Jeho příklad s kuchyní byl mnohem lepší než příklad s kradeným masem.
Ve chvíli kdy kuchař ukradne maso a prodá ho třetí straně, poškozuje tím pouze zaměstnavatele. Kdežto když ukradnu osobní data klientů firmy a prodám je, utrpí tím hlavně klienti. V prvním případě má zaměstnavatel motivaci hlídat si to. V druhém ji neměl, spíš naopak. Stejně jako neměl majitel restaurace důvod hlídat si hygienické podmínky v restauraci dokud neexistovaly předpisy a kontroly.
Jinak i zaměstnavatel který data vynese se dá postihovat. Od toho máme NDA.