Historie vývoje počítačových her (89. část – další vývoj leteckých simulátorů)

1. 8. 2013

Doba čtení: 17 minut

Líbí se vám článek?
Podpořte redakci

V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se již podruhé budeme společně zabývat vývojem leteckých simulátorů. Dnes popsané hry vznikly v osmdesátých letech minulého století a u většiny titulů se jedná o kombinaci leteckého simulátoru se střílečkou.

Obsah

1. Historie vývoje počítačových her (89. část – další vývoj leteckých simulátorů)

7. Další vývoj herní série Falcon

8. Falcon A.T.

9. Odkazy na Internetu

1. Historie vývoje počítačových her (89. část – další vývoj leteckých simulátorů)

V předchozí části tohoto seriálu jsme si popsali několik leteckých simulátorů, které vznikly v průběhu let 1979 až 1985. Tyto hry, především pak Flight Simulator či Tomahawk, znamenaly v době svého vzniku revoluci, protože jejich tvůrci dokázali implementovat poměrně složitý (a v rámci možností i přesný) fyzikální model letadla či vrtulníku i na poměrně málo výkonných osmibitových mikropočítačích. Dnes si popíšeme další letecké simulátory, popř. kombinaci leteckých simulátorů se střílečkami. V dále popsaných herních titulech se hráči stávají piloty různých, a to mnohdy značně rozdílných typů letadel, například stíhačky Spitfire, polo-dřevěného Mosquita, proudové stíhačky Falcon F16 či dokonce obřího dopravního letounu Boening 747 (Jumbo Jet). Hry jsou seřazené podle roku vzniku, takže je dobře patrný postupný vývoj jejich možností i postupné vylepšování různých technických detailů (zobrazení mraků, přechod z vektorového zobrazení na vyplněné objekty…).

Obrázek 1: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – úvodní obrazovka.

Základní informace o všech dnes popsaných leteckých simulátorech jsou uvedeny v následující tabulce. Na tomto místě je vhodné upozornit na fakt, že některé hry byly portovány na další platformy později, takže údaj o roku vydání se ve skutečnosti může na vámi preferované platformě odlišovat, většinou o jeden až o dva roky:

1988

#	Hra	Rok vydání
1	Jumbo Jet Pilot	1982
2	Spitfire Ace	1982
3	Spitfire 40	1985
4	Ace of Aces	1986
5	Falcon	1987
6	Falcon A.T.

Obrázek 2: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – začátek hry.

Obrázek 3: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – mapa s oběma letišti.

Obrázek 4: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – rolování na vzletovou dráhu.

Obrázek 5: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – start.

2. Jumbo Jet Pilot

První hra, se kterou se v tomto článku seznámíme, se jmenuje Jumbo Jet Pilot. Téma představené v této hře je zřejmé již z jejího názvu, protože se skutečně jedná o poměrně jednoduchý simulátor slavného dopravního letounu Boening 747 neboli Jumbo Jetu. Tato hra, přesněji řečeno její první verze, pochází již z roku 1982 a jedná se, na rozdíl od dále popsaných her, o „čistý“ letecký simulátor, do něhož nebyla přidána žádná další funkcionalita (střelba, bombardování…, i když Jumbo Jet by možná nemusel být špatný ve funkci poněkud těžkopádnějšího bombardéru :-). Úkol hry byl vcelku jednoduchý – úspěšně narolovat na vzletovou dráhu, odstartovat a přeletět na druhé letiště. Hráč přitom mohl letoun ovládat kombinací joysticku (náklon, kormidla) a klávesnice (zasunutí podvozku – to dokonce bylo možné provést i přímo na letištní ploše, samozřejmě s následným poškozením letadla). K dispozici bylo pět obtížností a na začátku hry bylo možné si vybrat denní či naopak noční let. Při nočním letu bylo navíc umožněno zapnutí či vypnutí navigačních světel obou letišť.

Obrázek 6: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – předvedení manévrovacích schopností 747.

Žádné další důležité ovládací prvky tato hra neobsahovala; poměrně jednoduchá byla i přístrojová deska letadla, která navíc zabírala podstatnou část obrazovky (šachovnice na pravé části představuje jakýsi jednoduchý radar sloužící k základní orientaci při přeletu mezi letišti, k dispozici má hráč ovšem i mapu skrytou klasicky pod klávesou M). Přesto se jedná o zajímavou hru, protože pilotáž Jumbo Jetu je (alespoň v tomto simulátoru) poměrně obtížná kvůli obrovské setrvačnosti řízení, z níž vyplývá velmi pomalá reakce letadla na jakoukoli manipulaci s ovládacími prvky. Je pro mě těžké říci, jestli je toto chování způsobeno vlastnostmi skutečné 747, nebo je jen celý simulátor velmi pomalý, nicméně se jedná o zajímavou změnu, zejména v porovnání s leteckými simulátory zaměřenými spíše na letecké souboje či na ničení pozemních cílů a méně již na napodobení skutečných vlastností letadla a jeho chování při letu.

Obrázek 7: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – předvedení manévrovacích schopností 747.

Obrázek 8: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – začátek nočního letu.

Obrázek 9: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – rolování na vzletovou dráhu v noci.

Obrázek 10: Letecký simulátor Jumbo Jet Pilot – start.

3. Spitfire Ace

Druhá dnes zmíněná hra se jmenuje Spitfire Ace. Jedná se o hru, která původně vznikla již v roce 1982 (verze pro mikropočítače Atari) a posléze byla portována i na další platformy, zejména na konkurenční osmibitový mikropočítač Commodore C64 (1984) a taktéž na systém DOS (tato konverze taktéž vznikla v roce 1984). Na této hře je zajímavý mj. i fakt, že ji pro osmibitové domácí mikropočítače Atari naprogramoval sám známý herní vývojář Sid Meier, o němž jsme se zmínili minule v souvislosti s dalším leteckým simulátorem Solo Flight (a v předchozích dílech jsme se se Sidem Meierem seznámili v souvislosti se strategickými hrami Civilization a Colonization). Minule popsaná hra Solo Flight postrádala jakékoli militantní prvky, protože úkolem hráče zde bylo přepravovat poštovní zásilky mezi vybranými městy, přičemž směr letu a navigace letadla při přistání mohla být určována i pomocí radiomajáků (VOR– VHF Omnidirectional Radio Range).

Obrázek 11: Letecký simulátor Spitfire Ace – volba mise.

Naproti tomu je hra Spitfire Ace kombinací vážně míněného leteckého simulátoru a trojrozměrné střílečky, čemuž odpovídá i odlišně pojaté grafické ztvárnění celého herního světa a přístrojové desky letadla. Hráč se v této hře ocitá v roli pilota známé stíhačky Spitfire, který se má v několika misích účastnit leteckých soubojů druhé světové války. Ve většině variant této hry je k dispozici patnáct misí, včetně bitvy o Británii, podpory bojů ve Francii, Den D. atd. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o střílečku a nikoli o plnohodnotný letecký simulátor, je na přístrojové desce letadla zobrazeno jen minimum potřebných informací – rychlost, výška, kompas, střelivo. Zajímavé je ztvárnění herního světa, protože zde nejsou použity vektorové objekty, ale pouze několik bitmapových spritů – letadel a taktéž spritu Slunce, které lze využít při orientaci (nemusí se číst údaj na gyrokompasu). Podobný způsob zobrazení byl později použit i u některých dalších her, nejednalo se přitom jen o letecké simulátory, ale například i o simulátory ponorek.

Obrázek 12: Letecký simulátor Spitfire Ace – popis vybrané mise.

Obrázek 13: Letecký simulátor Spitfire Ace – zjednodušené zobrazení herního světa.

Obrázek 14: Letecký simulátor Spitfire Ace – zjednodušené zobrazení herního světa.

Obrázek 15: Letecký simulátor Spitfire Ace – v zrcátku je vidět útočící nepřítel.

Obrázek 16: Letecký simulátor Spitfire Ace – zhodnocení mise.

Obrázek 17: Letecký simulátor Spitfire Ace – začátek další mise.

Obrázek 18: Letecký simulátor Spitfire Ace – při určitém náklonu jsou vidět chyby v zobrazení hrany horizontu.

4. Spitfire 40

Pro osmibitové domácí mikropočítače i pro některé počítače osobní (například pro Atari ST) byla v roce 1985 společností Mirrosoft (ne Microsoft :-) vydána letecká hra s názvem Spitfire 40 (někdy též psáno Spitfire '40). Opět se jedná o letecký simulátor zkombinovaný se střílečkou. Od předchozích her se Spitfire 40 odlišuje především možností přepnutí zobrazení mezi dvěma typy obrazovek. Prvním typem obrazovky byl pohled na herní svět z kabiny letadla (v kabině se dokonce nachází i zpětné zrcátko, které nachází své uplatnění v průběhu soubojů). Alternativní obrazovka ukazuje poměrně detailně zobrazenou přístrojovou desku se všemi nezbytnými ukazateli – rychloměrem, výškoměrem, otáčkoměrem, gyroskopickým kompasem, umělým horizontem a variometrem, doplněných kontrolkami o zataženém podvozku a stavu brzd. Přepínání mezi více různými obrazovkami se stalo prakticky nezbytnou součástí mnoha dalších simulátorů, ať již simulátorů leteckých, tak i například simulátorů ponorek. Bližší informace o simulátorech ponorek si řekneme v některém z dalších dílů tohoto seriálu – jedná se totiž o poměrně zajímavý a dosti specifický subžánr.

Obrázek 19: Letecký simulátor Spitfire 40 – začátek hry.

Vraťme se však nyní zpět ke hře Spitfire 40. Samotný herní svět byl v této hře zobrazen podobným způsobem, jako tomu bylo i ve výše popsané hře Spitfire Ace či v leteckých simulátorech popsaných minule. Náklon letadla v prostoru se projevuje změnou zobrazení horizontu, tj. náklonem rozhraní mezi (zeleným) zemským povrchem a modrou atmosférou. Samotní protivníci jsou zde v herním světě zobrazeni s využitím spritů (několik velikostí obrázků letadel s různou orientací) a zbylé části scény (letištní plocha…) jsou pak zobrazeny s využitím vektorové grafiky. Kvůli zaměření této hry především na letecké souboje zde není zcela dotažen fyzikální model letu do té míry, v jakém byl implementován například v poněkud modernější hře Chuck Yeager's Air Combat (1991), kterou si popíšeme v navazující části tohoto seriálu.

Obrázek 20: Letecký simulátor Spitfire 40 – start letadla.

Obrázek 21: Letecký simulátor Spitfire 40 – mapa.

Obrázek 22: Letecký simulátor Spitfire 40 – přístrojová deska.

Obrázek 23: Letecký simulátor Spitfire 40 – ukázka manévrovacích schopností letadla, v zrcátku je vidět nepřítel.

Obrázek 24: Letecký simulátor Spitfire 40 – chyby v zobrazení umělého horizontu.

Obrázek 25: Letecký simulátor Spitfire 40 – nepřítel útočí.

Obrázek 26: Letecký simulátor Spitfire 40 – ovšem lze ho překvapit.

Obrázek 27: Letecký simulátor Spitfire 40 – zhodnocení mise.

5. Ace of Aces

Čtvrtá hra, kterou si dnes stručně popíšeme, se jmenuje Ace of Aces. Tato kombinace leteckého simulátoru a akčněji pojaté střílečky pochází z roku 1986, je to tedy hra mladší, než všechny hry popsané v předchozích kapitolách. Za vývojem této hry stála společnost Artech Digital Entertainment (Tony Lee, Kevin Pickell, Amory Wong a další), o distribuci se postaraly firmy Accolade a U.S.Gold. Podobně jako je tomu i u mnoha dalších leteckých simulátorů, byla i tato hra portována na mnoho různých počítačových platforem, například na osmibitové mikropočítače Atari, Commodore C64 a ZX Spectrum, dále pak na herní konzole Atari 7800 a Sega Master System (SMS) a nesmíme zapomenout ani na portaci této hry na systém DOS (IBM PC). Ve hře Ace of Aces se hráč stává pilotem slavného stíhacího a průzkumného letounu Mosquito a účastní se několika misí z druhé světové války. Nabízené mise jsou poměrně různorodé, na začátku každé mise je kromě vlastního popisu zobrazena i strategická mapa části světa, kde se mise odehrává (většinou západní Evropa).

Obrázek 28: Letecký simulátor Ace of Aces – loading screen.

Vzhledem k různorodosti jednotlivých misí lze letoun vybavit různými typy zbraní (bomby…) či naopak nainstalovat přídavné nádrže – tato konfigurace se odehrává na samostatné obrazovce. Ve hře Ace of Aces se původní myšlenka rozdělení hry na několik obrazovek s různým typem pohledu ještě rozšířila, protože lze například zobrazit i boční pohled na letadlo, pumovnici atd. Při přepnutí do „alternativních“ pohledů se navíc na obrazovce počítače zobrazí i další přístroje, které nejsou zobrazeny na hlavní přístrojové desce. Zejména se jedná o otáčkoměr a palivoměr, zatímco při použití základního pohledu je zobrazen rychloměr, výškoměr, gyrokompas a nezbytný umělý horizont. I způsob zobrazení samotného herního světa byl v několika ohledech vylepšen, například o (na svou dobu poměrně realistické) zobrazení mraků. Ovšem kvůli nutnosti zobrazit mraky vyplněné barvou došlo ke snížení počtu zobrazených snímků za sekundu, především (a to zcela pochopitelně) na osmibitových mikropočítačích a osmibitových herních konzolích.

Obrázek 29: Letecký simulátor Ace of Aces – volba mise.

Obrázek 30: Letecký simulátor Ace of Aces – úvodní obrazovka.

Obrázek 31: Letecký simulátor Ace of Aces – pohled na herní svět.

Obrázek 32: Letecký simulátor Ace of Aces – objevil se nepřítel.

Obrázek 33: Letecký simulátor Ace of Aces – zničení protivníka.

Obrázek 34: Letecký simulátor Ace of Aces – zničení protivníka.

Obrázek 35: Letecký simulátor Ace of Aces – volba mise.

Obrázek 36: Letecký simulátor Ace of Aces – strategická mapa.

Obrázek 37: Letecký simulátor Ace of Aces – volba užitečného nákladu.

Obrázek 38: Letecký simulátor Ace of Aces – pohled na boční přístrojovou desku.

Obrázek 39: Letecký simulátor Ace of Aces – pumovnice.

6. Falcon

Pokud se zabýváme oblastí leteckých simulátorů zkombinovaných se střílečkou, není možné se nezmínit o herní sérii Falcon (F16). Jedná se o herní sérii, která začala být vyvíjena ještě na osmibitových mikropočítačích (konkrétně na MXS s mikroprocesorem Zilog Z80), ovšem další verze již vznikly především pro osobní počítače. Již v prvních hrách z této série se můžeme setkat s mnoha vylepšeními – například s použitím konfigurovatelného HUD (Head-Up Display), možností zobrazení herního světa z různých pohledů, relativně inteligentních protivníků a v některých verzích bylo umožněno propojení dvou počítačů s využitím sériové linky, takže dva hráči mohli hrát proti sobě.

Obrázek 40: Letecký simulátor Falcon – úvodní obrazovka.

Screenshoty, které jsou zobrazené v této kapitole i v kapitole číslo 7, pochází ze hry Falcon portované na mikropočítače IBM PC s grafickou kartou CGA. Kvůli dosti špatnému návrhu této grafické karty je v celé hře použit grafický režim s rozlišením 320×200 pixelů s pouhými čtyřmi barvami. Aby se alespoň částečně vylepšily možnosti tohoto grafického režimu, je při zobrazení kokpitu letadla i samotného herního světa použit dithering.

Obrázek 41: Letecký simulátor Falcon – začátek mise.

Konverze Falconu na osobní počítače Amiga a Atari ST pochází z let 1988 resp. 1989 a nabízí hráčům mnohem lepší způsob zobrazení, především v porovnání s IBM PC verzí. Poznámka: kromě herní série Falcon F16 existovala ještě konkurenční hra F-16 Combat Pilot, za jejímž vývojem stál programátor Dave Marshall ze společnosti Digital Integration (viz minule zmíněná hra Tomahawk).

Obrázek 42: Letecký simulátor Falcon – konfigurace zbraní a dalšího užitečného nákladu.

Obrázek 43: Letecký simulátor Falcon – konfigurace zbraní a dalšího užitečného nákladu.

Obrázek 44: Letecký simulátor Falcon – letištní plocha.

7. Další vývoj herní série Falcon

Na původní úspěšnou hru Falcon navázala v dalších letech celá série her s podobnou tématikou i s podobným způsobem zobrazení. V tabulce umístěné pod tímto odstavcem jsou vypsány některé hry z této série, kromě her nejnovějších, protože ty již zcela nezapadají do rámce seriálu zabývajícího se především historií her. Zajímavé jsou postupné změny platformy, kterou daná hra podporovala.

Obrázek 45: Letecký simulátor Falcon – ukázka možností grafické karty CGA.

#	Rok vzniku	Název hry	Vydáno pro platformu (platformy)
1	1987	Falcon	Amiga, Atari ST, CDTV, DOS, Macintosh
2	1988	Falcon A.T.	DOS
3	1989	Falcon Operation: Counterstrike	Amiga, Atari ST
4	1990	Falcon Operation: Firefight	Amiga, Atari ST
5	1991	Falcon 3.0	DOS
6	1992	Falcon 3.0: Operation: Fighting Tiger	DOS
7	1993	Hornet: Naval Strike Fighter	DOS
8	1993	MiG-29: Deadly Adversary of Falcon 3.0	DOS
9	1994	Falcon Gold	DOS
10	1998	Falcon 4.0	Macintosh, Windows

Obrázek 46: Letecký simulátor Falcon – pohled dozadu.

Obrázek 47: Letecký simulátor Falcon – tento pokus o přistání se nepovede.

Obrázek 48: Letecký simulátor Falcon – boční pohled.

Obrázek 49: Letecký simulátor Falcon – ukončení mise.

8. Falcon A.T.

Z hlediska vývoje celé série Falcon je poměrně důležitá především hra Falcon A.T. (někdy též zjednodušeně nazývaná Falcon 2), která vyšla v roce 1988. Tato hra je zajímavá tím, že se jedná o jeden z prvních leteckých simulátorů využívajících možnosti grafické karty EGA.

Obrázek 50: Úvodní obrazovka hry Falcon A.T. využívající dithering a grafický režim s rozlišením 640×350 pixelů.

Díky podpoře EGA bylo možné používat šestnáct barev vybíraných z barvové palety s 64 barvami a taktéž se zvýšilo rozlišení. Statické snímky, hlavní menu hry atd. používají grafický režim s rozlišením 640×350 pixelů (v případě použití EGA s 128 kB VRAM) s již zmíněnými šestnácti barvami (viz též screenshot číslo 50 ukazující možnosti ditheringu tak typického pro čtyřbarevné a šestnáctibarevné režimy), zatímco přímo ve hře je využit grafický režim s rozlišením 640×200 pixelů, což je režim kompatibilní s kartami EGA s 64 kB VRAM.

Obrázek 51: Falcon A.T. – konfigurace propojení dvou počítačů.

Kromě přímého vylepšení grafického zobrazení však mezi původní hrou Falcon a Falconem A.T. najdeme i několik dalších rozdílů, například je možné změnit pohled na herní svět takovým způsobem, že je letadlo řízené hráčem viděné zvenku, což je patrné na screenshotech 55 a 60. Důležitou novinkou byla i možnost propojit dva počítače s použitím sériového portu, což umožnilo souběžnou hru dvou hráčů. Tento úspěšný koncept se později objevil i v dalších leteckých simulátorech, například i ve slavné hře F29 Retaliator, kterou si popíšeme v navazující části tohoto seriálu.