ZX 81 s 1KB paměti byl můj první počítač. Nejsem si již jist, ale mám pocit, že šachy fungovaly až s rozšířením na 16KB RAM. On ten 1KB se totiž sdílel i s obrazovou pamětí a tak se volný prostor rychle zmenšoval. Stačilo mít na obrazovce více řádek textu a veškerá paměť byla pryč - 32 x 24 = 768 bytů to zabralo v nejhorší variantě. Tady nepomáhal ani strojový kód, takže ten program by mohl maximálně na 4 znaky vypisovat kam mám přesunout figurku na skutečné šachovnici.
Ono to fungovalo trosicku jinak - pokud nebyl obrazovy radek uplne plny, tak v pameti zabiral min mista, protoze jako posledni znak se vkladal specialni kod (vetsi nez 128), ktery v soucinnosti s ULA zaridil prechod na novy radek. Vykladam to strasne zjednodusene ale vysledek je ten, ze u kratkych radku se vsech 768 bytu nezaplnilo.
Ad sachy na 1kB - je to genialni a docela fungujici vec. Tusim to neumi rosadu, brani mimochodem a jeste neco, ale jinak plne funkcni:
nerikam ze tomu vypisu rozumim, ale je to proste nadhera, dokonce bych rekl jeden z nejdokonalejsich kodu, ktere znam (dalsi hackeri pry nejakym podobnym zpusobem upravili na dalku program pro nejakou druzici letici k Jupiteru tak, ze do par zbyvajicich bytu nacpali dalsi funkce, ale mozna je to jenom urban legend, nevim).
Díky za odkazy, to jsem skutečně neznal a v emulátoru vyzkouším. Se šachy jsem se setkal až na Spectru a ZX81 jsem urychleně rozšířil napřed na 2KB a později na 16. Ono se skutečně do 1KB normálně nedalo vecpat skoro nic a na zmiňované supertriky jsem neměl znalosti. O rozsahu obrazovky jsem psal v souvislosti s normálním programováním a tam stačilo vykreslit na 32 pozici znak a zabralo to 32 bytů paměti. V nejhorším případě tak pro obyčejné programy zůstalo skutečně jen pár bytů.
Jupiter - kniha "Opravdoví programátoři nepoužívají Pascal", jednalo se o Voyager, rozpoznávací program, možno najít na Palm knihách, ale asi je to jen legenda.
Jinak chválím za výborný článek.