Kanón na vrabce: recenze herního notebooku Tuxedo Stellaris 15

 Prémiové balení

Notebook přišel v poměrně nepřehlédnutelné kartonové krabici. Vnitřek dávala tušit lepící páska s jasným nápisem Tuxedo. Uvnitř čekalo překvapení. Na balení Stellaris 15 si dali němečtí tvůrci záležet, takže v polystyrenových úchytek byla ještě jedna krabice, matně černá. Kromě ní ještě vykoukly dva plakáty „Freedom of Choice“, které propagují Open Source software nad jeho proprietárními protějšky. 

Černá krabice už skrývá samotný laptop zabalený do černé fólie. Spolu s ním jsme obdrželi tematickou podložku pod myš s logem Tuxedo a tučňákem. Pod notebookem jsou dvě přihrádky. V první najdete mohutný 230W nabíjecí adaptér, druhá pak odhalila klíčenku, zápisník, propisky a letáčky společně s návodem. Nechyběl ani speciální flash disk WebFAI, který se používá k instalaci operačního systému.

• 
• 
• 

Dalších 10 fotografií

Stellaris 15 měl obrazovku zakrytou průhlednou fólií. Podobná pak chránila spodní část šasi pod klávesnicí a také touchpad. Notebook mě osobně překvapil, že není až tak masivní, jak vypadá na oficiálních obrázcích. Černošedé hliníkové šasi je velmi bytelné. Má ale nepříjemnou vlastnost, jelikož velmi rádo chytá otisky prstů.

Výborná výbava

Velkou devízou je portová výbava. Na levé straně najdete zámek Kensington, USB 3.2 port a oddělený sluchátkový a mikrofonový konektor. Na pravé straně jsou pak další dva USB 3.2 doplněné o čtečku SD karet. Zadní strana nabízí HDMI 2.1 (až 4K / 120 Hz), USB 3.2 typu C, gigabitový síťový port a napájení. Vyjma přední mírně zkosené části všude dominují také slušně velké průduchy nezbytné ke chlazení hardware.

Po otevření vás zaujme slušně velký skleněný touchpad, který lze velikostí hravě srovnávat s těmi z MacBooků. Dále oko spočine na „optomechanické“ klávesnici. Ta se honosí zvětšenou 3 mm mezerou mezi jednotlivými klávesami. Psaní je příjemné, cvakání nijak extra hlasité. V kanceláři ani na přednášce nikoho rušit nebudete. Jen ta špína se poměrně snadno dostává mezi jednotlivé proluky kláves, a tak ji bude čas od času potřeba pořádně pročistit. Naštěstí to jde snadno. Klávesnice nabízí mnoho barevných variant podsvícení včetně různého podsvícení pro různé části klávesnice. Osobně si na tyto vychytávky nepotrpím, ale pro zájemce tato možnost existuje. Přední část šasi má rovněž indikační diody, které nabízí stejnou plejádu barev jako samotná klávesnice.

Recenzovaný model měl WQHD (2560 × 1440 pixel) obrazovku s vysokou zobrazovací frekvencí 165 Hz. Matný IPS panel slibuje slušné pozorovací úhly a minimum odlesků. Pokrývá také 95 % sRGB. Jas se však zastavil na maximální hodnotě 350 nitů. Ta nevadí v kanceláři nebo jiné místnosti s mírným osvětlením, ale sluneční paprsky příliš přesvítit nezvládá. Hraní nebo práce venku tak nepřipadá v úvahu.

Samotný notebook váží 2,2 Kg. To není až tolik, ale k této hmotnosti je potřeba přičíst i mohutný adaptér. Jízdu tramvají do práce bych s tímto laptopem v batohu asi absolvovat nechtěl. Ale v mém případě přechodu na parkoviště, jízdy autem a pak minutové cesty z parkoviště do kanceláře váhu nijak necítím, a tudíž jej převážím denně.

Náš Stellaris 15 je opravdu „nabušený“. Dostali jsme konfiguraci s procesorem AMD Ryzen 7 5800H, grafickou kartou NVidia GeForce RTX 3080 16 GB, 32 GB RAM a 1TB SSD. Nechybělo samozřejmě počeštění klávesnice s „tučňákem“ místo loga Windows na klávese Super.

Tuxedo_OS, Ubuntu a ti další

Notebook standardně přichází se systémem Tuxedo_OS, což je na Ubuntu založená a upravená distribuce. Vzhledem k tomu, že vychází z LTS verze 20.04, ale není ideální k primárnímu účelu počítače, tedy hraní. Redakční stroj však měl čistý disk, takže bylo potřeba nějaký operační systém nainstalovat. 

Přiznám se, že jsem nakonec u Ubuntu stejně skončil. Ačkoli upřednostňuji Manjaro, případně Pop!_OS, ani jedna ze jmenovaných nefungovala úplně dokonale. Většinou byly problémy s nastavením jasu, přepínám grafických karet a nějakých drobností. Kvůli své lenosti (a neznalosti) jsem nechtěl číst návody, které Tuxedo nabízí a spokojil se s Ubuntu 21.04, které fungovalo „out of the box“. 

Výdrž na baterii

Netradičně nyní prohodím odstavec týkající se výkonu notebooku a už zmíním výdrž na baterii. Ta totiž bývá Achillovou patou většiny herních notebooků a přenosných pracovních stanic. Netradiční kombinace procesoru AMD Ryzen a grafické karty NVidia GeForce přináší zajímavé výsledky.

Procesor AMD Ryzen 7 5800H obsahuje vlastní integrovanou kartu, která má překvapivě slušný výkon i na některé hry v nižším nastavení. Její devízou je ale menší spotřeba oproti dedikované GeForce. V ovladačích od NVidie lze přepínat mezi třemi režimy, kterými jsou pouze dedikovaná karta GeForce, karta GeForce na vyžádání a integrovaná karta Intel (což je asi chyba popisku, zapíná se ovšem integrovaná grafika od AMD). 

Výdrž baterie jsem testoval v kanceláři. Pro práci používám betaverzi prohlížeče Microsoft Edge (kvůli lepší kompatibilitě se systémy) a Visual Studio Code (respektive Code). Víceméně další aplikace nepotřebuji, jelikož z pozice Product Ownera obsloužím téměř vše z webového prohlížeče. Jas byl po celou dobu testování na 70 %, jelikož při maximálním jasu obrazovka „září“ na 350 nitů, což není mnoho. Podsvícení klávesnice bylo vypnuté. Wi-Fi neustále připojená. 

Po třech pracovních dnech mi vyšla průměrná výdrž pět a čtvrt hodiny s integrovanou grafickou kartou a skoro ke dvě a půl hodiny s dedikovanou grafickou kartou. Vyšší spotřeba GeForce RTX 3080 se prostě podepsala a navíc jde o variantu se 150 W TGP.

Herní testy

Pro herní testy jsem nainstaloval Steam. Volím tak jednoduše z důvodu, že jde o velmi oblíbenou platformu, která bude navíc dominantou nadcházejícího handheldu Steam Deck se SteamOS 3.

Má knihovna nepatří mezi ty největší, ale pro testy jsem zvolil aktuálně stále oblíbené Counter Strike: Global Offensive, Control, DOOM Eternal, Star Wars Jedi: Fallen Order a Shadow of the Tomb Raider. Stejné hry jsem pak nainstaloval v rámci dual bootu do Windows 10.

Všechny hry byly testovány v nativním rozlišení 2560 × 1440 pixelů. Vypínal jsem VSync, ve Windows dále optimalizaci GeForce Experience. Dle možností každé hry byl posuvník detailů přepnutý na ty nejvyšší dostupné. V každé hře jsem odehrál stejnou sekvenci se stejnými úkony v Linuxu a následně ve Windows. Pro benchmark jsem požíval software Goverlay / Linux a MSI Afterburner / Windows.

Výkon lze dodatečně ovlivnit ještě nastavením UEFI. Ve výchozím stavu je totiž zvolen režim „Balanced“, ale na výběr máte ještě „Enthusiast“ a „Overboost“. Zejména poslední může skutečně zahýbat výslednými FPS klidně o celých 20 % směrem nahoru. Bohužel to s sebou nese i negativní jev v podobě extrémního zahřívání a tím pádem hlučného chlazení.

Při režimu „Balanced“ tak sice nedosahujete nadstandardním FPS, ale Stellaris se poměrně dobře zvládá chladit a není extrémně hlučný. Jinými slovy můžete v pořádku koexistovat v jedné místnosti s dalšími osobami a nebudete je extrémně rušit, ačkoli samozřejmě poznají, že hrajete. Naopak při „Enthusiast“ a „Overboost“ jdou otáčky ventilátorů na maximum a hluk už je opravdu nepříjemný. Pokud jste sami, stačí nasadit kvalitnější sluchátka a od řevu ventilátorů se odizolujete. Jinak ale tento režim opravdu nedoporučuji. Raději obětujte nějaké ty FPS za cenu příjemnější hladiny hluku.

Výsledky testů shrnuje tabulka uvedená níže. Z testů byl nakonec vyřazen Counter Strike: Global Offensive, jelikož na obou operačních systémech hra běžela přes 200 FPS, což při obnovovací frekvenci obrazovky 165 Hz nemá velký význam.
Stellaris 15 v UEFI režimu OverboostLinux = Ubuntu 21.04, proprietární ovladač NVidia 470.51, režim výkonWindows = Windows 10 Pro 21H1, ovladač NVidia 471.96, režim výkon 

Výsledky jsou poměrně příznivé. Průměrná ztráta Ubuntu na Windows je nějakých 10–14 %, což může být ovlivněno starším ovladačem NVidia a samozřejmě samotnou vrstvou Proton. Příjemným překvapení je pak Shadow of the Tomb Raider, kde Ubuntu nejenže dorovná FPS Windows, ale dokonce je o 2% body předčí. Bavíme se přitom také o souboji Vulkan API versus DX12. Soudě z těchto výsledků může být hraní na chystaném Steam Decku opravdu bez velkých kompromisů. 

Opět reproduktory

Nezmínil jsem ještě kvalitu reproduktorů. Nevím, zda mám vytříbený sluch, anebo jsem postižený tím, že jsem vlastnil několik MacBooků. Bohužel, Stellaris 15 má stejně podprůměrné reproduktory jako třeba Infinity Book S14. Zvuk je plechový a zcela postrádá basy. Na vyšší hlasitost se ztrácí detaily. Jako herní podkres asi ucházející, ale v momentě přehrávání filmových sekvencí zejména s mluveným slovem dojem rychle klesá. Sledování filmů pak nemůžu doporučit vůbec. Obecným řešením jsou nějaká lepší sluchátka, která vám za prvé dodají mnohem kvalitnější reprodukci a za druhé vás odstíní od hluku.

Směřujeme k závěru. Jsem rád, že mi Tuxedo zapůjčilo Stellaris 15 a já si mohl vyzkoušet jeden z nejvýkonnějších herních notebooků. Chci také zdůraznit, že firma neočekává pochvalnou recenzi, ale postřehy jak ty pozitivní, tak i negativní.

Má testovaná konfigurace stojí oficiálně 2 659 EUR, tedy v přepočtu nějakých 67 500 Kč. Na notebook se vztahuje dvouletá záruka. Navíc jak už je u počítačů Tuxedo dobrým zvykem, velkou část komponent si můžete sami vyměnit, v čemž spatřuji velkou přidanou hodnotu. Zejména v dnešní době, kdy se výrobci vydávají spíše opačným směrem a trendem je vše pájet na základní desku.

Osobně bych Stellaris 15 dokázal doporučit zapáleným hráčům, kteří v sobě mají ducha „kutilství“. Ostatně Linux k tomu vybízí, jelikož pomocí skriptů a návodů, které Tuxedo samo nabízí lze hodně přizpůsobit obrazu svému. Bonusem je pak trvanlivost díky možnosti výměny komponent. Naopak někomu, kdo si potrpí na design a jednoduchost, bych spíše doporučil stroje jiných značek. Přeci jen, šasi je spíše „surové“ a „industriální“ vzhled bez nějakých designových kudrlinek nemusí vyhovovat každému.

Já osobně si dokážu představit, že se Stellaris 15 stane mým hlavním počítačem k práci i k zábavě. Ale respektuji, že to tak nemusí mít každý.