Nevim, jestli wxW* od dob, kdy jsem se to snazil pouzit, nejak zasadne zmenilo koncept, ale:
v roce 2002-3 jsem vybiral nejakej tk, kterej by byl C bez ++ a z nejakyho (asi blbyho) duvodu jsem nevybral Gtk, ale zaujalo me wx. Tehdy to bylo postaveny na myslence, ze vsechny prvky budou nativni a wx API to nejak sjednoti. Urcite zajimava myslenka, ale prilis odvazna; chodilo to mizerne a bylo evidentni, ze tomu wx dela velikej problem usmirit na ruznejch platformach jinak se chovajici prvky. Kod byl taky dost humac, milion maker. Zdrhnul jsem od toho.
Naproti tomu Tk me vzdy fascinovalo jednoduchosti, snad jen skoda, ze tam chybej pokrocilejsi UI prvky; konkretne jsem premejslel nad prvkama typu tabulka nebo oteviratelnej stromovej seznam (oboji delany tak, ze je naalokovan jen jeden prvek, kterej se necha opakovane vykreslit na jinou souradnici, aby to nezralo giga pameti pro velky tabulky/seznamy) a to se priznam, ze mi pripadalo v Tk jako tezko dosazitelnej cil.