S tímhle sociálně darwinistickým názorem by se dalo úspěšně polemizovat. Obecně vzato vedou všechny snahy vysvětlit určitý jev pomocí několika málo veličin k určitému zjednodušení. Pokud je předmětem tohoto zjednodušení člověk, tedy bytost s individuálním osudem, začnete se pak nutně dopouštět násilí právě na tom individuálním osudu a výsledky budou špatné, viz různé totality, demagogie, náboženský fundamentalismus apod.
Naštěstí stačí najít několik příkladů, které jsou v protikladu s vaší tezí a je tím celá hypotéza vyvrácena. Jinými slovy - skutečně je mnoho lidí, jejichž nejsilnějšími pudy jsou alespoň v určité fázi života právě pud sebezáchovy a touha po vzestupu. Je to ostatně zákonité a nutné, aby mohl být člověk ve světe vůbec co platný. Ale na druhou stranu lze u většiny lidí také vysledovat prohloubení těchto základních motivů, kdy jedinec koná už bez ohledu na sebezáchovu a bez ohledu na sociální statut. Jinými slovy, kdy se tyto pudy buď stávají pouhým prostředkem, ale nejsou cílem, anebo kdy jsou zcela překonány. A je zajímavé, že právě osudy lidí, u kterých došlo k této změně zvlášť výrazně, mají významný dopad na lidskou historii i celý další vývoj společnosti. Příklady si každý najde jistě sám.