Rozhodně nechci hájit starobylý SysV init. Modernější init systém je jednoznačně potřeba a systemd to dělá poměrně dobře – např. to, že služby jsou popsány spíš deklarativně než procedurálním skriptem, nebo že má větší kontrolu nad vzniklými podprocesy, že podporuje takové věci jako „socket activation“ atd.
Ale moje představa, jak by to mělo vypadat je, že bude jeden repozitář, ve kterém budou zdrojáky init systému a pak jiné repozitáře, kde budou zdrojáky volitelných modulů, různých NTP, DNS, HTTP a jiných serverů.
A když si pak budeš chtít zkompilovat init systém, tak do toho budou vstupovat jen zdrojáky init systému a ty ostatní si ani nemusíš stahovat. Opravdu v tom snížení komplexity a počtu řádků, které do toho vstupují, vidím přínos.
Také by to mělo být verzované sémanticky a po modulech, ideálně oddělit verzování API a implementace. Abych např. už z čísla verze init systému viděl, zda s ním bude kompatibilní moje služba – to, že mezitím někdo udělal nekompatibilní změny např. v NTP serveru mne nemusí nijak trápit a zvýšení jeho verze mi nevadí.