Názor k článku KDE 4.6 přináší vylepšené aktivity a vzhled od A.S.Pergill - Prostředí KDE 3 bylo v podstatě vychytané a...

Prostředí KDE 3 bylo v podstatě vychytané a zcela funkční. "Plasma" a samoúčelné animace jen nahrazují systémově podstatně méně náročné způsoby spouštění aplikací a systémových služeb v KDE3, vnucované "aktivity" naprostá většina uživatelů odmítá, což je důkaz skutečnosti, že jsou zcela samoúčelné a bezcenné, jen zabírají systémovou paměť.
Navíc KDE4 nabídlo od samého počátku podstatně horší funkčnost: naprosto nefungovalo vypalování, byly podstatně menší možnosti konfigurace prostředí, nefunkční byla řada programů. Nesmyslný byl i přesun odpojování USB disku (na ikoně na ploše a na liště nabídka odpojení chybí, musí se najít na stromovém zobrazení adresářů na Dolphinovi; než jsem náhodně vychytal, že tyto ikony nejsou rovnocenné, odpojoval jsem USB disky z rootovské konzoly). Nefunkční bylo dlouho (možná dosud) i připojování - odpojování disket (dalo se to zprovoznit s právy roota, ale po restartu počítače se obnovilo implicitní = nefunkční připojování a odpojování; důsledek = návrat k rootovské konzole, protože je jednodušší připojovat - odpojovat z rootovské konzoly, než se po každém zapnutí počítače probírat ve špatně dokumentovaných a neintuitivních klikacích nastaveních). Problémem je zcela jistě i odchod ze zavedeného a kvalitního konqueroru na mnohem méně kvalitní dolphin (stejně na práci s místními soubory je nejlepší mc).
Můžete blábolit o tom, že "nerozumíte lenosti", problém je v tom, že za tuto "lenost" mohou především ty vlastnosti a funkce KDE4, které nikdo z uživatelů nepožadoval (např. zcela samoúčelné animace a bezúčelné poloprůhledné ikony apod.), a které naprostá většina uživatelů v konfiguraci vypíná (je-li to možné), nicméně které dále žerou systémové prostředky. Jedná se tedy o věci, které jsou uživatelům v podstatě násilně vnucovány a které současně výrazně zhoršují funkčnost celého systému, aniž by přinesly cokoli pozitivního navíc (celý koncept plasmy). Tedy přístup, na jaký jsou zvyklí uživatelé windows, ale ne uživatelé linuxu (což je možná také zdrojem konfliktů).
Osobně pro mě znamenal nástup KDE4 přechod na Gnome. Vracet se nehodlám, nanejvýš k trinity, podle toho, jak se bude chovat.
U Xfce a ostatních vylehčených prostředí mi vadí, že neumějí v základním nastavení automountovat USB paměti a disky (alespoň na Ubuntu).