Hylafax je kvalitní faxový software pro UNIXové systémy. Pracuje na principu klient/server – tedy serverová část běží na počítači, který odesílá a přijímá faxy skrze připojený faxmodem. Uživatelé k tomuto serveru přistupují pomocí nejrůznějších faxových klientských programů, které jsou k mání pro spoustu nejrůznějších platforem (včetně třeba Windows). Hylafax kromě toho dokáže udržovat archiv přijatých mailů pro skupinu uživatelů, fungovat jako obousměrná brána mezi emailem a faxem apod.
Na úvod si ukážeme, jak Hylafax nainstalovat a správně nakonfigurovat na vašem počítači. Ačkoliv existuje velké množství kvalitní dokumentace (viz. http://www.hylafax.org/, je hylafax poměrně sofistikovaný software, jehož zprovoznění není vždy snadnou záležitostí, proto se pokusím ozřejmit jeho instalaci i méně zkušeným uživatelům.
Hylafax lze nejsnáze získat v binární podobě v RPM balíčku pro distribuce RedHat nebo SuSE. Najdete jej tady. Univerzálním řešením je naopak zkompilovat si hylafax ze zdrojových kódů, které jsou k nalezení tady.
V době psaní tohoto článku je čerstvou záležitostí verze 4.1, ve které se Hylafax po dlouhé době stabilizoval a která přináší celou řadu nejrůznějších zlepšení a bugfixů oproti starším verzím. Proto nelze než doporučit použití této nebo případně novější release.
Instalace je velmi jednoduchá (rpm -Uvh jmeno_balicku u binární verze, resp. klasická trojkombinace ./configure ; make ; make install u zdrojového balení). Instalace programu se obvykle provádí do adresářového stromu /var/spool/hylafax a po jejím dokončení je nutné spustit interaktivní program faxsetup, který zahájí konfiguraci následujícími kroky:
- Přidá systémový účet fax, s jehož oprávněním většina programu běží.
- Zeptá se na jméno uživatele, kterému bude posílat maily, týkající se provozu faxového serveru – zejména statistiky užití, případná chybová hlášení apod.
- Nastaví se předvolby společné pro všechny konfigurované faxy – mezinárodní kód, telefonní předčíslí pro meziměstské a mezinárodní volání.
- Dále je nutné zadat řadu doplňujících údajů, jako třeba timeouty při zpracování faxů, nastavení logování apod. Pokud si nejste jistí, můžete s klidným svědomím potvrdit implicitní volby, se kterými program pracuje dobře.
Po dokončení základní konfigurace dojde k zavedením faxového démona a instalace pokračuje konfigurací faxmodemu. Tuto část je možné spustit i později voláním příkazu faxaddmodem. To je užitečné zejména v případě, že chcete konfigurovat více připojených faxů pro paralelní odesílání a nebo přijímání. Program faxaddmodem potřebuje znát následující:
- Číslo portu, ke kterému je faxmodem připojen (obvykle /dev/ttyS0 pro první, resp. /dev/ttyS1 pro druhý sériový port). Zařízení zadávejte bez úvodního ‚/dev/‘.
- Identifikaci stanice, tedy mezinárodní (420) a městskou (5, 2 apod.) předvolbu, vlastní telefonní číslo a textový identifikátor stanice.
- Následně se program znovu zeptá na předvolby při vytáčení, tentokráte již specifické pro konkrétní přidávaný fax.
- Jaká přístupová práva mají být nastavena k uloženým faxovým zprávám. Ta se zadávají v osmičkovém formátů (např. 0600) a mají význam zejména v tom případě, že k těmto datům chcete přistupovat i jinak než pomocí klientské části hylafaxu.
- Počet zazvonění před přijetím faxu (obvykle se nastavuje menší číslo pro vyhrazenou faxovou linku a naopak vyšší pro linku sdílenou s klasicým telefonem).
- Hlasitost reproduktoru faxmodemu. Obvykle ‚off‘. Hlasitý faxmodem se ale někdy může hodit při diagnostikování problémů.
- Příkazové parametry předané programu getty. Getty je program, který „poslouchá“ na příslušném portu, po navázání spojení dokáže určit, o jaký typ komunikace (voice/data/fax) se jedná a podle toho zavolat příslušný komunikační program.
- Typ fontu a řetězec pro doplnění hlavičky faxu, např. Stránka „č. 1 z 5“.
- Z dalších patrametrů uveďme například toleranci při rozpoznávání dobře přijatého faxu, maximální počet stránek, které lze naráz přijmout, ochranu před (v našem prostředí zřídka se vyskytujícím) faxovým spammerstvím apod.
Nyní faxaddmodem prověří komunikaci s faxmodemem, zjistí jeho vlastnosti, komunikační rychlost a třidu. Není totiž faxmodem jako faxmodem. Jednotlivé přístroje se rozdělují do tří specifikací, jsou to Class 1, Class 2 a mírně modifikovaná Class 2.0. Program nejlépe spolupracuje s faxmodemy třídy 2 nebo 2.0, protože faxmodemy třídy 1 mají protokol, který je málo snášenlivý s časovým zpožděním, a při vysoké zátěži může dojít k jejich nekorektní funkci. Obecně platí, že lepší (a dražší) modemy dokáží pracovat ve více třídách a naopak ty nejlevnější jen ve třídě 1. Ne nadarmo se říká, že kvalitní modem se dnes pozná především podle kvality faxové části…
Po zkonfigurování hylafaxu je třeba zavést program pro příjem faxů. Pokud nemáte speciální nároky (souběžné data/fax/voice aj.), můžete použít faxgetty dodávaný s Hylafaxem. Jeho instalaci lze v Linuxu provést přidáním např. řádky ‚t2:2345:respawn:/usr/sbin/faxgetty ttyS0‘ do souboru /etc/inittab. Aby se změna uplatnila, je nutné spustit ‚init q‘.
Nyní tedy hylafax čeká na příchozí hovor a po přijetí faxu jej uloží jako TIFF soubor do adresáře /var/spool/hylafax/recvq
Tím ovšem možnosti hylafaxu zdaleka nekončí, a tak si v příštím díle ukážeme, jak propojit Hylafax s klientskými stanicemi.
ČLÁNKY DO MAILU