Historie vývoje počítačových her (73. část – strategické hry vyvinuté jako open source programy)

11. 4. 2013

Doba čtení: 17 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky se budeme společně již podesáté zabývat strategickými hrami. Prozatím jsme si popsali především starší komerční strategické hry, je tedy nejvyšší čas se podívat i na nabídku strategických her vyvinutých jako open source aplikace.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (73. část – strategické hry vyvinuté jako open source programy)

2. Xconq – hra založená na principech strategie Empire a Empire Deluxe

3. LinCity – první zdařilejší pokus o převod SimCity na Linux

4. LinCity-NG – přechod do isometrického zobrazení

5. OpenCity aneb SimCity ve 3D prostoru

6. Battle for Wesnoth

7. Freeciv

8. FreeCol

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (73. část – strategické hry vyvinuté jako open source programy)

V posledních devíti částech seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme si popsali velkou část historických strategických her, které byly v době svého vzniku přelomové, ať již se jedná o Civilization (1991), Colonization (1994), Master of Orion (1993), Master of Magic (1994), SimCity (1989) či o hru Railroad Tycoon (1990) následovanou Transport Tycoonem (1994). Mnohé další komerčně vyvíjené strategické hry, s nimiž se ještě seznámíme v dalších dílech tohoto seriálu, byly mnohdy postaveny na principech představených právě ve zmíněných strategiích. Prozatím jsme se však pouze jen okrajově zmiňovali o strategických hrách vyvinutých jako open source aplikace. Mnohé z těchto her se taktéž – podobně jako jejich komerční protějšky – nechalo inspirovat například Civilizací, Kolonizací nebo SimCity, což je mnohdy patrné již z názvu těchto herních titulů.

Obrázek 1: Varianta hry Empire (Deluxe) pro operační systém DOS. Ještě předtím, než Empire dostala přídomek „Deluxe“ byla tato hra rozšířena na velmi mnoho platforem, včetně Unixů. Důležitým krokem byl přepis této hry do programovacího jazyka C v roce 1987.

Ne vždy se ovšem jedná o pouhé kopie, protože v mnoha open source hrách najdeme „vychytávky“, které v původních komerčních hrách nenajdeme – může se například jednat o podporu hry pro více hráčů a/nebo hru po síti, což se u původních DOSových aplikací (většinou) nedalo očekávat. V následujících kapitolách si představíme některé zástupce open source strategických her, přičemž je již na úvod nutné zdůraznit, že se jedná pouze o stručný přehled těchto her. Některým vybraným open source strategiím se totiž budeme podrobněji věnovat v navazujících částech tohoto seriálu. Bude se jednat především o hry Freeciv, FreeCol, Freeorion (dnes nepopisovaná hra) a samozřejmě i Open Transport Tycoon (taktéž dnes nepopisovaná hra). Některé z těchto her jsou zajímavé tím, že jsou vyvíjeny i více než dvě desetiletí (příkladem je Xconq), což je u komerčního herního software v naprosté většině případů nemyslitelné.

Obrázek 2: Snímek ze hry Empire Deluxe, v níž mohou hráči komunikovat přes internet.

2. Xconq – hra založená na principech strategie Empire a Empire Deluxe

Jednou z nejstarších Linuxových (přesněji řečeno Unixových) strategických her je hra nesoucí název Xconq. První verze této hry totiž vznikla již v roce 1987, tj. ještě v dobách, kdy se uživatelé k Unixovým serverům většinou připojovali s využitím textových terminálů či posléze grafických X terminálů. Současně byla Xconq jednou z prvních multiplayerových her pracujících v X Window Systemu, tehdy ještě ve verzi X10 (mezi další zajímavé multiplayerové hry pro Unix/X patří i známý XPilot, o němž již na Rootu vyšel samostatný článek). Vraťme se však k samotné hře Xconq. Již samotný název této hry napovídá, že se původně jednalo o klon starší strategické hry Empire, protože jedna z variant Empire se jmenovala Conquest a někteří čtenáři si možná budou pamatovat i podobně nazvanou komerční hru Global Conquest. Připomeňme si, že Empire patří mezi válečné strategické hry, v nichž se kromě dlouhodobé strategie klade velký důraz i na taktiku a přesné plánování střetů s protivníky.

Obrázek 3: Úvodní obrazovka hry Xconq, na níž je patrné, že vývoj této hry byl v podstatě již pozastaven.

Ovšem pozdějším vývojem se Xconq od hry Empire začal odlišovat, a to hned v několika směrech. Asi nejdůležitějším rozdílem mezi klasickou Empire a Xconq je fakt, že v Xconq je možné vhodnou konfigurací vytvořit i takzvané scénáře s různými pravidly (ta používají vlastní jazyk), takže je na jedné straně možné si přehrát bitvy z Tolkienova Pána prstenů a na straně druhé je možné se stát velitelem v námořní bitvě v Korálovém moři (druhá světová válka, viz též skvělou knížku Pacifik v plamenech a navazující díly). Další rozdíl je patrný na první pohled – namísto čtverečkové sítě se používá síť složená ze šestiúhelníků, což vedlo k nutnosti změny v algoritmech použitých pro implementaci AI protihráčů. V současnosti je Xconf dostupná na různé platformy včetně MS Windows a MacOS, ovšem základ hry zůstává stále stejný – strategicko-taktická válečná hra s důrazem na plánování jednotlivých střetů s protivníkem, vyhodnocování síly jednotek atd. (ekonomický či technologický rozvoj zde má velmi malý význam).

Obrázek 4: Výběr scénáře uloženého ve formě skriptů.

Obrázek 5: Variabilní dialog, jehož obsah může být odlišný podle typu zvoleného scénáře.

Obrázek 6: Výběr hráčů a AI.

Obrázek 7: Začátek bitvy ve Středozemi.

Obrázek 8: Součástí hry Xconq i jednotlivých scénářů je poměrně rozsáhlá „encyklopedie“.

Obrázek 9: Pohled na prakticky celý herní svět.

Obrázek 10: Volba hráčů pro bitvu v Korálovém moři.

Obrázek 11: Bitva v Korálovém moři.

Obrázek 12: Pokračující bitva v Korálovém moři.

3. LinCity – první zdařilejší pokus o převod SimCity na Linux

Zatímco první dnes popisovaná hra Xconq byla nesmlouvavě válečnickou hrou, druhý popisovaný herní titul nazvaný LinCity je naproti tomu hrou zcela pacifistickou, i když je nutné říci, že i zde virtuálně umírají simulovaní lidé, a to konkrétně na následky znečištění životního prostředí. Název LinCity nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o klon známé budovatelské strategické hry SimCity, která znamenala v roce 1989, kdy byla vydána, malou revoluci, protože se jednalo o jednu z prvních her, která uživatelům nabídla prakticky naprostou svobodu rozhodování při stavbě svého impéria (zde města) a navíc byla hra velmi pěkně graficky zpracována. Připomeňme si, že v původním SimCity měl hráč možnost stavět tři typy parcel (pro obytné domy, pro komerční budovy a pro továrny) a kromě toho mohl stavět i speciální budovy, mezi než patří policejní a hasičské centrály, stadiony či elektrárny. Dále bylo možné budovat základní infrastrukturu – silnice, železnici a elektrické vedení.

Obrázek 13: Úvodní obrazovka hry LinCity (vytvořená pravděpodobně v POVRayi :-).

Ve hře LinCity je použit podobný princip stavby parcel, speciálních budov a infrastruktury, ovšem oproti původnímu SimCity došlo k mnoha rozšířením. Ta souvisí zejména s vylepšeným ekonomickým modelem, protože v LinCity se již pouze nepočítá s daňovými příjmy od majitelů domů, obchodů i továren a s výdaji na infrastrukturu, ale je možné například budovat farmy (vyrábět tak jídlo), různé doly, stavět školy, „monumenty“ (ty zajišťují umělou zaměstnanost :-) atd. Taktéž je nutné dbát více na životní prostředí, protože je v LinCity ekonomický model rozšířen i v tomto směru. Co se týče grafické stránky hry, je zde patrná inspirace původním „dvourozměrným“ SimCity, i když je nutné říci, že mi budovy a vlastně i celé grafické uživatelské rozhraní v SimCity připadá více přehledné, a to přesto, že je v něm použito pouze šestnáct barev, zatímco v LinCity se při zobrazování používají stovky barev současně (hra používá pro zobrazení buď knihovnu X nebo SVGALib, v závislosti na tom, zda je spuštěna z desktopového prostředí či z textové konzole).

Obrázek 14: Při ukončení LinCity se na terminál vypíše závěrečné hodnocení.

Obrázek 15: Nápověda zabudovaná ve hře.

Obrázek 16: První náznak města se šesti obytnými domy a třemi farmami.

Obrázek 17: Součástí hry je i podrobná statistika získaná (přečtená) z ekonomického modelu.

Obrázek 18: Toto město je součástí scénáře dodávaného se hrou.

Obrázek 19: I toto město je součástí scénáře dodávaného se hrou.

Obrázek 20: Další statistika získaná z ekonomického modelu.

4. LinCity-NG – přechod do isometrického zobrazení

V předchozí kapitole jsem se zmínil o tom, že na hře LinCity jsou patrné určité nedostatky v jejím grafickém zobrazení, v použitých ikonách, poměrně malém fontu použitém v grafickém uživatelském rozhraní této hry atd. Tuto oblast se snaží vylepšit projekt nazvaný LinCity-NG (NG – „new generation“), v jehož rámci došlo k přechodu z původního čistě dvourozměrného zobrazení (půdorysný pohled) na zobrazení isometrické, což znamená, že se LinCity NG začíná po grafické stránce podobat spíše hře SimCity 2000 (viz též šedesátá osmá část tohoto seriálu), i když možnosti modelování terénu jsou zde menší. Pokud odhlédneme od rozdílů ve způsobu zobrazení herního světa, je možné říci, že původní LinCity i jeho novější varianta LinCity NG implementují z hráčova pohledu podobný ekonomický model (původně se jednalo dokonce o shodný model) a je možné stavět i prakticky stejné typy budov a shodné typy infrastrukturních staveb.

Obrázek 21: Úvodní obrazovka hry LinCity-NG.

Parcely, budovy i infrastrukturní stavby se vybírají s využitím „rozbalovacích“ ikon zobrazených v levém horním rohu uživatelského rozhraní. Všechny další operace jsou dostupné s využitím ikon umístěných v dolní části uživatelského rozhraní: je například možné měnit rychlost plynutí času, změnit měřítko zobrazení herního světa, zobrazit různé statistické informace a grafy atd. Díky tomuto vylepšenému grafickému uživatelskému rozhraní je hra LinCity-NG, alespoň podle mého názoru, mnohem lépe ovladatelná než LinCity a navíc je v současnosti v mnoha distribucích Linuxu již dosti problematické nalézt balíček obsahující původní hru LinCity, což znamená, že zájemci o open source variantu hry SimCity si buď mohou nainstalovat LinCity-NG, popř. si mohou alternativně vyzkoušet poměrně jednoduchou trojrozměrnou hru OpenCity, kterou si popíšeme v navazující kapitole.

Obrázek 22: Menu, v němž lze nastavit některé základní parametry hry LinCity-NG.

Obrázek 23: Isometrický pohled na herní svět.

Obrázek 24: Nápověda, která je součástí hry.

Obrázek 25: Statistické informace přečtené z ekonomického modelu.

Obrázek 26: Nápověda, která je součástí hry.

Obrázek 27: Informace o autorech LinCity-NG.

5. OpenCity aneb SimCity ve 3D prostoru

Poslední dnes zmíněnou budovatelskou strategickou hrou inspirovanou SimCity je hra, která se jmenuje OpenCity. Tato hra nabízí možnost trojrozměrného zobrazení celého herního světa s možností libovolně měnit jak směr pohledu kamery, tak i volit způsob zobrazení – otexturované modely versus drátové zobrazení (wireframe) atd. Zajímavé je taktéž ovládání OpenCity, protože se namísto pevně umístěných ikon, menu či dialogů používá kruhové kontextové menu zobrazené po stisku pravého tlačítka myši (pie menu, též radial menu). Toto kontextové menu sice zobrazuje vždy maximálně šest ikon, ovšem díky tomu, že je možné se vnořovat i do podmenu (pouze do první úrovně – jinak by bylo ovládání příliš složité), lze celou hru ovládat jen s využitím zhruba dvaceti ikon. I přes zcela odlišný způsob zobrazení herního světa i ovládání hry se však OpenCity poměrně striktně drží originální hry SimCity, ať již se to týká ekonomického modelu, tak i typů parcel (domy, obchody, továrny) a infrastrukturních staveb.

Obrázek 28: Minimalistické grafické uživatelské rozhraní hry OpenCity.

Jedním z viditelných rozdílů oproti SimCity je přidání čtvrtého sloupcového grafu, na němž se zobrazuje aktuální spotřeba elektrické energie, což je údaj, který se jak v SimCity, tak i v SimCity 2000 zjišťoval poměrně složitě. Hráč se totiž většinou o problémech s dodávkami elektřiny dozvěděl až ve chvíli, kdy byl výkon elektráren nedostačující, to však neumožňovalo plánovat si stavbu elektrárny dopředu (ve skutečnosti se v SimCity 2000 dal výkon elektráren zobrazit, ovšem explicitním výběrem jejich budov). Hra OpenCity však i přes některé zajímavé nápady (způsob zobrazení, kontextové menu) vypadá jako projekt, který doposud nebyl zcela dokončený, protože zde najdeme některé chyby či nelogičnosti, mezi něž patří nutnost buldozerem kácet stromy nebo nemožnost vybudovat silnici či parcelu v místě, kudy vede elektrické vedení. Taktéž by bylo vhodnější nabídnou hráči několik měřítek času, protože především první roky simulace ubíhají dosti nezáživně.

Obrázek 29: Pohled na herní svět zobrazený jako drátový (wireframe) model.

Obrázek 30: Pohled na herní svět zobrazený jako drátový (wireframe) model.

Obrázek 31: Další pohled na herní svět zobrazený jako drátový (wireframe) model.

Obrázek 32: Hlavní menu hry sestává z pouhých tří příkazů.

Obrázek 33: Pohled na vznikající město ze střední vzdálenosti.

Obrázek 34: Detailní pohled na vznikající město.

Obrázek 35: V popředí je postavena jaderná elektrárna.

Obrázek 36: Na levé straně je zobrazena druhá úroveň kontextového menu.

Obrázek 37: Kontextové menu s příkazy pro změnu krajiny.

Obrázek 38: Otočení pohledu na herní svět zajišťují klávesy Page Up a Page Down.

6. Battle for Wesnoth

V přehledu open source strategických her nesmíme zapomenout ani na hru Battle for Wesnoth, o níž již na Rootu vyšla samostatná recenze. Na příkladu této hry lze ukázat, jak lze díky velmi kvalitnímu grafickému (a částečně i zvukovému) zpracování přiblížit tahovou strategickou (a taktickou) hru i běžným hráčům – pokud se totiž nad principy této hry zamyslíme, zjistíme, že se vlastně jedná o obdobu výše popsané hry Xconq a částečně i hry Warlords/Warlords II či Battle Isle. Princip této hry je vlastně velmi jednoduchý – vyrábět bojové jednotky a používat je k obraně či k útoku na armády protivníků. Před každým střetem je možné prostudovat analýzu nastávajícího boje a díky tomu, že jednotlivé bojové jednotky mohou získávat v boji zkušenosti, lze postupem času vybudovat i velmi silnou armádu. Předností Battle for Wesnoth je především snadné ovládaní a možnost využívat přibližně 200 různých bojových jednotek.

Obrázek 39: Úvodní obrazovka hry Battle for Wesnoth.

Obrázek 40: Začátek interaktivního tutoriálu.

Obrázek 41: Výběr kampaně.

Obrázek 42: Začátek kampaně.

Obrázek 43: Mapa herního světa je rozdělena na šestiúhelníkovou síť.

Obrázek 44: Analýza nastávajícího souboje.

Obrázek 45: Analýza nastávajícího souboje.

Obrázek 46: Battle for Wesnoth nabízí i možnost hry více hráčů.

7. Freeciv

Další známou strategickou hrou vytvořenou v rámci vývoje open source aplikací je hra s všeříkajícím názvem Freeciv. Jedná se o hru, která přebírá mnoho myšlenek jak z původní komerčně velmi úspěšné hry Civilization, tak i z jejího druhého pokračování Civilization II. Základní herní principy zůstávají ve hře Freeciv zachovány (ostatně v opačném případě by skalní hráči původní Civilizace nebyli spokojeni), ovšem můžeme zde najít i poměrně velké množství podstatných vylepšení. Za zmínku stojí především možnost současné hry většího množství hráčů v jednom světě, přičemž multiplayer režim je zajištěn pomocí specializovaného serveru, který lze v případě potřeby spustit i na lokálním počítači, popř. se hráč může připojit k některému Freeciv serveru na Internetu – nutno říci, že hrát společně/proti lidskému protivníkovi je zcela odlišné od hry, v němž protivníky řídí pouze AI.

Obrázek 47: Úvodní stránka hry Freeciv.

Změny a vylepšení můžeme najít i v algoritmech implementujících již zmíněnou umělou inteligenci (AI) počítačem řízených protihráčů. Samotné grafické provedení hry je dokonce podle mého názoru na lepší úrovni, než tomu bylo u Civilizace (tam je to ovšem očekávatelné vzhledem k mnohem horšímu grafickému režimu), ale i v porovnání s Civilizací II, v níž byly všechny prvky v herním světě omezeny na pouhých 256 barev. Pro zajímavost – všechny sprity byly v této hře uloženy v jednou rastrovém obrázku ve formátu GIF, z čehož vyplývá i zmíněné omezení na 256 barev. Ve hře Freeciv je navíc možné si přímo v herním světě zobrazit například políčka obsazená jednotlivými městy, což je výhodné při plánování stavby nového města s využitím osadníků (settlers). Vzhledem k poměrně velké rozsáhlosti hry Freeciv se tímto titulem budeme podrobněji zabývat (společně s podobně pojmenovanou hrou FreeCol) v navazující části tohoto seriálu.

Obrázek 48: Nastavení nové hry a výběr protihráčů.

Obrázek 49: Isometrické zobrazení herního světa se podobá Civilizaci II.

Obrázek 50: Stránka s podrobnějšími informacemi o vybraném městě.

Obrázek 51: Zobrazení hranic ovládaného území.

Obrázek 52: Již na začátku je možné namísto výstavby pouze vydělávat peníze.

Obrázek 53: Volba nové budovy či jednotky, která se má postavit.

8. FreeCol

Vzhledem k tomu, že jsme se v předchozí kapitole alespoň stručně zmínili o hře Freeciv, není možné zapomenout ani na „sesterskou“ hru s názvem FreeCol, jejíž instalační balíčky jsou dostupné na adrese http://www.freecol.org/. Jedná se o open source variantu hry Colonization, kterou jsme si podrobně popsali v minulé části tohoto seriálu. Jak je zvykem, i zde došlo k některým vylepšením a opravám původní hry, takže se ve FreeCol setkáme s celkem osmi národy a nikoli pouze s národy čtyřmi. Samozřejmě došlo taktéž k vylepšení grafiky, které je oproti původnímu režimu s rozlišením 320×200 pixelů s 256 barvami dosti markantní. Ze screenshotů je patrné, že FreeCol používá isometrické zobrazení, které je pro tento typ her pravděpodobně nejpřehlednější.

Obrázek 54: Úvodní obrazovka hry FreeCol.

Zajímavý je na hře FreeCol i fakt, že pro její implementaci byl vybrán programovací jazyk Java, což zajistilo poměrně snadnou portovatelnost na různé platformy – Linux, Microsoft Windows, Mac OS X. Vzhledem k některým rozdílům mezi původní hrou Colonization a její open source alternativou FreeCol si tuto hru popíšeme podrobněji v následující části tohoto seriálu.