Co pro vás znamená dvacet let CESNETu?
Začátky byly těžké a složité, jako všechno nové. Zažili jsme i několik kritických momentů, třeba když jsme komerční síť prodali firmě Contactel. Lidé nám předpovídali, že za pár let zahyneme, protože jsme prodali to hlavní a přijdeme o financování. My jsme tvrdili, že se chceme zaměřit na výzkumnou a edukační komunitu.
Po roce 90 bylo všechno hodně nové a volné a my jsme připojovali každého, kdo přišel. Pak ale bylo potřeba tomu dát nějaká pravidla. Když je organizace dotovaná, nemůže její služby čerpat každý, protože by to byla deformace trhu. Museli jsme se podle toho zařídit a měli jsme štěstí, že jsme síť prodali na vrcholu, za zajímavou cenu.
Co byl tenkrát největší problém? Získat technologie nebo přesvědčit lidi?
Celá aktivita vzešla zespodu od lidí, kteří potřebovali komunikovat se zahraničím a neměli možnost. Ti to tlačili a pomohli získat první grant na postavení sítě CESNET. Pak byl ale problém přesvědčit lidi na úrovni rektorů, že jde o důležitou věc, kterou je potřeba podporovat i finančně.
Byl to problém i na technických školách?
Technické školy to chápaly, ale některé umělecké školy vůbec ne. Z dnešního pohledu jim rozumím, umožňovalo to zasílání alfanumerických zpráv po světě a například profesor Knížák z AMU se tenkrát ptal: ‚K čemu mi to bude dobré? My tady kreslíme a potřebujeme úplně jiné věci, než to umí.‘ My jsme ale říkali, že se jim hodí i prostředek komunikace. Problém byl tedy spíše přesvědčit lidi na vyšších místech.
S financováním tehdy nebyl problém?
Dokud se dařilo vše z velké části financovat centrálně, využíval to celkem každý. Pokud ale řeknete, že potřebujete třeba jen desetiprocentní účast, pak už začnou mnozí přemýšlet, jestli takovou věc vlastně potřebují. Původně jsme měli model placení podle objemu dat posílaných do zahraničí, protože takové přenosy byly nejnákladnější.
Když jsme takový model ale představili a zavedli, tak statutární orgány některých organizací okamžitě zaškrtily připojení tak, aby se prakticky nedalo používat a oni nemuseli moc platit. Tím ale vlastně šli proti duchu celé věci. Proto jsme tento způsob opustili a hledali jsme naopak způsob zajištění dostatečné neomezující kapacity.
Ing. Jan Gruntorád, CSc.
Jan Gruntorád absolvoval ČVUT – fakultu elektrotechnickou, obor technická kybernetika v roce 1975 a v roce 1989 obhájil na katedře telekomunikační techniky ČVUT – FEL v Praze disertační práci.
V letech 1975 – 1996 pracoval v Oblastním výpočetním centru, respektive Výpočetním centru ČVUT v Praze. V roce 1994 byl za projekt a realizaci počítačové sítě CESNET oceněn cenou ministra školství, mládeže a tělovýchovy.
Od roku 1996 vykonává funkci ředitele sdružení CESNET a je členem představenstva sdružení CESNET. Je hlavním řešitelem projektu „e-infrastruktura CESNET“.
Jak uživatelé v té době síť používali?
To máte jako s osobními počítači. Když přišly, všichni si na nich chtěli jen hrát a až později zjistili, že jde o užitečný nástroj. Podobně je to u sítí – nejdřív byli všichni po pádu železné opony hladoví po informacích v zahraničí, ale postupně zjistili, že jsou pro ně zajímavější lokální informace. Je sice zajímavé vědět, že ve Washingtonu má knihovna k danému tématu deset tisíc svazků, ale vás spíše zajímá, co má k dispozici vaše místní knihovna. Takže jsme se snažili podporovat vznik místních informačních zdrojů. Například jsme udělali dohodu s novinami o vydávání na internetu. Dnes to lidé považují za naprostou samozřejmost, ale tehdy to bylo průlomové. Vlastně jsme tak ovlivňovali sféru služeb, aby poskytovala to, co lidé chtějí.
Dnes ale už tuhle roli převzali komerční poskytovatelé a nabízejí i podobné rychlosti. Jaká je dnes role CESNETu?
Běžnou konektivitu pro maily a web už dnes komerčně dostanete. Ale když vám DNA sekvenátor generuje stovky gigabitů dat, potřebuje dedikovanou konektivitu, kterou vám komerční poskytovatel za rozumných podmínek nenabídne. V Česku vzniklo šest velkých výzkumných center, která mají speciální požadavky na vysokokapacitní konektivitu. Stejně tak CERN, když začne dělat experiment na urychlovači, musí data rozvádět do celého světa. Zároveň chtějí naše služby používat třeba i biologové, kteří od nás ale potřebují informatickou podporu – musíte udělat tým lidí, kteří se začlení do jejich týmu a pomůže jim řešit jejich odborné požadavky. Na to nejsou telekomunikační operátoři zařízení. Ty zajímá masa uživatelů, ale nedokáží se věnovat výzkumným týmům. V tom je podle mě naše parketa.
Kvůli těmto specifickým požadavkům také existují desítky dalších služeb CESNETu?
Výpočetní centra, datová úložiště, velmi významná autentizační služba a další. Rozvíjíme spoustu služeb, které jsou specifické pro naši komunitu a kterými se komerční subjekty nezabývají, protože mají jiné zájmy. My se snažíme hodně komunikovat s našimi uživateli a poslouchat jejich požadavky. Máme takzvanou radu uživatelů, ve které má každá organizace své priority závislé na plánech pro příští rok. Takže my s nimi konzultujeme, co je důležité, co se má vyvinout napřed a co můžeme naopak odložit.
Existuje nějaká zásadní oblast, která v současné době získává na důležitosti?
Dnes je fenoménem takzvaná Big Data, tedy generování a zpracování obrovského objemu dat. U nich je potřeba velmi rychle rozhodnout, co se má uložit, co je třeba dále zpracovat a co je možné smazat. To je oblast, které se hodně věnujeme a snažíme se pomoci vědeckým týmům, aby si s velkými objemy dokázaly poradit.
Nedávno jste získali grant na další čtyři roky, takže musíte mít přesný plán rozvoje na toto období. Je to tak?
Samozřejmě. Jednu část tvoří náklady provozní – potřebujeme peníze na pronájem optických tras, energii, servis a tak dále. Zároveň jsme museli vytvořit takzvaný rozvojový plán – jaké služby chceme rozšířit, jaká zařízení chceme koupit, co máme v plánu vyvinout a podobně. To jsme napsali a konzultovali se zmíněnou radou uživatelů.
Důležité je, že velké projekty se teprve staví a začnou se v průběhu následujících let používat. Například se buduje laser ELI, střediska biomedicínského výzkumu v Olomouci a Praze, to všechno se teprve připravuje a zatím nás to nijak nezatěžuje. Připravujeme se na to, že časem začnou generovat obrovská data a my v dané lokalitě musíme mít připravenou optiku, výpočetní kapacity, datová úložiště a podobně. Ve spolupráci s nimi pak řešíme, jaké služby budou v následujících letech potřebovat. Například už víme, že bude potřeba propojit Univerzitu Palackého v Olomouci s výpočetním centrem IT4Innovations v Ostravě sto gigovou linkou.
Hlavní je tedy rozšíření konektivity, ale tu už na důležitých místech zavedenou máte, je to tak?
Všude ne. Navíc někteří potřebují dedikovanou kapacitu jen pro sebe. Když budou generovat významná vědecká data, potřebují, aby se neztratila a přenesla se na superpočítač do Ostravy. Stavíme tedy infrastruktury oddělené od ostatních, abychom měli jistotu. S tím souvisí výpočetní kapacita, úložiště i další podpůrné služby. Často také potřebují vzdělávací programy, takže budujeme infrastrukturu pro streaming a video konference – požadavků je celá řada a jsou náročné na lidskou kapacitu. Každému týmu se musí věnovat náš tým odborníků, což je náročné. Proto na to potřebujeme mít vlastní stabilní zdroje.
Vím, že jste od MŠMT dostali výborné hodnocení, ale pak vám bylo financování významně zkráceno. Proč?
Ministerstvo školství dělalo v loňském roce velmi seriózní hodnocení zahraničními odborníky, ve kterém CESNET získal nejvyšší známku A1. V prosinci pak vláda schválila, že na letošní rok dostaneme o 10 % méně a na další roky dokonce o 20 %. To jsou pro nás obrovské částky a my jsme rozpočty dělali velmi seriózně a několikrát jsme je s ministerstvem konzultovali. Pak někdo od stolu rozhodl o takto obrovském ořezání a my teď řešíme, co s tím. Letošek jakž takž zvládneme, za cenu omezení servisu a snížení redundance některých okruhů. Ale pokrýt 20 % v dalších letech bude obrovský problém.
Na koho to může mít nakonec dopad?
Bohužel to můžou odnést ty největší infrastruktury, kterým máme sloužit. Můžeme jim říct, že nemáme zdroje a že se na tom budou muset podílet nebo se jejich plány budou muset odložit a podobně. Velmi negativně to naruší naše fungování. Někdo rozhodl a my se s tím musíme poprat. Pravděpodobně si při tom ale neuvědomil dopady svého rozhodnutí. Máme v plánu se spojit ještě s dalšími infrastrukturami a ozvat se – proč ministerstvo dělá tak důkladné hodnocení a pak se těm nejlepším financování takto krátí?
Máte kromě šetření možnost opatřit si další financování?
My analyzujeme, jaké jsou naše možnosti. Samozřejmě můžeme začít komerčně nabízet některé služby, které mají šanci se uplatnit na běžném trhu – třeba v oblasti bezpečnosti. Banky by si třeba mohly od nás nechat udělat bezpečnostní audity. Z toho sice můžeme získat peníze, ale odvede nám to kapacity od cílové skupiny. Proto se mi to moc nelíbí. Pokud se začneme věnovat vydělávání peněz, budeme tomu muset věnovat část našich současných zdrojů, což zase bude mít negativní dopad na naše fungování.
Není možné získat další dotace?
Zkoumáme, zda si můžeme sáhnout na další peníze z Evropy v rámci programu Horizon 2020 nebo na nějaké národní granty. Chceme se snažit získat zdroje této povahy, které jsou určeny na podporu naší oblasti, než abychom se věnovali vydělávání peněz.
Nemáte teď už nějaké příjmy ze svých projektů, třeba z CzechLight?
To máme, ale ty těžko pokryjí takto velký výpadek. U některých projektů je šance je přímo komerčně uplatnit, třeba teď vyvíjíme 400gigabitovou kartu pro monitoring sítě. Tu bychom dělali stejně, takže můžeme uvažovat o tom, jak ji dostat na trh. Kdybychom ale dělali nějaké speciální bezpečnostní audity, budeme na to spotřebovávat zdroje. Sice to bude generovat výnosy, ale zase nám budou chybět jinde.
Je to poprvé, kdy řešíte podobný problém?
Poprvé. Vždycky jsme podali projekt, ten jsme dohodli a dostali jsme financování v potřebné výši. Teď to vláda rozhodla až 21. prosince, protože chtěla rozhodnout v loňském roce a výsledkem je toto rozhodnutí. Údajně jde o vysokou hru mezi ministerstvem školství a financí, protože peněz nebylo dost a oni chtěli uspokojit i ty méně úspěšné. Je to dost nešťastná situace.
Kde vidíte CESNET za dalších deset let?
Hodně se v Evropě plánuje horizont 2020 a někdo říká, že organizace typu CESNET za deset let už nebudou potřeba. Já si pořád myslím, že požadavky vědeckovýzkumné komunity se budou lišit od toho, co potřebují lidi mít doma. I když je pravda, že pokrok je ohromný a doma dnes máme internetovou televizi ve vysokém rozlišení. Ale to jsou pořád služby především pro lidi.
Je potřeba si uvědomit, že současná věda je založená na generování ohromných dat pomocí strojů. Tyto nároky budou neustále růst a bude potřeba speciální infrastruktura k jejich uspokojení. Minimálně následujících deset let budou organizace jako CESNET potřeba, protože to speciální vědecké aplikace budou potřebovat.
Děkuji za rozhovor.
(Foto pro CESNET Martin Mašín.)