Super, moc díky za tento díl, na leteckých simulátorech jsem vždy ujížděl. A ujížděl bych dodnes, kdyby to čas dovoloval. :-(
Z dnes uvedených jsem hojně hrál všechny, tedy až na Solo Flight - Second Edition, o jehož existenci jsem nevěděl (i když mám dojem, že před pár lety mi jej někdo na Atariádě ukazoval, ale nejsem si jist).
Samozřejmě jsem hrál i další kousky, některé i připomínané v předchozích příspěvcích, ale komentovat budu, až na ně přijde řada.
Takže ještě ty mé komentáře. :-)
1) Jak již psal j.t.d., tak Flight Simulator měl combat mód. Dokonce je to vidět i na obrázku 26, kde je volba "EUROPE 1917", kterou se zapíná. No, zkoušel jsem to jednou, nezaujalo.
Dále mě pobavil prostý komentář "věž poblíž letiště". Výchozí letiště Flight Simulátorů (na screenshotech) bývalo Meigs Field v Chicagu. Ta věž díky drátěnému modelu opravdu vypadá jako nějaká příhradová konstrukce, ale je to Sears Tower, jeden z nejznámějších mrakodrapů. Jasně, člověk nemá šanci to poznat, ale když to ví, hned se mu kolem lépe létá. :-) Takových skutečných staveb je ve hře spousta. A pokud si chcete užít nízké framerate, doporučuji zaletět si k Soše Svobody. :-)
S Flight Simulatorem na Atari jsem si bohužel moc neužil, protože jsem neměl FDD a pro mě použitelná verze vznikla až z cartridge verze (pro XE game system). Ta používala rozšířenou paměť. Ale to už bylo jen pár měsíců předtím, než jsem pořídil Amigu.
2) Fighter Pilot - zajímalo by mě, jestli se někdy někomu podařilo úspěšně přistát. Mně teda ne. :-) Letiště bylo pořád tečka, člověk se snažil hlídat, jak bude orientováno a najednou se prudce zvětšilo a bylo zase vzadu. Když už se zdálo všechno OK, tak se stejně rozmázl pár petrů vedle dráhy. Fighter Pilot je proto pro mne z dnešního výběru nejslabší.
3) Popis ovládání u Tomahawku je popsán trošku nešťastně, ale nedivím se tomu, protože pěkný zmatek v tom, jak se vlastně řídí vrtulník, jsem měl ještě před deseti lety také. :-) Ovládání je totiž vcelku realistické. Možná se to k článku o počítačových hrách příliš nehodí, ale stejně mi to nedá udělat malou osvětu. :-)
Skutečný vrtulník se ovládá řídící pákou, kterou se ovládá cyklika hlavního rotoru (cyklické řízení, v Tomahawku namapováno na druhý joystick). Řídí se tím, jaký úhel náběhu bude mít každý list v které části oběhu kolem osy rotace. Například pokud páku úplně potlačím (od sebe), tak všechny listy budou mít ve fázi pohybu před osou náběh minimální a ve fázi pohybu za osou maximální (laicky řečeno vrtule nebude vepředu zabírat vůbec, vzadu hodně). V důsledku toho se vrtulník nakloní vpřed a rozletí se. Stejně to funguje pro všechny ostatní směry ve vodorovné rovině pohybu. Protože každý list neustále cyklicky mění svůj úhel náběhu během každé otáčky, říká se tomu cyklika.
Dále má vrtulník páku na levou ruku, která na první pohled vypadá jako ruční brzda. Ručkou se točí podobně jako u motorky a ovládá se tím plyn (v Tomahawku na klávesnici). To není až tak zajímavé. Pohybem páky nahoru a dolu se ale ovládá další důležitý prvek, koletiv (kolektivní řízení, v Tomahawku nahoru/dolu u prvního joysticku). Tím se ovládá náběh všech listů hlavního rotoru současně a ovládá se tím stoupání/klesání vrtulníku. Ovládání cykliky a koletivu se vzájemně mixuje do sebe.
Posledním prvkem ovládání jsou pedály, kterými se ovládá náběh listů vyrovnávacího rotoru (tj. rotace kolem svislé osy, v Tomahawku doleva/doprava u prvního joysticku).
U vrtulníků se také tomu točícímu obvykle neříká vrtule, ale hlavní a vyrovnávací rotor. :-)
4) F-15 je moc pěkná simulace leteckého boje (kanón, rakety, bomby, flares, radar jamming, ...), ale jinak je to vlastně docela arkáda. Pokud pominu to, že se v menu dají vypnout náklony doleva a doprava, tak navíc neexistují starty a přistání. Na začátku mise se člověk prostě objeví letící někde ve vzduchu a pro přistání se stačí libovolným způsobem trefit do trojúhelníku na zemi, klidne stylem kamikadze. :-) Ale nijak mi to nebránilo s touto hrou strávit spoustu času. :-)
Ještě jednou díky a howgh! :-)