Názory k článku Kniha Začínáme programovat v Ruby on Rails

Nejlepší je Agile Web Development with Rails od Pragmatic Programmers. V PDF se dá koupit za cca 25 USD.

Překlad "řadič" mi přijde trochu násilný, dal bych asi přednost jen počeštěnému anglickému slovu ("kontrolér" či "kontroler"). Ale tohle je subjektivní záležitost.

Na to se IMHO nedá jednoznačně odpovědět. Volba jazyka a frameworku není jen otázka "absolutní" kvality (i když o tom slově "absolutní" by se dalo docela diskutovat). Je potřeba zohlednit také to, s čím mají architekti a vývojaři zkušenosti (nebo jak rychle je dokáží získat), co nabízí poskytovatel (má-li to být provozováno na veřejném hostingu), co je schopen spravovat případný zákazník, a další případné aspekty.

Každopádně RaR jako takový je IMHO jeden z těch frameworků, který je jako stvořený pro střední projekty. Asi bych o něm uvažoval i o kandidátu na větší projekty, ale tam bych ale důkladně vážil rizika (možnosti rozdělení zátěže na servery, dlouhodobá stabilita při vyšším výkonu apod.). Na malinké projekty je RaR (IMHO) poněkud předimenzovaný - tedy pro začátečníka - tam bych povařoval za vhodnější např. framework Nitro/Og. Kdo má ale s RaR už nějaké zkušenosti, tak jej, myslím, bez zaváhaní použije i na malý projekt.

Dovolím si oponovat hned vašemu výchozímu prohlášení - rozhodně mi nepřipadá, že PHP je vhodnou volbou pro malé projekty, ani že JSP pro velké.

Vzhledem ke "convention over configuration" koncepci jsou naopak Rails velice výhodné pro malé projekty. Pod tímto termínem se skrývá vlastnost, kdy každý prvek či modul má nějaké výchozí chování. Zjednodušeně řečeno: pokud explicitně nenapíšu ve volání žádné parametry, přesto Rails budou fungovat v jakémsi "default" režimu. Pokud chci, aby se daný prvek choval jinak, zavolám ho s parametry.

V Rails jde tento přístup až do extrému, kdy jsou přímo některé funkce implicitně i volány, ačkoliv programátor ono volání nenapsal. Tento přístup v důsledku umožňuje celou aplikaci naprogramovat v několika řádcích. Rails za programátora v tomto případě řeší téměř vše důležité a pokud "malým projektem" nemyslíte Hello world aplikaci, rozhodně vám v Rails půjde rychleji od ruky než v PHP.

Ve větších projektech, kdy je programátorem požadováno zcela specifické chování a obvykle se stejně programují vlastní knihovny a rozhraní, už tato vlastnost tolik nepomůže. Jisté ale je, že vývoj v posledních několika letech ukázal, že pokud web, tak určitě ne Java. Pro efektivní vývoj velkých projektů je totiž nutné, aby jazyk umožňoval dynamické konstrukce, např. generování tříd na základě externích dat - např. struktury databáze, vizuálního návrháře, UML diagramu, apod (zjednodušeně řečeno, odborníci snad prominou :).

V Javě se této vlastnosti dosahuje čtením velkého množství XML konfiguračních souborů a dynamického vytváření instancí na základě přečtených názvů tříd. Tento přístup ale zcela popírá filosofii Javy jako striktně staticky typového jazyka a vytváří jakýsi hybrid, kdy v části aplikace se můžete spolehnout na compile-time kontrolu kódu a v části se jazyk chová jako Ruby či Python, ovšem s tím velkým rozdílem, že kód je zapsán v XML. Tedy programátor kód nemůže ani rozumně číst, natož ladit, nefunguje správně kontrola typů, volání, refaktoring, code-completion, apod.

Pro velké projekty bych proto doporučil nějaký ověřený, objektově orientovaný dynamický jazyk s co nejúspornější syntaxí. Tomuto popisu odpovídá jak Ruby, tak Python. Rozdíly mezi těmito jazyky jsou dost přeceňované a jsou spíš o osobních preferencích a vkusu než o nějakém jednoznačném soudu, že jeden je lepší než druhý. Naše firma si vybrala jako vývojový nástroj Ruby on Rails zejména proto, že komunita vývojářů kolem Rails je řádově větší než kolem jakéhokoliv frameworku v Pythonu, což je samozřejmě velká výhoda - ať už v oblasti dostupných modulů, programátorů, podpory anebo školení.

Souhlasím, mně osobně přijde všechno v Ruby jaksi elegantní a výrazově silné a úsporné. Nicméně objektivně trvám na tom, že rozdíly nejsou tak velké - např. closures v Pythonu jsou, buď jako předávání reference na funkci, definovanou uvnitř metody, nebo jako lambda výraz. Nebo například mixiny, které jsou v Ruby, mi sice sedí líp, ale poměrně hezky implementovaná vícenásobná dědičnost v Pythonu je v podstatě stejně silná.

Webové aplikace jsem v Javě programoval před třemi lety, to by tak souhlasilo :)

Mám zkušenosti např. s Hibernate, kde se ona "dynamičnost" řeší generováním kódu, jak popisujete. Vzorem pro generátory byly ovšem opět XML soubory, kterých nebylo málo, ale strašně moc. Na vaše doporučení jsem si prohlédl krátký tutorial k JPA a nemám pocit, že by to bylo jinak: http://www.jpox.org/docs/1_2/tutorials/jpa_tutorial.html - XML kódu je tam víc než Javy a nejsou to jen konfigurační soubory, je v nich logika.

Nicméně pokud byste mě nasměroval na nějaký zajímavý webový framework v Javě, který ponechává výhodu statického typování, nepotřebuje logiku vepsanou do XML souborů a psaní v něm je efektivní a přehledné, budu velice rád. Dodnes jsem se domníval, že nic takového neexistuje.