Názor k článku Komiks: opravdová tragédie od u všech přidaných komentářů provozovatel ukládá IP - Otec bohů by měl zjistit, kde je náčelníkova...

Otec bohů by měl zjistit, kde je náčelníkova dcera
Nejdříve se mě otec té dívky zeptal, jak se jmenuju. Odpověděl jsem mu, že se jmenuju „Otec bohů, který dovede všechno na tomto světě“. Pak mě požádal, abych zjistil, kde je jeho dcera, a abych mu ji přivedl zpátky. Pak prý mi prozradí, kde je můj sběrač palmového vína. Slíbil, že mi řekne, kde je můj sběrač, a to mě velmi potěšilo. Souhlasil jsem tedy s jeho návrhem. Rodiče té dívky nevěděli, kde je, ale dověděli se, že dívka odešla z trhu s kompletním pánem. Jako „Otec bohů, který dovede všechno na tomto světě“ jsem obětoval v noci kozu svému džudžu. Časně ráno jsem si poslal pro čtyřicet soudků palmového vína, a když jsem to všechno vypil, začal jsem pátrat, kam se ta dívka poděla. Toho dne byl právě trh a tam jsem tedy zahájil své pátrání.
Protože jsem měl džudžu, znal jsem všechny lidi na tržišti. Přesně v devět hodin dopoledne tam opět přišel ten kompletní pán, co s ním šla ta dívka. Hned jak jsem ho uviděl, pochopil jsem, že to on je ta záhadná a hrozná nestvůra.
Ta dívka za to nemůže, že šla s panem Lebkou
Myslela, že je to kompletní pán
Nemohl jsem mít té dívce za zlé, že šla s panem Lebkou, jako by to byl kompletní pán. Kdybych byl dívkou, šel bych za ním určitě také třeba na kraj světa. Jsem ovšem muž, ale tím silněji na něho žárlím. Kdyby ten pán šel do boje, nepřítel by ho jistě nezabil. Letci z bombardéru, který se chystá svrhnout pumy na nějaké město, by je při pohledu na něho nesvrhli. A kdyby je přece svrhli, pumy by nevybuchly, dokud by ten pán z města neodešel. A to všechno proto, že ten pán je tak krásný. Když jsem ho tedy zpozoroval na tržišti, jediné, co jsem udělal, bylo, že jsem ho nespouštěl z očí. Díval jsem se na něho několik hodin a pak jsem odběhl do zapadlého kouta tržiště a proplakal jsem několik minut. Užíral jsem se totiž závistí, proč jsem nebyl stvořen tak krásným, jako tenhle pán. Když jsem si však uvědomil, že je to vlastně pouhá lebka, vzdával jsem díky bohu, že mě stvořil bez takové krásy. Potom jsem se vrátil na tržiště, ale jeho krása mě stále silně přitahovala. a tak když toho dne končili trk a když se všichni rozcházeli po svých, odcházel i tento pán a já jsem šel za ním, abych se dověděl, kde bydlí.
Kde žije pan Lebka a jeho početná rodina
Když jsme ušli asi dvanáct mil od toho města, co se tam konal ten trh, opustil pán pojednou cestu, po které jsme šli, a zabočil do nekonečného pralesa. Šel jsem za ním, ale chtěl jsem, aby si nepovšiml toho, že ho stopuju. Použil jsem tedy jednoho džudžu a proměnil jsem se v ještěrku a v této podobě jsem ho sledoval. Když jsme však urazili aspoň pětadvacet mil tím nekonečným pralesem, začal si vytrhávat všechny údy, vracel je majitelům a platil za ně nájemné.
Pak jsme spolu ušli ještě dalších padesát mil pralesem, až došel ke svému domu; vešel dovnitř, ale já jsem vešel s ním, vždyť jsem byl přece ještěrkou. První, co udělal, když vlezl do díry (domů), bylo, že šel rovnou tam, co byla ta dívka, a tak jsem uviděl, jak tam ta dívka sedí na žabákovi a má na krku přivázanou jednu mušli a nějaký Lebka jí stojí za zády a dívá se na ni. Když potom viděl (pán), že tam ta dívka je, šel dozadu, kde pracuje celá jeho rodina.
Náš člověk v Lebkovic domě se dává do práce
Když jsem tu dívku uviděl a když ten Lebka, co ji do téhle díry přivedl, neboli ten, co jsem za ním šel z trhu až do téhle díry, zašel dozadu, proměnil jsem se zase v člověka jako předtím. Hned jsem tu dívku oslovil, ale ona mi nemohla vůbec odpovědět, jenom naznačovala, že je to s ní vážné. Ten Lebka, co ji s píšťalkou hlídal, si zrovna zdříml.
Když jsem té dívce pomohl, aby vstala z toho žabáka, co ji na něj posadili, moc jsem se divil, že ta mušle, co jí přivázali na krk, začala v tu ránu podivně chrastit. A když to ten Lebka, co ji hlídal, uslyšel, tak se hned probudil a zapískal na ty druhé, oni se všichni okamžitě přiřítili a seběhli se kolem té dívky a kolem mne. Ale když mě tam uviděli, hned jeden z nich odběhl k jámě, co byla malý kousek odtud plná mušlí. Vytáhl z té jámy jednu mušli a hned se ke mně poklusem vrátil a celá ta tlupa mi tu mušli taky chtěla pověsit na krk. Ale dřív než to mohli udělat, proměnil jsem se ve vzduch, a najednou už mi nemohli přijít ani na stopu a já jsem se přitom na ně koukal. Myslel jsem si, že mušle v té jámě mají čarovnou moc, že když se nějakému člověku pověsí na krk, podlomí mu všechny síly a každého taky rázem oněmí.
Víc než hodinu potom, co jsem se rozplynul do vzduchu, zalezli Lebkové zase dozadu, ale jeden Lebka zůstal tu dívku hlídat.
Když zalezli dozadu.proměnil jsem se zase v člověka jako předtím a sundal jsem tu dívku z toho žabáka, ale hned jak jsem se jí dotkl, začala ta mušle, co ji měla na krku, rámusit nanovo. I kdyby byl někdo třeba čtyři míle daleko, nemusel by moc natahovat uši, aby to uslyšel. Taky ten Lebka, co jí hlídal, hned ten rámus uslyšel a uviděl mě, jak ji sundavám z toho žabáka. Zapískal na ty druhé, co byli zalezlí vzadu.
Hned jak celá Lebkovic rodina uslyšela to jeho pískání, přiřítila se tam. Vylezl jsem z té díry do pralesa, ale dřív než jsem v pralese uběhl sto metrů, vyrazili za mnou a já jsem stále utíkal i s tou dívkou. Jak mě ti Lebkové honili po pralese, kutáleli se po zemi jako balvany a příšerně mručeli. Už by mě byli chytili, ale já jsem viděl, že takhle mě určitě chytí, a tak jsem proměnil dívku v kotě a strčil jsem si jí do kapsy. Sám jsem se pak proměnil v malého ptáčka, kterému by Evropané ve svém jazyce říkali nejspíš „vrabec“.
Tak jsem jim uletěl, ale jak tak letím oblohou, tak ta mušle, co ji pověsili té dívce na krk, pořád chrastila. Snažil jsem se, seč jsem byl, abych to zarazil, ale všechno bylo marné. Když jsem s tou dívkou dorazil domů, proměnil jsem ji zase v dívku a sám jsem se ovšem taky proměnil v muže. Když její otec uviděl, že jsem mu přivedl dceru zpátky, byl nesmírně rád a pravil: „Jsi skutečně Otec bohů, jak jsi mi už říkal.“
I když teď byla dívka doma. přece jen ta mušle, co jí pověsili na krk, nepřestávala chrastit, a dívka sama s nikým nemohla promluvit. Naznačovala jen posunky, jak je ráda, že je doma. Tak jsem tu dívku přivedl, ale s nikým mluvit nemohla, nemohla ani jíst, ani sundat tu mušli z krku, a ten strašný rámus, co ta mušle dělala, nedopřál nikomu, aby si odpočinul nebo oko zamhouřil.
Kupředu za novými úkoly
Tak jsem zkoušel přeříznout provaz, co s ním měla tu mušli přivázanou kolem krku, ale snažil jsem se o to marně. Pokoušel jsem se, jak jsem uměl, odříznout provaz od mušle, a tím jsem aspoň zarazil ten rámus, ale z krku ne a ne jí to sundat.
Když její otec viděl, v čem je ta potíž, ještě jednou mi pěkně poděkoval a znovu opakoval, že když si říkám „Otec bohů, který dovede všechno na tomto světě“, měl bych vlastně skoncovati s tím ostatním. Když to říkal, styděl jsem se, pomyslel jsem si, že když se teď vrátím zpět do té díry Lebkových, tak mě tam možná zabijou. V pralese se vždycky cestuje s rizikem a teď přece nemohu přijít do té díry Lebkových a zeptat se jich, jak se ta mušle odvazuje dívce z krku, aby už konečně mohla mluvit a jíst.
Zpátky k Lebkovům
třetího dne potom, co jsem tu dívku přivedl nazpět do domu jejího otce, vrátil jsem se do nebezpečného pralesa za účelem dalšího pátrání. Když mi k té díře Lebkových zbývala jen asi míle cesty, zahlédl jsem najednou právě toho Lebku, co za ním dívka šla z trhu do díry v rodinném domě Lebkových, když ještě vystupoval jako kompletní pán. Hned jak jsem ho uviděl, proměnil jsem se v ještěrku a vylezl jsem na strom blízko něho.
Stál před rostlinou s dvěma stonky a utrhl z jednoho stonku jeden ze dvou lístků. Držel ten lístek pravou rukou a řekl: „Protože mi tu dívku sebrali, ať už nikdy nepromluví, jestliže jí nedají sníst ten druhý lístek.“ Potom utrhl druhý lístek na vedlejším stonku, držel oba lístky v levé ruce a řekl, že nedají-li ty dva lístky dívce sníst, nikdy se nepodaří uvolnit jí tu mušli, co má na krku, a bude navěky příšerně rámusit.
Když to dořekl, zahodil lístky na tom místě a odskákal pryč. Hned jak odskákal dost daleko ( ještě štěstí, že jsem tam byl u toho, když to všechno dělal, a že jsem viděl, kde ty lístky jeden po druhém zahazoval!), Tak jsem se zase proměnil v člověka jako předtím, šel jsem na to místo, kde oba ty lístky zahodil, sebral jsem je a vrátil jsem se hned domů.
Hned jak jsem se vrátil domů, uvařil jsem oba dva lístky každý zvlášť a dal jsem jí je sníst. K mému velkému překvapení dívka hned začala mluvit. Potom jsem jí dal sníst zase ten druhý lístek, a hned jak ho snědla, mušle, co jí ten Lebka přivázal na krk, se sama uvolnila a v tu chvíli byla tatam. A tak když její otec a matka viděli to úžasné dílo, co jsem pro ně udělal, hned mi přinesli padesát soudků palmového vína a dali mi tu dívku za ženu a taky dva pokoje v tom domě, abychom tam s nimi bydleli. Tak jsem zachránil tu dívku před kompletním pánem z trhu, z něhož se potom vyklubal obyčejný „Lebka“, a ta dívka se tenkrát stala mou ženou. Tak jsem se oženil.
Když jsem si vzal tu dívku za ženu a strávil jsem šest měsíců u rodičů své ženy, vzpomněl jsem si na svého sběrače palmového vína, co umřel v našem městě, už je to hezky dlouho. Tak jsem požádal otce své ženy, aby splnil svůj slib, a aby mi tedy řekl, kde je můj sběrač. Ale on mi řekl, abych ještě nějakou dobu počkal. Věděl totiž, že kdyby mi už teď řekl, kde je, že bych odešel z města a odvedl bych mu dceru. A on se nechtěl se svou dcerou rozloučit.
Strávil jsem v tom městě u něho tři roky a celou tu dobu jsem si čepoval palmové víno sám. To se rozumí, že jsem si nemohl načepovat tolik, abych se napil dosyta; taky moje žena mi pomáhala nosit víno z plantáže do města. Když jsem dovršil tři a půl roku v tom městě, tak koukám, že mé ženě otéká na levé ruce palec, jako by to byla nafukovací vesta. Ale nebolelo ji to. Jednoho dne za mnou přišla na plantáž, kde jsem čepoval palmové víno. Moc jsem se podivil, že když se palcem , co ho měla oteklý, dotkla prstence pichláků na palmě, praskl a uviděli jsme, jak z něho vylézá malý chlapeček. A hned jak ten chlapeček vylezl z toho palce, začal na nás mluvit, jako by mu bylo nejmíň deset.
Během té hodiny vyrostl až do výšky tří stop a několika coulů a hlas měl v té chvíli tak jasný, jako když někdo mlátí ocelovým kladivem do kovadliny. První, co udělal, bylo, že se zeptal své matky: „Víš, jak se jmenuju?“ Matka řekla, že ne, a tak se otočil ke mně a zeptal se mne na totéž a já jsem taky řekl, že ne. Tak nám řekl, že se jmenuje „ZURRJIR“, což znamená syn, ze kterého se snadno může stát něco jiného. Hned když nám řekl, jak se jmenuje, měli jsme pěkně nahnáno kvůli tomu jeho příšernému jménu. A přes tu chvíli, co nám to povídal, popíjel pořád palmové víno, které jsem předtím pro sebe načepoval. Neuteklo ani pět minut, a vytáhl z těch čtyř soudků tři až do dna. Pomyslil jsem si v duchu, jestli bychom pak nemohli to děcko nechat na plantáži a utéct sami do města, protože každý přece viděl, že mé manželce otekl jen palec na levé ruce a že nepočala na správném místě těla jako jiné ženské. Ale hned jak mě to napadlo, vzalo si to dítě poslední soudek palmového vína, nalilo si to víno do hlavy na levé straně až do dna a vydalo se rovnou do města, ale to mu nikdo neukázal cestu, kudy se chodí k městu. Zůstali jsme stát na místě a dívali jsme se, jak jde, a teprve po chvilce jsme se pustili za ním, ale už jsme ho nikde na celé cestě až do města neviděli. K našemu překvapení vešlo dítě rovnou k nám do domu, co v něm bydlíme. Když to dítě přišlo k nám do domu, pěkně pozdravilo každého, koho v domě potkalo, jako by se už dávno znali. Hned si taky řeklo, aby mu dali jídlo, a jedlo; potom šlo do kuchyně a snědlo tam všechno, co tam bylo k snědku.
Ale když ho tam jeden chlapík viděl, jak v kuchyni dojídá zbytky toho, co tam bylo připraveno k večeři pro všechny, řekl mu, aby si šlo po svých. Nešlo. Místo toho se s tím chlapíkem pustilo do rvačky. Tak to naše povedené děťátko nařezalo tomu chlapíkovi, že nevěděl, kudy z té kuchyně ven a jak najít, kde nechal tesař díru. Ale to dítě v té kuchyni bylo pořád!
Když všichni domácí lidé viděli, co dítě tomu chlapíkovi udělalo, všichni se do něho pustili. Jak se s nimi potýkalo, rozbilo tam všecko na kousky, dokonce i všechna domácí zvířata utlouklo a roztrhalo je na cucky, ale všichni dohromady proti němu nic nezmohli. Brzy nato jsme přišli z plantáže domů, a jak nás uvidělo, nechalo té rvačky proti všem, šlo nám pěkně naproti a s námi se vrátilo domů a každému nás ukazovalo a říkalo: „Hele, táta a máma!“ Protože ale snědlo všechno, co bylo připraveno na ten večer k jídlu, dali jsme se do vaření dalšího jídla. Ale když jsme měli sundat jídlo z ohně, hned si je zabavilo pro sebe a pustilo se do něho tak, jak bylo ještě z ohně vařící, dříve než jsme ho mohli zarazit. Snědlo všechno jídlo. Dělali jsme, co jsme mohli, abychom mu to vzali, ale bylo to marné.
Bylo to na mou duši báječné děťátko! Vždyť i kdyby proti němu bojovalo sto mužů, pustilo by se do nich a řezalo by do nich tak dlouho, dokud by neutekli. Když si sedlo na židli, nemohli jsme ho z ní dostat. Mělo sílu jako Lamželezo a nikdo s ním nehnul. Všecky nás v domě začalo komandovat! Jednou nám nakázalo, abychom celý večer nejedli, podruhé nás zase o půlnoci vyhodilo z domu a jindy nám zase rozkázalo, abychom před ním padli na zem, a nechalo nás tam dobré dvě hodiny.
Protože tohle dítě bylo silnější než kdokoliv jiný v tom městě, obešlo si celé město a podpálilo domy náčelníků toho města, takže lehly popelem. Ale když lidé z města viděli takovou spoušť a špatné chování, zavolali mě (jeho otce), abychom se poradili, jak bychom ho mohli dostat z města ven. Jednou v noci jsem si vyčíhal, že spí v pokoji, zrovna když byla jedna hodina po půlnoci. Vzal jsem olej a rozlil jsem ho po domě a po střeše, která byla pokryta listím-bylo to přece v období sucha-zavřel jsem všechny dveře a okna, co to povedené děťátko nechalo otevřené, když usnulo, a pak jsem ten dům zapálil. Dříve než se probudilo, hořel dům i stěny plamenem, který mu zabránil, aby uteklo, a tak spolu s domem lehlo popelem.
Když jsme viděli, že dítě lehlo popelem, všichni jsme byli rádi a ve městě zavládl pokoj. Když jsem si uvědomil, že jsem viděl na vlastní oči, jak to dítě shořelo, naléhal jsem na otce své ženy, aby mi řekl, kde je můj sběrač palmového vína, a on mi to tedy řekl.