Intel nejsou jen obchodníci a markeťáci, jejichž náplní práce je svázat zákazníky s firemními produkty, houpat jim ego a posilovat osobní vazby, aby pokud možno nikdy, nikdy, nikdy nepřešli jinam. Nutno těmto zaměstnancům v padnoucím obleku s kravatou přiznat, že navzdory horším a horším produktům ve srovnání se stále lepší a lepší konkurencí jménem AMD odvedli dobrou práci a ani poslední finanční čísla Intelu nejsou velký průšvih, jakkoli je vidět, že jsme na bodě zlomu a jediné, co Intel chrání od exodu zákazníků k AMD, jsou nedostatečné výrobní kapacity AMD (zejména, ale ne výhradně v továrnách TSMC).
AMD má velkou výhodu v podobě své současné šéfky. Lisa Su, člověk s doktorátem z MIT (zabývala se technologií silicon-on-insluator – SOI), má vedle manažerských schopností také inženýrský vhled do světa CPU, což se o několika posledních CEO Intelu před návratem Pata Gelsingera říci nedalo, to byli spíš cifršpióni, rozhodně ne lidé z počítačově elektronického světa. Za Lisy se tak nejen podařilo dotáhnout CPU platformy Zen a pokračovat v úspěšném vývoji GPU architektur, ale také rozjet další podpůrné projekty, které měnily svět (třeba lepené čiplety v CPU, vrstvené části čipů, nejnověji obří V-cache atd. atd. atd.).
Dr. Lisa Su
Proto má AMD tento výrazný náskok, který navíc podporuje plně open-source vývojem. Žádné syslení projektů pod vlastní kapotu. Tam, kde Nvidia drakonicky prodražuje monitory svými předraženými G-SYNC čipy, AMD uvede otevřený bezplatný standard FreeSync. Tam, kde Nvidia schovává spoustu GPU technologií do svých uzavřených systémů, AMD představí otevřený systém GPU Open. Tam, kde Nvidia skoro až aktivně hází klacky pod nohy vývoji otevřených ovladačů pro svá GPU, AMD prostě vše, co může, zveřejní a realizuje vlastní vývoj otevřených ovladačů (což má oproti Intelu díky pokročilejším architekturám výrazně nákladnější a náročnější).
Jistě i proto najdeme produkty AMD v herních konzolích. AMD totiž v posledních letech za Lisy Su dokázala konečně dojít do bodu, ve kterém prakticky nikdy ve své historii nebyla: může nabídnout kompletní platformy včetně kompletní softwarové podpory. Tomuto bodu byla nejblíže možná tak před 20 lety, kdy bylo možné procesory Athlon / Duron párovat s čipsety jako AMD 760 a AMD 761 – ale i ty používaly jižní můstek od VIA.
Intel tak s řádově menší AMD bojuje na více frontách. Jak se mu daří boj na poli hardwaru, resp. jaké procesory Core 12. generace včera představil a o od nich a jejich architektonických novinek očekávat, zde nebudeme rozebírat, to již udělal velmi detailně Jan Olšan na Cnews. Mně dovolte v následujících odstavcích přiblížit nejnovější dopisy Pata Gelsingera na téma otevřenosti.
Návrat inženýrského vedení do Intelu
Proč ten sáhodlouhý úvod: v únoru se do Intel, a to rovnou do čela společnosti, vrátil po zhruba dekádě Pat Gelsinger. Tedy člověk, který do firmy nastupoval ve svých 18 letech, mezitím vystudoval elektroniku na Stanfordu, podílel se na procesorech 80386 a později stál i u zrodu standardů jako USB či Wi-Fi. Zkrátka a dobře, je to vzděláním, povahou i historií ve firmě (byl mimochodem prvním CTO) inženýr tělem i duší. I proto působí na tiskovkách tak trochu divně, což lze říci i o Lise Su. Ale co neumí na pódiu, to dohání v práci. Jako Lisa Su.
Před pár dny na svém LinkedIn publikoval Otevřený dopis otevřenému ekosystému. V případě zájmu je vám plně k dispozici v originále, já zde vypíchnu několik podstatných myšlenek.
Pat začíná vzpomínkou na svá mladá léta po nástupu do Intelu, Tehdy věřil, že [oni] změní svět k lepšímu, technologie budou mít pozitivní dopad na lidi celého světa. Dodnes to tak cítí (a mimochodem to mu lze věřit, pravidelně tohle říkal i v dobách, kdy šéfoval VMWare) a věří, že tahle míra vlivu a samotný účel by měl být společným všem oblastem i lidem, každému vývojáři v každé firmě. Posouvat lidskou rasu kupředu za pomoci technologií, bez omezení toho, kdo má k čemu přístup. Kvůli tomu Pat zakládal v roce 1997 firemní akce Intel Developer Forum (IDF).
Dnešní technologové stojí na bedrech a práci jejich předchůdců. Vždyť vše potřebuje internet, osobní počítače a sítě. Ano, ve všem je rivalita, ale ekosystém jako takový byl otevřený všem. Současné světové výzvy víc než kdy dřív potřebují právě tuhle otevřenost, transparentnost. Jako příklad Pat uvádí, že výzkum v oblasti molekulárního / atomového mapování SARS-Cov-2 probíhal na na superpočítači Frontera v Texas Advanced Computing Center a to vše nebylo zbudováno přes noc, jen tak. Byla k tomu potřeba spolupráce univerzit, vládních agentur i korporací, jako je tomu i u výzkumů v oblasti rakoviny či klimatických změn. Právě tato otevřená spolupráce je klíčová.
Proto, jak Pat píše, věří plně v otevřenost, v open-source, který pohání naši softwarově-definovanou infrastrukturu. Intel dle něj má v tomto dlouhou historii, vzpomíná právě USB a Wi-Fi či Bluetooth. Ale i další věci, různá API, která se dnes běžně používají a na kterých firmy otevřeně spolupracují. Pat věří, že tohle je potřeba, pro všechny koncové uživatele, vývojáře, partnery, podniky, toto přináší onen budoucí úspěch a chuť do dalšího výzkumu a vývoje.
Pat věří, že otevřený ekosystém bude vždy vítězit. Bez ohledu na to, zdali vyrábíte přístroje, mobilní či desktopové, serverovou infrastrukturu či cloudy, sítě, bezdrátové systémy a platformy, bez ohledu na to, zdali jde o hardware či software, IoT či velká data, zavedenou velkou společnost či startup, musí být tato zkušenost s otevřeným ekosystémem přesvědčivá, bezpečná, prostě lepší. A proto se Intel nyní zavazuje k otevřenosti. Můžeme od něj do budoucna čekat toto:
- znásobení svého historického úsilí v otevřených platformách, s důrazem na inovace a urychlení vývoje pro naši společnou budoucnost
- investování do otevřených softwarových systémů, jako Intel oneAPI, pokračující spolupráci na celosvětových průmyslových standardech
- podpoření vývojářů většími možnostmi širší volby ekosystémů
- spolupráce s průmyslovými partnery na řešení systémových výzev v oblasti bezpečí a distribuce
- práce s akademickou sférou a vývojáři na inovacích pro budoucí výzvy jako neuromorfních a kvantových počítačích – vše otevřeně
- inkuzivní přístup v podpoře komunit zahrnující rozmanitost a rozdílnosti, neb to nás činí lepšími
Kvůli tomu všemu se vrací duch konferencí Intel Developer Forum, s inaugurační akcí Intel Innovation, která proběhla včera a předevčírem. Zde měl Pat svou keynote, kterou si můžete pustit. Kromě toho se v těchto dnech ozývá dalším šéfům firem, aby se k otevřenému ekosystému připojili. Proto zítřek na tom závisí.
Vyplývá z toho něco konkrétního?
Pat volil na sebe nezvykle velká slova. Hovořil spíše obecněji a v širších souvislostech. Intelu z uvedených informací plynou nějaké závazky, ale nejde o nic, co by nebylo logické, případně už nebylo nějakou dobu v běhu. Já osobně čtu mezi řádky i další věci. Jak jsem psal již v mnoha některých dřívějších textech, svět se změnil a Intel na to musí reagovat.
Nemůže už si hrát na výjimečnou firmu, která vše ustojí sama a bude lepší než zbytek světa. Z hlediska výrobních technologií zaostává. Konkurence má k dispozici stejné EUV skenery od ASML se stejnou výbavou od ZEISSe a dokázala s nimi za poslední roky daleko víc. Mám na mysli TSMC, jejíž zakladatel Morris Chang se tuhle vyjádřil na adresu Pata Gelsingera poměrně nelichotivě. Ale i to patří k de facto konkurenčnímu boji a 90letý Chang už si nemusí brát servítky.
Intel musí chtě-nechtě spolupracovat a více se otevírat světu. Co bylo před 20 lety nemyslitelné, je součástí nového směřování společnosti (třeba otevřenější továrny, jak jsme si psali dříve). Ano, Intel již nebude takový, jaký býval řekněme v 90. letech či dekádě po příchodu architektury Conroe, protože by během této dekády víceméně přestal existovat.
Prozatím nelze předvídat, zdali se velké sliby Pata Gelsingera naplní. Příchozí platforma Alder Lake je prvním střípkem, který ukazuje, že pod jeho vedením se Intel opět nebojí riskovat a sázet na nové koncepty (do té doby oni cifršpióni jen udržovali chod společnosti malými evolučními změnami). Po Alder Lake ale musí nutně přijít lepší výrobní procesy a další zlepšování architektur, a to vedle CPU ideálně i GPU – opět teprve příští měsíce ukáží.
Zatím je kromě samotné změny směru společnosti vidět jen málo věcí, ale Pat Gelsinger je u kormidla teprve pár měsíců. Do karet mu jistě hrají i geopolitické změny ve světě, kdy samy USA nenechají Intel padnout, protože jde vedle bývalých továren IBM asi o jedinou použitelnou alternativu, pokud nechtějí mít v kritických systémech infrastruktury nebo bojových systémech jako F-35 čipy, které byly vyrobeny (mimo jiné) čínskými zaměstnanci v tchaj-wanských či jihokorejských fabrikách na druhém konci světa.
Intel jako takový po dlouhá léta prokazuje, že mu otevřenost v technologiích není cizí. A nejde jen o ty provařené věci jako USB, Wi-Fi či BT, ale i o další standardy či implementace standardů. Vždyť jeho lidé sedí v Khronosu, jeho lidé vyvíjejí Linux, jeho lidé pracují na GNU projektech, jeho lidé se věnují kompresi videa atd. Uzavřenost plynula spíše z korporátní části tohoto kolosu, kdy Intel prosazoval svoji nadřazenost. Ta je minulostí, to víme a Pat to konečně jako první firemní CEO nepopírá. Ba dokonce máme jasný a velký důkaz, že lakování reality narůžovo a ignorování zjevných rozporů mezi realitou a tvrzeními společnosti je pasé: u Alder Lake si Intel už nehraje na TDP – PL1 – PL2. Limity odpovídající PL1 a PL2 jsou nyní plnou, veřejně komunikovanou součástí parametrů CPU, tedy Intel vůbec poprvé jasně hlásá a výrobcům desek doporučuje, aby jeho 125W procesory běžely po neomezenou dobu na 241W limit odběru v Turbo režimu.
Osobně si z toho odnáším tento aktuální závěr: ač zatím stále není jisté, jestli / jak Intel naplní své velkolepé plány, Pat Gelsinger dosavadními činy potvrzuje, že nehovoří jen tak do větru a opravdu mění Intel k lepšímu. Otevřenějšímu.
