Obsah
1. Historie vývoje počítačových her (37. část – hry pro kapesní konzoli Sega Game Gear)
8. Další hry vytvořené pro kapesní konzoli Sega Game Gear
1. Historie vývoje počítačových her (37. část – hry pro kapesní konzoli Sega Game Gear)
Zatímco v předcházející části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme se zabývali převážně popisem technických parametrů osmibitové kapesní herní konzole Sega Game Gear i popisem některých dalších zařízení, která se k této konzoli mohla připojit, dnes se ve stručnosti seznámíme s vybranými hrami, jež byly pro tuto konzoli vydány. Podobně jako tomu bylo například u konkurenční herní konzole Nintendo Game Boy, Game Boy Color, TurboExpress či Atari Lynx, i v případě kapesní konzole Game Gear se můžeme setkat buď s originálními herními tituly (například se jedná o titul GG Shinobi), tak i se hrami, které byly převzaté buď z herních automatů (asi nejlepším příkladem je klasický Pac-Man) nebo z domácích či osobních počítačů (hry typu Columns a především pak Prince of Persia).
Obrázek 1: Kapesní osmibitová herní konzole Sega Game Gear.
V následující tabulce jsou vypsány všechny hry, které budou popsány v navazujících kapitolách:
| Kapitola | Název hry | Výrobce/distributor | Rok vydání |
|---|---|---|---|
| 2 | Columns | Sega (původně Jay Geertsen) | 1990 |
| 3 | Super Columns | Sega | 1995 |
| 4 | GG Shinobi | Sega | 1991 |
| 5 | Pac-Man | Namco | 1991 |
| 6 | Sonic Chaos | Sega | 1993 |
| 7 | Prince of Persia | Broderbund (autor Jordan Mechner) | 1992 |
Obrázek 2: Obal s paměťovým médiem obsahujícím hru Columns.
2. Columns
První hra, s níž se v dnešním článku seznámíme, se jmenuje Columns, i když čtenáři mohou tuto hru či její odvozeniny znát i pod jinými názvy: například na některých mobilech od Nokie můžeme najít podobnou hru nazvanou Nature Park (zde ovšem došlo k několika poněkud diskutabilním vylepšením). Autorem původních Columns je Jay Geertsen, který tento herní titul na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století portoval na několik typů osobních počítačů. Později Jay prodal práva na distribuci této hry společnosti Sega, která toho využila, takže se hra Columns objevila mimo jiné i na kapesní konzoli Game Gear i na dalších konzolích vyráběných touto společností. Důvod pro nákup distribučních práv ke Columns byl prostý – firma Sega totiž potřebovala získat do svého portfolia i nějakou hru, která by mohla konkurovat slavnému Tetrisu. A právě Columns je jednou z dobrých variací na téma „Tetris“, což je ostatně patrné i ze screenshotů.
Obrázek 3: Columns – úvodní obrazovka.
Zatímco v Tetrisu hráč ovládá padající tvary, u nichž může měnit jejich natočení a jeho úkolem je vytvořit nepřerušovanou vodorovnou řadu složenou z kostek, u hry Columns padají stále stejné „sloupce“ sestavené vždy ze tří barevných kostek. Hráč může právě padající sloupec posunovat doleva a doprava a může taktéž měnit pořadí barevných kostek, z nichž je sloupec sestaven. Rotace sloupce není v případě původních Columns povolena. Úkolem hráče je sestavit sloupečky takovým způsobem, aby vedle sebe byly umístěny vždy alespoň tři kostky stejné barvy – vytvořit je možné horizontální, vertikální či dokonce diagonální trojici kostek stejné barvy. Pokud k tomu dojde, celá řada jednobarevných kostek zmizí a stavba se „zbortí“ (u Tetrisu jen zmizí jedna až čtyři řady kostek, ale mohou vznikat různé mosty – ke „zborcení“ nedochází), což může vést k řetězové reakci – můžou se například začít sestavovat další jednobarevné řady, které budou mizet. Při dobrém plánování tedy může hráč v jednom tahu získat velký bonus.
Obrázek 4: Columns – výběr obtížnosti.
Obrázek 5: Columns – takto vypadá prostředí hry.
Obrázek 6: Columns – konec hry.
3. Super Columns
Hra Columns, s níž jsme se seznámili v předchozí kapitole, se podle očekávání stala velmi populární, čemuž se ani nemusíme divit, protože právě tento typ her je pro kapesní herní konzole jeden z nejvhodnějších. Společnost Sega o pět let později vydala pro herní konzoli Sega Game Gear pokračování původní hry Columns, které neslo název Super Columns. Jak je ze screenshotů patrné, došlo k vylepšení vizuální stránky hry, protože jednotlivé kostky, z nichž se sloupce skládají, jsou plastičtější, a taktéž se změnilo prostředí hry (ve stylu Tetrisu se v levé části displeje stále zobrazují různá města). Ovšem pravděpodobně nejdůležitější změnou je fakt, že sloupce je ve hře Super Columns možné otáčet, čímž se poměrně radikálně změnila herní strategie – osobně mi sice purismus původních Columns asi vyhovuje více, naproti tomu se Super Columns s možností natáčení sloupců ještě více přibližuje ke svému vzoru – Tetrisu.
Obrázek 7: Super Columns – úvodní obrazovka.
Mimochodem: právě na příkladu dvojice her Tetris a (Super) Columns je patrné, že u některých typů her má barevný displej opravdu svoje dobré opodstatnění. Zatímco u Tetrisu bylo možné bez problémů použít monochromatický displej se čtyřmi stupni šedi (a různé neoficiální klony typu „99 her v jednom“ si vystačily jen se dvěma stupni šedi), u hry Columns je použití barev dost podstatné – jednotlivé drahokamy (kostky) se sice liší i tvarem, ovšem barva je mnohem snadněji a především rychleji rozeznatelná. Ale ani konkurenční firma Nintendo v oblasti oblíbených her na téma „padajících kostek“ nezahálela, takže se na jejích konzolích později objevila hra nazvaná Dr. Mario, jež se podobá Super Columns a v případě firmy Atari a její konzole Lynx jsme se již seznámili se hrou nazvanou Klax, která je sice po grafické stránce poněkud odlišná (přidává třetí rozměr a možnost hození kostky zpět), ale herní princip není až tak jiný.
Obrázek 8: Super Columns – výběr obtížnosti.
Obrázek 9: Super Columns – prostředí hry.
4. GG Shinobi
Třetí zde popisovaná hra se jmenuje GG Shinobi, ovšem tento název je běžně zkracován na Shinobi (GG = Game Gear). V devadesátých letech minulého století byly kromě her na téma Tetris či RPG her na kapesních i televizních herních konzolích populární i hry, v nichž vystupovali nindžové (jeden recenzent dokonce v nadsázce napsal, že pro každou osmibitovou konzoli musí existovat minimálně deset her s nindži). Není tedy divu, že i na herní konzoli Sega Game Gear můžeme najít několik her tohoto typu. Pravděpodobně nejzajímavější hrou patřící do tohoto subžánru je právě hra GG Shinobi vydaná přímo společností Sega. Zatímco většina her určených pro konzoli Game Gear vznikla konverzí z jiné konzole, herního automatu či domácího a/nebo osobního počítače, byla hra GG Shinobi již od samého začátku vyvíjena přímo pro kapesní konzole, tj. pro zařízení s poměrně malým displejem vyžadujícím použití velkých postaviček (pokud se vám tedy nějaká hra portovaná na konzoli Game Gear zdá nějak „divná“, může se jednat právě o problém s velikostí displeje, protože ne každá hra vypadá dobře na ploše o diagonálním rozměru 3,2 palce).
Obrázek 10: GG Shinobi – úvodní obrazovka.
Ve hře GG Shinobi se hráč pohybuje po herním světě, který na displeji scrolluje (tj. nepřeblikávají jednotlivé herní lokace) a zajímavé je, že v průběhu hry může použít pět různých nindžů. Tito bojovníci jsou zobrazeni hned v úvodní sekvenci (viz též obrázek číslo 11). Každý z nindžů má jiné vlastnosti a odlišný styl boje, takže se každý bojovník hodí pouze do některých herních lokací (s jiným bojovníkem dokonce nelze některé lokace dohrát). Jak je u oblíbených a komerčně úspěšných her zvykem, i hra GG Shinobi se dočkala svého pokračování.
Obrázek 11: GG Shinobi – představení všech pěti nindžů.
Obrázek 12: GG Shinobi – výběr prvního levelu.
Obrázek 13: GG Shinobi – první level.
5. Pac-Man
Se hrou Pac-Man jsme se již v tomto seriálu setkali několikrát. Připomeňme si, že původně tato hra vznikla jako herní automat a díky tomu, že u herních automatů bylo možné použít i výkonnější hardware než na osmibitových herních konzolích, mohl se původní Pac-Man pyšnit pěknou barevnou grafikou a typickým „automatovým“ zvukem. Později došlo k více či méně úspěšným konverzím Pac-Mana na televizní herní konzole a následně pak i na kapesní herní konzole. Nechvalně známá je například první oficiální konverze Pac-Mana na osmibitovou herní konzoli Atari 2600, která ve své době dosti pošramotila firmě Atari její pověst – a pokud si hru spustíte v emulátoru a porovnáte si ji s originálem, ihned zjistíte proč. Jedním z nejviditelnějších technických nedostatků Pac-Mana pro Atari 2600 bylo poblikávání všech duchů i samotného hráče (to není ze statických screenshotů patrné, ale při spouštění hry v emulátoru se o tom můžete sami přesvědčit) a taktéž fakt, že se z původní hry s pestrou paletou barev a poměrně vysokým rozlišením stala fádní hra s modrým pozadím, hnědým bludištěm (postrádajícím původní topologii), žlutými duchy a stejnobarevným hráčem.
Obrázek 14: Pac-Man pro GG – úvodní obrazovka.
Navíc došlo i ke značnému zjednodušení algoritmů použitých pro řízení pohybu duchů, takže hra zdaleka nebyla tak zábavná jako její automatový vzor. Společnost Sega si samozřejmě byla těchto přehmatů svého dlouhodobého konkurenta dobře vědoma a proto v tomto případě nic neriskovala, takže pro herní konzoli Sega Game Gear vznikla hra, která se do značné míry podobala originálu (je zde dokonce vidět až úzkostlivá snaha se ničím od originálu nelišit). Jediným podstatným rozdílem bylo to, že na Sega Game Gear nebylo možné zobrazit celou herní scénu, takže programátoři museli přidat vertikální scrolling, který hru dělá o dost složitější – hráč totiž nemá přehled o celé scéně a neví tak, kde přesně se nacházejí duchové ani prozatím nesnědené tečky. Kromě Pac-Mana byla na osmibitovou konzoli Sega Game Gear portována i hra Ms. Pac-Man.
Obrázek 15: Na těchto dvou screenshotech je patrné…
Obrázek 16: …jak obrazovka vertikálně scrolluje.
Obrázek 17: Tak, a role se obrátily.
6. Sonic Chaos
Pátou hrou popsanou v tomto článku je Sonic Chaos. Jak již z názvu hry vyplývá, jde o další titul ze slavné série Sonic the Hedgehog, která původně vznikla na šestnáctibitových konzolích Sega Genesis + Sega Mega Drive (tyto konzole si teprve musíme popsat) a teprve o několik měsíců později došlo díky velké popularitě této hry i ke konverzi na další typy herních konzolí. Sonic Chaos tak navazuje na původní tituly Sonic the Hedgehog a Sonic the Hedgehog 2. Po grafické stránce je sice osmibitová varianta hry Sonic Chaos poněkud horší než původní 16bitové hry, ovšem hratelnost a taktéž plynulost pohybu zůstala zachována (na rozdíl od verze pro SG-1000), což bylo pro společnost Sega dosti důležité – je totiž známým faktem, že Sonic představoval konkurenci k Mario Bros (jedním z důvodů, proč Sonic nepoužíval žádné střelné zbraně, byla snaha jeho tvůrce (autorem postavičky Sonica je Naoto Ohshima) o to, aby se plošinovky na herních konzolích firmy SEGA odlišovaly od podobně koncipovaných her na konkurenčních konzolích Nintendo). I v případě hry Sonic Chaos zůstaly zachovány všechny důležité atributy klasických plošinovek (platform game) – sbírání předmětů, výtahy, různé nástrahy, bossové na konci obtížností atd.
Obrázek 18: Sonic Chaos – obal paměťového média.
Obrázek 19: Sonic Chaos – úvodní obrazovka.
Obrázek 20: Sonic Chaos – třetí level, v němž teď ježek Sonic znuděně čeká, až laskavě udělám screenshot.
Obrázek 21: Sonic Chaos – třetí level.
Obrázek 22: Sonic Chaos – intro.
Obrázek 23: Emulátory systému Sega Game Gear dokážou napodobit i skutečný způsob zobrazení hry na displeji.
Obrázek 24: Sbírání prstýnků.
Obrázek 25: Další screenshot, na němž je napodoben způsob zobrazení na LCD.
Obrázek 26: Sonic Chaos.
Obrázek 27: Sonic Chaos.
Obrázek 28: Sonic Chaos.
Obrázek 29: Sonic Chaos.
Obrázek 30: Sonic Chaos.
Obrázek 31: Sonic Chaos.
7. Prince of Persia
Na herní konzoli Sega Game Gear byla portována i další velmi známá plošinovka – Prince of Persia. Autorem této hry je Jordan Mechner, jenž se poprvé výrazněji představil již hrou Karateka z roku 1984. Ve hře Karateka bylo úkolem hráče – karatisty – osvobodit princeznu Mariko ze spárů zlého vládce Akumy. Hra Prince of Persia vznikla v roce 1989 a od svého předchůdce se, alespoň co se týče příběhu, příliš neliší, akorát se změnilo herní prostředí (japonský palác byl nahrazen palácem ležícím někde ve středověké Persii). Došlo ovšem k mnoha vylepšením. Především byly zdokonaleny animované pohyby hráče do takové míry, která nebyla v době osmibitových počítačů vůbec obvyklá (a ostatně ani později ne :-). I samotné herní prostředí tvořené z velké části podzemím paláce bylo zdokonaleno – byly zde padací dveře, propady, skryté ostny atd. Zajímavé také bylo, že hra měla omezený čas – hlavní hrdina musel zachránit princeznu do 60 minut.
Obrázek 32: Prince of Persia – úvodní obrazovka na SMS. Hra začíná ihned, jak se princ napije :-)
Původní verze hry Prince of Persia byla naprogramována pro osmibitový počítač Apple II, ale vzhledem k její oblibě později došlo k portaci i na další platformy, především na osobní počítače Atari ST, Amiga a IBM PC. Další vývoj směřoval směrem k herním konzolím, mimo jiné i na Sega Master System (zde byly získány screenshoty do článku) a taktéž na Sega Game Gear. I když se grafika na jednotlivých platformách lišila, zůstaly zachovány animace postavičky i topologie palácového labyrintu.
Obrázek 33: Prince of Persia – začátek hry (zbývající čas se zde vždy vyjadřuje slovně).
Obrázek 34: Prince of Persia – první level.
Obrázek 35: Prince of Persia – první level.
Obrázek 36: Prince of Persia – jít na protivníka bez meče není úplně dobrý nápad.
8. Další hry vytvořené pro kapesní konzoli Sega Game Gear
Pro herní konzoli Sega Game Gear vzniklo více než 300 her, které jsou vypsány například na stránce http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Game_Gear_games. Jedná se o hry různých žánrů, od 2D stříleček přes klasické plošinovky až po dosti rozsáhlé RPG. Mezi hry, které se umisťují v různých žebříčcích popularity na předních, patří zejména:
| Columns |
| Super Columns |
| Sonic Triple Trouble |
| Sonic Chaos |
| Power Rangers the movie |
| GG Shinobi |
| Shinobi II: The Silent Fury |
| Shining Force Final Conflict |
| Tails Adventure |
| Road Rash |
Obrázek 37: Mickey Mouse – Castle of Illusion.
9. Odkazy na Internetu
Podobně, jako tomu bylo i v předchozích čtyřech částech tohoto seriálu, jsou starší odkazy kvůli své rozsáhlosti uloženy ve zvláštním souboru.
- Sega Game Gear 101: A Beginner's Guide
http://www.racketboy.com/retro/sega/gamegear/sega-game-gear-101-a-beginners-guide - SEGA GameGear | Marc's Realm
http://darkdust.net/retrogaming/gamegear - Sega Master System Hardware
http://www.smspower.org/Development/Documents - SMS/GG hardware notes
http://www.smspower.org/uploads/Development/smstech-20021112.txt?sid=28c370e1fcac51d5774319979bf96f4c - Sega Master System Museum
http://alexkidd.com/ - Jadeite's Sega Master System Museum
http://rp_gamer.tripod.com/SMS/1.html - Sega Master System (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Sega_Master_System - Sega Card (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Sega_Card - Sega Master System VDP documentation
http://www.smspower.org/uploads/Development/msvdp-20021112.txt?sid=28c370e1fcac51d5774319979bf96f4c - bee – The Multi-Console Emulator
http://www.thebeehive.ws/ - IGN: Top 25 Consoles
http://www.ign.com/top-25-consoles/13.html - 6502.org
http://www.6502.org/ - The 6502/65C02/65C816 Instruction Set Decoded
http://www.llx.com/~nparker/a2/opcodes.html - 6502 Addressing Modes
http://www.obelisk.demon.co.uk/6502/addressing.html - TurboGrafx-16 TurboExpress
http://www.allgame.com/platform.php?id=17673 - The 10 Worst-Selling Handhelds of All Time
http://web.archive.org/web/20071012194600/http://gamepro.com/gamepro/domestic/games/features/125748.shtml - HuC6280 CPU
http://shu.emuunlim.com/download/pcedocs/pce_cpu.html - Hudson Soft HuC6280 (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Hudson_Soft_HuC6280 - TurboExpress (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/TurboExpress - TurboGrafx-16 (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/TurboGrafx-16 - MagicEngine – TurboGrafx-16 emulator
http://www.magicengine.com/ - Oprava konzole Turbo Express: výměna kondenzátorů
http://www.pcenginefx.com/forums/index.php?topic=702.0
ČLÁNKY DO MAILU