Tento článek volně navazuje na dřívější sérii textů zaobírajících se zejména problémy Intelu s přípravou 10nm výrobního procesu. Reflektuje nejnovější informace, se kterými přišli jak čelní představitelé Intelu (vč. šéfa Boba Swana), tak jeho významní partneři (ASML).
Fakta na stole
Opět tedy velmi stručně rekapitulujme současný stav, tedy to, co je reálně na trhu a jaké události přinesly poslední měsíce:
- Intel neprodává žádné pořádné 10nm procesory pro desktopy či běžné notebooky (jen omezené množství velmi úsporných čipů s malým počtem CPU jader).
- Intel nemá na trhu žádná GPU (v přípravě jsou produkty řady Xe, ale nabírají zpoždění oproti plánům).
- Výroba stojí na oproti konkurenci zastaralém 14nm procesu (bez EUV).
- Konkurence (AMD) nutí Intel vyrábět čipy s více jádry ⇒ ze 14nm waferů vychází méně čipů, které navíc musí být prodávány levněji (platí zejména pro HEDT platformu).
- AMD s každým dalším kvartálem ubírá Intelu podíl v desktopech i serverech.
- Dell viní firmu Intel z nedosažení stanovených příjmů kvůli nesplnění dodávek nasmlouvaných objemů CPU.
- Některé čipy Intel musel vrátit z 14nm na 22nm výrobu (vybrané čipsety), aby uvolnil kapacitu 14nm linek pro CPU.
- Bylo prodlouženo udržení některých 22nm CPU v nabídce (EOL až příští rok).
- Marketingové oddělení firmy manipuluje testy CPU tak, aby vedle AMD Ryzen / Threadripper nevypadaly zastaralé procesory Intelu tak tragicky.
- Stále jsou zveřejňovány další a další bezpečnostní chyby v CPU Intel.
- Intel nemá na trhu produkty s PCI Express 4.0 (AMD ano, POWER také).
Když byla svého času v krizi AMD (konec éry Hectora Ruize, přezdívaného Hector „Ruin“ plus přechod od Phenomů II X6 na nepříliš povedené Bulldozery), tak jsem tvrdil, že Rory Read jako krizový manažer odvádí svoji práci záchrany, resp. transformace AMD víceméně logicky a správně. Po jeho éře, kdy AMD prodělala nemalé změny, teprve mohly přijít další kroky, které vedly zejména ve jmenování Lisy Su na místo ředitelky, kterážto se svým Ph.D. z MIT za SOI technologii byla vynikající volbou pro éru následnou, kdy už firma byla poučena z hloupých nabubřelých rozhodnutí (upřednostnění ultra-robustní a na svou dobu nevhodně koncipované architektury Bulldozer) a mohla se začít vést na vlně, na které jede dodnes, zkráceně jí říkejme Zenová.
Též Intel se pohybuje v cyklech, kdy se daří a poté nedaří. Má za sebou špatnou éru Pentií 4, kdy v důsledku prvního 1GHz procesoru světa v podání AMD a zuření tehdejšího šéfa Barretta firma vyvinula něco podivného, co cílilo na honění se za co nejvyššími frekvencemi bez ohledu na efektivitu IPC. Po téhle špatné éře následovala mnoholetá jízda na vlně jménem Core, na níž díky výše zmíněným nešťastným rozhodnutím AMD mohl Intel jet výrazně déle, než by si zasloužil. Logicky tak usnul na vavřínech a nyní se opět nachází v éře nedobré, kdy musí řešit dřívější chybná rozhodnutí a letargii.
Mezi ta chybná rozhodnutí vedle 10nm procesu můžeme zařadit i spoustu holubů na střeše v podobě příliš velkých soust, ať již šlo o Larrabee nebo třeba projekt Light Peak. Jsem přesvědčen (a možná už jsem to dříve někde psal), že Bob Swan plní pro Intel podobnou úlohu jako Rory Read svého času pro AMD: záchranu a transformaci firmy. Mezi „pitomoučké“ kroky, z nichž některé zmiňuji v bodech výše, tak nově přibývá to jediné, co Intel může použít jako rizikovou vábničku pro ubývající fanoušky a klientelu, revidovaný náhled na budoucí výrobní procesy.
Variace na průběžný tick-tock s backporty?
Intel, potažmo Bob Swan, to vidí následovně: Koncept tick-tock či PAO jsou samozřejmě pasé. Nynější výhled říká, že vždy bude na daném výrobním procesu postupně vyvinuto více generací, přičemž z generace následné bude možné na novější iterace té předchozí backportovat nějaké inovace. To dává smysl, za předpokladu, že to půjde technicky realizovat.
Intel roadmapa 2019–2029
Nejdůležitější informací, která z grafu plyne, ale je to, že Intel opět naznačuje kadenci co 2 roky, to nanometrově menší výrobní proces. To je vlastně obdoba původního konceptu tick-tock, o kterém můžeme říci, že fungoval vlastně jen kolem 32nm procesů (tedy architektur Nehalem a Sandy Bridge, se skřípěním zubů ještě Ivy Bridge).
Historie tedy říká, že pokud jen s přechodem ze (zpožděného) 14nm procesu na (ultra-zpožděný) 10nm proces (nyní už o 5 let) má Intel tak fatální problémy, asi těžko věřit tomu, že dva roky poté uvede spektrum 7nm produktů, o 2 roky později 5nm atd.
Bob Swan správně ale hodnotil, že s klesajícími nanometry je každé sebemenší zlepšení procentuálně obrovským skokem. Přechod od 45nm na 32nm nebyl až tak náročný, a to šlo o pokles o 13nm. Papírově podobným by byl třeba pokles od 22nm k 10nm, případně 7nm, ale to už je skok doslova obrovský. Proto musí zmenšování co do nanometrů zvolnit a ostatně i proto třeba konkurenční Samsung má vedle 7nm ohlášen i 6nm proces, který lze de facto považovat jen za mírně upravenou vylepšenou variantu 7nm procesu.
Tedy abychom to prozatím uzavřeli: Intel v nejnovější roadmapě, která je známa, namaloval 10nm produkty do roku 2019, který za 2,5 týdne končí. V obchodech žádné 10nm 8 a více jádrové procesory nejsou. Tu roadmapu totiž před několika dny osvěžila firma ASML, vycházela přitom z poslední verze od lidí z Intelu ze září, ale první její výskyt vystopoval no-X už do května. A jak správně komentuje, tehdy to ještě Intel viděl s příchodem 10nm produktů růžověji, než dnes.
V posledních měsících značně osciluje termín uvedení 10nm CPU Intel na trh do rozmezí let 2019 až 2021. Ano, Intel má formálně na trhu 10nm CPU už delší dobu, ale nic z nabídky nejsou velké mnohojádrové procesory, které by mohly konkurovat Ryzenům ani první, ani druhé generace. Takže až formálně je datum 2019 u 10nm procesu správné, já tvrdím, že to není plně pravdivý údaj a letos už Intel velké 10nm procesory do prodeje neuvede. Vše v grafu by tedy mělo být posunuto nejméně o 1 rok, což znamená, že oproti původním odhadům Intelu (10nm proces v roce 2015), je vše zpožděno o (nejméně) 5 let. Kdo věří, že 2 roky po velkých 10nm CPU uvede Intel velké 7nm procesory, nechť klidně hodí kamenem.
Tato nejnovější dostupná roadmapa je prozatím spíše dokument pro uchlácholení akcionářů a vzkaz odběratelům: dejte nám ještě rok-dva a pak to bude zase skvělé. Což o to, ten rok-dva Intel dostane, protože i kdyby třeba Dell chtěl od AMD odebrat 10 miliónů ks Ryzenů, tak nemá šanci, protože AMD zkrátka nemá k dispozici takové výrobní kapacity u TSMC a TSMC je momentálně jediná na světě, která je schopna nové Ryzeny a Threadrippery pro AMD v potřebné kvalitě vyrábět.
Vyzní to možná šíleně, ale i s ohledem na nasmlouvání výroby Intel CPU ve fabrikách Samsungu, je jasné, že na třetí planetě naší sluneční soustavy se aktuálně zoufale nedostává výrobních kapacit pro čipy, které by trh pojmul. Všichni, kdo mohou, stavějí nové továrny a nejde jen o Intel či TSMC a Samsung, ale také třeba WD/SanDisk/Toshibu. Jsem toho názoru, že tuto situaci v Intelu před 5 či 10 lety opravdu nemohli očekávat, bez ohledu na to současné 10nm trápení.
Mimochodem, povšimněte si, že mezi všemi těmi Spectry, Meltdowny, dekananometry a HyperThreadingy se tak nějak ztrácí případné zvěsti o nějaké, po více než 10 letech zase revoluční nové x86 CPU architektuře od Intelu. Intel žil z Core dobrých 10 let. AMD má na tohle nyní koncept architektury Zen a ještě několik let s ní může vydržet v rámci průběžných optimalizací. Intel ne, musí přijít s něčím novým, čím by zase AMD z hlediska IPC odskočil.
ČLÁNKY DO MAILU