Tento týden při přednášce na Gartner konferenci v Orlandu, Florida, řekl Steve Ballmer (CEO Microsoftu) nekolik fascinujících věcí o Linuxu a Open Source obecně. A díky těmto poznámkám jsem konečně pochopil, proč přesně Microsoft Open Source nechápe.
Ballmer se zeptal: „Měl by být důvod věřit, že kód, který pochází od řady lidí z celého světa, bude kvalitnější než od lidí, kteří jej vytvářejí profesionálně? Proč je jeho původ lepší než u kódu tvořeného organizovaně? Nechápu to. Pro Linux neexistuje žádný vývojový harmonogram, nikdo, kdo by měl hlavu na špalku. Myslíme si, že je to výhoda, kterou komerční společnost může přinést – poskytujeme harmonogram vývoje, zabezpečení zákazníků. Oni ví, kam poslat e-mail. Nic z toho není pravdou v ostatním světě. A zatím si myslím, že náš model funguje docela dobře.“
Tento model pro Microsoft opravdu funguje, to je jisté.
Jádrem Ballmerových poznámek je zásadní neporozumění nejen Open Source, ale i softwarovému vývoji jakožto umění, nejen obchodu. Rozpitváme-li jeho tvrzení, říká, že vývojáři Microsoftu, jsa zaměstnanci, jsou zručnější a nadšenější než jejich Open Source protějšky. Jsou lepší, naznačuje Ballmer, protože mají své hlavy na špalku (zřejmě svou práci). To vše je pak součástí vývojového plánu. A protože díky němu Microsoft získá ročně $30 miliard, což pro nás není tak mnoho k placení, funguje tento model docela dobře.
To je ovšem nesmysl. Je to nesmysl, protože si Ballmer, stejně jako Gates před ním, plete obchodní úspěch s technickou stránkou. Harmonogram vývoje microsoftích produktů je manifestací jeho obchodních plánů, a to, co se v Redmondu počítá, je plán, ne harmonogram. Kolik technických iniciativ Microsoft s partnery s fanfárami oznámil a nikdy nedokončil? Tucty. Tam není žádný harmonogram.
Jestliže Microsoftí vývojáři nekontrolovatelně selhávají při tvorbě dobrého software, ale firma stejně překročí plánované výdělky, kolik z těch hlav bude opravdu na špalku? Velmi málo, možná ani jedna.
To, co měl Ballmer říci, bylo: „Je pravdou, že jsme v minulosti prodali nějaký opravdu špatný software a stydíme se za to, ale jsme pevně rozhodnuti se zlepšovat.“ Ovšem toto neřekl. To, co pravil, bylo: „Náš model funguje docela dobře.“
Nejsem si jist, zda „docela dobře“ přesně popisuje software, jehož bezpečnosní díry každoročně vystavují zákazníky desetimiliardovým ztrátám na produktivitě práce. A co se zabezpečení zákazníků týče, jedná se o zabezpečení proti čemu? Jistě ne proti microsoftímu software.
Proti Ballmerovu úlisnému pokrytectví tu pak máme Linuse Torvaldse, solidního chlapíka oddaného jak tvorbě výkoného software, tak jeho šíření. Není divu, že je v Redmondu tak nepochopen.
Klíč k úspěchu Linuxu se nachází daleko za otázkou ceny. Mít něco zdarma je jistě dobré, ale nejvýznamnějši stránkou Linuxu je mezinárodní síla, který jej vylepšuje a rozšiřuje. Ta „řada lidí z celého světa“, kterou Ballmer odmítá. To, co on vidí jako slabost Open Source, je totiž ve skutečnosti jeho silou. Pouze několik Open Source vývojářů se na vývoji podílí na plný uvazek. Valná většina přispívá sem a tam pár hodinami. A přesto zde (kupříkladu) máme Linux, operační systém světové třídy, nepřetržitě se objevující v nových verzích a s novými vlastnostmi. Jak je to možné?
Linus přisuzuje vysokou kvalitu Linuxu (jenž je velmi stabilní, alespoň v porovnání s Windows jistě) vývojovému úsilí obyčejných lidí, které Ballmer odmítá a kterému nerozumí. To by mohlo znít jako popírání myšlenky mnoha lidí, že k vytvoření skvělého software je třeba nákladný vývoj. Dle Linuse, který tvrdí, že free software je téměř vždy lepší, je tomu přesně naopak.
Cože?
„Je to velmi prosté“ říká Linus. „Protože je software zdarma, chybí tlaky k jeho uvolnění ještě předtím, nežli je opravdu připraven dosáhnout určitých obchodních cílů. Každá verze Linuxu je označena za dokončenou pouze tehdy, když je opravdu hotova, což vysvětluje jeho kvalitu. Dalším důvodem, proč je free software lepší, je to, že osobní prestiž vývojáře je spojena s každým novým vydáním. Pokud tedy něco děláte, abyste to pak poskytli světu, něco, co reprezentuje miliónům uživatelů vaši počítačovou filozofii, budete se vždy snažit udělat to tak dobře, jak jste jen schopen. To je důvodem úspěchu Linuxu.“
Jak se Microsoft může vypořádat s tímto argumentem? Je to těžké a vnitřní zápas ohledně dobré odpověďi je patrný z Ballmerových poznámek. Rozhodně neodpoví cenovou politikou, neboť nelze podkopat něco, co je zdarma. Takže se dostáváme zpět ke kampani strachu, nejistoty a pochyb.
Microsoft odmítával Linux jako technologii let osmdesátých, která ovšem, dle mého, popisuje stejně dobře jak Linux, tak Windows. Nyní hovoří o celkové ceně vlastnictví, aby nějakým způsobem ukázal, že používání free software je z dlouhodobého hlediska dražší než toho od Microsoftu. Linux jistě není zdarma, ale je to technická podpora Microsoftu, která byla přirovnána k Síti duševních přátel, ne ta od Red Hatu či SuSE. Jen proto, že má Microsoft velký podpůrný mechanismus, ještě neznamená, že se dočkáte řešení svých problémů.
Linux děsí Microsoft na několik úrovních. Jednak je to obchod postavený na šíření software zdarma, věc to zcela matoucí pro Billa Gatese – matoucí a děsivá, neboť naprosto podkopává principy jeho prosperity. Ale je to také záběr Linuxu a jeho potenciál na ostatních platformách, který Microsoftu nedává spát. V době, kdy se Microsoft snaží zajistit provozování svého software na handheldech, mobilních telefonech a všech ostatních typech zařízení, která by mohla v našich srdcích nahradit PC, linuxové verze se o tyto platformy současně uchází také.
Tyto myšlenky jsou jasné lidem pohybujícím se okolo Open Source hnutí, ale tento článek má i řadu netechnických čtenářů a i ti si zaslouží vysvětlení.
Když Ballmer hovoří o hlavách na špalku, to, co se u Micorosoftu počítá, jsou prodejní cíle – dosažení obchodních záměrů – ne cíle kvality. Vše se točí kolem zisku. A není na tom nic špatného, pokud to řekneme nahlas a přiznáme pravdu. Ale to my ne.
Nedostatek vývojového plánu u Open Source znamená, že můžou existovat tucty podobných projektů, některé rodící se, jiné umírající a jiné se štěpící do nových identit. Protože neexistuje jediný architekt pro Open Source, všechny tyto projekty musí zápasit o pracovní sílu a uživatelský zájem. Mnoho Open Source projektů zahyne, ale když se tak stane, je to smrt, kterou by Darwin pochopil. Každý tento skon posílí krevní linii software.
A proti tomuto se podívejme, jak se věci dělají u Microsoftu. Jakou příklad použiji Universal Plug and Play, což je iniciativa Microsoftu, jak umožnit ledničce hovořit s PC. UPNP není moc úspešné, nepracuje příliš dobře, má mnoho bezpečnostních problémů a je, řekněme, v útlumu. UPNP konzorcium nevydalo tiskové prohlášení od roku 2002. Ale přesto toto konzorium stále hlásí 625 členů, vysávajíc množství času a peněz na technologii, kterou já bych nazval nezdarem.
Kdyby UPNP bylo Open Source projektem, bylo by již mrtvé, což by bylo lepší než tento stav zapomenutí. Proč je ale UPNP tak špatné? Část odpovědi výchází z obtížnosti mluvy k ledničce a stereo systémům. Je těžké být moudrým v děstkém žvatlání. Ale zbytek odpovědi, dle mého kamaráda a ex-microsoftího vývojáře, je v redmonské volbě zaměstnanců pro tento projekt. Pravil totiž, že kromě jasné výjimky UPNP architekta Yarona Golana je „většina týmu hráči C-třídy.“
Pokud by hráči C-třídy dělali Open Source projekt, nikdo by ho nikdy nespatřil. Ovšem, protože toto je Microsoft a protože tito byli profesionální vývojáři s hlavami na špalku, UPNP kulhá dál. A protože Microsoft tvrdí, že cokoliv, co dělá, je to nejlepší, co může být, a zaslouží si pozornost a podporu celého světa, končíme s improvizací, která neslouží nikomu, plýtvá zdroji, odrazuje zákazníky, konkurenci a průmyslové partnery a nestála v celém procesu jedinou hlavu.
Vůbec si nemyslím, že tento model funguje dobře.
Zdroj: www.pbs.org
