Prostředníček pro Nvidii, nelichotivé poznámky na adresu různých projektů a až vulgární nadávky některým vývojářům, kteří chtěli přispět do Linuxu. Pokud by Torvalds vedl tradiční firmu, možná už by ji nevedl. Ale Linux, ač globální projekt obrovských rozměrů, je jiný. Podobně je na tom sám Torvalds. Není to jen šéf, je to otec Linuxu. Pro většinu přirozená autorita, pro některé až spasitel.
Torvalds si svůj nekompromisní styl razí už dlouhá léta. Je drsný, ale spravedlivý. Když už je útočný, tak ne z rozmaru, ale z jasných důvodů. Torvalds se nemění, ale mění se prostředí. Dnes se podobné výstřelky méně tolerují a s každým dalším ze strany Torvaldse se lidé ptají, zda je to normální či správné. Hlavně proto, aby Torvaldsovo chování neodrazovalo další vývojáře, kteří do Linuxu z velké části přispívají dobrovolně.
Na internetu musíte být hluční, říká Torvalds
Otec Linuxu své chování dlouhodobě obhajuje. Podle něj je rozdíl v tom, když spolupracujete s malým týmem lidí nebo tisícovkami vývojářů rozsetými po celém světě. „Je to tak, že lidé potřebují vědět mé stanovisko k věci. A já nemohu jen tak říct nedělejte to, prosím, protože nebudou poslouchat. Jak říkám: Na internetu vás nikdo neslyší, pokud jste mírní,“ reagoval Torvalds v roce 2013 na vývojářku Sarah Sharp z Intelu, která mu jeho chování vytýkala.
„Sedím tu ve své domácí kanceláři a na sobě mám župan. Stejně tak jako nezačnu nosit kravaty, tak nehodlám praktikovat falešnou zdvořilost, lhaní, korporátní pravidla, vrážení kudly do zad, pasivní agresivitu a buzzwords.“ Nutno uznat, že Torvaldsovy urážky sice bývají osobního rázu, ale vlastně je osobně nemyslí. Pokud vám vynadá do idiotů, vždy to bude kvůli konkrétním chybám. Ne proto, že se mu osobně nelíbíte nebo má zrovna špatnou náladu.
I se Sarah Sharp se nakonec dohodl, že si celou záležitost zkusí v klidu vysvětlit. Torvalds není nějaký drakonický vládce, ale zkrátka je mu takový přímý a nekompromisní styl vlastní. A věří, že právě takový styl je pro vývoj něčeho tak komplexního jako Linux nejlepší a nejefektivnější. Také doporučuje dalším správcům Linuxu, aby k tomu přistupovali podobně. Ti sice nebývají vulgární, ale přísní obvykle jsou.
Kodex: Linusi, polepši se
Nedávno si linuxoví vývojáři schválili Code of Conflict, který bychom zjednodušeně mohli označit za etický kodex. Relativně krátký text sepsaný Gregem Kroah-Hartmanem vymezuje, jak by spolu vývojáři měli jednat a jak se k sobě chovat. Je pravděpodobné, že je do značné míry mířen i na Torvaldse. Kodex podepsalo na šedesát vývojářů a nakonec ho bez dalšího komentáře schválil i sám Torvalds.
Co říká? V první řadě upozorňuje na specifika a nároky vývoje svobodného softwaru: „Váš kód a vaše úmysly budou pečlivě prověřovány, což mnohdy vyústí v kritiku. Po revizi téměř vždy budou vyžadována další vylepšení pro to, aby mohl být kód zahrnut do jádra.“ To celkem dává smysl. V textu se ještě píše, že právě tento styl udělal z Linuxu nejlepší jádro operačního systému, které tu kdy bylo.
Co je podstatné, kodex také říká, že kritika by měla být veskrze objektivní a neosobní. A to je právě část, ve které Torvalds moc neobstojí. „Snažte se prosím jako správci držet věci důstojné a zaměřené na konkrétní technické záležitosti. Všichni jsme lidé a frustrace může být velká na obou stranách procesu.“ Kodex také dává možnost obrátit se na technický výbor Linux Foundation těm, kteří se během přispívání do Linuxu cítí uráženi nebo ohrožování.
Není zřejmé, jak moc text reaguje na jednání Torvaldse a jak na další excesy, o kterých se třeba vůbec nedozvíme, protože se jich neúčastní nikdo tak slavný. Nevíme ani to, zda vůči Torvaldsovi neproběhla nějaká vážnější interní kritika. Tak jako tak, kodex schválil a bude se od něj očekávat, že se trochu ustoupí a polepší se. Tvrdý nejspíš bude i nadále, ale mohl by alespoň ustoupit od vulgarit a urážek.
Přispěvatelé přibývají
Na otázku, zda Torvaldsovo jednání odrazuje přispěvatele, není snadné odpovědět. Nic však nenasvědčuje tomu, že by tomu tak bylo. Ilustrují to např. statistiky ze zprávy Linux Foundation za rok 2014. Do každého vydání Linuxu přispěje cca 200–300 nováčků. A téměř polovina z čtyř tisíc vývojářů, kteří publikovali patch za posledních patnáct měsíců, jsou prvopřispěvatelé. Vývoj Linuxu bují a ani hubatý Linus to asi jen tak nezvrátí.
Většina přispěvatelů s ním nakonec ani nepřijde do kontaktu. Každé vydání Linuxu totiž představuje více než deset tisíc změn. Jejich prověřování proto samozřejmě nemůže Torvalds zastat sám, ale pomáhá mu řada dalších správců. S 0,4 % schválených patchů se Torvalds nevejde ani do prvních dvou desítek nejaktivnějších správců. Pro srovnání, největším dělníkem Linuxu je již zmíněný Greg Kroah-Hartman. Jeho rukama projde 14 % všech patchů.
Torvalds se zabývá už spíš jen delegováním práce na další správce a celkovou organizací, s běžnými přispěvateli komunikuje málokdy. A až na pár výjimek se nezdá, že by vývojáři s jeho přístupem měli zásadní problém. Linus Torvalds je zkrátka osobnost s přirozenou autoritou, které lze mnohé prominout. Zvlášť když jsou to jenom slova, byť nehezká. Jinak je Linus konzistentní a vůči výsledkům jeho stylu vedení téměř nikdo nic nenamítá.
Je hubatý, ale Linuxu tím neškodí
Torvalds navíc není jediným svérázem ve světě svobodného softwaru. Např. Richard Stallman, zakladatel hnutí GNU, také proslul několika výroky. Byť trochu jiného stylu. Známá je etuda s vývojářem Emacsu, který se pochlubil novorozenou dcerou a napsal, že kvůli ní bude muset omezit práci na projektu. „To nerad slyším (…) Rozmnožování nevyžaduje žádné zvláštní nadání – zvládnou to dokonce i rostliny. Na druhou stranu, přispívání do programu jako Emacs je opravdová dovednost. To je něco, na co by měl být člověk pyšný,“ odvětil Stallman.
Po schválení kodexu tedy možná Torvalds nebude vývojářům nadávat, ale přísný zůstane a bez skrupulí se bude vyjadřovat k tomu, co se mu nebude líbit na jiných projektech. A to je dobře. Právě ostrá Torvaldsova vyjádření někdy zahájí důležitou diskusi, ke které by jinak možná nedošlo. Ani Nvidia se po vztyčeném prostředníčku nesbalila a neřekla, že s Linuxem končí. Na Torvaldsův styl už si prostě většina zúčastněných zvykla a ať se jim líbí nebo ne, tolerují ho. Je to privilegium, které si vysloužil svou prací.
ČLÁNKY DO MAILU