Je až hrůza, kolik těch her dobře znám z dětství, vlastně téměř všechny. Nic mi neříká jen Mr.Do! a nehrál jsem Niblerra (ale ten už tu v seriálu byl, ostatně jako velká část dnes zmíněných her). Každopádně se prakticky ve všem jedná o hry, keré mne neskutečně bavily a hodně jsem se jich nahrál. Sice spoustu nedohrál (Bruce Lee, tam jsem nedával tu místnost s vraždícími jezdícími "pilami", nebo co to mělo být, V Zorrovi jsem se zase ztrácel v podzemí a tam mne to přestávalo bavit). To byla bohužel nevýhoda tehdejších osmibitů, uložit postup neumožňovala skoro žádná hra, takže buď u toho člověk seděl a prostě to dal, nebo vypnul počítač a šel, a tím ztratil kompletně postup.
To bylo už tenkrát docela otravné, u nějakých hříček to nevadilo, ale plošinovky uměly být hodně rozsáhlé a dát to na zátah nebylo jednoduché (taková Polská Misja - nikdy jsem ji nedal, ale hra to byla skvostná).