Brian David Johnson pracuje v Intelu na pozici vizionáře či futuristy, tedy člověka, který má k dispozici poměrně slušně vybavený tým, nějaké peníze a může si hrát s technologiemi, které podle něj budou pro směřování informačních technologií zajímavé a podstatné. Nejde zde v prvé řadě o přímý ekonomický profit, ale spíše o hledání cest a získávání zkušeností dříve, než je bude mít někdo další.
Posledních asi deset let se intenzivně věnoval otázce, jak by bylo možné rozumným způsobem postavit robota, který by byl humanoidního typu a nebyl příliš drahý. Celý produkt tak míří především na domácnosti, ale lze si představit zajímavé využití podobných robotů také v dalších oblastech. Například v kavárnách mohou roznášet objednávky, plnit roli vnitrofiremních pošťáků nebo třeba zvyšovat komfort v hotelových pokojích. Ohrožené profese tak mohou být především méně kvalifikované síly.
Na rozdíl od většiny konkurenčních produktů nešel Intel cestou patentovaného proprietárního systému, ale designoval Jimmyho od počátku jako otevřený produkt. A to jak co se týče hardwaru (respektive jeho většiny), tak také softwaru či vzhledu. Uvnitř běží Yocto Linux, který je zaměřený na nejrůznější vestavěné systémy. Ten podporuje node.js API, díky čemuž lze poměrně snadno vyvíjet pro robota nejrůznější softwarové vybavení a v kombinaci se zmíněnou distribucí i připojovat další čidla či senzory.
Je zřejmé, že Intel v tomto projektu sleduje dvě základní obchodní linie. Těmto zařízením by rád dodával procesor, což znamená, že by se neměla opakovat situace, kdy ARM Intel vytlačil ze hry u konzolí, mobilních telefonů i většiny tabletů. Prodej procesorů je pro firmu prvořadý a touto cestou si ji chce zajistit. Otevřené a funkční prostředí za rozumnou cenu přitom dává potenciál rozšíření konceptu a trh přirozeně zvětšuje. Především pro menší firmy či startupy bude levnější a pohodlnější postavit „svého“ robota na funkční ověřené technologii, než něco vyvíjet od začátku.
Jimmy má ambici se stát určitým standardem, u kterého může každý vývojář vyměnit tu či onu část, ale v zásadě si ponechá architekturu, která bude vycházet z dílny Intelu. Nakonec nemusí jít jen o samotný procesor, ale celou řadu dalších součástek či řadičů, které bude nakonec firma většině výrobců dodávat. Intel projekt deklaruje jako open source, neboť doufá, že většinu rozšíření a produktů za něj udělají koncový výrobci.
Zajímavé je řešení vzhledu robota – v základní ceně 1600 USD zatím není žádný vnější plášť. Ten si bude moci výrobce vytisknout na 3D tiskárně, případně každý koncový uživatel dle svého vkusu a potřeby. K dispozici mají být již hotové modely, které bude možné volně upravovat. Jednotlivá zařízení tak budou moci vypadat značně rozličně. Plánovaný je samozřejmě také případný prodej již hotových dílů pro případ, že si člověk vlastního robota nechce nebo nemůže dotvořit sám.
Původní procesor Core i5 byl nahrazen Intel Edison, což je vlastně přímý konkurent Raspberry Pi. Uvnitř tak najdeme dvoujádrový Atom doplněný procesorem Quark, podporu WiFi či Bluetooth, 1 GB RAM a samozřejmě vlastní disk. Celé zařízení stojí na hliníkové kostře a nemá ani půl metru výšku. Jde ale jinak o skutečně humanoidního robota – má ruce, nohy, hlavu. Způsob chůze i dalšího pohybu by tak měl být analogický. Při této velikosti lze ale snadno odhadnout některé možné problémy takové konstrukce – bude pomalý a bude mít problémy s překonáváním překážek. Malé děti nechodí pomalu jen proto, že to rychleji neumí, ale také (a hlavně) proto, že mají krátké nohy. A to jsou podstatně větší než Jimmy.
Robot pro 21. století?
Mít vlastního robota, navíc za poměrně dostupnou cenu (ta aktuální je 1600 USD, ale očekává se, že při sériové výrobě se ji podaří snížit na 1000 USD, tedy asi 21 tisíc korun bez cel a daní), může být velice lákavé. Intel sází především na další výrobce, kteří budou jeho koncept dále rozšiřovat jak o softwarovou výbavu, tak také především o hardwarové komponenty. Lze si je tak představit v řadě bezpečnostních provozů (například s detektory kouře, otřesů nebo teploty), nebo jen jako dražší hračku.
To, že robotická zařízení mají budoucnost, si ostatně myslí také Google, který do výroby robotů také investuje a mimo psa či člověka vyvíjí také automatizovaná další zařízení, jako jsou drony či auta bez řidiče. Koncept Intelu je dle mého soudu zajímavý právě svou otevřeností. Díky cenové dostupnosti otevírá prostor pro určitý trh a nově vzniknuvší segment lidí, kteří začnou přemýšlet, co s otevřeným hardwarem tohoto typu dělat.
Projekt, který má také své vlastní stránky, kde je uveřejněn předprodej prvních padesáti kusů, je krokem, který může hranice sci-fi posunout mnohem dále, než se mohlo ještě nedávno zdát. Mít vlastního robota nemusí být takový luxus. Jestliže započítáme i kryt a všechny poplatky, je cena okolo 30 tisíc korun stále částkou, kterou lidé utratit jsou ochotní – jen jednou si místo dovolené koupí robota.
ČLÁNKY DO MAILU