Obsah
1. Historie vývoje počítačových her (98. část – neobvyklé varianty her pro více hráčů)
3. Warlords ve formě video automatu
4. Warlords pro herní konzole a domácí osmibitové počítače
6. Bruce Lee – volba mezi kooperací a soubojem
1. Historie vývoje počítačových her (98. část – neobvyklé varianty her pro více hráčů)
V dnešní části seriálu o historii výpočetní techniky i o historii vývoje počítačových her se již nebudeme zabývat závodními hrami (i když se zcela jistě jednalo o populární téma), ale zaměříme se spíše na popis některých neobvyklých či přelomových her určených pro dva nebo i větší množství hráčů. Hned první popisovaný titul Outlaw-Howitzer je zajímavý tím, že se jedná o dvojici her dodávaných v jednom balíčku. Současně jde o jednu z prvních (možná úplně první?) hru typu artillery game s podporou souboje probíhajícího v reálném čase. Další popisovaná hra se jmenuje Warlords. Tato hra je zvláštní tím, že je určena až pro čtyři hráče a její originální automatová verze navíc používala vodorovně umístěnou obrazovku, což vedlo k tomu, že všichni čtyři hráči měli snadnější přístup k ovládacím prvkům.
Obrázek 1: Hra Outlaw-Howitzer pocházející z roku 1979.
Třetí hra nese název Aztec Challenge a jedná se o poměrně neobvyklou kombinaci závodní hry pro jednoho až dva hráče s„plošinovkou“ (platform game). Čtvrtá hra nazvaná Bruce Lee sice není primárně určena pro dva hráče, ovšem i tato možnost zde byla (na některých platformách) nabízena. Při hře dvou hráčů je zde však patrná nesymetričnost, což však nemusí být na škodu a může se naopak jednat o určité uživení oproti hrám, kde mají oba hráči naprosto stejné možnosti. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na hru Rampart pro jednoho až tři hráče. Tato hra obsahuje strategické, taktické i akční prvky. Na závěr se zmíníme o slavné hře Tunneler vyvinuté pro počítače IBM PC vybavené minimálně grafickou kartou CGA. Tato hra je určena pro dva hráče a díky propracovanému a přitom jednoduchému hernímu systému se stala velmi populární.
Obrázek 2: Outlaw-Howitzer – volba souboje mezi hráčem a AI či mezi dvěma hráči.
Obrázek 3: Outlaw-Howitzer – příprava na souboj.
2. Outlaw-Howitzer
První hra, s níž se v dnešním článku seznámíme, se jmenuje Outlaw-Howitzer. Jak již název této hry napovídá, jedná se ve skutečnosti o dvojici her dodávaných společně na jedné paměťové cartridgi popř. alternativně na magnetické pásce (celková délka nepřesahuje pouhých 4,5 kB). Dvojici Outlaw-Howitzer vyvinula a distribuovala společnost Atari pro svoji řadu osmibitových domácích mikropočítačů. První hra Outlaw je varianta stejně pojmenované hry dodávané pro herní konzoli Atari 2600. Hráč či dvojice hráčů ovládá kovboje, kteří na sebe střílí. Mířit je možné vodorovně či pod úhlem ±45° a zajímavé je, že se střely odráží od okrajů obrazovky, čehož je samozřejmě možné využít, zejména ve chvíli, kdy se protihráč zbaběle schovává za kaktusem :-) Zajímavé je, že v případě hry jednoho hráče je protivník řízen počítačem, což je oproti podobným hrám, které vznikly na konci sedmdesátých let minulého století, poněkud neobvyklé.
Obrázek 4: Outlaw-Howitzer – úspěšný zásah.
Druhá hra pocházející z tohoto balíčku se jmenuje Howitzer a hráč či hráči v ní mají za úkol ovládat houfnice (střílející po balistické křivce). Tato hra je již podle mého názoru mnohem zajímavější než Outlaw, a to ze tří důvodů. Prvním z nich je oddělení obou protivníků řekou, druhý důvod spočívá v možnosti změny elevace hlavně a tím pádem i ke změně balistické křivky a posledním důvodem je fakt, že se po dopadu střely na území protivníka vytvořily krátery, kterými mohl protivník projíždět jen s velkými obtížemi a byl tak snadněji zasažitelný. Perličkou je možnost střelby do břehů řeky, což vedlo k tomu, že se krátery naplňovaly vodou (je zajímavé, že programátoři dbali i na takové detaily). I tato hra existovala ve variantě hráč proti hráči či hráč proti počítači.
Obrázek 5: Outlaw-Howitzer – druhá hra z této dvojice.
Obrázek 6: Outlaw-Howitzer – příprava na boj dvou houfnic.
Obrázek 7: Outlaw-Howitzer – takovýmto způsobem je možné na protivníkově území vytvořit vodní kanál.
Obrázek 8: Outlaw-Howitzer – při zásahu obrazovka začne divoce blikat.
Obrázek 9: Outlaw-Howitzer – při zásahu obrazovka začne divoce blikat.
3. Warlords ve formě video automatu
Velmi zajímavou a hned v několika ohledech neobvyklou hrou, kterou si v dnešním článku představíme, je hra nesoucí název Warlords. Jedná se o titul pocházející již z roku 1981 (současně tedy jde o jednu z nejstarších dnes popisovaných her) a jejím producentem byla společnost Atari a to nejdříve ve formě video automatu, později vznikly konverze i na herní konzole a domácí osmibitové mikropočítače. Tato hra se hned v několika ohledech odlišuje od většiny tehdejších her, protože podporovala souběžnou hru až čtyř hráčů. Každý hráč přitom používal jeden ovladač typu paddle, což je vlastně otočný potenciometr, jehož natočení (odpor) byl čten přes jednoduchý integrační článek s připojeným hradlem. I samotný herní princip byl poněkud neobvyklý; s trochou nadsázky se snad dá přirovnat k odlišným způsobem upravené hře Pong nebo spíš k titulům Breakout či Arkanoid.
Obrázek 10: Hra Warlords pro osmibitovou herní konzoli Atari 2600.
Každý hráč totiž pomocí ovladače paddle řídil krátkou „pálku“, která se však nepohybovala pouze v jednom směru, ale po trajektorii mající tvar písmena „L“. Tato dráha vedla okolo „hradu“, přičemž každému hráči patřil jeden z hradů umístěných v rozích obrazovky (proto také byla umožněna hra až čtyř hráčů současně). Úkolem všech hráčů bylo odrážet míček podobným způsobem jako v již zmíněných hrách Pong, Breakout či Arkanoid. Pokud se nepodařilo míček odpálkovat, hráč sice neztratil život, ale došlo k částečnému rozboření zdí jeho hradu. Život byl ztracen až v okamžiku, kdy se míček přes rozbořenou zeď dostal až dovnitř hradu – tehdy pálka zmizela o hra pokračovala jen se třemi hráči. Život hráče se navíc v některých variantách hry „proměnil“ v další míček.
Obrázek 11: Hra Warlords pro osmibitovou herní konzoli Atari 2600.
4. Warlords pro herní konzole a domácí osmibitové počítače
Původní varianta hry Warlords byla určena pro herní videoautomat, který se již na první pohled odlišoval od většiny běžných videoautomatů, a to zejména z toho důvodu, že jeho obrazovka byla umístěna vodorovně a všichni čtyři hráči se tak mohli postavit okolo automatu a nikoli před ním. To je ostatně u této hry výhodnější, navíc se tím evokovala určitá podobnost s mechanickými pinbally (ve skutečnosti existovala i verze Warlords pro dva hráče využívající běžně zkonstruovaný videoautomat, ta však není tak zajímavá). Vzhledem k oblíbenosti tohoto typu her (ostatně své příznivce Warlords neztratily dodnes!) došlo nejprve ke konverzi pro herní konzoli Atari 2600 (kdy byla grafika i výpočet trajektorie míčku poněkud nepřesná) a poté i pro různé osmibitové počítače, u nichž již konverze většinou dopadla mnohem lépe. Zajímavé je, že verze pro osmibitovou herní konzoli Atari 2600 byla uložena v pouhých čtyřech kilobajtech paměti ROM.
Obrázek 12: Warlords pro počítače Atari – úvodní obrazovka.
Po konverzi hry Warlords na domácí osmibitové mikropočítače řady Atari došlo k několika vylepšením, které se týkaly především upraveného algoritmu pro výpočet trajektorie míčku (míčků) a samozřejmě též byly využity mnohem lepší grafické schopnosti těchto počítačů, což se projevilo v lepší vizuální kvalitě této konverze. Při volbě vyšší obtížnosti se navíc zvýšil počet míčků a počítačem řízení protivníci začali preferovat útok proti hráči a nikoli na vzájemné souboje, což sice zcela nenahradilo lidské protihráče, ale oproti Atari 2600 se jednalo o důležité vylepšení. I v této verzi se pálky ovládaly s využitím ovladače typu paddle, protože k osmibitovým mikropočítačům Atari bylo možné připojit až čtyři tato zařízení.
Obrázek 13: Warlords pro počítače Atari – volba počtu hráčů.
Obrázek 14: Warlords pro počítače Atari – hrát mohou až čtyři hráči.
Obrázek 15: Warlords pro počítače Atari – ukázka herního světa ihned po začátku hry.
Obrázek 16: Warlords pro počítače Atari – hrady jsou postupně ničeny dopadajícími míčky.
Obrázek 17: Warlords pro počítače Atari – míček lze na pálku zachytit.
Obrázek 18: Warlords pro počítače Atari – po zničení hradu se ve scéně objeví další míček.
Obrázek 19: Warlords pro počítače Atari – nyní již bojují jen dva protivníci a musí odrážet trojici míčků.
Obrázek 20: Warlords pro počítače Atari – konec hry.
Obrázek 21: Warlords pro počítače Atari – ve vyšších úrovních je více míčků ve scéně přítomno již na začátku hry.
Obrázek 22: Warlords pro počítače Atari – čtvrtá úroveň.
5. Aztec Challenge
Poměrně neobvyklou hrou určenou pro jednoho až dva hráče je Aztec Challenge pocházející z roku 1983. Princip této hry je jednoduchý, protože se jedná o plošinovku, v níž je pohyb kupředu automatický (přesněji řečeno celá herní scéna plynule scrolluje proti hráči/hráčům) a hráčem nijak neovlivnitelný. Jediným pohybem řízeným hráčem jsou skoky postavičky, které mohou být v závislosti na náklonu joysticku buď nízké, střední či vysoké. Hráč tedy musí ve hře Aztec Challenge neustále sledovat překážky, ke kterým se blíží, aby mohl ve správný okamžik přes překážku přeskočit. V dalších úrovních se překážky postupně stávají složitější a složitější, protože se začínají například objevovat „stropy“ apod.
Obrázek 23: Aztec Challenge – úvodní obrazovka.
Při volbě dvou hráčů se obě postavičky objeví za sebou v jedné scéně, což je dosti neobvyklé, protože se u tohoto typu her (viděných z boku) většinou používá režim split-screen, což jsme ostatně viděli například při popisu hry Kikstart. Ovšem v Aztec Challengeru si tvůrci skutečně mohli dovolit použit jediný scrollující svět, protože pohyb dopředu a dozadu není možný, takže si postavičky od sebe udržují stále stejný odstup.
Obrázek 24: Aztec Challenge – volba jednoho či dvou hráčů.
Tato hra si taktéž pamatuje všechny skoky, které hráč či hráči provedli, takže se vždycky na konci celého kola přehraje celá scéna znovu, ovšem s rychloposuvem. Jedná se o efekt, který je zajímavý především při souběžné hře dvou hráčů, protože lze snadno porovnat jejich umění (poznámka: vysoké skoky jsou oceněny vyšším skóre).
Obrázek 25: Aztec Challenge – takto vypadá souběžná hra dvou hráčů.
Obrázek 26: Aztec Challenge – první úroveň.
Obrázek 27: Aztec Challenge – druhá úroveň.
6. Bruce Lee – volba mezi kooperací a soubojem
Další hrou, v níž můžeme najít volbu pro hru dvou hráčů, je titul Bruce Lee. Tuto v minulosti velmi oblíbenou hru vytvořili Kelly Day a Ron Fortier (Datasoft) v roce 1984, a to hned pro několik typů osmibitových domácích mikropočítačů, například pro Atari, Commodore C64 či ZX Spectrum. Hra Bruce Lee je poměrně zajímavá i z toho důvodu, že se jednalo o jednu z prvních her, v níž došlo ke kombinaci klasické plošinovky (platform game) s bojovou hrou typu beat'em up. Hlavním hrdinou je zde samozřejmě Bruce Lee, který musí projít relativně rozsáhlým hradem, nalézt zde zlého čaroděje a zabít ho (pravděpodobně elektrickým proudem). Aby cesta nebyla tak jednoduchá, je Bruce Lee neustále pronásledován ninjou a taktéž sumo zápasníkem jménem Yumo (ve verzi této hry pro počítače Atari je nezdravě vybarven do zelena). Celá hra je rozdělena do 21 obrazovek, mezi nimiž se přechází naznačenými východy; některé východy se však otevřou až po sesbírání všech lampiónů, které se na obrazovce (obrazovkách) nachází.
Obrázek 28: Bruce Lee – loading screen.
Pokud se na začátku hry zvolí hra pouze jednoho hráče, je jím jednoduše ovládána pouze postavička Bruce Leeho, zatímco oba protivníky, tj. ninju i Yuma řídí počítač. Alternativně je však možné zvolit i hru dvou hráčů, a to ve dvou režimech. Buď se hráči střídají u ovládání postavičky Bruce Leeho – po ztrátě života je na řadě druhý hráč –, nebo může druhý hráč ovládat přímo Yuma a sám si tak zvolit, zda bude hrát spíše kooperativně (například ve chvíli, kdy hráči potřebují hru alespoň nějakým způsobem dokončit :-) nebo naopak bude Leeovým protivníkem. Tento „asymetrický“ herní režim, v němž oba hráči nemají stejné možnosti, je skutečně poněkud neobvyklý, zejména na hru pocházející z první poloviny osmdesátých let minulého století. Zajímavé je, že na některých obrazovkách („červené úrovně“) se Yumo ani ninja vůbec neobjevují, takže druhý hráč může v této chvíli v klidu odpočívat :-)
Obrázek 29: Bruce Lee – hlavní menu hry.
Poznámka: pro tuto hru mám slabost, protože se jednalo o vůbec první program, který se nám podařilo načíst do nového Atari (a to ještě na magnetofonu bez Turba 2000, hra byla uložena ve standardním záznamu, což mj. znamenalo, že se Atari několik dní nevypínalo :-).
Obrázek 30: Bruce Lee – úvodní obrazovka – vstup do hradu.
Obrázek 31: Bruce Lee – Yumo útočí.
Obrázek 32: Bruce Lee – jedna z podzemních místností.
Obrázek 33: Bruce Lee – další místnost v podzemí („peklo“).
Obrázek 34: Bruce Lee – Lee může skákat z libovolné výšky.
Obrázek 35: Bruce Lee – nejobtížnější místnost, zejména ve chvíli, kdy je scéna zobrazena na staré černobílé televizi, na níž nejsou spodní černé pixely vůbec viditelné :-).
Obrázek 36: Bruce Lee – předposlední obrazovka se zlým čarodějem.
Obrázek 37: Bruce Lee – zapnutí elektrického trůnu.
Obrázek 38: Bruce Lee – úspěšné dokončení hry.
7. Rampart
Další hra určená pro více hráčů se jmenuje Rampart a čtenáři si pravděpodobně budou pamatovat její verzi portovanou na osobní počítače PC a operační systém DOS. O čem se vlastně v této hře jedná? Herní princip Rampartu v sobě kombinuje stavění hradů a umisťování děl do postaveného hradu či hradů, boj s protivníkem řízeným počítačem popř. s lidským protihráčem a nakonec opravu hradů. Samotné stavění a oprava hradů vyžaduje jak určité plánování, tak i rychlé reakce, protože do nádvoří hradů musí být umístěna děla (všechna nádvoří musí být uzavřena, což je naznačeno jejich vybarvením) a navíc by měl být hrad co nejvíce odolný proti střelám protivníka. Není například vůbec dobrý nápad umístit hradbu u samotného okraje herního pole, protože se může stát, že počítač při opravě hradu nenabídne vhodný díl hradeb – zde můžeme vidět určitou souvislost s Tetrisem, ostatně i díly, z nichž se hrady staví, Tetris (nebo jeho varianty) trošku připomínají.
Obrázek 39: Úvodní obrazovka hry Rampart ve variantě pro Game Boye.
Po postavení hradu či po jeho opravě je na základě výpočtu plochy nových nádvoří (popř. i výsledku předchozí bitvy) hráči přiděleno určité množství děl, které je možné na nádvoří umístit. Samozřejmě platí, že čím větší množství děl hráč vlastní, tím větší palebnou silou může zaútočit na protivníka. Druhá fáze hry je jednoduchá a ryze akční – ničení protivníkových hradeb a děl (při hře s AI pak jen zabíjení protivníků). I když má tato hra alespoň zdánlivě složitá pravidla, lze si je velmi snadno osvojit a především hra proti lidskému protivníkovi je velmi zajímavá – je totiž možné zvolit několik strategií stavby i útoku. Ve verzi pro Game Boye je však herní prostředí poněkud méně přehledné, a to zejména kvůli absenci barevného zobrazení, což se projevuje nejvíce při vlastním stavění hradu, popř. při jeho opravách (DOSová verze tímto problémem netrpí).
Obrázek 40: Výběr hráče (obtížnosti).
Obrázek 41: První fáze hry – stavba hradu.
Obrázek 42: Druhá fáze hry – bitva.
Obrázek 43: Oprava hradu (zpět do první fáze).
Obrázek 44: Zajímavá kombinace stylu anime se středověkou tematikou (Japonská varianta cartridge).
8. Rampart ve verzi pro DOS
Verzi hry Rampart ve verzi pro systém DOS může hrát jeden až tři hráči. Pokud se sejdou dva či tři hráči, probíhá jejich souboj takovým způsobem, který jsme si popsali v předchozí kapitole, ovšem Rampart může hrát i jediný hráč. V tomto případě však nebojuje proti hradu protivníka, ale proti námořním pirátům. Pravděpodobně se jednalo o nutnou volbu, protože AI (opět pravděpodobně) nebyla tak chytrá, aby dokázala nad člověkem vyhrát v rovném souboji – zejména se to týká stavby a opravy hradu.
Obrázek 45: Rampart ve verzi pro DOS – úvodní obrazovka.
Obrázek 46: Rampart ve verzi pro DOS – volba jednoho až tří hráčů.
Obrázek 47: Rampart ve verzi pro DOS – umístění hradu.
Obrázek 48: Rampart ve verzi pro DOS – režim vzájemných soubojů.
Obrázek 49: Rampart ve verzi pro DOS – vyhodnocení jednoho herního kola.
Obrázek 50: Rampart ve verzi pro DOS – hra pouze jednoho hráče proti AI (volba umístění hradu).
Obrázek 51: Rampart ve verzi pro DOS – při hře proti AI protivník útočí loděmi.
Obrázek 52: Rampart ve verzi pro DOS – souboj.
Obrázek 53: Rampart ve verzi pro DOS – palebná síla se na obou stranách postupně zvyšuje.
Obrázek 54: Rampart ve verzi pro DOS – útočníci zase jednou vyhráli.
9. Tuneller
Další hra, kterou si dnes popíšeme, se v současnosti (a to zcela po právu) řadí mezi herní klasiku hranou na počítačích IBM PC. Tato hra se jmenuje Tunneler a je poněkud zvláštní tím, že pro zobrazení herního světa využívá nestandardní šestnáctibarevný pseudografický režim s rozlišením 160×100 „pixelů“ (jedná se vlastně o „ohackovaný“ textový režim 80×25 znaků, v němž došlo ke snížení znaků a vykreslování scény zajišťují speciální znaky rozšířené znakové sady ASCII ve tvaru čtverců a obdélníků).
Obrázek 55: Úvodní obrazovka hry Tunneler.
Herní princip Tunneleru je v podstatě velmi jednoduchý – jde o hru určenou pro dva hráče, z nichž každý ovládá tank pohybující se v herním světě vyplněném zpočátku pouze hlínou a kamením (skálou), podobně jako tomu je i v mnohem modernější hře Liero, kterou jsme si již v tomto seriálu taktéž popsali. Úkol hráčů je zdánlivě snadný: najít protivníka a rozstřílet ho :-) Aby to nebylo tak jednoduché, je herní svět skutečně velmi rozsáhlý, takže se oba hráči nejdříve musí najít a teprve poté se může odehrát souboj. Tanky navíc při prokopávání hlínou, střelbě i při pouhém pohybu spotřebovávají energii a pokud energie klesne pod určitou úroveň, začne docházet k efektivním výpadkům obrazu, které vypadají velmi realisticky.
Obrázek 56: Instrukce pro hráče.
Dobíjet energii je však možné pouze v „domečku“, a to jak v domečku vlastním, tak i v domečku protivníka. Pravidla hry Tunneler jsou skutečně velmi jednoduchá, ale díky rozsáhlosti herního světa i způsobu ztráty a dobíjení energie mohou hráči zvolit rozdílnou taktiku a každá hra je tak odlišná od her předchozích. Nejzajímavější je úvodní část, kdy se hráči teprve hledají v herním světě a jedinou orientací jim jsou skály, které svět ohraničují a již vykopané cesty. Možná by si tato hra zasloužila své pokračování pro více hráčů, popř. s podporou hry po síti… na druhou stranu však jedno z kouzel Tunneleru spočívá v tom, že se díky použití režimu split-screen hráči navzájem vidí a mohou tak odhadovat pozici i úmysly protivníka.
Obrázek 57: Informace o tom, že Tunneler byl, podobně jako mnohé další hry z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, vytvořen v Turbo Pascalu.
Obrázek 58: Hráči se konečně potkali.
Obrázek 59: Právě došlo ke zničení modrého tanku.
Obrázek 60: Zelený tank na návštěvě v domečku modrého tanku.
Obrázek 61: Zelenému tanku dochází energie…
Obrázek 62: …což vede k výpadkům obrazu.
Obrázek 63: Teprve na konci hry se hráči dozví, kudy vlastně bloudili (což někdy vede k zajímavým závěrům).
Obrázek 64: Hlavní menu a statistika poslední hry.
10. Odkazy na Internetu
- Support/peripheral/other chips – 6800 family
http://www.cpu-world.com/Support/6800.html - Motorola 6845
http://en.wikipedia.org/wiki/Motorola_6845 - The 6845 Cathode Ray Tube Controller (CRTC)
http://www.tinyvga.com/6845 - IBM Monochrome Display Adapter
http://en.wikipedia.org/wiki/Monochrome_Display_Adapter - Color Graphics Adapter
http://en.wikipedia.org/wiki/Color_Graphics_Adapter - ASCII-GAMES – Play and Review
http://ascii-games.org/ - Tribute to text-mode games
http://www.textmodegames.com/ - RGB Classic Games
http://www.classicdosgames.com/video/ascii.html - Text-based game (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Text-based_game - Top 10 Best-Selling Atari 2600 Games
http://retro.ign.com/articles/903/903024p1.html - Top 100 Games Hits (past week) Atari 2600 VCS
http://www.atarimania.com/top-atari-atari-2600-vcs-_G2_7.html - Atari 2600 FAQ
http://www.atariage.com/2600/faq/index.html - Atari 2600 Consoles and Clones
http://www.atariage.com/2600/archives/consoles.html - Mario Kart (series)
http://www.mariowiki.com/Mario_Kart_(series) - BC Racers
http://en.wikipedia.org/wiki/BC_Racers - Grand Prix II
http://www.atarimania.com/game-atari-400–800-xl-xe-grand-prix-ii_12156.html - Grand Prix Simulator
http://www.olivertwins.com/GrandPrixSimulator - Grand Prix Simulator
http://www.atarimania.com/game-atari-400–800-xl-xe-grand-prix-simulator_2285.html - Grand Prix Simulator (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Grand_Prix_Simulator - BMX Simulator (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/BMX_Simulator - První část schématu analogového „počítače“ se hrou Tennis for Two:
http://www.bnl.gov/bnlweb/history/images/VideogameSchematic1.jpg - Druhá část schématu analogového „počítače“ se hrou Tennis for Two:
http://www.bnl.gov/bnlweb/history/images/VideogameSchematic2.jpg - Computer and Video Game History
http://inventors.about.com/library/inventors/blcomputer_videogames.htm - Tennis for Two (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Tennis_for_Two - Who really invented the video game?
http://www.atarimagazines.com/cva/v1n1/inventedgames.php - The Video Game Revolution
http://www.pbs.org/kcts/videogamerevolution/history/timeline.html - The First Video Game?
http://www.bnl.gov/bnlweb/history/higinbotham.asp - Atari Age: Video Chess
http://www.atariage.com/software_page.html?SoftwareID=1429 - Moby Games: Video Chess
http://www.mobygames.com/game/video-chess - Wikipedia: Video Chess
http://en.wikipedia.org/wiki/Video_Chess - The Video Game Critic's Atari 2600 Reviews A
http://videogamecritic.net/2600aa.htm - Atari 2600 (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Atari_2600 - MUD (stránka jednoho z tvůrců hry)
http://www.mud.co.uk/richard/mud.htm - MUD1 (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/MUD1
ČLÁNKY DO MAILU
