Obsah
1. Firma Honeywell – třetí z trpaslíků
2. Sálový počítač DATAmatic 1000
3. Formát dat zpracovávaných počítačem DATAmatic 1000
4. Instrukční sada počítače DATAmatic 1000
5. Rychlost provádění základních aritmetických operací
6. První pokusy s použitím tranzistorů při konstrukci číslicových počítačů
7. Vítězství polovodičů – sálové počítače zkonstruované pomocí tranzistorů
8. Obsah následující části seriálu
1. Firma Honeywell – třetí z trpaslíků
V desáté části článku o firmě IBM a sedmi trpaslících, tj. o společnostech, které sice firmě IBM konkurovaly na poli mainframů, ale samy mezi sebou si rozdělovaly pouze zhruba třetinový podíl na trhu (a IBM měla zbylé dvě třetiny), se budeme věnovat dalšímu „trpaslíkovi“. Prozatím jsme si v tomto seriálu popsali první a druhou generaci sálových počítačů zkonstruovaných firmami UNIVAC (později Sperry-Rand) a Burroughs. Další ze společností, která na poli mainframů neměla tak výrazný podíl jako již zmíněné dvě firmy, je společnost Honeywell. I přes relativně malý podíl na trhu (například v roce 1965 se jednalo zhruba o 3,8%) se některé sálové počítače zkonstruované touto společnosti staly poměrně populární a taktéž – což je možná neméně důležité – relativně často vznikaly i oficiální kopie a neoficiální klony těchto počítačů. To je poměrně zajímavé a možná i trošku paradoxní, protože samotná firma Honeywell taktéž vyráběla klony: například její model H-200 (popsaný příště) je klonem modelu IBM 1400.
Obrázek 1: Fotomontáž získaná z dobových materiálů k mainframu DATAmatic 1000.
Společnost Honeywell se začala konstrukcí sálových počítačů zabývat již ve druhé polovině padesátých let minulého století, tj. v době, kdy byly prakticky všechny číslicové počítače založeny na elektronkách, pamětech s feritovými jádry, bubnových pamětech a samozřejmě i magnetických páskách a papírových děrných štítcích či páskách. První z mainframů firmy Honeywell – model DATAmatic 1000 – je založen právě na již zmíněné technologiích elektronek, pamětí s feritovými jádry a magnetických páskách. Ovšem další mainframy firmy Honeywell, které vznikaly na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, již byly založeny na technologii polovodičů – tehdy se samozřejmě ještě logické obvody konstruovaly ze samostatných (diskrétních) tranzistorů, diod a rezistorů, které se teprve o cca deset let později začaly sdružovat do prvních typů integrovaných obvodů (pro zajímavost: jedním z prvních počítačů sestavených pouze z polovodičů a nikoli elektronek byl stroj Harwell CADET, poté modifikovaný prototyp počítače IBM 604 předělaný tak, aby namísto elektronek používal tranzistory, tento prototyp byl v roce 1957 následovaný komerčním „plnotranzistorovým “modelem IBM 608).
Obrázek 2: Dobové materiály k mainframu DATAmatic 1000.
2. Sálový počítač DATAmatic 1000
Prvním sálovým počítačem zkonstruovaným firmou Honeywell byl, jak jsme si již řekli v předchozí kapitole, mainframe nazvaný DATAmatic 1000. Jednalo se o čtyřicetitunového „drobečka“ (bez započítání váhy periferií o ještě menšího „drobečka“ s váhou pouze 25 tun), jehož řadič a aritmeticko-logická jednotka byla sestavena z elektronek a taktéž z polovodičových diod, nikoli ovšem ještě z tranzistorů, které byly v roce 1957 poměrně žhavou technologickou novinkou, s níž sice výrobci počítačů experimentovali, ale většinou je nepoužívali v komerčních systémech. Jak bylo u první a druhé generace mainframů nepsaným zvykem, pracovaly tyto počítače se slovy o poměrně velké bitové šířce, na rozdíl od pozdějších mikropočítačů, kde šířky slov začínaly na pouhých osmi bitech. Mnoho sálových počítačů firmy IBM například pracovalo se slovy o šířce 36 bitů, počítače UNIVAC se nespokojily s ničím menším než 72bitovými slovy a počítače Burroughs měly slova o šířce 41 a 48 bitů. V případě mainframu DATAmatic 1000 se jednalo o počítač zpracovávající taktéž 48bitová slova, která mohla obsahovat jak numerické hodnoty, tak i osmici šestibitových znaků (6×8=48).
Obrázek 3: Další ukázka dobových materiálů k mainframu DATAmatic 1000.
Na svoji dobu se jednalo o poměrně výkonný počítač, který například při zpracování dat uložených na magnetické pásce poměrně výrazně překonával i tehdejší standard – mainframe IBM 705. Rychlost počítače DATAmatic 1000 však byla založena především na jeho schopnosti načítat data z magnetických pásek i při přetáčení pásky zpět (to je vhodné u některých vyhledávacích a řadicích algoritmů), navíc bylo možné v jeden okamžik obsluhovat až osm páskových jednotek. Kapacita feritové paměti byla rovna dvěma tisícům 48bitových slov s dobou přístupu dvanáct mikrosekund. Magnetické pásky, kterých dokázal jeden počítač teoreticky ovládat až 100, měly neobvyklou šířku tři palce (!) a kapacitu přibližně 3,1 milionu 48bitových slov s rychlostí čtení/zápisu 7500 slov za sekundu a průměrnou dobou přístupu k náhodně zvolenému slovu 2,5 minut (ovšem takto primitivním a neefektivním způsobem – přetáčením pásky za účelem přečtení či zápisu jediného slova – si nikdo nemohl s magnetickou páskou dovolit zacházet).
3. Formát dat zpracovávaných počítačem DATAmatic 1000
Aritmeticko-logická jednotka sálového počítače DATAmatic 1000 byla navržena takovým způsobem, aby mohla zpracovávat znaková data se znaky uloženými v 48bitových slovech po osmicích. Každý znak byl v tomto případě zakódován do šesti bitů, tj. bylo možné rozeznat pouze 64 různých znaků, podobně jako na mnoha dalších mainframech. Druhým formátem údajů zpracovávaných počítačem DATAmatic 1000 byly numerické hodnoty uložené v kódu BCD (Binary Coded Decimal), tj. jednalo se o stejný formát, jaký byl používán na některých mainframech firmy IBM či na stroji Burroughs 205. Vzhledem k tomu, že v BCD kódu jsou pro každou číslici vyhrazeny čtyři bity a ALU zpracovávala vždy 48bitová slova, mohla být každá numerická hodnota teoreticky reprezentována až dvanácti dekadickými číslicemi (12×4=48). V praxi se však používala čísla s jedenácti číslicemi, přičemž nejvyšší čtyři bity byly rezervovány pro znaménko (přesněji řečeno: jeden bit byl rezervován pro znaménko a další tři bity zůstaly nevyužity). Formát numerických hodnot zpracovávaných v aritmeticko-logické jednotce mainframu DATAmatic 1000, je popsán v následující tabulce:
| Index bitu | Počet bitů | Význam |
|---|---|---|
| 0 | 1 | znaménko čísla |
| 1 | 3 | výplňové bity bez významu |
| 4 | 4 | 11. dekadická číslice |
| 8 | 4 | 10. dekadická číslice |
| 12 | 4 | 9. dekadická číslice |
| 16 | 4 | 8. dekadická číslice |
| 20 | 4 | 7. dekadická číslice |
| 24 | 4 | 6. dekadická číslice |
| 28 | 4 | 5. dekadická číslice |
| 32 | 4 | 4. dekadická číslice |
| 36 | 4 | 3. dekadická číslice |
| 40 | 4 | 2. dekadická číslice |
| 44 | 4 | 1. dekadická číslice |
Obrázek 4: Fotografie řídicího panelu sálového počítače DATAmatic 1000.
4. Instrukční sada počítače DATAmatic 1000
Taktéž instrukční sada sálového počítače DATAmatic 1000 byla navržena takovým způsobem, aby každá instrukce mohla být zakódována do jednoho 48bitového slova. Vzhledem k tomu, že 48 bitů představuje pro kód instrukce poměrně velkou bitovou šířku, mohli si tvůrci instrukční sady dovolit vytvořit a používat tříadresový kód, v němž jsou v jedné instrukci použity tři operandy – dva operandy zdrojové a jeden operand cílový. Všechny operandy byly zadány svojí adresou v rámci adresního prostoru, který mohl obsáhnout adresy 0000 až 1999 (dekadicky). Každá z adres operandu byla zakódována do třech BCD číslic (000-999), k nimž byl přidán jeden takzvaný zónový bit určující, zda se jedná o spodní zónu paměti (000-999) nebo o horní zónu (1000-1999). Zónové bity byly tři – pro každý operand jeden, což znamená, že pro vlastní operační kód instrukce zbývaly dvě BCD číslice a jeden doplňující bit (který původně nesl informaci a znaménku čísla a u instrukcí býval vynulovaný). Bity, ze kterých se skládal instrukční kód, jsou vypsány v následující tabulce:
| Index bitu | Počet bitů | Význam |
|---|---|---|
| 0 | 1 | znaménkový bit – u většiny instrukcí je vynulovaný |
| 1 | 1 | zónový bit pro první operand |
| 2 | 1 | zónový bit pro druhý operand |
| 3 | 1 | zónový bit pro třetí operand |
| 4 | 4 | vyšší číslice představující operační kód instrukce [0–9] |
| 8 | 4 | nižší číslice představující operační kód instrukce [0–9] |
| 12 | 4 | jedna dekadická číslice adresy prvního operandu [0–9] |
| 16 | 4 | -//- |
| 20 | 4 | -//- |
| 24 | 4 | jedna dekadická číslice adresy druhého operandu [0–9] |
| 28 | 4 | -//- |
| 32 | 4 | -//- |
| 36 | 4 | jedna dekadická číslice adresy třetího operandu [0–9] |
| 40 | 4 | -//- |
| 44 | 4 | -//- |
Obrázek 5: Páskové jednotky sálového počítače DATAmatic 1000.
5. Rychlost provádění základních aritmetických operací
Jak jsme si již řekli v předchozím textu, používal se v instrukční sadě sálového počítače DATAmatic 1000 takzvaný tříadresový kód. Ten byl použit zejména u aritmetických instrukcí, tj. u instrukcí součtu, rozdílu, součinu a podílu (bitové operace byly kupodivu řešeny jiným způsobem – pomocí speciálních registrů umístěných na konci adresního prostoru). I když se to může zdát jako plýtvání drahými elektronkami, obsahovala aritmeticko-logická jednotka kromě běžné (BCD) sčítačky i obvodově řešenou násobičku a děličku. Součet či rozdíl mohl být proveden (pokud se výsledky ukládaly přímo do operační paměti) za 58 mikrosekund, v případě násobení byla tato operace provedena za 835 mikrosekund a u dělení, což byla (a u mnoha typů procesorů doposud je) nejsložitější základní aritmetická operace, byl výsledek dostupný za přibližně 2131 mikrosekund. Již z těchto časů je zřejmé, že operace násobení a dělení byla prováděna sekvenčně – v tomto případě s využitím tabulek s „malou násobilkou“, protože se násobila dvě čísla uložená v kódu BCD.
Obrázek 6: Jedna z úspěšných instalací DATAmatic 1000 u zákazníka.
V adresním prostoru řadiče sálového počítače DATAmatic 1000, tj. mezi adresami 0000 až 1999, se nacházely jak běžné a ničím neobvyklé paměťové buňky, tak i několik adres se speciálním významem. Jedná se především o adresu 0000 zastupující symbol void (tato speciální hodnota adresy měla u mnoha instrukcí podobnou roli, jakou má dnes null-pointer, popř. se tato adresa využívala v případě, že některý operand instrukce neměl být specifikovaný). Další speciální význam měly paměťové buňky ležící na adresách 1990 až 1999, tj. posledních deset 48bitových slov. Do tohoto prostoru byly namapovány různé řídicí registry, popř. si sem programový řadič ukládal dekódované části zpracovávaných instrukcí (pravděpodobně adresy operandů). Obsahy těchto paměťových míst bylo navíc možné nastavovat přímo přes řídicí panel sálového počítače, čehož se v některých případech využívalo například pro rozvětvení výpočtu.
Obrázek 7: Další instalace sálového počítače DATAmatic 1000 u zákazníka.
6. První pokusy s použitím tranzistorů při konstrukci číslicových počítačů
Sálový počítač Honeywell DATAmatic 1000 byl prvním a současně i posledním mainframem společnosti Honeywell, který ve svém řadiči a aritmeticko-logické jednotce využíval především elektronky. Všechny další sálové počítače této firmy již byly založeny na polovodičových součástkách – ostatně podobně tomu bylo i u prakticky všech dalších výrobců mainframů v USA (na tomto místě je nutné poznamenat, že východní Evropa měla, alespoň co se týče nasazování polovodičů v číslicových počítačích, za USA cca dvouleté zpoždění). Relativně levná a především masová průmyslová výroba tranzistorů začala v USA již počátkem padesátých let minulého století. To se však jednalo především o tranzistory vhodné pro aplikace v analogových obvodech – tyto tranzistory se používaly pro konstrukci zesilovačů a oscilátorů. První firmou specializovanou na výrobu polovodičů se již v roce 1954 stala společnost Texas Instruments, která byla následována firmami Fairchild, Shockley Semiconductor Laboratory (William Shockley byl jedním z vynálezců tranzistorů), National Semiconductor a o cca 12 let později (konkrétně v roce 1968) i firmou Intel.
Obrázek 8: Hradlo typu NAND vytvořené v technologii DTL (resp. v jedné z variant DTL).
Pro zajímavost je v následující tabulce vypsána produkce tranzistorů v milionech kusů pro vybrané země (je škoda, že se podobná statistika velmi obtížně získává pro země RVHP). Povšimněte si především rychlého zařazení Japonska v letech 1957 a 1958 – právě na tomto zvýšení produkce tranzistorů byly postaveny základy úspěšné výroby elektroniky v Japonsku:
| Rok | USA | Japonsko | Nizozemí | Ostatní Evropa |
|---|---|---|---|---|
| 1954 | 1,3 | 0,006 | × | × |
| 1955 | 3,7 | 0,086 | × | × |
| 1956 | 12,8 | 0,560 | × | × |
| 1957 | 28,7 | 5,7 | × | × |
| 1958 | 47,7 | 26,7 | 11,0 | 7,0 |
| 1959 | 82,3 | 86,5 | 30,0 | 15,0 |
| 1960 | 127,9 | 139,0 | 62,0 | 40,0 |
| 1961 | 190,9 | 179,0 | 92,0 | 60,0 |
Obrázek 9: Hradlo typu NOR vytvořené v technologii DTL.
7. Vítězství polovodičů – sálové počítače zkonstruované pomocí tranzistorů
S prvními pokusy o využití tranzistorů v číslicových (digitálních) počítačích se začalo ve Velké Británii již v roce 1953, ovšem později se hlavní směr vývoje přesunul zpět do USA. Zde v roce 1955 vznikl jeden z prvních plně tranzistorových počítačů nazvaný TRADIC Phase One, kde zkratka TRADIC znamená „Transistor Digital Computer“. Tento počítač byl sestaven pouze ze sedmi set bipolárních tranzistorů a 11000 germaniových diod. Tento relativně velký nepoměr mezi počtem tranzistorů a diod byl způsoben použitím logiky typu DTL (Diode-Transistor Logic), v níž jsou základní logické operace (AND, OR) realizovány pouze s využitím diod a rezistorů. Ovšem pouze při použití těchto pasivních součástek docházelo k velkému zkreslení logického signálu po průchodu několika logickými členy (prahové napětí germaniové diody je sice pouze 0,2V, na druhou stranu je však VA charakteristika méně vhodná pro digitální signály, než v případě použití křemíkových diod).
Obrázek 10: Germaniový bipolární tranzistor 2T11 z roku 1955.
Z tohoto důvodu se vždy po několika logických členech AND či OR musel připojit buď invertor (NOT) nebo přímý zesilovač vytvořený z tranzistoru (a několika rezistorů), který dokázal obnovit potřebné napěťové úrovně logických signálů. Důležitým mezníkem ve vývoji mainframů s využitím tranzistorů byl vznik počítače IBM 608 na konci roku 1957. Nejedná se sice o zcela první tranzistorový počítač, ovšem šlo o první počítač používající technologii bipolárních tranzistorů, který se začal komerčně prodávat. To bylo velmi důležité, neboť se ukázalo, že technologie bipolárních polovodičových součástek je vhodná i pro konstrukci tak náročných přístrojů, jakými bezesporu mainframy jsou – první série tranzistorů totiž vykazovaly velkou chybovost a velký rozptyl pracovních parametrů, takže tranzistory nemohly zpočátku soutěžit se zavedenou technologií elektronek a měly mezi konstruktéry poměrně špatnou pověst. S postupem času se samozřejmě ukázaly všechny výhody polovodičů, zejména tehdy, když začaly být vytvářeny první čipy pomocí křemíkové planární technologie ve firmě Fairchild Semiconductor (ostatně název „Křemíkové údolí“ se ve velké míře vztahuje právě k této firmě a jejím polovodičovým čipům).
8. Obsah následující části seriálu
V následující části seriálu o historii vývoje výpočetní techniky si popíšeme další typy sálových počítačů vyráběných na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století společností Honeywell. Budeme se zabývat zejména mainframy řady Honeywell 800 a Honeywell 200 zkonstruovanými již s využitím diskrétních polovodičových součástek. Tyto sálové počítače se používaly poměrně často především v těch oborech, kde bylo zapotřebí provádět rychlé výpočty s čísly reprezentovanými jak v systému pevné řádové čárky (zde se využívalo BCD kódování), tak i s numerickými hodnotami používajícími reprezentaci v systému plovoucí řádové čárky (floating point). V obou případech nabízely sálové počítače Honeywell svým uživatelům dostatečný výpočetní výkon (na rozdíl od některých jiných mainframů specializovaných především na hromadné zpracování dat), na což samozřejmě společnost Honeywell nezapomněla ve svých propagačních materiálech své potenciální zákazníky upozorňovat.
Obrázek 11: Germaniový bipolární tranzistor 2T14 vyráběný v letech 1955 až 1957.
9. Odkazy na Internetu
- Honeywell Datamatic 1000
http://www.smecc.org/honeywell_datamatic_1000.htm - Honeywell
http://en.wikipedia.org/wiki/Honeywell - Whatever Happened to IBM and the Seven Dwarfs? Dwarf Four: Honeywell
http://www.dvorak.org/blog/ibm-and-the-seven-dwarfs-dwarf-four-honeywell/ - Datamatic 1000 by DATAmatic Corporation (1955)
http://www.computermuseum.li/Testpage/Datamatic-1000.html - Burroughs – Third Generation Computers
https://wiki.cc.gatech.edu/folklore/index.php/Burroughs_Third-Generation_Computers - NX bit
http://en.wikipedia.org/wiki/NX_bit - Burroughs B5000, B5500 and B5700 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B5000_5500_5700/ - Burroughs B6500 and B6700 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B6500_6700/ - Burroughs B8500 (original) documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/burroughs/B8500/ - ALGOL in the early 1970s
http://www.simnia.com/it/clycl/algol/algol.htm - Burroughs: IF (Dec, 1961)
http://blog.modernmechanix.com/2009/02/10/burroughs-if/ - Burroughs B5000: Encyclopedia II – Burroughs B5000 – ALGOL
http://www.experiencefestival.com/a/Burroughs_B5000_-_ALGOL/id/4823149 - HOW ASCII GOT ITS BACKSLASH
http://www.bobbemer.com/BACSLASH.HTM - Burroughs B5000 Computer
http://www.cs.uaf.edu/2010/fall/cs441/proj1/b5000/ - Burroughs large systems (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Burroughs_large_systems - Burroughs large systems instruction sets (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Burroughs_large_systems_instruction_sets - William Seward Burroughs
http://history-computer.com/MechanicalCalculators/19thCentury/Burroughs.html - Burroughs Corporation (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Burroughs_Corporation - Adding machine (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Adding_machine - Burroughs B-205
http://www.angelfire.com/scifi/B205/ - Burroughs 205 Hardware Package Design
http://tjsawyer.com/B205Pkg.htm - ERA 1101 Documents
http://ed-thelen.org/comp-hist/ERA-1101-documents.html - Ukázkový program pro UNIVAC 1101/ERA 1101
https://wiki.cc.gatech.edu/folklore/index.php/Engineering_Research_Associates_and_the_Atlas_Computer_(UNIVAC_1101) - UNIVAC I Computer System
http://univac1.0catch.com/ - UNIVAC I Computer System
http://univac1.0catch.com/yellowpage.htm - UNIVAC (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Univac - UNIVAC I (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/UNIVAC_I - UNIVAC II – Universal Automatic Computer Model II
http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-u4.html - UNIVAC II (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/UNIVAC_II - UNIVAC III (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/UNIVAC_III - UNIVAC 1101 (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/UNIVAC_1101 - UNISYS History Newsletter
https://wiki.cc.gatech.edu/folklore/index.php/Main_Page - UNIVAC Solid State (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/UNIVAC_Solid_State - Bi-quinary coded decimal (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Bi-quinary_coded_decimal - UNIVAC III Data Processing System
http://ed-thelen.org/comp-hist/BRL61-u4.html#UNIVAC-III - The UNIVAC III Computer
https://wiki.cc.gatech.edu/folklore/index.php/The_UNIVAC_III_Computer - UNIVAC III Photos
http://jwstephens.com/univac3/page01.htm - A History of Unisys Computers (kniha)
http://www.lulu.com/product/hardcover/a-history-of-unisys-computers/4627477 - UNIVAC III Instructions Reference Card
http://www.bitsavers.org/pdf/univac/univac3/UT-2455_UNIVACIII_RefCd61.pdf - Index register (Wikipedia)
http://en.wikipedia.org/wiki/Index_register - FLOW-MATIC, COBOL's Roots, Birth of COBOL…
http://www.inf.fu-berlin.de/lehre/SS01/hc/pl/cobol.htm - FLOW-MATIC
http://en.wikipedia.org/wiki/FLOW-MATIC - FLOW-MATIC Manual
http://archive.computerhistory.org/resources/text/Remington_Rand/Univac.Flowmatic.1957.102646140.pdf - Grace Murray Hopper
http://cs-www.cs.yale.edu/homes/tap/Files/hopper-story.html - Grace Hopper
http://en.wikipedia.org/wiki/Grace_Hopper - Biographies of Women Mathematicians: Grace Murray Hopper
http://www.agnesscott.edu/lriddle/women/hopper.htm - A-0 System
http://en.wikipedia.org/wiki/A-0_programming_language - Rosetta Code – Category:COBOL
http://rosettacode.org/wiki/Category:COBOL - COmmon Business Oriented Language
http://foldoc.org/COBOL - COBOL Compilers
http://www-01.ibm.com/software/awdtools/cobol/ - Cobol: Not Dead Yet
http://www.computerworld.com/s/article/266156/Cobol_Not_Dead_Yet?intsrc=kc_rfavs - The future's bright … the future's Cobol
http://features.techworld.com/applications/3056/the-futures-bright–the-futures-cobol/ - COBOL Example Programs
http://www.csis.ul.ie/COBOL/examples/default.htm - Introduction to COBOL
http://www.csis.ul.ie/COBOL/Course/COBOLIntro.htm - COBOL programming – tutorials, lectures, exercises, examples
http://www.csis.ul.ie/COBOL/ - Wikipedia: COBOL
http://en.wikipedia.org/wiki/COBOL - Humor on Computers, Systems and Programming
http://www-crypto.htw-saarland.de/weber/misc/programming.html - OpenCOBOL
http://en.wikipedia.org/wiki/OpenCOBOL - OpenCOBOL.org
http://opencobol.org/ - OpenCOBOL FAQ
http://opencobol.add1tocobol.com/ - TinyCOBOL
http://tiny-cobol.sourceforge.net/ - TinyCOBOL FAQ
http://tiny-cobol.sourceforge.net/docs/faq/ - JTC1/SC22/WG4 – COBOL
http://ra.dkuug.dk/jtc1/sc22/wg4/ - COBOL on COGS
http://www.coboloncogs.org/INDEX.HTM - Cobol Coders: Going, Going, Gone?
http://www.computerworld.com/s/article/266228/Cobol_Coders_Going_Going_Gone_ - BUNCH
http://en.wikipedia.org/wiki/BUNCH - The Colossus That Works
http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,949693–5,00.html - Mainframe computer
http://en.wikipedia.org/wiki/Mainframe_computer - United States Census Bureau
http://en.wikipedia.org/wiki/United_States_Census_Bureau - Slideshow – More Core Memories
http://spectrum.ieee.org/computing/hardware/slideshow-more-core-memories - UNIVAC I Mercury Delay Line Memory
http://ed-thelen.org/comp-hist/vs-univac-mercury-memory.html - Digital Number System Part-III
http://www.asic-world.com/digital/numbering3.html - Excess-3 – Definition
http://www.wordiq.com/definition/Excess-3 - Excess-3
http://en.wikipedia.org/wiki/Excess-3 - Method of complements
http://en.wikipedia.org/wiki/Method_of_complements - Univac documentation
http://www.bitsavers.org/pdf/univac/univac1/ - UNISERVO
http://en.wikipedia.org/wiki/UNISERVO - John Mauchly
http://en.wikipedia.org/wiki/John_Mauchly - J. Presper Eckert
http://en.wikipedia.org/wiki/J._Presper_Eckert - BINAC
http://en.wikipedia.org/wiki/BINAC - Delay line memory
http://en.wikipedia.org/wiki/Delay_line_memory - Paměť se zpožďovací linkou
http://cs.wikipedia.org/wiki/Paměť_se_zpožďovací_linkou - Description of the BINAC
http://www.palosverdes.com/lasthurrah/binac-description.html - UNIVersal Automatic Computer
http://www.thocp.net/hardware/univac.htm - IBM 36-bit computers
http://www.36bit.org/ibm/ - Symbolics 36-bit computers
http://www.36bit.org/symbolics/ - IBM System 360/370 Compiler and Historical Documentation
http://www.edelweb.fr/Simula/ - Who Was Who in IBM's Programming Research? Early FORTRAN Days
http://www.trailing-edge.com/~bobbemer/PRORES.HTM - Control Data Corporation (CDC) 6600: 1966–1977
http://www.cisl.ucar.edu/computers/gallery/cdc/6600.jsp - Control Data Corporation (CDC) 7600: 1971–1983
http://www.cisl.ucar.edu/computers/gallery/cdc/7600.jsp - Cray History
http://www.cray.com/About/History.aspx?404;http://www.cray.com:80/about_cray/history.html - Cray Historical Timeline
http://www.cray.com/Assets/PDF/about/CrayTimeline.pdf - Company: Cray Research, Inc. (Computer History)
http://www.computerhistory.org/brochures/companies.php?alpha=a-c&company=com-42b9d5d68b216 - PDP-1 Web Pages
http://www.pdp-1.org/ - PDP-1 Restoration Process
http://pdp-1.computerhistory.org/pdp-1/ - Programmed Data Processor
http://en.wikipedia.org/wiki/Programmed_Data_Processor - Digital Equipment Corporation
http://en.wikipedia.org/wiki/Digital_Equipment_Corporation - PDP-1
http://en.wikipedia.org/wiki/PDP-1 - Ancient Computing Machinery
http://www.ee.ryerson.ca/~elf/ancient-comp/index.html - Spacewar – The first computer video game. Really!
http://www3.sympatico.ca/maury/games/space/spacewar.html - Programmed Data Processor-1 Handbook
http://www.dbit.com/~greeng3/pdp1/pdp1.html
ČLÁNKY DO MAILU