Obsah
1. Historie vývoje textových editorů: textové editory a procesory na osmibitových počítačích (2)
2. Textové editory pro mainframy či minipočítače versus editory pro domácí mikropočítače
6. GeoWrite: textový procesor pro systém GEOS na počítačích Commodore C64
7. Textové editory pro operační systém CP/M
9. Textový editor WordStar určený pro mikropočítače firmy Epson
10. Portace WordStaru na procesory Intel 80×86
11. Textové editory používající klávesové zkratky WordStaru
1. Historie vývoje textových editorů: textové editory a procesory na osmibitových počítačích (2)
Již v předchozí části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky jsme se seznámili s některými známými a i v tuzemsku oblíbenými a velmi často používanými textovými editory a textovými procesory vyvinutými v sedmdesátých i osmdesátých letech minulého století pro domácí osmibitové mikropočítače. Připomeňme si, že popsány byly jak „tvrdě komerční“ nástroje typu Electric Pencil či EasyWriter (částečně do této kategorie spadá i Tasword), tak i o editory, které byly šířeny formou open source, konkrétně ve formě výpisu jejich zdrojového kódu napsaného v assembleru. Takto šířeným textovým editorem byl především slavný SpeedScript, který byl rozšířen na prakticky všech domácích osmibitových mikropočítačích vybavených mikroprocesorem MOS 6502 či jeho vylepšenou variantou MOS 6510 (SpeedScript byl dostupný na VIC-20, Apple II, Atari, Commodore C64 a speciálně upravená resp. přesněji řečeno vylepšená verze i pro Commodore C128). Od SpeedScriptu bylo odvozeno i mnoho národních variant textových editorů/procesorů, například minule zmíněná trojice Čapek+Čížek+Štúr.
Obrázek 1: Screenshot minule popsaného oblíbeného textového procesoru Tasword určeného pro mikropočítače ZX Spectrum a samozřejmě i pro další, se Speccym kompatibilní, počítače.
2. Textové editory pro mainframy či minipočítače versus editory pro domácí mikropočítače
Na tomto místě je možná vhodné se zmínit o některých zcela zásadních rozdílech mezi těmi textovými editory, které původně vznikly na mainframech či na minipočítačích (jedná se například o ed, Vi, Emacs a jejich varianty) a těch textových editorech, které byly vyvinuty přímo na osmibitových domácích mikropočítačích. Na mainframech či na minipočítačích se uživatelé k těmto rozměrným a drahým strojům zpočátku připojovali s využitím „hloupých“ a později i „chytrých“ terminálů, které v naprosté většině případů dokázaly zobrazit prostý text s případnou změnou stylu (příkladem může být podtržení, tučné písmo, inverzní písmena či blikající znaky). Stále však bylo nutné přenášet všechny znaky zapsané uživatelem na vzdálený počítač, který většinou provedl přepnutí procesu (málokdo si mohl dovolit zaplatit si strojový čas jen pro psaní textu :-), zpracování poslaných znaků a posléze odpověděl změnou obsahu obrazovky terminálu, například prostým zápisem znaku na pozici kurzoru. Komunikace probíhala po sériové lince s relativně nízkou přenosovou rychlostí (od 300 do 9600 bps), ovšem výpočetní výkon i kapacita paměti počítače připojeného k terminálu bývala dostatečná i pro manipulaci s větším textem.
Obrázek 2: Další minule popsaný textový editor: SpeedScript pro Atari.
Naproti tomu u naprosté většiny domácích osmibitových mikropočítačů byl zápis textu na obrazovku prakticky okamžitý, minimálně v porovnání s terminálem připojeným přes sériovou linku, a to zejména ve chvíli, kdy bylo možné využít textový režim – Atari, Commodore, BBC Micro apod. Naproti tomu se však kapacita operační paměti i dosažitelný výpočetní výkon mnohdy pohyboval na samotné hranici použitelnosti. Příkladem může být libovolný editor určený pro mikropočítače ZX Spectrum, kde se do 48 kB RAM musel vejít jak strojový (nativní) kód textového editoru, tak i vlastní text, kill buffer (pokud byl podporován), obrazová paměť a většinou i driver pro tiskárnu. Navíc byl použit grafický režim, takže přepis jednoho znaku mohl znamenat nutnost zápisu osmi bajtů, v horších případech (vlastní menší font) pak například i čtení a zápis šestnácti bajtů. Všechny tyto limity je vhodné mít na paměti při pohledu na screenshoty uvedené v navazujících kapitolách (paradoxní je, že implementace textového editoru pro domácí osmibitové mikropočítače je v některých ohledech složitější, než naprogramování hry, protože mnohé běžné metody optimalizace – lookup tabulky apod. – nelze efektivně použít, podpora čipové sady taktéž nemusí být příliš užitečná apod.).
Obrázek 3: Textový editor SpeedScript ve variantě pro mikropočítače Commodore C128 používá 80 znaků na řádek.
3. D-Text
V rámci snahy o spravedlnost budou ve druhé třetině tohoto článku popsány textové editory vytvořené pro čtveřici vzájemně konkurenčních osmibitových domácích mikropočítačů: ZX Spectrum, Atari, Apple II a Commodore C64 (ovšem později nezapomeneme ani na spíše profesionální stroje typu Amstrad CPC). Již minule jsme se zmínili o editorech pro počítače ZX Spectrum. Jednalo se především o Tasword Two, ovšem pro ZX Spectrum i pro s ním kompatibilní mikropočítače samozřejmě vzniklo i mnoho dalších podobně zaměřených aplikací. Používaný byl například textový procesor nazvaný D-Text, o jehož oblibě mj. svědčí i to, že existoval v takřka nepřeberném množství různých variant, které se (pokud se zaměříme na tuzemské prostředí) od sebe odlišovaly použitým ovladačem tiskárny, kódováním znaků, layoutem klávesnice (česká nabodeníčka se psala buď dlouhým stiskem klávesy nebo se používala CZ-QWERTY/QWERTZ) atd. D-Text patří mezi představitele textových procesorů (a nikoli pouze editorů), a to zejména díky funkci pro automatické zalamování slov do odstavců (což je poměrně zdlouhavá operace). Na prvních třech screenshotech je zobrazena původní počeštěná varianta D-Textu, na dalších dvou screenshotech pak úpravy s různými ovladači tiskáren.
Obrázek 4: Nahrávání textového editoru D-Text do paměti mikropočítače ZX Spectrum.
Obrázek 5: Uživatelské rozhraní D-Textu ihned po inicializaci aplikace.
Obrázek 6: Použití D-Textu v praxi (testovací dokument).
Obrázek 7: Pozdější verze D-Textu s ovladačem pro tiskárnu Epson LX-100.
Obrázek 8: Ještě modernější verze D-Textu, taktéž s ovladačem pro tiskárnu Epson LX-100.
Obrázek 9: Část manuálu k textovému editoru D-Text.
4. TextWriter
Druhý dnes popisovaný textový editor se jmenuje jednoduše TextWriter. Jedná se o aplikaci naprogramovanou pro domácí osmibitové mikropočítače Atari programátorem Janem Wallou. Tento editor pochází z počátku devadesátých let minulého století, takže je pro něj typické, podobně jako pro mnoho dalších aplikací z téže doby, že některé vlastnosti jeho uživatelského rozhraní jsou převzaty z nástrojů určených pro osobní mikropočítače (podívat se můžeme především na systém menu nahrazující příkazy mapované na klávesové zkratky, pokud chcete příklad další aplikace s „pokrokovým menu“, lze jmenovat například Design Master či Art Studio). Ze screenshotů zobrazených pod tímto odstavcem je patrné, že TextWriter používá vlastní úzký bitmapový font zobrazovaný v grafickém režimu; textový režim se standardními znaky 8×8 pixelů je použit jen pro první dva řádky uživatelského rozhraní (se stavovými informacemi). Podobně, jako je tomu u výše zmíněného D-Textu, i textový procesor TextWriter podporuje zalamování slov do odstavců, zvýraznit je možné konce odstavců, mezery mezi slovy, tvrdé mezery apod. Sympatická je pro tuzemskou aplikaci i možnost přepnutí mezi layoutem klávesnice QWERTY a QWERTZ.
Obrázek 10: Uživatelské rozhraní TextWriteru ihned po inicializaci aplikace.
Obrázek 11: Použití TextWriteru v praxi (testovací dokument).
Obrázek 12: Systém menu implementovaný v TextWriteru.
Obrázek 13: Volby dostupné uživatelům z hlavního menu TextWriteru.
Obrázek 14: Nastavení vlastností tiskové stránky plně odpovídá schopnostem dobových textových editorů.
5. Apple Writer
„I have looked at other text editors for the Apple, some of which were overloaded with features. Given the hardware limitations of the Apple II, I feel that Apple Writer is a very useful document creation tool“
Především v USA patřily mezi nejpopulárnější a nejpoužívanější osmibitové mikropočítače modely patřící do řady Apple II. Tyto počítače byly používány ve školách i v kancelářích, takže není divu, že pro ně vzniklo jak relativně velké množství textových procesorů, tak i například tabulkových kalkulátorů a dalších kancelářských aplikací. Jedním ze známých editorů byl i Apple Writer, jehož první verze vznikla již v roce 1979. Tato verze zobrazovala 40 znaků na jednom řádku, zajímavé přitom bylo, že se zobrazovaly jen verzálky (ovšem editor pracoval i s minuskami, ty byly od verzálek odlišeny inverzním zobrazením). Teprve Apple Writer II z roku 1981 pracoval s verzálkami a minuskami tak, jak jsme zvyklí dnes. Pravděpodobně nejdůležitější změnou byla úprava Apple Writeru pro počítače Apple Writer IIe, protože zde bylo možné pracovat s osmdesáti znaky na jednom řádku, což již možnosti editoru přibližovalo vlastnostem tiskáren.
Obrázek 15: Úvodní obrazovka druhé verze textového editoru Apple Writer.
Obrázek 16: Volně dostupná varianta Apple Writeru.
6. GeoWrite: textový procesor pro systém GEOS na počítačích Commodore C64
V roce 1986 vznikl pro tehdy velmi populární osmibitové domácí mikropočítače Commodore C64 operační systém s plnohodnotným grafickým uživatelským rozhraním, který byl nazvaný GEOS. Některé vlastnosti tohoto systému, zejména chování aplikací i celkový vzhled, jsou poplatné době vzniku, ostatně Macintosh s plnohodnotným GUI ovládaným téměř výhradně myší byl představen v roce 1984, tj. dva roky před vydáním GEOSu (a Apple Lisa jen přibližně rok před Macintoshem). I aplikace vytvořené pro systém GEOS se snažily přiblížit aplikacím pro Macintosh, zejména důrazem na WYSIWYG. Takovou aplikací je i textový procesor geoWrite, který podporoval výběr z většího množství fontů, použití proporcionálních znaků, práci s pravítkem známou tehdy spíše z profesionálních DTP programů atd.
Obrázek 17: GeoWrite.
7. Textové editory pro operační systém CP/M
Všechny doposud popsané textové editory a textové procesory určené pro osmibitové domácí mikropočítače měly jednu společnou vlastnost – mohly být spuštěny pouze na jednom typu počítače, a to například z toho důvodu, že pro přístup ke klávesnici či k obrazovce používaly přímo technické prostředky nabízené daným typem mikropočítače. To například znamenalo, že i když byl například textový editor SpeedScript teoreticky multiplatformní, musel být vždy pracně upraven takovým způsobem, aby dokázal na zvoleném počítači komunikovat se základními periferiemi: minimálně s klávesnicí, obrazovkou, paměťovým zařízením (kazetopáskovým magnetofonem či disketovou jednotkou) a tiskárnou. Výrobci software, především pak kancelářských a pro průmysl určených programů, si tuto nepříjemnou skutečnost uvědomovali, proto není divu, že se i v dobách osmibitových mikropočítačů objevilo několik snah o standardizaci hardware (především pro potřeby průmyslu, příkladem je platforma MSX) i o vytvoření operačního systému vhodného pro tyto typy počítačů. Pro mikropočítače založené na mikroprocesorech Intel 8080, Intel 8085 a Zilog Z80 byl vyvinut poměrně populární systém CP/M zabezpečující mj. i jednotný přístup ke vstupně/výstupním zařízením a především pak k disketovým jednotkám. To byl (i přes mnohé nedokonalosti CP/M okopírované později MS-DOSem 1.0) pro mnoho uživatelů i vývojářů bezesporný přínos, který se projevil mj. i tím, že pro CP/M vzniklo mnoho zajímavých programů – textový procesor, tabulkový procesor, prostředí Turbo Pascalu (mimochodem velmi povedené) atd.
Obrázek 18: Dobová reklama na systém CP/M.
8. Legenda zvaná WordStar
Od konce sedmdesátých let až do zhruba první poloviny osmdesátých let minulého století byl nejznámějším a současně i nejprodávanějším komerčním textovým procesorem slavný WordStar. Historie tohoto – některými autory dodnes používaného – textového procesoru, který je například Johnem C. Dvorakem považován za jednu z nejlepších aplikací, která kdy byla vytvořena, sahá až do roku 1977, tj. vlastně do období předcházející boomu domácích osmibitových mikropočítačů. V tomto roce si totiž Seymour Rubinstein (jeden ze zaměstnanců firmy IMSAI) pročetl studii společnosti Datapro, která se zabývala již předminule zmíněnými specializovanými systémy s textovými procesory, a rozhodl se, že založí čistě softwarovou společnost orientovanou převážně na tento segment trhu. O rok později – konkrétně v roce 1978 – založil Rubinstein firmu nazvanou MicroPro a přesvědčil svého bývalého kolegu Johna Robbinse Barnabyho, aby se k nově založené firmě připojil a vyvíjel pro ni aplikace. Barnaby byl excelentní programátor orientovaný na vývoj v assembleru (v čem jiném v té době? :-) a o několik let později se stal jedním z nejznámějších programátorů celé éry vzestupu mikropočítačů.
Obrázek 19: Dobová reklama na textový editor WordStar (první část).
Prvním větším úkolem, kterým byl Barnaby pověřen, bylo naprogramování dvojice programů – relativně jednoduchého textového editoru nazvaného zpočátku WordMaster a dále pak programu SuperSort. Oba programy byly určeny pro operační systém CP/M pro osmibitové mikroprocesory Intel 8080 a Zilog Z80. Barnaby pracoval na vývoji obou programů současně (!), přičemž pro vytvoření WordMasteru použil svůj dřívější textový editor nazvaný NED (New EDitor, screenshot bohužel nemám k dispozici), psaný – jak bylo Barnabyho zvykem – v assembleru mikroprocesoru Intel 8080. WordMaster se jakožto komerční aplikace prodával poměrně dobře, ovšem uživatelé začali požadovat nové funkce, především podporu pro tisk a taktéž podporu pro (polo)automatické formátování a zalamování textu – ostatně právě tyto dvě funkce tvořily určitou hranici mezi textovými editory a textovými procesory, o čemž jsme se již zmínili minule. John Barnaby se tedy s velkým nasazením pustil do dalšího úkolu – vytvoření plnohodnotného textového procesoru s podporou tisku, aktivních okrajů textu a taktéž podporou pro automatický word wrapping (přeskládání slov v odstavci při jeho editaci, což umí i později naprogramované a výše zmíněné editory D-Text a TextWriter).
Obrázek 20: Dobová reklama na textový editor WordStar (druhá část).
Naprogramování textového procesoru nazvaného WordStar trvalo deset měsíců a nakonec bylo z původního kódu WordMasteru použito pouze necelých 10%, což mi na program napsaný v assembleru přijde překvapivě velké číslo. Johnu Barnabymu se podařil heroický a možná dodnes nepřekonaný výkon – za oněch deset měsíců napsal 137 tisíc řádků kvalitního a současně i otestovaného programového kódu v assembleru. Seymour Rubinstein a jeho přátelé ze společnosti IBM později vypočítali, že se jednalo o práci v rozsahu 42 člověkoroků! V roce 1979 byl zahájen prodej první komerční verze WordStaru, jehož cena byla 495 dolarů za samotný program a 40 dolarů za manuál (éra záměrně snižovaných cen SW přišla až později). Jednalo se o velmi úspěšný produkt – jen za rok 1979 prodej přesáhl 500 000 dolarů, v roce 1980 již 1,8 milionu dolarů a v roce 1981 dokonce 5,2 milionu dolarů. Největší obrat měla tato firma v roce 1984 – celých 70 milionů dolarů – což z ní činilo největší softwarovou firmu na světě! Druhá verze WordStaru (taktéž vydaná pro CP/M) měla zabudovanou ochranu proti kopírování, což se však odrazilo na menší oblibě (viz níže). V dalších verzích byla tato ochrana zrušena.
9. Textový editor WordStar určený pro mikropočítače firmy Epson
U Johna Barnabyho, který pracoval velmi intenzivně mnoho hodin denně sedm dnů v týdnu, se však na konci roku 1979 začal projevoval syndrom vyhoření. Z tohoto důvodu zažádal o čtyřměsíční volno, které mu Rubinstein skutečně dal, ostatně pravděpodobně mu ani nic jiného nezbývalo. Avšak ani na počátku roku 1980 Barnaby ještě nebyl připraven pokračovat v práci a nakonec firmu MicroPro opustil. Jako každý správný hrdina se však John Barnaby ještě jednou ukázal na scéně a to ve druhé polovině roku 1980. Firma Epson totiž zkonstruovala malý počítač PX-8 se zabudovaným monochromatickým LCD. Společnost Epson si přála, aby v tomto počítači byla v paměti ROM uložena upravená verze WordStaru schopná pracovat s pouhými 48 kB RAM, což znamenalo přepsat část původního zdrojového kódu (psaného v assembleru, jak již víme z předchozího textu). Tehdejší programátoři, kteří ve firmě MicroPro pracovali, odhadli, že jim bude konverze WordStaru na PX-8 trvat šest měsíců. Rubinstein na to odpověděl, že se přece jedná o pouhopouhou konverzi, která musí být na základě požadavků firmy Epson hotová za čtyři měsíce. Po dlouhých diskuzích nakonec Rubinstein znovu (a naposledy) přemluvil Barnabyho, aby portaci provedl samostatně. John Barnaby si řekl o 100 dolarů na hodinu a nakonec se mu podařilo portaci dodělat za pouhé dva týdny! (další týden si vyžádalo odladění a otestování).
Obrázek 21: Počítač PX-8 se zabudovaným monochromatickým LCD a WordStarem.
10. Portace WordStaru na procesory Intel 80×86
V roce 1981 byl WordStar vydán pro operační systém CP/M-86, tj. pro mikropočítače postavené na mikroprocesorech Intel 80×86. Říká se, že programátoři firmy MicroPro nebyli schopni (nebo neměli dosti času) na pochopení původního optimalizovaného zdrojového kódu Johna Barnabyho, takže velkou část kódu prostě přepsali z instrukcí osmibitového mikroprocesoru Intel 8080 na instrukce šestnáctibitového mikroprocesoru Intel 8086 (výsledek – ještě první verze WordStaru pro DOS dokázala pracovat jen s 64 kB RAM). I to je možná důvod, proč se o tři roky později společnost MicroPro rozhodla, že celý textový procesor přepíše znovu, tentokrát v programovacím jazyce C, ale to již poněkud předbíháme. Nicméně na konci roku 1981 byl WordStar bezpochyby nejslavnějším textovým procesorem provozovaným prakticky na všech počítačích s osmibitovým operačním systémem CP/M i s jeho šestnáctibitovou variantou CP/M-86.
Vzhledem k tomu, že WordStar byl úspěšně portován na operační systém CP/M-86, bylo jen otázkou času, kdy se firma MicroPro pokusí o vydání verze určené pro operační systém MS-DOS, čímž by se WordStaru otevřela cesta na potenciálně velmi rozsáhlý trh s programy pro počítače IBM PC. Již v dubnu 1982 se dalšímu hackerovi z firmy MicroPro – Jimu Foxovi – podařilo za jedinou noc upravit verzi WordStaru pro CP/M-86 takovým způsobem, že tento textový procesor mohl být spuštěn v MS-DOSu. Jednalo se prozatím o technologické demo, které Jim Fox ukázal další ráno Rubinsteinovi, ovšem plnohodnotná portace byla provedena až skupinou irských programátorů, kteří pro vývoj používali vývojový systém firmy Intel, jenž pracoval s operačním systémem ISIS II a pro ukládání dat používal osmipalcové diskety (nikoli pevný disk). Vytvořené spustitelné soubory s WordStarem byly následně přeneseny na IBM PC s využitím sériového portu.
Obrázek 22: Další dobová reklama na textový procesor WordStar v podstatě ani moc nepřeháněla :-).
Zdroj: www.old-computers.com
11. Textové editory používající klávesové zkratky WordStaru
Textový editor WordStar je u některých autorů (například u G. R. R. Martina [1]) dodnes populární, s velkou pravděpodobností díky promyšleně navrženým klávesovým zkratkám vhodným zejména pro ty klávesnice, které mají klávesu Control umístěnou vedle klávesy A (dnes je tam naprosto zbytečná klávesa Caps Lock). Základem je čtveřice kláves S, D, E, X umístěná do tvaru „diamantu“. Napravo a nalevo od diamantu jsou umístěny klávesy A a F s podobnou funkcí jako klávesy S a D, ovšem s větším dosahem – namísto posunu o jeden znak se prováděl posun o celé slovo. Zkratka Ctrl+Q navíc význam ještě zesiluje – kurzor se přesouvá na začátek a konec textového řádku, popř. na začátek a konec dokumentu. Tyto zkratky jsou snadno zapamatovatelné a využitelné, ostatně i proto se používaly v mnoha dalších aplikacích a nástrojích.
Obrázek 23: Klávesové zkratky pro posun textu na obrazovce. Povšimněte si, že klávesy W, Z, R, C jsou umístěny okolo původního „diamantu“, takže si jejich pozici uživatelé velmi snadno osvojili.
Obrázek 24: Textový editor dodávaný k Norton Commanderu používal klávesové zkratky odvozené od slavného WordStaru.
Obrázek 25: Minimalistický unixový editor nazvaný e3 v režimu emulace klávesových zkratek WordStaru.
Obrázek 26: Textový (taktéž unixový) editor Joe v režimu emulace klávesových zkratek WordStaru.
Obrázek 27: WordStarovské klávesové zkratky jsou použity i v Turbo Pascalu či Turbo C.
Obrázek 28: I firma Microsoft v některých svých produktech podporovala klávesové zkratky původního WordStaru (zde je zobrazena nápověda k editoru QBasicu založeného na MS-DOS Editoru).
Obrázek 29: Další snímek QBasicu.
Obrázek 30: WordStarovské zkratky lze nalézt i v kdysi populárním textovém procesoru Text602.
12. Odkazy na Internetu
- George R. R. Martin writes with a DOS word processor
http://www.cnet.com/news/george-r-r-martin-writes-with-a-dos-word-processor/#! - Apple Writer
http://apple2history.org/history/ah18/#08 - COMPUTER PROGRAMMING by Paul Lutus
http://www.atariarchives.org/deli/cottage_computer_programming.php - Verze textového editoru D-Text
http://wiki.oldcomp.cz/index.php?title=Verze_textového_editoru_D-Text - The Writer (World of Spectrum)
http://www.worldofspectrum.org/infoseekid.cgi?id=0008989 - Tasword Two (World of Spectrum)
http://www.worldofspectrum.org/infoseekid.cgi?id=0008856 - SpeedScript source code
http://www.atariarchives.org/speedscript/ch3.php - SpeedScript 3.0: All Machine Language Word Processor For the Atari
http://www.atariarchives.org/speedscript/ch1.php - Čapek verze 3.1 (oskenovaný návod)
http://www.atari8.cz/calp/data/misc_cap/index.php - Čížek V.3 (oskenovaný návod)
http://www.atari8.cz/calp/data/br_man_ciz/ - Editor O26 (příkazy)
http://www.museumwaalsdorp.nl/computer/comp789_o26.html - Editor O26 (stránka na texteditors.org)
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?O26 - Editor O26 (text editor, Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/O26_%28text_editor%29 - Textové editory pro mainframy
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?MainframeEditorFamily - IDA
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?IDA_Editor - qed
http://texteditors.org/cgi-bin/wiki.pl?Qed - qed (description)
http://www.qef.com/html/toolsdesc.html#qed - Text editor (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Text_editor - Line editor (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Line_editor - The Vi Editor and its clones and programs with a vi like interface
http://www.guckes.net/vi/ - www.vim.org: obsahuje verze Vimu i pro Amigu
http://www.vim.org/ - Články o Vimu na Root.cz:
http://www.root.cz/n/vim/clanky/ - Vim sedm – první část
http://www.root.cz/clanky/vim-sedm-prvni-cast/ - vim2elvis (1.část)
http://www.root.cz/clanky/vim2elvis-1/ - vim2elvis (2.část)
http://www.root.cz/clanky/vim2elvis-2/ - History of the Text Editor
http://vanstee.me/history-of-the-text-editor.html - Interview with Bill Joy
http://web.cecs.pdx.edu/~kirkenda/joy84.html - Hex Editors for Lin/unix
http://blog.sourcepole.com/2006/09/07/hex-editors/ - bvi Home Page
http://bvi.sourceforge.net/ - bvi (Wikipedia)
https://en.wikipedia.org/wiki/Bvi - vim (man page)
http://www.linux-tutorial.info/modules.php?name=ManPage&sec=1&manpage=vim - An incomplete history of the QED Text Editor
http://ned.rubyforge.org/doc/qed.html - QED Text Editor
http://ned.rubyforge.org/doc/qedman.html - Wang 1200
http://www.wang1200.org/ - Wang Laboratories
http://en.wikipedia.org/wiki/Wang_Labs - Wang OIS Emulator
http://www.cass.net/~jdonoghu/oisemul.html - SpeedScript 3.2 for the Commodore 64
http://www.atarimagazines.com/compute/gazette/198705-speedscript.html - Opravdoví programátoři nepoužívají Pascal
http://www.logix.cz/michal/humornik/Pojidaci.Kolacu.xp - A Brief History of Word Processing
http://www.stanford.edu/~bkunde/fb-press/articles/wdprhist.html - XyWrite
http://en.wikipedia.org/wiki/XyWrite - W.E.Pete Peterson
http://www.wordplace.com/ap/ - Orthodox Editors
http://www.softpanorama.org/Articles/orthodox_editors.shtml - Mainframe Museum ‚Where we started‘
http://www.techsystemsps.com/Mainframe-Museum.htm - IBM Mainframe album
http://www-03.ibm.com/ibm/history/exhibits/mainframe/mainframe_album.html - Mainframe computer
http://en.wikipedia.org/wiki/Mainframe_computer - IBM mainframe
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_mainframe - IBM 700/7000 series
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM700/7000_series - IBM System/360
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_System/360 - IBM System/370
http://en.wikipedia.org/wiki/IBM_System/370 - Datamatic 1000 by DATAmatic Corporation (1955)
http://www.computermuseum.li/Testpage/Datamatic-1000.html - Burroughs – Third Generation Computers
https://wiki.cc.gatech.edu/folklore/index.php/Burroughs_Third-Generation_Computers - Burroughs B5000, B5500 and B5700 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B5000_5500_5700/ - Burroughs B6500 and B6700 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B6500_6700/ - Burroughs B8500 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B8500/ - General Electric GE-400
http://www.feb-patrimoine.com/PROJET/ge400/ge-400.htm - GE-400 Time-sharing information systems:
http://www.computerhistory.org/collections/accession/102646147
ČLÁNKY DO MAILU