Vůbec jsem nečekal že se dá s kardiostimulátorem komunikovat na takovou vzdálenost - čekal jsem spíš něco jako NFC - tzn potřeba být s tím programátorem jednotky centimetrů daleko. Možnost komunikace na 10metrů mi přijde jako strašný risk. To je takový problém, aby si pacient při návštěvě doktora podržel na hrudi anténu?
Ano veľa kardiostimulátorov má jednobodové EKG a Bluetooth, ktorým si to lekár stiahne do PC.
Myslím, že tým typom, čo mal viceprezident to dokázali na 40 m. poslať do človeka za prítomnosti lekárov a Tí museli človeka oživovať.
A BT vie pripojiť viac (tuším 16 naraz) a teda jedným mobilom ide zabiť 16 ľudí naraz na 40 m.
Napajeni ci spise dobijeni malejch pomocnejch zarizeni clovekem by mohlo bejt cestou; s uspechem se pouziva dlouha leta v samonatahovacich hodinkach. Clovekogenerator by mohl prubezne nabijet superkondik a z nedobijeci baterie by se cerpalo pouze tehdy, kdyz by byl kond bez naboje.
Podle toho, co pise prvni odkazovanej clanek, to presne takhle melo fungovat: implantat mel vydat heslo k svemu preflashovani pouze na povel z NFC. Udajne ale ten Barnaby Jack umel vytahnout tutez informaci i RF povelem.
I kdyby to fungovalo podle puvodniho navrhu, slabiny tam stejne byly; jednak heslo bylo u vetsiny modelu zaroven seriovym cislem, coz je udaj casto zjistitelnej i neelektronickou cestou. Dale pak utocit na NFC z velke vzdalenosti je s patricnou antenou taky mozny (napr. civka namotana dovnitr velkyho cestovniho kufru nebo kabatu pro pripadnyho agenta-najemnyho vraha).