Názor k článku Hodnocení roku 2020: co se povedlo od Miroslav Šilhavý - Nerozumím, jak má souviset 4k a 48fps s...

Nerozumím, jak má souviset 4k a 48fps s filmem. Filmy se z 99,999% točily posledních 100 let s 24 políčky za sekundu, takže tam právě v kině, kde promítají filmové kopie, má možnost si vychutnat i to drobné poblikávání a řekněme motion blur, který to sebou logicky přináší.

Rozumím. Chtěl jsem říct, že z kina si odnesete dobrý pocit z projekce z filmu @24 fps. Pokud se jedná o digitální projekci, tak pocitově "dobré pokoukání" je už/až při projekci 4k @48 fps. Nevím, jestli se to dá nějak objektivně vysvětlit, ale sám si to zkuste. Vyhledejte si promítání v 48 fps a posuďte. Rozhodně budete mít lepší dojem, než z 8k @24 fps. (Taky vyhledávám filmové projekce, mám to rád)

Ale dokud bude 1% mocných na planetě prožírat zdroje jako 50% těch chudších, tak budeme na sestupné křivce. Tolik názor můj.

Bez sarkasmu. To je stejné, jako říct, že dokud nebude v noci svítit slunce, bude tma. Možná to není příjemné, ale je to fakt, se kterým je potřeba pracovat, ne se užírat, jaké by to bylo, kdyby to nebylo.

S tím prožíráním zdrojů to taky není tak úplně triviální. Je to sice nerovnoměrně rozložené - a jistě můžeme i mluvit o tom, že ty rozdíly jsou nespravedlivě obrovské. Na druhou stranu: co může extrémně bohatý se svými penězi udělat? Buďto je, obrazně řečeno, nacpe do slamníku, kde mu shnijí. Přestanou být součástí ekonomiky a přestanou vyjadřovat hodnotu v ekonomice. (Kdybyste bohatým spálil peníze, nastala by deflace - stejně, jako když je nacpou do slamníku.) Tím pádem by přestaly fungovat jako něco, co činí rozdíly mezi extrémně bohatým a jen "spravedlivě" bohatým či chudým. Nebo: jsou ekonomicky činné, uložené jako investice. Jakákoliv investice dává lidem práci - i kdyby to mělo být vození exotických potravin přes půl světa, aby byly čerstvé každý den k snídani. Možná je to plýtvání, ale plýtvání do práce zástupů lidí... Ani v jednom případě není velký rozdíl mezi tím, jestli bohatsví drží menší procento lidí, nebo jestli je rozloženo mezi všemi. Dokonce lze uvažovat o tom, že kdyby vůbec nebyli bohatí, nic nového by nevznikalo a bylo by i méně pracovních příležitostí i méně výzkumu.

Jestli v něčem vidím problém já, tak je to přístup k bohatsví Země (a asi jednou i k bohatsví Všehomíra). To je jmění, ke kterému jeho vlastník - ať už je to některá země, nebo jednotlivec - přišel zcela náhodou a má jen štěstí, že mu bylo umožněno s ním disponovat. Jeden má ropu, druhý zlato, diamanty, třetí moře plné ryb. A někdo nemá vůbec nic. Je utopií doufat v to, že tato bohatsví se dostanou ze soukromých rukou do rukou států a je utopií na druhou doufat, že prospěch z něj bude sloužit spravedlivě všem lidem na planetě... Tak tedy pracujme s tím, co máme.