MythTV je distribuovatelný a nečekaně škálovatelný systém s frontend-backend architekturou. „Distribuovatelným“ míním, že systém může (ale nemusí) běžet i na více strojích než jen jednom; „škálovatelným“ potom, že MythTV dokáže pružně růst spolu s našimi požadavky (s jídlem totiž roste chuť).
Backend je (zjednodušeně řečeno) ten počítač v systému, který není připojen na TV obrazovku nebo monitor. Obvykle obsahuje televizní tuner(y), tedy TV karty nebo jiná zařízení, která dostanou TV signál dovnitř počítače v rozumné formě. Není to však pravidlem – můžeme mít i backend, který jen poskytuje další diskový úložný prostor, nebo třeba jen výpočetní čas pro hledání a značkování reklam v nahraných pořadech či překódovávání do úsporného MPEG-4. Backendy se dělí na jeden master backend (který řídí plánování nahrávání a další klíčové úkoly) a na slave backendy (pomocníky, kterých může být nula až mnoho). Jakmile v existujícím backendu(backendech) začnou chybět sloty pro další TV karty anebo konektory pro další disky, máme možnost přidat další slave backend, třeba do garáže, sklepa nebo na půdu k anténám a tak systém roste bez nutnosti vyhazovat existující zařízení a bez přerušení jeho běhu.
Frontend je potom ten počítač (nebo nějaké jiné z mnoha zařízení, na kterých MythFrontend dokáže běžet – např. Apple TV, Microsoft XBox či Roku), který se stará o zobrazení videa na obrazovce televize či monitoru (a přehrávání zvuku v reproduktorech). Pro informace o nahraných pořadech atd. se frontend připojuje vlastním Myth protokolem k master backendu. K samotným terabajtům videodat na vzdáleném backendu se pak frontend může dostat buďto přes dobře nakonfigurovaný síťový filesystém (nfs, cifs), anebo použije streamování Myth protokolem. Frontendů můžeme mít v síti kolik chceme, což otevírá bezvadné možnosti, pokud má náš byt/dům více televizních míst (kromě obýváku třeba i dětský pokoj, pracovnu či ložnici), více lidí s nekompatibilním TV vkusem (když se jedna generace dívá večer na pořad X, tak jiná generace může třeba na notebooku sledovat pořad Y) atp.
Krom jiného tohle rozdělení na backend a frontend šikovně řeší i otázku příjmu kódovaných kanálů. Mimochodem, kódované jsou zatím jen digitální satelitní (DVB-S) a kabelové (DVB-C) kanály, ale je docela možné, že se brzy (tak za tři roky, po vypnutí analogového vysílání) dočkáme i placeného, a tedy kódovaného digitálního pozemního (DVB-T) vysílání. S MythTV není potřeba kupovat zvlášť ke každé televizi parabolu/LNB (v případě sat. příjmu) plus DVB-C/S/T přijímač s dekodérem a dekódovací kartou.
Stačí nám všechno (především tedy drahou dekódovací kartu s případným měsíčním předplatným) koupit jen jedenkrát, protože dekódování probíhá jen na tom backendu, ve kterém je daný TV tuner (video se ukládá na disk už dekódované). Přehrávat uložené pořady lze poté už kdekoliv, což funguje i pro Live TV (tedy živé sledování televize v reálném čase, které je interně implementováno stejně jako dopředu plánované nahrávky). Toto je velmi silný argument pro domácnosti zvažující investici do dvou či více satelitních televizí – MythTV se pak vyplatí i čistě finančně, bez ohledu na kvalitu, kterou vnese do TV života.
Ačkoliv se celý MythTV systém dá samozřejmě nainstalovat i na jeden počítač a všechny součásti pak spolu v pohodě komunikují na localhostu (tomu se říká „kombinovaný frontend/backend“ — FE/BE), skutečná síla a výhody MythTV oproti jiným řešením se naplno projeví až při dalším rozvoji domácí multimediální sítě.
Nový uživatel MythTV obvykle začíná s kombinovaným FE/BE u hlavní televize a teprve později přidává frontendy do dalších místností. V jednu chvíli pak možná začne mít plné zuby těžko utišitelné a rozměrné skříně v obýváku a bude snít o miniaturním tichém frontendu a přestěhování backendu někam jinam, kde sejde z očí a hlavně z uší…
Je zkrátka dobré o těchto možnostech vědět, pokud si s myšlenkou nasazení MythTV u sebe doma pohráváte.
Jak vypadá MythTV?
Říká se, že vzhled je to, co prodává, a skutečně málokdo porovnává u srovnatelných výrobků jejich technické parametry – většinou se, především naše krásnější polovičky, rozhodují podle toho, jak který výrobek vypadá, ladí-li barevně s domácností apod. Je v tomto směru MythTV „prodejný“?
Klasický MythTV navenek (směrem k uživateli) reprezentuje MythFrontend a jeho pluginy (případně MythWelcome a MythTV-Setup), který je ovšem plně „skinovatelný“. Vzhled se v MythTV dá výrazně ovlivňovat volbou tématu (theme), což je sada XML souborů, grafiky a fontů. MythTV obsahuje pár vlastních témat, a na internetu jsou k nalezení i uživatelské výtvory, kolikrát velmi povedené.
Od poslední verze MythTV 0.22 (vydané začátkem listopadu '09), kdy došlo k přepsání GUI engine na zbrusu nový, tzv. MythUI, jsou možnosti „skinování“ ještě mnohem divočejší a nové téma může zásadně měnit nejen rozložení ovládacích prvků na obrazovce a jejich vzhled, ale i celkové ovládání.
Po změně tématu tak kolikrát vizuálně nezůstane kámen na kameni, takže časté střídání témat nelze (s ohledem na duševní zdraví případných méně pružných rodinných příslušníků) doporučit. Pro zajímavost, MythTV dokonce obsahuje volbu náhodného výběru tématu při každém spuštění…
Bohužel tento nový, skvělý, událostmi řízený MythUI engine vyžaduje i nová témata (není totiž kompatibilní se starými), takže je aktuálně nedostatek dobrých témat a uživatelé jsou vyzýváni k tvorbě vlastních. Proto teď vznikl i speciální mailing list pro diskuse jen mezi vývojáři témat. Dokonce je vyhlášena soutěž o nejlepší nové téma a vítězové dostanou i hodnotné ceny. Pokud máte grafické vlohy, neváhejte se do tvorby témat zapojit.
Kromě témat definujících vzhled obrazovky MythTV používá ještě témata pro OSD (on-screen display – což jsou informace zobrazované nad přehrávaným videem, např. různé ukazatele či menu). Většinou je možné použít jedno OSD téma i s několika různými tématy vzhledu, ale dobří autoři vytvářejí pro každé své téma vzhledu i barevně a prostorově perfektně padnoucí OSD téma.
Je vhodné dodat, že OSD témata jsou ještě zobrazovaná postaru, bez MythUI, ale to se v příští verzi MythTV spraví (a vypadá to, že to bude hodně efektní). Dlužno zmínit, že i některé pluginy (třeba MythMusic) a mnoho stránek s nastavením MythTV ještě nebyly konvertovány do nového MythUI a právě teď se vedou mezi vývojáři a uživateli živé debaty, jak to udělat co nejlépe.
Čím se MythTV ovládá?
Jako většina programů s grafickým rozhraním se MythTV dá ovládat myší a klávesnicí, pak taky poněkud netradičně joystickem, ale to pravé ořechové je klasické ovládání dálkové.
Dálkový ovladač je velmi důležitý prvek, který v očích normálních lidí promění „ten počítač“ (ke kterému mají respekt, případně odpor) na „něco jako video“ (které už ovládají v klidu a bez předsudků). Zkrátka dokud se vám v obýváku motá myš a návštěva šlápne na klávesnici před televizí, není to jaksi ono. A mezi námi, i pro skalního „ajťáka“ formátu hrdinů komiksů zaparkovaného výjimečně vleže u TV by uprostřed noční tmy bylo přece jen pohodlnější po paměti nahmatat tlačítka do ruky padnoucího ovladače, než manipulovat s rozměrnou klávesnicí.
MythTV frontend a všechny ostatní pluginy a příslušné programy jsou proto pečlivě navrženy tak, aby byly plně ovladatelné jednoduchým dálkovým ovládáním z pohovky vzdálené metry od televizní obrazovky (proto má MythTV všude ta velká tlačítka a písmena). GUI obsahuje i virtuální klávesnici, takže můžete zadávat i text (třeba URL do webového prohlížeče nebo jméno herce do plánování nahrávání pořadů) jen přes 6tlačítkový dálkový ovladač. S dobře naprogramovaným vícetlačítkovým ovladačem (MythTV maturita tedy zahrnuje i kvalitní kurz LIRC, jak si povíme později při konfiguraci) se však některé méně obvyklé činnosti provádějí výrazně lépe.
Kde vlastně vzít dálkové ovládání k počítači? I když je možné si poměrně jednoduše postavit vlastní přijímač (připojený třeba na sériový port nebo vstup zvukové karty) infračerveného signálu, který vysílají vaše současné domácí ovladače (pokud tedy víte, jakou frekvencí modulují své vysílání), tak bych přesto doporučil pořídit si zvláštní ovladač jen pro MythTV, který bude mít tlačítka odpovídající nejčastěji používaným funkcím. Dnes i ta nejlevnější TV karta či TV modul pro počítač vždy přichází s vlastním vhodným dálkovým ovladačem, takže po pár rozšířeních backendu o další tunery těch ovladačů doma člověk shromáždí slušnou sbírku.
Kromě TV karet se objevují dálkové ovladače i u lepších počítačových skříní určených do obýváku, a taky k některým základním deskám určeným pro stavbu HTPC (tedy multimediálních center, které MythTV představuje). A až už je těch ovladačů na stole příliš mnoho (TV, receiver, DVD, HTPC, …), můžeme se pokusit o jejich redukci ovladačem univerzálním, který naučíme vysílat kódy, které zná IR přijímač v našem počítači (a samozřejmě kódy všech ostatních ovladačů, kterých se chceme zbavit).
Tohle byly klasické IR (infračervené) dálkové ovladače, které díky projektu LIRC (Linux InfraRed Remote Controller) mapovaly stisky tlačítek démonem lircd na určité události, které MythTV s pomocí lirc knihovny vyhodnocoval podobně jako stisky kláves a podle nich potom prováděl určité akce. Existuje ovšem možnost ovládat MythTV úplně jinak, a to přes jeho telnet rozhraní, které, pokud je v nastavení povoleno, čeká na vaše povely na portu 6546. Toto využívá např. program v javě pro telefony Mobile Remote, MyMote pro iPhone, MythMote pro Android, Mythetomer pro Nokia N8×0 a nejspíš i další programy či projekty, které se takto mohou dostat MythTV dost „pod kůži“ (mají přístup i k interním informacím typu co se bude nahrávat apod.).
Příště se můžete těšit na konkrétní informace o hardware, na kterém MythTV běží, popis a fotky počítačových skříní, které v obýváku neudělají ostudu (ba právě naopak), doporučené TV tunery a snad i na jedno malé překvapení.
ČLÁNKY DO MAILU