Touha po uspokojování potřeb je motorem současného ekonomického systému. Nemusím nikomu závidět, stačí, když si za každou cenu v rámci (zatím řekněme zákona a dobrých mravů) chci pořídit nový barák, ideálně druhý nebo třetí. K tomu samozřejmě nejméně tři auta a dvacet tabletů...
Ale to ještě neznamená, že jej musím sousedovi závidět. Naopak závist vedla ke vzniku Komunismu, kdy chudí (a pro zjednodušení řekněme také zneužívaní nebo možná vykořisťovaní, byť to slovo má poměrně špatný nádech) lidé záviděli těm bohatým, takže se rozhodli přerozdělit jejich majetek mezi sebe.
Tak tady si troufnu nesouhlasit. :-)
Když si Elon Musk postavil Falcon Heavy, bylo to proto, že by jej někomu záviděl? Ne, uspokojuje potřebu těch, kteří potřebují vynášet na oběžnou dráhu těžké náklady, čímž generuje zisk. Nemusí takovou raketu nikomu závidět, protože pokud vím, nikdo ji nemá. Podobně s jeho návratovými moduly. Má je komu závidět? Ne, uspokojuje potřebu po levnějších letech do Vesmíru, aby byl konkurenceschopnější.
Pokud někdo tvoří něco, co je na vrcholu pomyslného vývojového žebříčku, nemá co komu závidět, protože to něco neexistuje u nikoho jiného.
A u těch domů? Co ty víš? Třeba někdo potřebuje kolem sebe větší prostor, takže panelák nedostačuje. Nebo rád poslouchá hudbu nahlas. A tři domy? Pokud na to někdo opravdu má, tak asi nepoběží vydělávat na hypotéku, ale jeden bude mít třeba na relax v horách, druhý někde u moře a třetí jako bydliště někde poblíž města - třeba.
Ale tady narážíme na jeden typický problém kapitalismu, že je postavený na neomezeném růstu (ideálně chtít co nejvíce statků). Země zkrátka není nafukovací a zdroje jsou omezené. To komplikuje některé způsoby, jak si kapitalismus vytváří zisk (plánované zastarávání, nové free cool in výrobky za cenu nového rámečku na telefonu).
OK, pokud budete mít hlad, Vaše potřeba se najíst bude potřebovat uspokojení bez ohledu na existenci nebo neexistenci závisti, tedy i v případě situace, kdy neexistuje subjekt, kterému byste mohl závidět. (Teď tedy bez ohledu na Kapitalismus.) Pokud ale v Kapitalismu budete uspokojovat takovou potřebu (např. směnou vlastních služeb za peníze -> jídlo), zdroj vzniku potřeby ani nutnost jejího uspokojení se nemění bez ohledu na přítomnost či nepřítomnost závisti.
Nikoliv pánové, motorem současného systému i těch minulých byl a je člověk a jeho odvěká touha po rozvoji (ne pouze finančně, ale obecně).. To, že se to nejčastěji promítá ekonomicky a finančně je jenom dáno dobou, ve smyslu momentálně vhodných* měřítek (zisk, příčka forbesu, počet pokojů, aut ...) a v tom, že si lidé tyto měřítka pletou s cílem. To je jako v Člověče nezlob se. Měřítkem je počet figurek v domečku a kdo má nejvíc tak vyhrál, může se tím ohánět, pyšnit, ostatní mu mohou závidět, ale cíl je přece plně jiný - zábava - a to si lidé často pletou a tak se i kapitalismus (v podstatě hra na systém měřítek jako ty figurky v domečku) tváří tak bezcitně finančně, ale ve skutečnosti jenom nabízí nejlíbivější měřítka, cíl se ale nemění. Lidský rozvoj.
*ve smyslu použitelnosti, nikoliv jako nutně správných
Nerad mám pořád pravdu, ale dva pudy jsou u člověka a opice nejsilnější : pud sebezáchovy a pud stoupat co nejvýš v sociálním žebříčku. Peníze a úspěch naplňují oba dva. Závist je jenom jedna z metod jakými se to uplatňuje. Touha po rozvoji je jenom funkce touhy po sociálním postupu. Atd.
Pořád si myslím, že to takhle nelze říci. Nevím, jestli je pud stoupat po soc. žebříčku u opice tím nejsilnějším, ale i kdyby, nejsme postaveni jen před tyto pudy. Ale pokud pominu Elona Muska a vezmu nějaký obyč. přiklad, tak řekněme, že u někoho vznikne potřeba se najíst (kupodivu). K tomu, aby chtěl tuto potřebu uspokojit, nepotřebuje nikomu nic závidět. Jeho vlastní potřeba jej žene k jejímu uspokojení. Rozdíl oproti závisti je ten, že tato potřeba může vzniknout z jakéhokoliv důvodu. Pokud se např. Vaše dítě stane nepohyblivým, tak potřeba vyrobit či zajistit mu vozík nebude pramenit ze závisti ale ze soucitu, vašich vzájemných vztahů atd. atd.. Takže když se rozhodnete si později vydělávat výrobou podobných vozíků, původním podnětem nebyla závist. Takže za sebe si pořád myslím, že motorem je uspokojování potřeb (z jakéhokoliv důvodu a s jakoukoliv příčinou) místo závisti (jedna z příčin vedoucí k potřebě a k nutnosti jejího uspokojení).
Mimochodem, když už jsme u těch funkcí, pud stoupat co nejvýš po soc. žebříčku je funkcí pudu sebezáchovy. Troufnu si tvrdit, že od něj bychom složitěji či jednodušeji odvodili všechny pudy.
Touha po rozvoji se projeví všude, kam člověk vleze - v momentě kdy se vůbec zjistilo že je nějaký sociální žebříček, tak okamžitě touha po rozvoji způsobila, že chce člověk stoupat. Byly doby, kdy se člověk neúčastnil nějakého sociálního žebříčku, ještě "před opicema" a přesto měl touhu po rozvoji. Dokonce i každá jedna buňka má touhu po rozvoji, resp. vývoji - a v jakém je teda sociálním žebříčku? Není v žádném a přesto se chce rozvýjet/vyvýjet a to podle mě dokazuje, že nejprve je touha a pak nějaký (jakýkoliv) žebříček ...
S tímhle sociálně darwinistickým názorem by se dalo úspěšně polemizovat. Obecně vzato vedou všechny snahy vysvětlit určitý jev pomocí několika málo veličin k určitému zjednodušení. Pokud je předmětem tohoto zjednodušení člověk, tedy bytost s individuálním osudem, začnete se pak nutně dopouštět násilí právě na tom individuálním osudu a výsledky budou špatné, viz různé totality, demagogie, náboženský fundamentalismus apod.
Naštěstí stačí najít několik příkladů, které jsou v protikladu s vaší tezí a je tím celá hypotéza vyvrácena. Jinými slovy - skutečně je mnoho lidí, jejichž nejsilnějšími pudy jsou alespoň v určité fázi života právě pud sebezáchovy a touha po vzestupu. Je to ostatně zákonité a nutné, aby mohl být člověk ve světe vůbec co platný. Ale na druhou stranu lze u většiny lidí také vysledovat prohloubení těchto základních motivů, kdy jedinec koná už bez ohledu na sebezáchovu a bez ohledu na sociální statut. Jinými slovy, kdy se tyto pudy buď stávají pouhým prostředkem, ale nejsou cílem, anebo kdy jsou zcela překonány. A je zajímavé, že právě osudy lidí, u kterých došlo k této změně zvlášť výrazně, mají významný dopad na lidskou historii i celý další vývoj společnosti. Příklady si každý najde jistě sám.
Pozor, touha po rozvoji nemusí být nutně touha po vzestupu.Vzestup je už měřítko materálního světa, který je pouze prostředkem pro naplnění touhy po rozvoji. Asi tak jako čas neběží proto, že spěcháš na autobus, nýbrž čas běží pořád a mění nění se jenom prostředí, prostředky a jeho vnímání. V tomto příkladu s autobusem by pak rozdíl mezi časem a dobíháním na autobus byl ekvivalentní výše zmíněnému rozdílu mezi touhou po rozvnoji a vzestupem. Rozvoj přece nemusí pouze stoupat ... stárnutí, mikročipy, bouře v mysli (její utišení).... Tedy rozvoj v (značně zjednodušeném a okleštěném) smyslu jako pokračovat + prohlubovat (ne do hloubky ale dál, lépe, více, méně a méně a levněji ... pokračovat ....) ....
Občas se stane, že člověk vlastně neví po čem touží a pak slepě "rozvíjí" nebo "žije" či "hroomadí" něco co nemá smyslu, ale nic není dokonalé ... Vem si, že třeba každý z nás lidí dělá něco jiného, jiné sporty a žije jinde a přesto se chce zítra probudit a pokračovat. Je to pouze touha po vzestupu nebo nějaký pud? Ne ... je to ta touha která je všem společná a žene je do dalších dnů a duboucnosti ...
Ja se na veci koukam jako na uceleny system, neni neco jako kapitalismus nebo komunismus jako kameny reality. Ty stavebni kameny jsou daleko mensi a jsou uplne stejne pro jakkoli rozdilne svetove rady. Kapitalismus vs komunismus nebo dalsi architektury bych spis prirovnal k trendu na forexove burze. Je to ukazatel nejakeho smeru, nic vic, nic min. Na urovni reality nam byly dany ruzne bozi aspekty, jeden z nich je: Ja chci. V pripade komunismu mohlo za tim stat zavist, ale spis to je je neco typu: Ja NEchci. Ja tohle nechci a chci neco jineho.
Tj. za komunismem stalo opet ja toto nechci, chci neco jineho. A to same stalo take za jeho padem :-)) touha vede jak ke vniku, tak k zaniku.
Tak mily Bleku, protoze uz neni tydne, ze by jsi do mne nerejpal tak si rejpnu taky ja:
Blekův smutek
Exlinuxák Hrdobec
skrz Mac stál se alfasamec,
má teď spoustu koníčků
v Subaru vozí děvčičku.
Každého týdne po šichtě
v Budapešti na výletě,
užívá si s Katinkou
Borsodi prokládaj pálinkou
Pro ženy já Blek nežiju
nekouřím a nepiju,
šlechtím moduly v linuxu
konto pořád v minusu.
Kompiluji, patchuji
na rootu si stěžuji,
ladím makra pro svůj Vim
ženám nikdy nevařím.
Psycholožce nestačím
tá je prostě jinačí
a je jejím koníčkem
podvádět mě s Hrdobcem !
=========================================
Poruchu osobnosti jsem vylecil Macbookem.
Linuxovy desktop neprovozuji
PS: Ja utikam do Vidne na dnesni otevreni Apple storu na Karntner Strasse.
Po deseti letech.
Je to rána osudu,
s Katinkou už nebudu.
Pořád, že mě miluje
stala se z ní fůrie.
Buzeruje celej den,
už abych byl rozveden.
Pak si sednu k mašině
na termoši zadám pstree.
..snad mě neoškube jak to Apple dělal celá ta léta
až se věřitelem stala i moje stará teta.
Jó, Blek, ten si žije,
s mladou kočkou zrovna víno pije.
Ráno nad systemd kleje
večer je lvem salónů a v pohodě je.
Balí zásadně půvabné psycholožky
musejí mít ale aspoň čtyřky nebo pětky.
Psycholog ?? Co to má znamenat ?! Já chápu, že v rámci multikulti chcete oslovit i duhovou menšinu ale my chtěli psycholožku.
Frustrace z nevyplněného vizuálního podnětu vyvolala Múzu a remixují básničku v lehce erotickém podtónu ;-)
Slast psycholožky
Můj expacient Hrdobec
rozepnul si poklopec,
vytáhl svou hadici
pocákal mi zadnici.
Každého dne po šichtě
prohání mne po bytě,
bimbasem mi mává
celou noc mu dávám.
S macistou já teď žiju
postel při orgasmu pochčiju,
štěstím se jen zalykám
vykouřím i polykám.
Ze předu i zezadu
vráží do mě tu kládu,
vybouřená zářím
s radostí mu vařím.
Prcince mé to nestačí
ta je prostě jinačí,
a je jejím koníčkem
dovádět i s dildíčkem.
Grafika nic moc, vtip nic moc, ani za komiks se to neda povazovat. “Komiks je umělecké médium, někdy označováno jako „deváté umění“, ve kterém jsou za sebou chronologicky uspořádány kresby nebo jiná zobrazení s případným doprovodným textem v cílených sekvencích. Dohromady tedy vytvářejí celek, nejčastěji příběh.” Nechcete se fakt na to vys*at?
Přitom by stačilo málo, aby lidi byli s komixem spokojenější
https://i.imgur.com/HhHnCfD.jpg