Než se v následujících odstavcích pustíme do vzpomínání (či pro mladší ročníky do lekce z historie IT), dovolte mi si úkol zjednodušit. Jelikož IBM PC slaví 40. narozeniny, je jasné, že slavilo už pár kulatin dříve, z čehož na některé už připadá éra internetu.
Dovoluji si tedy tímto vám nabídnout kratičkou vzpomínku na 35. výročí IBM PC, související text věnovaný výhradně legendární klávesnici IBM Model M či dva měsíce starý článek o následném konkrétním IBM PC AT. Historie IBM PC se navíc úzce pojí s historií Microsoftu, resp. jeho operačních systémů DOS a Windows, kde si dovoluji z historie vylovit svůj téměř 11 let starý text. Nesmíme zapomenout ani na rozsáhlé povídání Pavla Tišnovského z letošního března.
Proč a jak IBM PC vzniklo
Dnešní mladší generace už nejspíš plně nepochopí různé formulace o tom, jak IBM vládla světu. Jak měla produkty ve všech segmentech a de facto definovala průmyslové standardy, vše vyráběla a všemožně podporovala. Jak propojila svět psacích strojů (o legendární řadě Selectric jsem před 10 lety napsal článek) a terminálů typu 370. Jak postupně computerizovala svět psacích strojů a jak se vezla na úspěšné vlně sálových počítačů. Zkrátka IBM byla v 70. letech něco jako Apple dnes. Možná víc než Apple.
Jenže tu byli Jack Kirby a zejména Robert Noyce, zrodily se integrované obvody, Apollo 11 přistálo na Měsíci a postupem let přišla nejdřív touha po osobních počítačích a posléze i první nesmělé pokusy jako Altair 8800 a pak bouchla bomba jménem Apple II. A IBM bylo jasné, že jí teče do bot a velice rychle musí reagovat, nebo dopadne… jak Microsoft mezi chytrými telefony.
William C. Lowe v pořadu The Triumph of the Nerds (Vzrušující svět osobních počítačů)
Tehdejší šéf IBM Frank Carey tak na začátku 80. let hledal v rámci společnosti řešení. To mu na jedné schůzce nabídl tehdy 39letý William Lowe. Žádné IBM PC se nemělo budovat od nuly, od vlastních čipů až po vlastní software, do IBM přijde revoluce a IBM jen poskládá prvky vyrobené a vyvinuté jinými a začne to prodávat jako svůj výtvor. Vývoj trval rok a vlastně jen BIOS se zrodil přímo v IBM. Procesor dodal Intel, operační systém a programovací jazyky Microsoft, vše ostatní byly víceméně běžné dostupné generické součástky.
Příběhu o tom, proč v IBM PC najdeme MS-DOS, nikoli CP/M, by se dal věnovat možná i seriál článků, protentokrát jej vynechme a spokojme se s narážkou na známou historii této anabáze.
Gary Kildall Quote
IBM PC bez IBM
Jelikož IBM PC bylo svého druhu otevřenou architekturou, kdy 99 % komponent bylo možné nakoupit nezávisle na IBM, bylo jen otázkou času, než se první firma chopí příležitosti a vrhne síly svého reverzního inženýrství na BIOS a vyvine vlastní či později generické řešení. První takové řešení byl přenosný počítač plně odpovídající IBM PC, avšak zvaný Compaq Portable. Na trh přišel v roce 1983 (mimochodem zhruba rok před Macintoshem) a stal se tak druhou klíčovou událostí vedoucí k tomu, že dnes osobním počítačům kraluje standard IBM PC.
Najednou PC mohl dělat každý. Proč ne, interoperabilitu zajišťovaly a dodnes zajišťují průmyslové standardy kolem pamětí (vzpomeňme třeba SIPP, SIMM, DIMM) či úložišť (MFM, IDE, ATAPI, SATA, NVMe) a sběrnic (ISA, VL-BUS, PCI, AGP, PCI Express) či rozhraní (RS-232, LPT, DIN, PS/2, USB, 1394) a každý tak mohl vzít komponentu výrobce A a propojit ji s komponentou výrobce B a výrobce C (samozřejmě až na čestné výjimky, kdy se například u GPU omezuje firmwarem použitelnost jinde).
Tento koncept se ukázal nakonec jako velmi úspěšný pro celou platformu, že jej nakonec i Apple okopíroval a vznikaly „japonské klony“ Macintoshů od značek jako UMAX. Tady snad jen připomeňme, že Steve Jobs po svém návratu do Applu v roce 1997 politiku klonů od jiných značek ukončil, aby nakonec v roce 2005 oznámil přechod na de facto standard IBM PC – to když Apple přešel na Intel.
No a jsme v dnešní době. IBM PC se jako nepsaný standard má stále čile k světu a díky konkurenčnímu boji výrobců hotových sestav i jednotlivých komponent a nutnosti interoperability (představte si například , že by grafická karta Asus nefungovala v deskách od Gigabyte) jsou PC velmi levná. Tam, kde poskládáte danou sestavu za řekněme 30 tisíc Kč, stejně vybavený Apple Mac/iMac bude stát nejméně 70 tisíc, spíše 100 tisíc Kč. Ano, dostanete s ním macOS, jehož provozu na běžných x86 PC se Apple zuby-nehty brání po celou dobu, co přešel na Intel, ale to je asi tak vše.
IBM PC je úspěšné právě proto, že jde o otevřený systém poskládaný z komponent splňujících celosvětové standardy a neobsahujících žádná umělá omezení běhu (samozřejmě až na výše zmíněné výjimky). Jako takový zde klidně může být i za 40 let, i kdyby bez Windows a x86.
Ostatně většina z náš zde na Rootu nepochybně Windows nepoužívá, přesto sedíme před počítačem standardu IBM PC. Stejně tak nenulové množství z nás používá jiné než x86 platformy, na kterých je legrační to, že nejde o x86 stroje jako v případě IBM PC, ale procesor může být od IBM, narozdíl od všech x86 strojů na trhu.
Současné „IBM PC“ autora článku
Skoro by to chtělo zakončit zvoláním všechno nejlepší. Ale komu vlastně blahopřát? IBM už PC nedělá, Bill Lowe zemřel před 8 lety na infarkt, Windows v rámci snah o přežití už běhají i na ARMu a stále více prorůstají Linuxem, Bill Gates má svých starostí dost, Compaq už dávno neexistuje a Intel se momentálně trápí. Tak zkrátka buďme rádi, že díky IBM máme souhrou okolností už 40 let k dispozici otevřený počítačový standard, byť využívající uzavřené hardwarové komponenty a mnohými nenáviděný balvan zpětné kompatibility x86 světa.
ČLÁNKY DO MAILU