní mafie málo.

V praxi se to pohybuje od ceny, která se určí znalecky až do koncové ceny. Nelze akceptovat argument, že "kdyby to nebylo zadarmo, tak bych si to nekoupil". Cenu určuje prodávající, spotřebitel jen ofertu akceptuje.

normální sazba na krádež zdá nějakým funkcioířům z autorskoprávní mafie málo

Jako příklad jsem uváděl pojistné podvody, které se trestají vyšší sazbou, než prosté podvody. Represe není úměrná jen způsobené škodě, ale i společenské škodlivosti. Jedním z faktorů určujícím společenskou škodlivost je i to, že některé činy se snadno páchají a zakrývají a složitě odhalují. V takových případech jsou - zcela přirozeně - sazby vyšší.

Když se zamyslíte, bylo by spravedlivé akceptovat stav, že když se na to nepřijde, tak vydělám. Když se na to přijde, tak zaplatím dokonce méně, než kdybych to koupit...? To by se každému opravdu vyplatilo, pokud umí násobit na kalkulačce, jen práva porušovat. Nic by neriskoval.

Ono to samozřejmě akceptovat lze, protože cena je nakonec velmi podstatný atribut každé koupě.

Bavíme se o přestupci, pro kterého to zjevně hodnotu mělo (když to užíval), ale nulovou hodnotou pouze argumentuje. Možná máte na mysli ten případ dobré víry - tedy nevěděl a nemohl vědět, že něco dělá špatně. V takovém případě se ale soudy ani nekonají - nebo snad víte o takovém případu?

Podle mě jste nepochopil, že v příkladu jde o to, jak je mechanicky vypočítána ztráta. Zbytek už je jenom hromada blábolů ...

Ale tak to v právu chodí!, nejen u AV děl. Důvody jsem psal v té zbylé hromadě blábolů.

Držíte se umíněně premisy, že člověk nemá nést za nic odpovědnost. Přijde mi dosti nepochopitelné, (a to už se opakuju, opakuju, opakuju), proč se domníváte, že na poli zábavy by měla existovat taková ochrana. Ochranu lidé potřebují u životních potřeb.

člověk by měl nést odpovědnost za to co způsobí, ne za to, co se mu jedna autorskoprávní lobby rozhodne naházet na hlavu skrze soud a zákony, na jejihž tvorbu má vliv

Na tvorbu zákonů má vliv každý. Každý může kontaktovat poslance. Rozdíl je samozřejmě v tom, že ne každý na to má čas.

Škodu způsobil. Vzal si něco, co má svoji cenovku a staví obhajobu na tom, že si myslí, že to má stát méně. Výrobní náklady Ferrari jsou taky zlomkové, ale když ho ukradnete, platíte částku, za kterou se prodává.

Jak jsem napsal, takový vystavitel filmů by měl být souzen se sazbou za krádež, jako každý jiný.

Jenže ony jsou to spojité nádoby. Svým dětem např. velmi těžko vysvětluji, co je špatného na tom sdílet filmy, když vidí, že se dají všude stáhnout.

Ale nevím, jestli si uvědomujete, že se bavíme o tom, jak by to mělo být

Jistě, bavím se pořád o tom, jak by to mělo být. Tj. že každý jedinec, ať už sdílí dál, nebo jen stahuje, měl by vědět, že to není v pořádku. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout jsou i postihy. Od civilní dohody, přes civilní soud, přes přestupkové řízení až k trestnímu řízení.

Je nutné mít respekt k druhému - třeba i k tomu vydavateli. Je jeho svaté právo film zamknout třeba i na sto let do trezoru a za shlédnutí požadovat i milion. Moje svaté právo je natočit si svůj vlastní film a udělat třeba totéž.

Nelibí se mi však argumenty o tom, že si za to může vydavatel sám. To jsou kydy. Nelíbí se mi z principu - každý by se měl především starat o sebe. Hodnotit z gauče, ze kterého sleduji film, to, jak by to měli dělat tvůrci, kteří jsou úspěšní, je prostě nemístné. Ještě nemístnější je hodnotit to podle jejich zisků. To není ani socialistický způsob (socialismus se zabývá potřebami lidí - a AV díla do potřeb nepočítám), to je přímo komunistický pohled na věc (z principu nepřipustit "nezasloužený" úspěch druhého).