Názor k článku KDE 4.2: vzhled a konfigurace od fri - To, že něco nejede, je mi jedno. Když...

To, že něco nejede, je mi jedno. Když mě neobslouží tady, běžím jinam. Na některé věci jsem ochoten čekat roky, i když z mého pohledu v případě KDE4 už nemusím čekat na nic. Problémy jsem viděl i jinde, zvláštní a prapodivně. Pár posledních let jsem často nainstaloval KDE3.5, zjistil, že se tam něco chová divně, a běžel ke GNOME. Když jsem poprvé instaloval Mandrivu 2009, tak u GNOME a podobných prostředí se prapodivně nezobrazoval okenní rám, který mi slouží k tomu, abych aplikaci sejmul, když chci.

Na novém KDE4 mě zásadně potěšila ta okolnost, že na mě po jeho instalaci vybafla hláška, že zvukové zařízení Audigy v systému prostě není a co bych s tím chtěl udělat. Nejdřív jsem tomu nevěřil. Posledních pár měsíců jsem se naučil u 4 roky starého počítače obejít se beze zvuku. Říkal jsem si, že i zvuková karta se může posrat. Podívám se tedy, a fakt že jó. Uvědomil jsem si, že když jsme s bráchou přetahovali zvukové karty mezi počítači, v tomto nakonec zůstala SoundBlaster. Tak jsem ji v tom pěkném dialogu posunul na první místo, další záznamy dal vyhodit, a zase si užívám schopnosti stroje vyluzovat libé tóny. Za to vývojářům KDE4 děkuji. :=]