Kolem Intelu se toho s ohledem na jeho široký rozsah činností děje ukrutánsky moc a není v mých silách zde vše shrnout. Připomeňme si tedy pouze hlavní body. Vynecháme už všem známé evergreeny jako vzestup AMD od uvedení prvních Ryzenů / Threadripperů / EPYCů až po bezpečnostní chyby, které se objevovaly od příchodu Spectre / Meltdown / atd. Podíváme se čistě na dění v posledních měsících.
Odklon stavitelů superpočítačů k AMD už známe, ilustruje jej třeba ten evropský. V Itálii sice loni nahodili stroj s hromadou 32jádrových Xeonů Platinum 8358, ale GPU část zde obstarává Nvidia s moduly A100. Jinak to je spíše doména AMD, tu a tam ARMů či POWER a „dosluhujících“ starších strojů s Xeony na nižších výkonnostních pozicích.
TIP: Odchod, nebo vyhazov Raji Koduriho? Zakladatel, tvář a motor snah Intelu o samostatná GPU končí
Loni se objevily další spousty chyb v CPU se „sexy názvy“ jako Hertzbleed a RETBLEED, povětšinou jimi více trpí Intel, případně dopad na jeho výkon je větší než u AMD. Už loni v létě jsem si tak na adresu Intelu zabrblal, dovolím si sám sebe ocitovat:
„… Takhle jen sledujeme v přímém přenosu telenovelu Ústup Intelu do pozice druhořadé firmy … Uvidíme, jaká překvapení si scénáristé připraví v dalších dílech. Intel byl světová stálice, u které se dalo spolehnout na její hodnotu. A nemyslím jen tu akciovou, ale i morální. Bohužel svět překročil hranici jeho možností a tak možná bude mít lidstvo za 10 či více let zase o jednoho bleeding-edge výrobce čipů méně.“
Grafiky Arc se nepovedly
Dění šlo od té doby dál. Intel uvedl třeba solidní základní grafiku Arc A380, avšak její cenu nadstřelil nad Radeony RX 6400 / RX 6500 XT. Dnes se (do)prodává za 3800Kč a myslím, že jsem ji někde zahlédl na chvíli i za 2999 Kč – to by byla adekvátní cena před půl rokem, dnes nikoli, neb Radeon RX 6400 lze koupit za 3500 Kč. Podobné platí i pro Arc A770 a A750.
Bohužel pro Intel, přes všechno prostě nemohl dohnat čtvrt století know-how, které AMD a Nvidia v GPU a hrách má, ani stejně dlouhou historii vývoje optimalizací pro tisíce her, které prošly trhem. Stejně tak léta zkušeností AMD a Nvidie s výrobními procesy TSMC (připomeňme, že Intel GPU jsou navzdory 6nm TSMC výrobě markantně horší v provozních vlastnostech než ekvivalentní GPU AMD a NVidia). Oboje se nedá dohnat nezávislým vývojem, i kdybyste do toho nasypali triliardu dolarů. Ale pojďme dál.
Intel představil 13. generaci Core, Raptor Lake, což byl po 12. generaci Alder Lake příjemné pokračování svěžího větru, které srovnalo krok se Zen 3 (např. Ryzen 5950X), byť za cenu vyšší spotřeby. Ale Intel to opět trošku zkazil tím, že skutečnými Raptory jsou jen dražší vyšší modely od Core i7–13700 výše, cokoli pod tím jsou vylepšené upravené modely z 12. generace – zdá se, že čipů zbylo příliš a Intel tak začal ve větší míře přeznačovat produkty.
Jenže do toho AMD uvedla Zen 4 (např. Ryzen 7950X) a opět posunula konkurenční boj dál. Do toho se obecně propadá trh PC, jakkoli se Intelu daří držet slušné podíly, či je i vylepšovat.
Intel v lednu během CES ohlásil 4. generaci CPU Xeon Scalable „Sapphire Rapids“ a lepená GPU Ponte Vecchio pro datová centra, nicméně žádná velká dostupnost se nekoná, ceny jsou extrémně vysoké, spotřeba také výrazně vyšší a celkově jsou EPYCY výhodnějším řešením, pokud zákazník nepotřebuje něco, co umí jen Xeony.
Nenaplněné sliby Raji Koduriho
Skončily tak zlaté roky Intelu, firma začala propouštět, snižovat platy a už se otevřeně hovoří o tom, že sáhne na dividendy. A do toho nám takřka ze dne na den končí šéf vývoje Intel GPU, Raja Koduri. A to je samo o sobě velmi zajímavá událost.
Raja Koduri
Raja Koduri totiž přišel do Intelu, aby realizoval něco, co osobně charakterizuji jako „poslední pokus o vstup na pole GPU“. Nyní navíc šmrncnuté potřebou míti v portfoliu i výpočetní akcelerátory pro HPC, AI, automotive a další segmenty. Raja Koduri dostal štědrý rozpočet, možnost přetahovat experty z jiných firem a celkově Intel za éry Krzanicha, Swana i nyní Gelsingera do vývoje, propagace i výroby GPU nasypal nemalé miliardy dolarů.
No a co čert nechtěl, Raja Koduri selhal. Můžeme samozřejmě vše zaobalit do marketingovým a PR povídaček. Můžeme tvrdit, že Raja odvedl v Intelu skvělou práci (jistě se neflákal, to je jasné), jeho pozice na poli GPU je lepší než kdy jindy (což je, protože do té doby byla nulová) a firma mu děkuje a přeje hodně štěstí do nadcházející kariéry. Ale copak by byl nejprve Raja Koduri sesazen z pozice vicepresidenta a krátce poté dobrovolně odešel z mega-korporace, kde měl vidinu na miliónové výdělky ročně i celosvětovou slávu, do nějakého nově založeného startupu? Není to spíš jen snaha o korektní odejití zaměstnance bez vlivu na pokles ceny akcií? Prostě to nedává smysl, proto jsem přesvědčen, že Raja Koduri nejspíš nasliboval „kravaťákům“ ve vedení Intelu před 5–6 lety pověstné hory a doly, ale nic takového nevybudoval. Pat Gelsinger je původem inženýr, takže měl nejspíš jasno od prvního dne, ale dal Rajovi šanci to dohnat. Nestalo se a proto Raja už v Intelu balí krabice a za týden firmu opustí.
Současná pozice Intelu
Shrňme tedy současnou situaci Intelu:
- Intel má na trhu poměrně slušné desktopové procesory Raptor Lake – výkonově zhruba srovnatelné s AMD, byť ve vyšším segmentu za cenu až dvojnásobné spotřeby (v nižších segmentech je situace pro Intel daleko lepší).
- V noteboocích se vyplatí volit spíše AMD, pokud jde uživateli o vyšší výkon než na „běžné činnosti“.
- AMD už po léta vládne herním konzolím Xbox i Playstation, její APU pohání i Steam Deck (v Nintendo Switch je Nvidia Tegra, Intel nikde)
- Na poli GPU se Intel pokusil prorazit s projektem Larrabee (2008+), neuspěl. V posledních letech se pokusil prorazit s novými GPU postupně rodin DG1 a DG2 – neuspěl. Šéf vývoje Raja Koduri byl odejít a karty generace Arc (A380, A750, A770) pomalu cenově klesají do jakéhosi křečovitého výprodeje.
- V ultramobilním segmentu Intel prohrál, navzdory mnohamiliardové snaze dostat Atomy do smartphonů (možná vzpomenete vybraných smartphonů jako Asus ZenFone 2 před 8 lety) jej levné ARMy převálcovaly.
- Intel se stále nevymanil z problémů s výrobními procesy (vleče se od přelomu 14nm a 10nm generace, tedy zhruba 7 let) a nepodařil se mu (prozatím?) byť částečný přechod k TSMC.
- Ztrácí podíl v noteboocích, desktopech a zejména HPC, serverech a pracovních stanicích, kde AMD EPYCy nabízejí nesrovnatelně výhodnější řešení.
- Nástupce 13. generace Core, tedy Meteor Lake, se pro desktopy odkládá/ruší a procesory ponesou i menší než původně plánovaný počet jader – další indicie vlekoucích se problémů s výrobou. Přijde jen refresh a po něm Arrow Lake – papírově zajímavá generace, která bude stát ale spíš proti AMD Zen 5. Pokud Intel splní sliby, bude to dobré a karta se mu obrátí v lepší, ale po letech nesplněných slibů lépe nevěřit, dokud neuvidíme. Mimochodem, CPU dlaždici této generace by Intel měl vyrábět 3nm procesem u TSMC (to je ta kapacita na výrobních linkách, která jej stála několik miliard USD předem).
Intelův tipping point
Jinými slovy: Intel už překročil kritickou časovou hranici, po kterou by mu odběratelé a IT plánovači byli schopni odpustit dočasné problémy. Varoval před tím již předchozí CEO Brian Krzanich před 5 lety, aby AMD nezískala více než 15–20% podíl v serverech. Stalo se. Nyní už se zákazníci, mohou-li a dovolí-li jim to povaha jejich zakázky, orientují na lepší konkurenční produkty, což typicky znamená AMD. Intel nemůže tento trend zastavit – ne se současnou nabídkou, ne s nabídkou, kterou v roadmapách slibuje na nejbližší rok – nemluvě o tom, že není jisté, jestli něco z toho uvede včas / v dostatečném množství a konkurenční AMD nebude mít mezitím také něco znatelně lepšího.
Intel už nemůže zastavit propad a obrátit jej opět v růst, může už jen tento propad zpomalovat. Za dveřmi podle všeho nečeká žádná zázračná technologie, unikátní a vyvinutá u Intelu, která by trend opět obrátila o 180° ve prospěch Intelu (co mělo používat proces Intel 20A, nakonec pojede na 3nm TSMC apod.).
Může se však zatím spolehnout na fakt, že je americkou firmou vyrábějící zejména v USA. Proto se nebojím se, že by Intel přestal existovat. V dnešní extrémně složité geopolitické situaci, která si svým aktuálním stavem a trendy vývoje nezadá s Kubánskou či Berlínskou krizí, si USA ani západní svět nemohou dovolit vyrábět klíčové produkty jen někde na ostrůvku kousek od komunistické Číny, ostrůvku, kolem kterého čínská armáda každý den prohání desítky letadel a lodí. Nejde přitom o nějaké procesory pro kancelářské stroje.
Klíčové produkty jsou například čipy pro řízení kritické státní infrastruktury, čipy do letounů F-35 či B-21, ale i starších strojů jako F-16, F/A-18 Super Hornet či jiných zbraňových, kosmických a dalších systémů. Toto je tichá válka o vládu nad světem 21. století, která se momentálně vede na ose USA-Čína, protože jak ukazuje Ukrajina, jsou to technologicky pokročilejší zbraně, které dávají velkou výhodu proti početně většímu nepříteli. A jedna válečná fronta, na které se válčí už drahně let, je tvořena jedničkami a nulami a poháněna miliardami tranzistorů spínanými miliardkrát za sekundu. A ty umí Intel vyrábět třeba v Arizoně, o čemž si AMD může nechat jen zdát.
Dnes si nedovolím vyslovit žádný jednoznačný závěr. Byl bych schopen polemizovat nad důsledky nějakého pozvolnějšího ohlášeného plánu na odchod Raji Koduriho z GPU týmu Intelu, ale razantnost posledních pár týdnů, které jej vymetly ven z Intelu naznačuje, že se chystá něco velkého. Pat Gelsinger je v posledním roce méně čitelný, než byl kupříkladu v letech, kdy šéfoval VMWare.
Těžko usuzovat, kam se věci usadí, protože obrovskou neznámou v tom, co bude s Intelem, představuje AMD a její nadále běžící úspěšné tažení světem. Strýček Google říká, že tržní kapitalizace Intelu je nyní 120 miliard USD, zatímco u AMD jde o více než 160 miliard USD. To je obrovský, naprosto bezprecedentní vzestup AMD z hrobníkovy lopaty na světové výsluní, které historicky připomíná snad jen Apple v letech po návratu Steva Jobse do firmy.
Pat Gelsinger (Intel)
Když Ron Howard v roce 1995 natočil film Apollo 13, Tom Hanks se do tématu projektu Apollo zamiloval a nakonec se stal ústřední postavou výtečného 10dílného seriálu Ze Země na Měsíc (1998) tento projekt mapující ve skvělé dramatizaci. V prvním díle Can We Do This? se Dan Lauria hrající tehdejšího šéfa NASA, Jamese E. Webba (po něm se dnes jmenuje jistý teleskop), ve scéně po Kennedyho slavném projevu ohlašujícím americký projekt letu na Měsíc a návratu posádky, ptá, kdo chce jeho práci. Nyní, když dopisuji tyto řádky, si kladu otázku, zdali se Patu Gelsingerovi něco podobného také nehoní hlavou. Jeho pozice CEO Intelu je nejtěžší pozicí šéfa této korporace, jakou kdy kdo zastával.
Jaká byla pozice IBM v 70. letech a jaká byla na přelomu století? A jaký bude za 30 let ode dneška Intel?
ČLÁNKY DO MAILU