Názor k článku Intel usnul na vavřínech a probudí se do jiného světa velkých konkurentů od Petr M - Já se vůbec kolikrát divím, jak mohl Intel...

Já se vůbec kolikrát divím, jak mohl Intel takhle vyrůst s jeho přístupem. Oni se totiž takhle sebevraždili už dávno před x86.

Například I8080, NMOS, 2MHz max. Tři napájecí napětí 9+5V, -5V, +12V), dvoufázový hodiny s amplitudou 9V. Ke své činnosti potřeboval další dva brouky, generátor hodin a řadič sběrnice. Nemluvě o tom, že na všechno musely být obvody kolem.

O rok pozděj konkurenční Z80, taky NMOS, ale 2,5MHz (pozděj Z80A 4MHz a Z80B 6MHz), napájení prostě +5V, hodiny TTL. All in one v DIP40, včetně interrupt kontroléru se 128 zdroji a 128 prioritama a refreshem DRAM na čipu. Instrukční set binárně kompatibilní s I8080 (ve smyslu, že program kompilovaný pro I8080 běžel na Z80, ale nevyužil jeho schopnosti naplno) a rozšířený o index registry, druhou sadu registrů pro rychlejší přerušení a booleovský operace s bity.

Jo, a I8080 dělal v podstatě jenom Intel (i když třeba Tesla Bratislava měla klon MHB8080, nevím, jak moc byl licenčně čistý). Z80 měla několik alternativních zdrojů krytých ofiko licencí - Toshiba, Sharp,... Kdybych v té době měl vybírat CPU pro kompl s CP/M, byla by volba celkem jasná.