předních příčkách žebříčku návštěvnosti na DistroWatchi. Jakkoli je vypovídací hodnota tohoto žebříčku omezená
vypovidaci hodnota zebricku DistroWatch o pouzivanosti neni omezena, ale nulova... nic na tom nemeni fakt ze nic jineho (fakticky, nic spravneho v danem kontextu) "nename"... zebricek DistroWatch je ciste o tom o kterych distribuci si jeho navstevnici hledaji informaci, coz bude v naproste vetsine pripadu navstevnik kterej si o tom chce neco zjistit, mozna to zacit pouzivat, mozna na to prejit, ale vubec to samozrjme nezohlednuje ani to zda tento navstevnik dane distro zacne pouzivat... stejne tak to vubec nezohlednuje stavajici uzivatele nejake distribuce o ktere si tam pro info nezajde... ja treba pouzivam vicemene na vsech strojich dlouhodobe jedno konkretni distro a za XY let sem na DistroWatch nezasel abych si tam na nej "tuknul", ma to snad nekdo jinak? :-)
Asi tak nějak. To, jakou váhu někteří lidi Distrowatch přikládají, mě ani po tolika letech nepřestává fascinovat. Jediné, co jsem za ty roky vypozoroval, je, že ten žebříček dokáže velmi hrubě zachytávat trendy. Tedy když se nějaká distribuce posune třeba ze 100. místa do top 20, velmi často to koreluje i s růstem její popularity v reálu. Jednotlivá umístění a čísla jsou jinak úplná hausnumera. Ze své pozice se snažím udržovat přehled o tom, jak jsou které distribuce v různých cílových skupinách populární, občas mám možnost vidět i neveřejné průzkumy trhu, takže si troufám tvrdit, že dokážu odhadnout, jak na tom distribuce s popularitou ve skutečnosti jsou.
Např. Ubuntu má na Distrowatch 1572, elementary OS 1411 a v reálu má Ubuntu asi tak 50-100x víc uživatelů. V tomto kontextu mě pobavila i ta poznámka v úvodu: "ostatně tam dlouho kralovalo Ubuntu a kde je mu dnes konec?" No, kde je mu konec... je to pořád nejpopulárnější distro :-D
Ta poznámka byla myšlena tak, že před lety Ubuntu bylo v linuxovém světě vidět všude a udávalo trend. Přineslo fakt snadnou instalaci vč ovladačů, rozesílaly se CD atd atd atd. Dnes je Ubuntu sice stále vysoce populární a používané, ale už se spíš veze v závěsu (tj přešlo na GNOME či výhledově Wayland) a šetří, kde může. Neříkám, že je to špatné, neříkám že to není pochopitelné. Ale doby kolem (tuším) 2013, kdy se směřovalo k Miru a next-gen Unity a kdy běžela kampaň na ten jejich telefon, jsou prostě pryč.
Tak já jsem třeba díky Manjaru před cca rokem přešel na Linux (konec Win 7) a posléze i manželka. Zkusil jsem hodně distribucí a vždycky tam něco buď nefungovalo, nebo KDE bylo špatně odladěné. A jiná prostředí mi prostě nesedí. Teď i když mám pouze Intel UHD grafiku, tak tam pařím Witchera 3 přes Lutris-Wine :). Většinu softu mám nativní a co potřebuji z Win, tak mi běží přes Wine úplně v pohodě. Pouze Zoner musím virtualizovat, ale paradoxně vyvolání RAW i program je rychlejší než nativně ve Win 7. Aktualizuji na stable (jinde by to bylo bleeding edge:D...), používám nejnovější jádro a funguji bez problémů. Běží to rychle, nakonec to zvládne i linuxový začátečník (vynikající podpora na fóru + arch wiki), prostě balada.
Manželka má Manjaro s Xfce, nicméně když jsem to porovnával, tak se mi to zdá žravější než KDE, na druhou stranu je to prostředí "jednoduší", ve smyslu méně možností, méně grafických efektů, méně vychytávek (které ona ale neocení), což je pro manželku ve výsledku jednodušší na ovládání a lépe se jí s tím pracuje. Dost dobře to nechápu, ale je to tak.
Když půjdu ještě víc do hloubky: Vždycky jsem chtěl prostředí KDE a taky jsem si myslel, že moje distribuce (pokud se k tomu dokopu...) bude OpenSuse, ale po testovací zkušenosti mě to dost klamalo. On Yast je sice fajn lákadlo, ale když vezmu systém jako celek, tak tam i přes maximální snahu nefungovalo dost věcí (např. přehrávání HBO GO, instalace grafiky, Btrfs snapshoty to tvoří jak na běžícím pásu což nakonec způsobilo kolaps celého systému atd. atd.). A potřeba zadat heslo kvůli každému prdu (jako třeba i přidání wifi) mě šíleně rozčilovala, stejně jako nemožnost toto nijak přenastavit (ano, návody a klikátka opravdu nefungují). Kubuntu, které jsem několik let ordinoval matce (PC na internet a videa) mě pro mou potřebu taky zklamalo svou neodladěností. Ale možná je to tím, že používá z pohledu Manjara zastaralý soft. A co se týče stability... No pamatuji si, že jsem jí to za tu éru musel několikrát přeinstalovat a to platilo i se starým PC, když jsem jí tam dal Xubuntu.
6. 3. 2020, 08:18 editováno autorem komentáře
Take jsem pouzival Manjaro s XFCE, ale pak jsem zjistil, ze je XFCE je mrtve. Jak pisete, zralo to pamet a ba co vic, odezvy na kliknuti byly pomale, takove zabrzdene, rozhodne to nepusobilo jako lightweight.
Teprve nedavno jsem zjistil, ze nekdo chce jeste XFCE delat, ale ja mezitim presel na GNOME, ktere je pekne a v pripade Ubuntu je i GTK dobre nakonfigurovane. Asi uz bych nemenil.
Zrovna včera jsem matce na PC něco nastavoval a tak... a musím říct, že pro mě je XFCE utrpení. Thunar toho moc neumí (např. nemá panel na rychlé volby, všechno buď přes menu, nebo pamatovat si klávesy), nutnost odpojovat USB přes Thunar namísto klasicky z hlavního panelu, spousta věcí se dá přizpůsobit jen tak na půl cesty, okna se umí otevírat pouze přes sebe nebo pod myš (to už je horší jak windowsácké, že si to pamatuje, kde to bylo otevřené) a tak bych mohl pokračovat...
Nikomu to neberu, pokud mu to vyhovuje tak proč ne. Nainstaloval jsem to matce i manželce, i když to teď zpětně vnímám jako chybu, protože důvodem bylo, že mají starší PC. Mezitím si na to už zvykly a to je marný boj. Osobně mi to přijde prostě takové na používání málo efektivní aniž by to reálně oproti KDE (které mi přijde tak nejblíž) ušetřilo nějaké prostředky. Nechápu argument s přeplácaností, když něco nechci v KDE mít / přizpůsobovat / používat, tak to vypnu / nepoužívám / nenastavuji...
asi myslel to ze Thunar nema v panelu nastroku ikonky pro zmeny (jako zobrazit ikony/podrobne/strucne), to mi neschazi, vybrat to v menu, nebo si pamatovat ctrl+1,2,3 nevidim (ja) jako problem, jedine co obcas mi schazi je ze neni ikona ani hotkey pro zmenu razeni (v rozlozeni ikony), tak bud vlezu do submenu, nebo prepnu ctrl+1 na podrobne a seradim pred "hlavicku" tabulky...
ad "zkratky" sem odpovidal Zbynkovi
to ze Thunar toho moc neumi, umi zaklad coz mi staci, vyhovuje mi ze ma moznost prepnout zobrazeni aktualniho adresare na tlacitkove, takze se o adresare zpet staci tuknout na jeho tlacitko, pak ze pro rucni vepsani adresare pouziva klasicke CTRL+L, pro refresh CTRL+R, prejmenovani F2...
pro zajimavost, co tobe v Thunar schazi? vis treba ze si muzes pridat vlastni akce do kontextoveho menu?
uznavam ze pro BFU je skoda ze neni applet na panelu pro "eject" USB zarizeni... resp. applet je, ale dost neohrabanej, zobrzuje vse mozne co je mountnute a je potreba v nastaveni omezit at se neukazuje, ted sem to zkusil a u me napr dat do filtru: / /data /home /dev/loop* /boot* /var* /run*
pak to zobrazuje pripojene jen USB Flash, ale treba by bylo dobre, kdyby levej klik v seznamu pripojenejch zobrazi obsah v Thunaru, pravej odpojil, nebo contextove menu s moznostma... ale je to ze levej i pravej klik rovnou odpoji, na nic se nepta, nic nezobrazi (jako treba idelane notifikaci: Nyni muzete zarizeni XY vyjmout)
ad preplacanost, treba dlouho dobu co vim, neslo zrusit widget na plose Aktivity, coz uz sice nejakou dobu jde, ale stejne je to rucne v kontextovejch nabidkach, pak mi nesedelo "star"tmenu roztahanim do stran, nektere veci k nastaveni se tezko v tech milionech voleb hledaly atd...
asi bylo Xfce rozbite v Manjaro... v Xubuntu s nim nemam roky v podstate zadnej problem (pamatuju jen chvili bug v Thunaru pri drag'n'drop), ROZHODNE neni zabrzdene ani nezere pamet... na ARM Netbooku s 512MB pri startu zabrano neco malo pres 100MB, na NB s i7+16GB RAM po startu je vice, tusim kolem 300MB...
dale rozhodne neni/nebyli Xfce mrtve, ano vyvoj 4.14 trval delsi dobu, ale probihal, nektere casti 4.14 se objevovali v novych vydani Xubuntu (samorejme i v jinejch distrech), osobne sem pouzival dlouho 4.13/4.14 vyvojove PPA...
uz tedy par mesicu je 4.14 venku a pripravuje se 4.16 ma vyjit letos pred prazdninama (ruzne opravy a prechod na CSD), s tim ze chteli urychlit vyvoj, tahl se ten prechod z GTk2 na GTk3...
# o prubehu novinek pri praci na 4.14 bylo informovano na blogu
https://blog.xfce.org/
#oficialni prehled novinek v 4.14
https://www.xfce.org/about/tour
# strucnej "report" z 4.15 vyvoje
https://simon.shimmerproject.org/2020/01/14/xfce-4-14-maintenance-and-4-15-updates/
# planovane terminy priprav 4.16
https://wiki.xfce.org/releng/4.16/roadmap
Také jsem zkusil nové Manjaro, ale např Trusted QSL nejde vůbec nainstalovat kvůli závislostem. V Xubuntu žádný problém. Ještě ke KDE - používám DocFetcher a větší množství pdf souborů. I při čerstvě nainstalovaném Kde neonu s 5.18 i s Kubuntu 19.10 po půlce indexace DocFetcher klekne bez jakéhokoli upozornění. V Xubuntu 19.10 i ve zkušebním 20.04 celá indexace proběhne zcela hladce...
No, „I bet you are right“ není zrovna nerozhodné tvrzení :)
A ano, provozovala. Vývojáři KDE fakt ušli kus cesty, pokud jde o optimalizaci.
Jinak nevím proč by měli přecházet na KDE, když jim Xfce vyhovuje a je to kvalitní desktop :)
Navíc je víc metrik, které to rozhodnutí můžou ovlivnit. Velikost celého desktopu, to jak často DE zapisuje na disk / SD kartu nějaká metadata…
Píšu z pozice člověka, který je na linuxu posledních 15 let - na Mandrivě a spol. (s KDE), pak jsem nadlouho přešel na Zorin OS (s GNOME) a s příchodem verze 15 jsem začal hledat něco podobného a snadného (trošku mi vadí cenová politika, která za 2 roky zvýšila cenu Ultimate verze z 10 EUR na současných 39) a objevil jsem Arch a zakotvil u Manjaro KDE (mám i nový notebook s dostatkem výkonu).
Už si s ním hraju třetím rokem a je pravda, že přechod na Arch balíčky byl trošku šokový - oproti Ubuntu repozitářům na všechno jsem kapituloval a používám vlastně jen Manjaro/Arch repozitáře. Jsem trochu "early adopter" takře beta a fresh verze mi nevadí. Původní obavy (četl jsem o rolling updatech jako o neskutečném strašáku) se nenaplnily a vzhled a funkčnost mi sedí. Hlavním lákadlem oproti ZorinOS (který je určitě skvělý a poměrně dost unikátní, ale Ubuntu based) je výdrž notebooku na baterii. A jinak jsem schopen pojmout prakticky jakýkoliv styl distribuce a nevadí mi to. Verzi 19 už používám od nějkých betaverzí a na nic zásadního jsem nepřišel...
Po více než roce používání mé nadšení pro Manjaro (průběžně na 2-3 strojích) lehce opadlo. Ta prezentace, že je to uživatelsky přívětivý Arch, není úplně přesná a asi bych jej nedoporučil jako hlavní systém někomu, kdo nemá po ruce zkušeného Linuxáka.
I běžná aktualizace mi několikrát za poslední rok skončila chybou, protože se nepodařilo stáhnout nějaký soubor úplně, ale Pacman ani Pamac vás neupozorní, že je soubor poškozený a nenabídnou nové stažení, dokud nesmažete cache pro aktualizace - a to běžného uživatele, přecházejícího z Win 7, asi nenapadne. Poslední třešničkou bylo zamrznutí aktualizace úplně a po restartu chyběla maličkost v podobě jádra :)
Podobné situaci bych na jednom stroji přisuzoval třeba špatné kompatibilitě HW, ale na 3 různých už je to podezřelé.
Abych to uzavřel, tak Manjaro jako systém ano, v 99% případů vše běhá jak má, ale doporučil bych jej jen uživatelům, kteří by zvládli i samotný Arch, jen si chtějí ušetřit nějakou práci.
Poslední třešničkou bylo zamrznutí aktualizace úplně a po restartu chyběla maličkost v podobě jádra :)
Tak podobna vec se mi stala s Fedorou 31 (aktualizace pres gnome-software), asi vypadek v netu nebo jen nedokonceny proces ale i presto se zobrazilo tlacitko "Restartovat a aktualizovat" po aktualizaci se jadro objevilo v nabidce ale pak kernel-panic, nastesti stacilo nastartovat s poslednim funkcnim a to nove jadro odinstalovat vcetne vseho co ho predstavovalo jako kernel-modules a instalovat to znovu a najednou start do noveho probehl v poradku. Takze bud zanechat aspon jedno funkcni jadro nebo i treba snapshot.
PS:Ja jinak snapshoty nepouzivam, zatim, a ty automaticke jako v openSUSE mi nevyhovuji s vykonovych duvodu, mimochodem.
Že bych při aktualizacích neměl spuštěný DE mě tedy nenapadlo a přiznám se, že pokud bych podobné doporučení našel někde na wiki konkrétního distra, tak bych to bral jako diskvalifikaci dané distribuce. Z mého pohledu funkční systém musí mít robustní systém aktualizací - za využití hlavního aktualizačního nástroje, v tomto případě Pamacu - ten ale při problémech prostě zatuhne a tak se dospělé distro chovat nesmí. Proto raději aktualizuji přes Pacman a beru to jako lehký nedostatek (pro normálního uživatele přecházejícího z Win je to naopak neodpustitelný prohřešek).
Naproti tomu třeba Mint bych klidně doporučil i BFU přecházejícímu z Win, protože mám pětiletým provozem otestováno, že aktualizace neselhala nikdy.
Update přes tty je dokonce doporučenou formou pro větší aktualizace, jak je uvedeno na jejich fóru. A ano, Manjaro bych také nepovažoval za vhodné distro pro linuxové začátečníky. Přece jen, vychází z Archu.
Pro ty je mnohem vhodnější vámi zmiňovaný Mint, sám jsem na něm začínal a možná bych ho měl pořád, nebýt problému s Ryzenem (náhodné zamrzání systému). To se mně podařilo vyřešit až na Manjaru a protože už jsem byl mírně zkušenější (brát s rezervou), tak jsem u něj zůstal.
Asi jsem byl na všechny na foru Manjaro drsný jistě se najdou lidi co jsou v poho. Nicméně jsem si s touto distribucí naběhl u dalšího člověka. Ještě že byl trpělivý a nechal mě ho odstranit a nahrát stabilnější distribucí. Nicméně chyby co jsem hlásil do teď neopravili a asi neopraví. Někdy nejnovější balíčky nejsou žádná výhra.