Presne tak, zakladni vlastnosti radice mu da vyrobce daneho procesoru. Z uzivatelskeho hlediska je to vlastne instrukcni sada, tj. to, co procesor "umi". Uvnitr to muze byt trosku slozitejsi, ale ne moc (zacina se nekde u 2000 ekvivalentu tranzistoru). Pro nas ostatni je to cerna skrinka s jasne definovanym rozhranim, funkci popsanou jak seznamem instrukci, tak i casovanim a vlivem na ostatni casti mikroprocesoru.
Praveze vyhoda mikroprocesoru a mikroradicu je v tom, ze se ta slozitost "schova" do programu, ktery je vetsinou lip upravovatelny nez cisty hardware. Nekde na puli cesty mezi cistym programovanim a obvodovym navrhem HW je VHDL a podobne jazyky.
Samozrejme pokud slozitost reseneho problemu roste, tak je zapotrebi se presunout na vyssi uroven abstrakce. Priklad: slozity dotaz do databaze se resi pomoci vysokourovnoveho SQL a ne ceckovym nebo assemblerovskym programem a uz vubec ne navrhem zapojeni obvodu, ktery tento dotaz v HW implementuje. Jinymi slovy: pokud se pri propojovani uz dostavate na tezko zvladatelnou uroven (treba ze zmena v jedne casti vede k velkym zmenam celeho systemu), muze presun od HW k SW pomoci, ale je to samozrejme mysleno obecne.