Názory k článku Krásné staré stroje: fenomén jménem LaserDisc, který Čechy minul
-
Jan HrachStříbrný podporovatel> Výhodou LaserDiscu oproti VHS byl vyšší počet řádků obrazu (cca na úrovni pozdějšího spíše profi formátu S-VHS), nějakých 425/440 oproti přibližně 240–250.
Jak tohle fungovalo? VHS předpokládám duplikovalo řádky při přehrávání; u LaserDiscu to je ale rozlišení „někde mezi“ - jak se to škálovalo?
-
Toto je ztraceno v překladu. Počet řádků byl stejný jako měl PAL, ale jednalo se o počet rozlišitelných sloupců.
viz. např. wikipedie:
"Šířka pásma zaznamenávaného videa 3 MHz (odpovídající horizontálnímu rozlišení 240 linií – v obraze rozlišitelných svislých sloupců, vertikální rozlišení je 576 řádek jako u jiných analogových záznamových systémů pracujících s PALem)" -
Ondřej CaletkaZlatý podporovatelPřesně tak, tohle určování rozlišení podle počtu řádků mě vždycky připadalo strašně divné, protože když do normální televize pustíte něco jiného než 625/525 řádků tak prostě nezobrazí nic. Zároveň věci jako VHS nemají žádnou paměť, takže duplikování řádků nepřipadá v úvahu.
-
Jan HrachStříbrný podporovatel
Aha, takže i VHS měla vždy plný počet řádků, a když člověk nastavil "long play", tak kleslo jen horizontální rozlišení?
Nicméně nemyslím si, že je pravda to s tou nemožností duplikovat řádky. Analogová zpožďovací linka je to M ve zkratce SECAM a PAL má něco podobného, hledej "PAL delay line". Tam se to používalo pro škálování chromatického signálu (který má doopravdy rozlišení poloviny řádků, resp. střídavě se posílají ty dvě barevné složky ob řádek), ale třeba by to šlo použít i pro lumu (otázka je, kolik ta konverze na ultrazvuk a zpět vnese šumu).
-
Ondřej CaletkaZlatý podporovatel
Ano, řádků byl vždy plný počet. S tou pamětí máš samozřejmě pravdu, ta se skutečně používá v PALu a SECAMu na straně dekodéru. Ve VHS přehrávačích ale nic takového není - signál z bubínku s rotujícími hlavami prochází v reálném čase přes FM demodulátor na výstup.
-
I u VHS zpožďovací linky jsou, dokonce dvě. Jedna se používá ke korekci dropoutů, takže z ní se signál bere jen v době, kdy v aktuálním řádku vypadl. A pak se požívala ještě druhá zpožďovací linka, která korigovala přeslechy chrominance, protože ta byla přeložena do nejnižších frekvencí a tak přeslechy mezi řádky tolik nepotlačoval rozdílný azimut hlav. V důsledku toho má každá další VHS kopie nejen stále horší horizontální rozlišení, ale dochází ke slévání barev jedniotlivých řádků vertikálně, které se navíc jakoby posouvají dolů.
-
Martin X (neregistrovaný)
PAL nema polovicne rozlisenie farebneho signalu ako SECAM. SECAM pouziva frekvencnu modulaciu farebneho signalu, kde sa kazdy riadok dokaze vyslat len informacia o jednej farbe (+ jas), kym PAL a NTSC pouzivaju kvadraturnu amplitudovu modulaciu, kde je mozne preniest informacie o 2 farbach (+jas, teda je dostatok informaci na zrekonstruovanie vsetkych 3 farebnych zloziek). Pri PAL sa oneskorovacia linka pouziva na korekciu fazoveho skreslenia pri prenose kombinaciou priameho a oneskoreneho signalu. PAL ale dokaze fungovat aj bez tejto oneskorovacej linky a samotna korekcia prebieha az "v oku divaka", kde sa skombinuju mierne odlisne farby dvoch riadkov (kazdy je farebne posunuty inym smerom, lebo PAL=Phase Alternating Line a kazdy riadok sa vysiela s opacnou fazou a ako predchadzajuci).
3. 4. 2020, 15:28 editováno autorem komentáře
-
Ondřej CaletkaZlatý podporovatel
Ano, je to přesně tak. Přinejmenším u nás, kde se do roku 1992 vysílalo v SECAMu (přestože se vždy vyrábělo v PALu) byly všechny televizory s podporou SECAMu, takže pravděpodobně zpožďovací linku používaly i pro PAL.
Ono je vůbec mezi teoretickým a praktickým rozlišením dost propastný rozdíl. Pro černobílou televizi byla stanovana potřebná šířka pásma 6 MHz (v normě D/K, západní standard B/G používal 5 MHz). Je to proto, že pokud máme daný systém 625 řádků a 25 snímků za sekundu a chceme docílit stejného vodorovného a svislého rozlišení, musíme být schopni na jednom řádku zobrazit 625 * (4/3) = 834 jakoby-pixelů. Pokud bychom chtěli dokázat zobrazit na každém řádku střídavě černý a bílý bod vedle sebe, objeví se na řádku 417 cyklů, těch řádků se za sekundu vysílá 625*25=15625. Potřebná šířka pásma tedy vychází 15625 * 417 = 6,51 MHz.
Jenže se ukázalo, že rozlišovací schopnost 625 řádků byla na svou dobu velmi futuristická, tehdejší televizní řetězec ani zdaleka nedosahoval takové kvality, aby takovouto šířku pásma dokázal využít. Když se později hledal způsob, jak do televize přidat barvu, vyšší části spektra se nabízely s dostatkem volného místa k zakódování barvy. Nosný kmitočet barvy byl šikovně zvolen tak, aby se spektra vzájemně nerušila, takže teoreticky bylo možné oddělit jasovou a barvonosnou složku obrazu s plným jasovým rozlišením. Na toto téma jsem objevil jedno moc pěkné video.
V praxi ovšem bylo oddělení vzájemně proložených spekter složitý technický oříšek, který se až do konce devadesátých let neřešil a místo toho se jas a barva oddělovala frekvenčně, takže jasová složka byla omezena do nějakých 3 MHz, tedy horizontální rozlišení jasové složky bylo jen zhruba 384 jakoby-pixelů. A nevadilo to. Když se na přelomu století začaly dělat TV přijímače s hřebenovými filtry tak, aby dokázaly využít plnou šířku pásma, zase se začal prosazovat formát 16:9, takže se tento větší počet pixelů roztáhl na mnohem širší plochu.
-
"používal analogové video"
versus
"přehrávání LaserDiscu de facto znamená čtení „jedniček a nul“ na médiu reprezentujících analogový PCM záznam"to je poněkud zmatené. Takže si pomůžeme wiki:
"the information is encoded as analog pulse-width modulation"Aha, pulzně šířková modulace, hned je to jasnější! Ale vlastně není. Jak do toho byly multiplexovány barvy atd? PAL nebo nějaký vlastní formát, který přehrávač převedl na PAL?
-
Ondřej CaletkaZlatý podporovatel
Vzorkovací frekvence PWM byla tak vysoká, že dokázala uložit kompletní kompozitní videosignál, tuším bez dalších úprav (u VHS se kvůli malé šířce pásma barvy oddělovaly a překládaly jinam). A asi tam nebylo moc PALu, spíš NTSC, ale to je vlastně nepodstatný detail.
-
XORStříbrný podporovatelPřipomnělo mi to něco, co jsem kdysi, děsivě dávno, četl v právě vyšlém časopise Elektronika. Projekt Domesday od BBC/Acorn. Byla to britská elektronická encyklopedie vydaná na laserdiscích.
M.
ČLÁNKY DO MAILU